Never More (nikdy více) to byla nejčastější slova kamaráda Vladimíra při pobytu na mongolské řece Čuluut. Samozřejmě, že se nedá pobyt hodnotit jen takto zkráceně. Při dotazech kamarádů se jen těžko hledají výrazy, které by objektivně popsaly zážitky v daleké zemi na východě. A tak by se dalo stejně napsat, že ryby byly překrásné, lidé milí a snaživí, příroda nádherná a strava poživatelná. Proč tedy never more? Nevím přesně a pravděpodobně až čas úplně změní mé smíšené pocity při odletu z léto obrovské země. Ale popořádku.
Za úplný začátek cesty můžu klidně považovat první přečtení povídkové knihy Zdeňka Šimka „Z rybářova zápisníku“. Asi nejvíc mne upoutala povídka z Mongolska pod názvem „Krásná Bukulejka“. Tehdy poprvé (je to asi 15 let) jsem zatoužil se podívat do země, kde žijí tak krásné a veliké ryby. Tajmen je vlastně hlavatka, kterou se podaří ulovit jen malému počtu šťastlivců. Mongolové tradičně ryby neloví, a tak dorůstá tato ryba do kapitálních rozměrů. Až letos, kdy zahájila svoji činnost mongolská cestovní kancelář Nemekh Tour, jsem se rozhodl spolu s kamarády z loňské výpravy do Britské Kolumbie, že se do Mongolska konečně podívám. Pravdou je, že i cena byla velmi zajímavá (56 800,-Kč,) a tak jsem začal shromažďovat „zaručené“ informace od lidí, kteří tam již několikrát byli. Když to tak zpětně hodnotím, každý měl svým způsobem pravdu. Člověk musí být připraven skutečně na všechno. Na teplo i na zimu, na málo vody, ale spíše na vyšší stav, na rovné úseky řeky i na peřeje. My odjížděli dne 21. srpna přes Moskvu, Novosibirsk do Ulánbátaru, kde nás čekala za příplatek 275,- USD helikoptéra, která nás skoro po třech hodinách vysadila v táboře na řece Čuluut. První skupina osmi rybářů spolu s Danem byla 50 kilometrů po proudu, naše pod vedením „comandatora“ Miloše odletěla ještě víc proti proudu. Příroda okolo tábora byla nádherná, organizátoři na nic nezapomněli a tak v táboře byla jak sprcha, tak i splachovací WC. No prostě pohoda! Po večeři jsme si zabydleli naše jurty, kde jsme spali po čtyřech. První dny byly tak teplé, že nebylo třeba ani kamínek. Ty přišly vhod asi po čtyřech dnech, kdy začalo pršet a hodně se i ochladilo.
A nyní také pár řádků o rybářské výbavě a co všechno jsme si vezli a hlavně co potřebovali. Většinou se vyskytovala (alespoň v naší jurtě) kombinace vláčecího vybavení a muškařiny. Miloš, Vladimír i Hynek hlavně muškařinu, já se pokoušel alespoň ze začátku vláčet. Vybavení jsem měl: střední 90 g vláčák a pak těžší 120 g od firmy Berkley. Na navijáku šňůru Whiplasch o průměru 0,37 a nosnosti 31 kg. Samozřejmě množství woblerů a rotačních třpytek. Mušáky jsem měl dva a to lehký Thomas & Thomas AFTMA č. 6 na menší ryby a pak můj oblíbený Fenwick Techna AV č.8, který jsem již prověřil vloni v BC. Výborný byl nový naviják Fenwic model F68 s podmotávkou 200 m backingu o nosnosti 30 liber. Šňůr jsem měl s sebou několik, hlavně jsem spoléhal na Teenu T300 (plovoucí s potápivým koncem), ale pak se nejvíce osvědčila normální plovoucí šňůra. Ostatní jsem ani nevybalil. Kamarádi měli podobné vybavení, jen Miloš měl asi třikrát tolik prutů a navijáků než já. Alespoň byla jistota, když bude něco potřeba, má to Miloš ve svém „miniskladu“. Naštěstí i on odchytal především s osmičkou, která si myslím úplně stačí. Šňůru použil plovoucí s intermediálním koncem. Co není určitě dobré podcenit, je napojení spojky na konec šňůry. Mě se osvědčila metoda zakápnutí vteřinovým lepidlem a následné prolepení a uhlazení lepidlem Aquasure. Toto lepidle by nemělo chybět v zavazadle žádného muškaře na svých cestách do dalekých zemí. V mongolských horách a stepích si určitě nic z rybařiny nekoupíte. Proto jsem si vezl např. i náhradní tkaničky do brodicích bot.
