Protivítr a solidní vlny - nepříjemné pro rybáře, ideální pro kapry. Právě s jedním zápasím.
Extrémně velký vítr, vlny a proud
Pokud hodláte navštěvovat pouze menší revíry, zřejmě nebudete mít po většinu roku příliš velké problémy s vlnami nebo proudem. Opačná situace ale nastane na velkých údolních nádržích, kde i při středním větru mohou vznikat takové vlny, které vás svou mohutností a silou od plavané budou odrazovat.
Vlny
Ve skutečnosti jsou samotné vlny tím nejmenším, čeho je potřeba se ve větším větru bát. Neklidná hladina vám jen trochu znepříjemní rozpoznávání záběrů, ale i tuto nevýhodu lze částečně eliminovat. Mohlo by se zdát, že by v této situaci bylo dobré nechat anténku hodně vyčnívat nad hladinu, aby ji vlny tolik nepřekrývaly. Při tomto řešení ale nerozeznáte jak jemné potopení, tak ani nadzdvižení splávku. Lépe je nechat anténku vyčnívat jako obvykle jen asi 1 nebo 2 cm. Při potápivém záběru se pak úplně potopí a to vždy skvěle uvidíte. Při zvedavém záběru stačí, aby povylezla o 2cm vzhůru, a její dvojnásobná viditelnost bude pro vás jasným impulsem k záseku.
Ve vlnách se anténka splávku střídavě potápí a znovu objevuje nad hladinou. Na velkou vzdálenost na neklidné hladině není dost dobře vidět, jak mnoho anténka nad vodu vyčnívá. Rozpoznáte pouze, jestli je, nebo není nad vodou, ale změnu o pár milimetrů nahoru nebo dolů nebude možné postřehnout. Ze břehu se vám díky její reflexní barvě bude zdát, jakoby mezi vlnami problikávala. Zapamatujte si frekvenci jejího potápění a pokud se anténka jednou včas nevynoří nebo naopak neponoří, zpozorněte. Pokud se to opakuje i při další vlně, je to určitě záběr. Vždy jde jen o to, jak rychle záběr odhalíte a jak rychle po jeho prvním náznaku nabudete přesvědčení, že to opravdu je záběr na zaseknutí. Rozpoznávání záběrů ve vlnách je vždy zpočátku spíše cesta pokusů a omylů, ale po pár pokusech již sami budete vědět, co se zasekávat vyplatí a co ne. Možná si pak budete natolik jisti, že ani nebudete čekat na druhou, "potvrzovací" vlnu.
Proudění
Oproti vlnám je ve větru o mnoho větší překážkou pro pohodlný rybolov proudění. Obvykle je silnější proud jen těsně u hladiny a dá se eliminovat správným potopením vlasce. Dobré je také použít velmi dlouhý splávek, který umožní potopit vlasec o pár centimetrů hlouběji a zároveň bude mít ve vlnách větší stabilitu. Rovněž těžší splávek vám pomůže svojí větší hmotností při potápění vlasce a při nahazování ve větru. Jeho hmotnost by měla být alespoň 12g, ideální je něco kolem 15g. Někdy se používají splávky až do 30g, které zároveň slouží k nahazování na extrémní vzdálenosti (při menším větru). Takovéto "těžké kalibry" již ale vyžadují speciální náčiní. Dobré je také přehloubit udici a táhnout po dně společně s háčkem i několik desítek centimetrů vlasce případně i s obratlíkem a prvním bročkem. Splávek bude mírně brzděn a proto se potopí více, než jak je vyvážen. Někdy je proto potřeba odebrat z vlasce trochu zátěže, aby se splávek úplně nepotopil - řekněme 0,2g. Pro tento lov v proudící vodě s vlečením části vlasce po dně se používají nosnější anténky splávku. Jsou většinou plné o průměru asi 3 až 6mm, a je potřeba velká síla k jejich potopení. Nejsou proto tolik citlivé jako duté anténky z tenkého plastu, ale někdy není jiná možnost.
Hlouběji pod hladinou již obvykle bývá pohyb vody minimální, ale při silnějším dlouhotrvajícím větru může voda táhnout téměř v celém svém sloupci (hlavně na rozsáhlých mělčinách). Někdy bude její tah tak silný, že u břehu za překážkami budou vznikat malé vodní víry. Kapraři pak na položenou používají olova i přes 100g, co tedy má dělat plavačkář? Nyní vám sebedokonalejší potopení vlasce nepomůže a je potřeba hledat pomoc někde jinde.
V této situaci nelze chytat na libovolném místě, musíte se omezit na malý prostor z celkové rozlohy vodní plochy, kde proudění nebude příliš velké.
Asi každého jako první napadne chytat s větrem v zádech (1). Ano, je to dobrý nápad a vyzkoušejte to. Nepříjemné spodní proudění v těchto místech nebude téměř žádné a jen mírný tah u hladiny směrem od vás vám bude držet vlasec pěkně napnutý. Dokonce nemusíte mít ani stoprocentně potopený vlasec. Budete moci chytat pořád v jednom místě bez zbytečného přehazování, což je úplně ideální situace.
