Tak takhle krátce by bylo možné zhodnotit čtrnáct dnů strávených na lovu steelheadů v Britské Kolumbii. Pro informaci ale musím dodat, že steelhead je vlastně velký pstruh duhový a ze všech salmonidů se mu nejvíce podobá atlantický losos. Stejně jako tento druh lososů po vytření dále žije a vrací se do moře. Tento tah opakuje třikrát až čtyřikrát za život. Steelhead žije obvykle 6 až 7 let a dosahuje hmotnosti 6 až 8 kg. Tato ryba je znalci ceněna více než všechny druhy lososů a nabízí neopakovatelný zážitek při jejím zdolávání. Její touha po životě v ní vyvolává nepředstavitelnou sílu. Toto vše jsem si přečetl v materiálu, který jsem před odletem obdržel od našeho hostitele Gerda a Shereeny Frankeových. Britskou Kolumbii jsem si našel na mapě a zjistil jsem, že je to vlastně na druhém konci světa. Ale nyní k cestě: odlet byl 26. září 1999 a postupně přes Londýn a Vancouver jsme se dostali do Terrace, kde na nás čekal Gerd se dvěma džípy a my se jeli ubytovat asi 10 km do vzdálené „lodže“. Skupinu tvořili Miloš Zeman, Vladimír Zeman, Radek Rachač a já. Druhá miniskupina byla tvořena Karlem Svobodou, který byl jakýmsi patronem zájezdu a jeho přítelem Pavlem Koldovským.
Po ubytování jsme si začali připravovat pruty a přestože časový posun devíti hodin byl znát, museli jsme si jít alespoň na dvě hodinky zachytat. Všichni jsme muškovali a tak výběr prutu byl celkem jednoduchý. Já použil prut Fenwick Techna AV na šňůru č. 8 a na radu Gerda jsem zakoupil šňůru Teeny 300 F/S – plouvoucí s potápivým koncem.
Ukázalo se, že to byla dobrá volba a s touto šňůrou jsem odchytal celý zájezd. Prut jsem měl dlouhý 9 stop, ale lépe by vyhovoval desetistopý! Místní specialisté používali lososové pruty dlouhé 4,5 m a předváděli hody, nad kterými se často tajil dech. Na to však moje schopnosti nestačily. Koncový návazec se používá z monofilního vlasce o průměru 0,35 až 0,40 mm. Nejdříve jsem si myslel, že je to přehnané, ale až později jsem zjistil, že je to nezbytná nutnost. S výběrem streamerů nebyl velký problém, protože jsme všichni chytali na jeden a to Lynx - čenofialový s červenou hlavičkou na lososím háčku č.1/0 až 2/0 – bez protihrotu!! Na odstranění protihrotu jsme si museli dávat velký pozor, protože místní „rybářská stráž“ není bezbranná jako v Čechách, ale je to velmi profesionálně vybavená ostraha. Také všichni ulovení steelheadi se musí bezpodmínečně vrátit zpět do vody. Možná se také hodí připomenout, že rybářský lístek na 14 dnů stál 120 CAD a pak na každý den jsme museli mít zvláštní lístek s vyplněným datumem na tak zvané klasifikované vody. Cena na jeden den 10 až 20 CAD. Na velkým řekách jako je Skeena River nebo Kitimat se také hodně vláčí a to velmi zvláštním způsobem na tkz. Spin-O-Glow. Je to vlastně rybolov na položenou, protože se používá olovo o váze cca 150 g a návazec se třpytkou (my tomu říkali vrtule). Losos se vlastně zasekne sám a rybář má prut odložený v trubce, podobně jako při rybolovu na pobřeží. Nic pro nás! Ještě zmíňka o počasí. Bylo celkem hezké podzimní počasí a pršelo nám asi pouze tři dny. Na ryby jsme vyjížděli z nadmořské výšky kolem 50m a většinou jsme šplhali džípem do výšky 600 až 1000 metrů nad mořem. Nádhera!
A nyní konečně k vlastnímu rybolovu.