A nyní k samotnému rybolovu. Někteří nedočkavci začali nahazovat snad hodinu po přistání, protože řeka byla od tábora vzdálená asi jen 50 metrů. První úlovky lenoků a lipanů na sebe nedaly dlouho čekat. Bohužel lipani nás hodně zklamali svojí velikostí (25 – 35 cm), ale na ty jsme naštěstí nejeli. Po večerní poradě, kterou nám podstatně ulehčoval fakt přítomnosti tlumočníka Coga, který studoval několik let v Praze, jsme se rozdělili na dvě skupiny, které se pravidelně střídaly s výjezdy na řeku. Čtyři vždy jeli na horní část, která se později ukázala podstatně lepší, a čtyři na dolní. Naše miniskupinka si vybrala spodní část a začala rybařina. Na rotačky spolehlivě brali lenoci a to do velikosti 60cm a také se dostavily první úlovky tajmenů. Prvního 87 cm měl Vladimír a to na mušku – to byl dobrý začátek. Bohužel spodní úsek byl podstatně slabší a tak jsme nechytili tajmena nad jeden metr. To skupina, která byla nahoře, a kde byli i dva zkušení „tajmenáři“ Jirka a Vilda, měla větší úspěchy. Hlavně pak Pavel a Standa pravidelně lovili tajmeny nad jeden metr. Největšího měl pak Vilda, který se vracel po „vykoupání“ zpět do tábora, a když byl již trochu zahřátý, nahodil plandavku kousek od břehu asi 200 metrů od našich jurt. Podle jeho vyprávění se otevřela velká tlama a plandavka zmizela. Následovalo velké přetahování, ale Vilda tajmena, který měl 130 cm nepustil do proudu, protože měl lehčí prut (kolem 60g) a bál se, že by rybu již nezastavil. Naštěstí ryba bojovala jen u břehu a tak se šťastný lovec po vylovení ryby rozběhl do tábora, kde si všichni mysleli, že se zbláznil, když tak pokřikoval a mával rukama. Přivolaní mongolští přátelé Vildu vyfotografovali a těsně před puštěním ryby do jejího živlu přišel i kameraman výpravy Jirka, který tajmena také zdokumentoval.
„Naše“ skupina po nástupu na horní úsek nachytala také pěkné ryby, ale až Hynkovi se podařilo „vyrovnat“ skóre a chytit na mušku tajmena 122 cm. Stejného zdolal na mušák i Standa a tak byl důvod k oslavě. Jen pro informaci uvádím, že cena plechovky piva byla stejná jako bajkalské balené vody, tj. 1 USD. A jak se dařilo mě? Jako tradičně jsem měl slabý začátek a doslova jsem se trápil a tak mongolští průvodci začali vymýšlet, jak mi pomoci. Nejdříve mi vzali na „tajné“ místo, kde ještě nikdo z našich skupin nebyl. Byl to krásný osmikilometrový výlet s „plnou polní“, kdy jsem si myslel, že jsem někde v Kanadě. Orli nad hlavou, překrásný modřínový les a stádo polodivokých koní. Bohužel výsledkem bylo několik lenoků, ale žádný tajmen. To již nevydržel hlavní průvodce Najdam, který se rozhodl, že mi uloví za pomoci 10 l konve sysla. Druhý den se mu to povedlo a on mi připravil montáž. Já původně vůbec nechtěl lovit na mrtvé nástrahy, ale snil jsem o velké rybě a tak jsem tento méně sportovní způsob použil. Na krásném a hlubším, ale tažném místě jsem začal nahazovat. Nebylo to lehké, protože sysel měl alespoň 25 dkg. Nepoužíval jsem žádné olůvko, protože jsme ani žádná s sebou do Mongolska nevezli. Sysel letí již asi po dvacáté vzduchem a vtom se objeví na hladině vlna. Následuje zastavení unášeného sysla a já již vím, že mám na prutě svého prvního skutečně velkého tajmena. Křičím na Miloše aby mi přišel pomoci a hlavně vyfotil. Boj však netrval dlouho a asi za 15 minut byl tajmen na břehu. Miloš vyndává dvoumetr a ten ukazuje 120cm. Šťastně držím svého tajmena a závěrka Olympusu cvaká. No konečně! Ulovením ryby končí můj lov na sysla a já jej ihned zakopávám do písečného břehu. Už se těším, jak konečně začnu muškovat.
