S plavanou na kapry VII

5.2.2001 - Martin Maťák

Kapr 71cm z Labe ulovený na těžko na boilies. Je zřejmě nemožné vyrovnat se velikostí s plavanou kaprům loveným moderními metodami na položenou, ale klasické "krmítkáře" musíte porazit.

Proč mne rybáři lovící na položenou přechytávají?
      Abych vás uklidnil, musím přiznat, že se mi to párkrátdo roka taky stane. Může vás to docela rozhodit a budete přemýšlet, jestli je ta plavaná tak dobrá a proč já raději nezůstal u krmítek... Ubezpečuji vás ale, že pokud se chytat na plavanou naučíte aspoň průměrně, zachytáte si tak, že vám bude úplně jedno, co chytají ostatní. Naopak oni budou ti, kteří vám budou závidět a kdo se přijde zeptat, na co že to chytáte. Není možné, aby rybář lovící na standardní položenou (krmítko + 2 návazce) chytal častěji více kaprů (standardní velikosti), než vy. Pokud ano, není něco v pořádku.
      Domnívám se, že ve většině případů je problém v tom, že s plavanou nechytáme těsně u dna (přitom sami si myslíme, že ano). I když správně změříte hloubku, nebudete-li nahazovat vždy přesně do tohoto místa, může se vám stát, že po většinu času budete chytat třeba i přes půl metru nade dnem. Reliéf dna se může prudce měnit a přesnost při měření hloubky a při nahazování pak bude rozhodující. Jsou dny, kdy je to celkem jedno a nachytáte kapry kdekoliv mezi hladinou a dnem. Většinou je však potřeba chytat buď úplně na dně, nebo jen několik málo centimetrů v jeho okolí. Totéž platí o návnadě. Jakmile nebudete chytat přímo v prokrmené oblasti, nemůžete být pravidelně úspěšní.
      Při lovu na položenou jsou háčky s nástrahou vždy na dně (resp. několik málo cm nad ním), ale co pokládám za ještě důležitější, při použití krmítka je nástraha velice blízko návnady. Takovou přesnost je s plavanou obtížné docílit. Chytejte s tolerancí +-50cm horizontálně a 0-5cm vertikálně od návnady (jako při položené) a určitě budete excelovat.
      Další důležitá věc je udržet nástrahu co nejdelší dobu na jednom místě a to především při větrném počasí, kdy proudí voda. Čím déle je nástraha v prokrmené oblasti, tím je větší šance na úlovek. Opustí-li nástraha (např. vlivem proudu) tento malý prostor, je potřeba znovu nahodit. Někdy se vám může stát, že budete nahazovat tak často, že budete mít háček po delší dobu mimo vodu než ve vodě. Pak je samozřejmě šance na úlovek minimální. Navíc zastávám názor, že žádná velká ryba nevezme nástrahu v pohybu (obzvláště kutálí-li se jako jediná po dně). Většinou se tato situace řeší položením posledního broku na dno, ale podle mne je mnohem lepší položit s brokem na dno minimálně ještě asi 50cm návazce. Hlavní zátěž (nejčastěji olivka) by pak měla být těsně nade dnem (viz. obrázek). Potom je tato poslední část vlasce tažena po dně a zejména ten svým třením celou sestavu přibržďuje. Je potřeba celou sestavu mírně nedovážit a pohrát si s celkovým nastavením udice. Splávek by se neměl vlivem proudění potopit a přitom by neměl být příliš nedovážený. Určitě sestava nebude nikdy příliš citlivá, ale bude to i tak lepší, než kdyby se vaše nástraha prohnala prokrmenou oblastí rychlostí pomalejšího tryskáče. Doporučuji také nahazovat mírně po proudu, kdy pak natažený vlasec alespoň krapet pomáhá udržet sestavu na jednom místě (tak trochu jako na řece, ale 30m od břehu).
      Pokud nebudete chytat dostatečně přesně, nepomohou vám ani super tenké vlasce, ani mikroháčky, ani super vyvážené splávky. Naopak pokud docílíte dostatečné přesnosti nastavení hloubky a nahazování a budete umět udržet nástrahu po dlouhou dobu na jednom místě, nebude příliš vadit ani hrubší náčiní nebo méně atraktivní návnada.