TIP
Obecně je voda vždy chladnější než vzduch a proto se od něj u hladiny ohřívá a zde se i udržuje (teplejší voda má menší hustotu než studená a proto neklesá ke dnu). Ochlazuje se ode dna a v chladné noci i od hladiny. V průběhu dne bude ale postupně nejteplejší voda téměř vždy u hladiny. Pouze na podzim a v zimě tomu může být jinak, zejména je-li voda chladnější než 4 stupně celsia (pak má teplejší voda větší hustotu a klesá ke dnu). Vždy hledejte místo, kde je v požadované hloubce voda co nejteplejší, i kdyby to mělo být přes 25 stupňů.
Bohužel vítr v zádech a nulový proud vás mohou v některých obdobích zklamat a to z několika důvodů. V těchto místech se bude v pobřežní oblasti shromažďovat studená voda, která se zde nahromadí spodními proudy směřujícími proti větru do těchto míst. Voda také bude s největší pravděpodobností méně bohatá na kyslík a bude pro ryby obecně méně atraktivní než teplá voda, kterou vítr žene u hladiny k protilehlému břehu. Pokud ale váš revír má malou průměrnou hloubku a fouká-li po několik dní silnější vítr (libovolným směrem), promíchá se zde veškerá voda v celém sloupci. Teplota a obsah kyslíku bude potom ve všech místech téměř na stejné úrovni. Pak bude nevýhoda chytání po větru eliminována na minimum.
Chytání s větrem v zádech je výhodné i jindy. Např. ráno po klidné noci je proudění velmi malé nebo žádné, a tak jsou po celé ploše revíru, co se proudění, kyslíku a teploty týká, rovnocenné podmínky pro rybolov. Pro dopolední chytání si tedy vyberte místo, kde čekáte, že později v průběhu dne zde budete mít vítr v zádech. Jakmile začne foukat, bude trvat několik hodin, než se voda dá do pohybu a začne se projevovat nevýhoda tohoto místa.
Další možností je chytání přímo proti větru (2 a 3). Je to sice pro rybáře nepohodlné, ale z hlediska obtížnosti lovu to zas tak hrozné není. Proudění zde míří kolmo na břeh, ale zde se přibrzdí a stáčí se pomalu na stranu případně se vrací v nižších vrstvách vody zpět. Podélně kolem břehu vzniká asi 5 až 20m široká zóna (podle hloubky a profilu dna), kde je přetlak vody a kde není proudění téměř žádné. Hranice mezi proudem a "tíšinou" poznáte často podle pěny a různých plovoucích nečistot, které se v těchto místech drží v souvislém úzkém pásu (musí být opravdu silný vítr). V těchto místech se dá docela jednoduše držet splávek na jednom místě. Ve větší vzdálenosti od břehu již bude chytání technicky velice obtížné.
Výhoda chytání v těchto místech je ta, že je zde nahromaděna nejteplejší voda a zároveň je v ní i hodně kyslíku. Kapři tu tedy s největší pravděpodobností budou a pokud si budete umět poradit s proudem, určitě si zachytáte.
Asi nejvhodnější místo pro lov v proudící vodě je tam, kde proud míří proti směru větru. Obvykle je to za nějakou zátokou apod., kde se proud stáčí a setrvačností, nebo z jiného důvodu, po jistou dobu míří na opačnou stranu. Je jasné, že na stojaté vodě musí být proudění vody uzavřené, tedy, že když voda proudí na jednu stranu, musí se někudy vracet zpátky. Obvykle se voda vrací proti větru jen v nejhlubších místech při dně, ale terénní nerovnosti mohou způsobit, že tento protiproud najdeme i jinde a můžeme jej využít.
Na obrázku je takové místo znázorněno pod číslem 4. Je to jen příklad a v praxi to může být úplně jinak. Dokonce při stejném směru větru na stejném revíru může voda proudit vždy jinak. Je potřeba takové místo hledat a zkoušet. Určitě to nebude na nějakém dlouhém rovném úseku, hledal bych spíše někde kolem poloostrovů a zátok.
Výhoda tohoto místa je ta, že nám splávek chce plavat proti větru, ale vlny a vítr jej přibržďují a tak většinou téměř stojí na jednom místě. Těsně u hladiny je ale i zde mírné proudění po větru a proto můžeme (ne)potápěním vlasce ovlivňovat stabilitu splávku - najděte rovnováhu mezi silným prouděním proti větru a slabým prouděním u hladiny na opačnou stranu a udržíte nástrahu na jednom místě po dlouhou dobu. Můžete rovněž chytat na značnou vzdálenost, což bývá ve větru velká vzácnost.
Podobné dobré místo je takové, kde se proud sráží s protiproudem (číslo 5 na obr.). Je to perfektní pozice, protože zde nemusí být vůbec žádné proudění (snad jen obvyklých pár centimetrů u hladiny)! Najít takové místo je obvykle celkem složité, protože tato oblast nebude ze břehu dostupná více než na pár metrech čtverečních. V této oblasti se dost možná promíchávají dvě různě teplé a okysličené vody a i to se může rybám líbit.