Druhý den jedeme na výlet k řece Ider, která je ale značně nad stav, ale nutně si již potřebujeme odpočinout od ryb. Věnujeme se turistice, fotografování a poznávání místních zvyklostí. Do tábora se vracíme již pozdě večer a tak si připravuji muškařské vybavení na poslední chvíli. Vybírám několik mušek, které se osvědčily ostatním kolegům a ráno vyrážíme. Pro informaci jedeme z tábora asi 20 minut džípem a pak asi dva kilometry pěšky. K místu, kde chci lovit a kde Vladimír chytil před dvěma dny krásného tajmena 123 cm, dorazím pěkně zpocený, protože je teplo a já mám na sobě silné neoprény. Vladimír asi na pátý hod zasekává slušného tajmena, ale ten po dvou výskocích mušku utrhne a pak ještě asi desetkrát vyskočí, jak se jí chce zbavit. Krásné divadlo! Já nasazuji osvědčenou mušku na steelheady(černofialového Linxe), ale lovím pouze malé lipany a jednoho lenoka. Pak mám konečně záběr od tajmena, ale ten se po chvíli vypíná. Sedím na břehu s Hynkem, svačíme a pozorujeme oba „Zemany“, jak doslova pročesávají svými muškami vodu. Tak tady se svojí výškou nemám moc šancí. Proud je dost prudký a tak jdu těsně pod peřej a budu zkoušet štěstí za nějakým velkým balvanem. Převazuji mušku a v duchu si říkám, že když mi tajmen zabral na sysla a to bylo nějakých 200 metrů po vodě, zkusím mušku v podobné barvě. Navazuji hnědého 12 cm dlouhého zonkra na háčku č. 6/0. Návazec volím o průměru 0,30 mm, který se asi nejvíce osvědčil. První hod jen namáčí zonkra, ale hned ten další se povedl a mušku potahuji asi o metr. Rána a vtom cítím, že mám na prutu pořádného tajmena. Následuje nezbytný výskok, ale tajmen bojuje pouze na malém prostoru a vůbec nezajíždí do proudu. To nechápu. Mám připravenou ruku na brzdě, v prutě občas trochu zaskřípe, ale rybu udržím doslova na místě!! Vylovení obstará Vladimír, kterého tajmen alespoň trochu prožene v mělké vodě u břehu. Následuje focení a měření. Délka ukazuje 123 cm! Tak to jsem tedy nečekal. Zonkr je pořádně rozcupovaný, ale po opětovném nahození na stejné místo zdolávám pěkného lenoka kolem 60cm. To jsou věci. Zonkra sundavám a schovám na památku. Moc už nelovím a spokojeně si vychutnávám přírodu a pěkné počasí. Při srazu naší skupiny hlásí Miloš dalšího tajmena a to 116 cm. Konečně jsme také i my pořádně zabodovali! Jen ta bojovnost nás moc a moc mrzí. Vzpomínáme na Kanadu a na steelhedy, kteří by nám dali jinak zabrat.
A co říci závěrem. Trochu více nervozity při čekání na helikoptéru, která měla přiletět již v pátek, ale přiletěla až v pondělí v den odletu. Termín pobytu byl zvolen dobře (21/8 – 4/9), ale vyhovoval hlavně naší skupině, která byla hodně vysoko proti proudu. Spodní skupina měla celý pobyt přikalenou vodu a podle toho také úlovky. Jistota by byla asi koncem září, ale to již bude pořádná zima. Již koncem srpna byly okolní kopce poprášeny sněhem. My chytali a tábořili v nadmořské výšce cca 1600 metrů. Servis byl zajištěný mongolskou stranou na velmi slušné úrovni, pouze musí pamatovat na fakt, že když bude špatné počasí helikoptéra nepoletí, a je nutné mít připravené náhradní řešení. To nějak nemohla mongolská strana pochopit. Další let do Moskvy letěl totiž až za čtyři dny!! To byl naštěstí jediný nedostatek a tak další skupiny se mohou těšit na krásné dny strávené u milované rybařiny.
Cesta nám všem dala zabrat, ale únava z nás v tomto nádherném prostředí zázračně rychle padá a my již víme, že náš rybářský sen se opět začíná měnit ve skutečnost.
Tak jsem se dočkal. Můj klukovský sen poznat amazonský prales se začíná naplňovat. Stojíme spolu s Honzou, mým kamarádem z dob studií, v Manausu na letišti.
Není nic luxusnějšího, než mít chatku na břehu krásného zálivu, před chatkou u mola výkonnou loď a mít tak možnost vyjít si na večer na půl hodiny před večerní saunou prochytat blízkou zátoku.
Za 169 Kč Boilies nadipované CSL turbodipem a obalené v suché směsi z mouček, extraktů. Atraktivní nástraha na krátké či víkendové chytání. Více na www.chytil.cz
CHYTIL boosterované boilies 20 a 24 mm
Rybářské centrum Olomouc