První den jsme tedy chytali na Copper River, ale mimo Ládi, který ulovil několik místních sivenů, jsme neměli úspěch. Druhý den na té samé řece byl podstatně úspěšnější. Vyjeli jsme až na 42 km (tam také končí lesní cesta) a začali prochytávat jednotlivé půly. To jsou místa, kde řeka vytváří klidnější partii a kde ryby nabírají síly před další cestou proti proudu. Miloš s Láďou byli velmi úspěšní, protože se jim podařilo chytit každý dva steelheady, Radek dlouho vodil jednoho pravděpodobně podseknutého obra (možná nad 1m) a mě se podařilo ulovit také jednoho středně velkého (75 cm) steelheada. Samozřejmě jsem měl velkou radost, protože až na místě jsem pochopil, že ulovení této vzácné ryby není vůbec jednoduché!! Další dny jsme postupně prochytávali jednotlivé partie řeky Copper River. Nejvíce úspěchů bylo vždy ve vyšších partiích. Asi v polovině pobytu se podařilo právě na 42 km chytit největšího steelheada naší výpravy. Úspěšným lovcem byl Láďa a krasavec měřil 95 cm. Asi za půl hodiny byl úspěšný i Radek, který po krásném souboji zdolal rybu dlouhou 92 cm!
To byl den! Následovalo nezbytné fotografování a večerní oslava! Tak nádherné ryby se nepodaří ulovit každý den. Celkový součet za 14 dní byl 21 steelheadů a několik lososů coho, o které se zasloužil hlavně Radek. Mě se podařilo ulovit také slušného steelheada a to 90 cm, stejně dlouhého ulovil i Miloš. Jezdili jsme lovit i na jiné řeky, ale tam jsme úspěch neměli, přestože to byly řeky překrásné. Nejkrásnější byla určitě Suskwa, a když jsme k ní ráno asi po 200 km přijeli, postupně se začala vynořovat z mlžného oparu. Přestože jsme prochytali několik ideálních míst, na ryby jsme nenarazili. Podle sdělení místního rybáře je celý tah steelheadů posunut minimálně o tři týdny. To byla škoda.
Na závěr jsem si nechal malou příhodu, která vyvrací nepsané pravidlo, jak lovit steelheady. Ti se totiž loví tak, že se nahazuje šikmo po proudu na rozhraní mezi proudem a klidnou vodou. Šňůra se nechá splavat takovým vějířem pod sebe a pak se postupně přitahuje. Většina záběrů (oni to vlastně ani záběry nebyly, ale jen takové podržení – něco jako vázka) přicházela v okamžiku, když se ukončil vejířovitý pohyb. V každém případě musel následovat razantní zásek, i když se riskovalo, že se zlomí nebo ztupí háček o kámen. Při jedné vycházce na horní část Coppru jsme všichni čtyři prochytávali jeden půl. Nikdo neměl záběr, a tak se Miloš s Láďou vydali po proudu hledat jiné místo. Přebrodili řeku a já zůstal s Radkem sám. Po chvilce jsem také přebrodil a chystal se za kamarády, když jsem zahlédl stín ryby, která přejela těsně přede mnou v takové malé tůňce. Nahodil jsem směrem k rybě, ale bylo to proti proudu a šňůra se mi vrátila pod nohy. Nahodil jsem proto ještě dál, skoro na břeh. Šňůra pomalu připlouvala po písečné hraně směrem ke mně, když jsem ucítil, že se zastavila. Zasekl jsem a byl jsem pořádně překvapený, když se šňůra rozjela! Následoval typický výskok a zdolávání. To již Radek odložil na dfocení baně prut a začal filmovat. Steelhead měřil 72 cm a po vyfocení byl opatrně vrácen do rodného živlu. Jen se ale Radek vrátil na svoji stranu řeky, měl jsem tam dalšího. Celkem jsem jich ulovil metodou „proti proudu“ pět. To jsem měl opravdu velkou radost. Všichni byli podobné délky. I když jsem pak Radkovi „přenechal“ místo, víc steelheadů se již nechytlo.
Možná, že ještě někdy bude příležitost si zachytat na takových místech, která jsme navštívili v Britské Kolumbii. Ideální podmínky jsou dle sdělení Gerda v měsíci únoru, kdy nehrozí zakalení řeky a kdy i počasí je stálé. Tak snad někdy v zimě. Zatím se mi o soubojích se stříbrnými torpédy bude ještě dlouho zdát!
Trička FOX a AVID
-48% PRESTON feederový prut
GScarp.cz