Domnívám se, že kapři často vyhledávají místa, kde je co nejsilnější proudění (globálně v rámci celé stojaté vody). Je to pro ně něco jiného než monotónní prostor s klidnou vodou široko daleko. V těchto místech je pravděpodobné, že zde bude dost kyslíku a tím pádem i živočišné potravy. A když už nic jiného, naučíte-li se chytat v proudící vodě, budete si alespoň moci vybírat z většího
spektra míst pro rybolov.
Vítr
To, že fouká vítr, není pro rybu důležité. Ona pod vodou ani neví, že fouká. Pozná jen, že jsou vlny a že jinak proudí voda, ale jak silný je vítr, to zajímá asi jen nás, rybáře. Pro nás je vítr důležitý jen v okamžiku nahazování nebo zdolávání, při samotném lovu většinou máme celý vlasec pod vodou mimo jeho dosah. Při nahazování je potřeba dát si pozor na několik věcí. Aby jste minimalizovali vliv větru, použijte těžší splávky. Příliš lehký splávek bude během letu více odnášen bokem a v protivětru s ním nenahodíte třeba vůbec. Rovněž je dobré použít takový splávek, aby vyvažovací zátěž na vlasci nebyla větší než zhruba 20% ze zátěže v samotném předváženém splávku. Tedy např. pro splávek o celkové nosnosti 14g bych zvolil dovážení 2g (tzn. 12+2g). Při větším podílu již bude splávek výrazněji ovlivňován větrem. Stejně tak je dobré použít tenčí kmenový vlasec, který nebude vítr tolik během letu odnášet a dělat na něm
oblouk. S tenčím vlascem se obecně lépe chytá, např. se snadněji potápí, čelí lépe proudění a lze s ním nahodit na větší vzdálenost.
I styl nahazování je potřeba upravit. Nahazujte velmi nízkým ostrým hodem. Je potřeba minimalizovat dobu letu, takže splávek musí letět co nejrychleji a po co nejkratší trajektorii. Rovněž pak nebude z navijáku odmotáno více vlasce, než je nezbytně nutné, a proto jej nebude vítr příliš odnášet. Důležité: špičku prutu držte po celou dobu letu těsně u hladiny! Vlasec během letu můžete mírně přibrzďovat, aby byl stále mírně napnutý a bez průvěsu. Nezapomínejte rovněž na nezbytné silnější přibrzdění vlasce před dopadem splávku na hladinu - ve větru s tím začněte ještě o zlomek sekundy dříve než obvykle. Ideální je, když vlasec dopadne na hladinu v jedné přímce od špičky prutu až k háčku. Podaří-li se vám to, od té chvíle již vítr není vašim nepřítelem.
Vítr může být nepříjemný i při zdolávání ryby. Jednou se mi např. stalo, že jsem v silném větru neslyšel, že mi zdolávaná ryba jede přes brzdu! Prut ohnutý, ryba zdánlivě stojí, nic se neděje - a přitom vám mizí vlasec z cívky metr za metrem. Tehdy jsem si toho naštěstí včas všiml a cívku jsem kontroloval ukazováčkem pravé ruky. Později jsem to jednou pro vždy vyřešil navijákem s hlasitější brzdou a bylo po problémech.
Další nebezpečí při zdolávání ve velmi prudkém větru spočívá v tom, že na dlouhý prut působí celkem solidní silou. S tenkým vlascem to může být docela nebezpečné, hlavně pokud vám vítr fouká po nebo přímo proti směru úniku ryby. Člověk těžko odhaduje jaká část této síly je od ryby a jaká od větru, neřkuli, jde-li o vítr nárazový. Buď to odhadnete, nebo musíte o něco méně utáhnout brzdu navijáku. Každopádně, pokud to je možné, snažte se prut držet v takové poloze, aby byl vystavován větru co nejméně. Např. můžete prut držet bokem rovnoběžně s břehem apod.
Zdolávání ve větru má jedno své velké kouzlo a tím je "zpívání" vlasce. Napnutý tenký vlasce začíná pískat již při středně silném větru a zdolávání velké ryby při této melodii ještě více umocní váš zážitek.
Nemalým problémem při středním tajfunu může být i zakrmování. Zapomeňte na vhazování krmení přes nějakých 30m! Nastřelování partiklu prakem je rovněž značně omezeno. Pro docílení požadované přesnosti budete muset použít kompaktní větší návnadové koule a spokojit se s menší vzdáleností. Ideální je zabrodit si kousek do vody a házet návnadu odtud, nebo použít loďku. Nezapomeňte také, že proudění může lehkou návnadu odnášet podobně jako na řece, a tak si namíchejte směs méně rozpadavou. Proud vám v tomto případě pomůže přilákat ryby z větší vzdálenosti, neboť zanese aroma dál od vašeho místa.
GScarp.cz