Extrémně bojovné ryby
      Ne že by bylo na bojovnosti kaprů něco nepříjemného, to určitě ne, jen bych chtěl popsat situace, kdy jsou ryby nejsilnější, jak se na to připravit, nebo dokonce kde a kdy takové situace vyhledávat.
      Již v předcházejících dílech jsem napsal, že při zdolávání je důležité kapra nerozdivočit, tedy nedát mu dlouho najevo, že "bojuje o život". Někdy ale kapři hned po záseku vyrážejí zběsilým tempem a bojují okamžitě naplno. Může to mít několik příčin.
      První z nich je zkušenost kapra s rybářem. Pokud ryba ví, že pichlavá bolest v tlamce je spojena s velkým nebezpečím, začne bojovat hned od počátku. Naopak právě vysazený kapr často začíná po záseku více bojovat až když "ucítí břeh".
      Druhá příčina je "pocit bezpečí". Jestliže se kapr cítí bezpečně, nebude prchat při prvním náznaku rozruchu. Naopak je tomu, nemá-li kapr "čisté svědomí". Tak tomu je např. na mělčinách, u hladiny nebo v těsném okolí břehu, kde jsou obecně kapři velice plaší. Toto jsou pro ně nebezpečné oblasti a tak zůstávají neustále ve střehu. Zaseknete-li zde kapra, bude to hned od začátku pěkná bitka. Oproti tomu v hluboké kalné vodě se kapr cítí bezpečný a většinou je po záseku klidný a ujíždí jen pomalu. Stejně tak se osamocená ryba cítí méně bezpečně a proto bude při zdolávání zpočátku divočejší než ryba z hejna.
      Pokud vám tedy i větší kapři po záseku nějakou dobu příliš nebojují, můžete se domnívat, že jste našli místo, kde se jim skutečně líbí a cítí se zde bezpečně (samozřejmě připouštím, že to nemusí platit vždy a všude). Naopak pokud chcete zažít extrémní rybolov založený na agresivním zdolávání, najděte si místo např. poblíž břehu, v mělké vodě, nebo chytejte z hladiny. Anebo chytejte na malých revírech poblíž měst, kde jsou ryby (bohužel) stále pod silným tlakem rybářů.
      Domnívám se, že obecně kapři více bojují, chcete-li je zvednout ode dna k hladině. Naopak pokud je táhnete jen do stran, nebrání se tolik a lze je lépe odtáhnou řekněme od nějaké potopené překážky. Na větší vzdálenost je celkem jedno, v jaké pozici držíte při zdolávání prut, protože úhel vlasce k rybě se příliš nemění. Pokud ale máte na prutě rybu již u břehu, může být zdoláváni s prutem sklopeným stranou k zemi výhodnější. Ještě více markantnější než u kaprů je tento jev u amurů, kteří při tahu do boku nebojují téměř vůbec a jdou z vody jako ovečky. Jakmile se je ale pokusíte zvednout ode dna, začnou se neskutečně bránit.

Extrémně čistá voda
      Musím se přiznat, že pro rybaření nemám rád křišťálově čistou vodu. Vzbuzuje to ve mně pocit, že zde budou ryby příliš opatrné. Budou zde lépe vidět můj vlasec, háček, prostě se budou více spoléhat na zrak, což obvykle nedělají. Naopak mne ale na takovém chytání lákají nádherně vybarvené ryby, jejichž barvy jsou mnohem ostřejší a výraznější než ve vodách dlouhodobě zakalených.
      V čisté vodě je důležité, aby kapr měl nad hlavou "temno" a nebyl shora vidět. Musí být tedy pod nějakou překážkou ve stínu (např. pod lekníny) nebo alespoň ve velmi hluboké vodě. Na mělkých místech je lze najít snad jen v noci. Určitě bych tedy nechytal v místech, kde vidím na dno. Dokonce bych řekl, že by hloubka vody měla být aspoň dvojnásobná, než je její průhlednost. V této našim zrakům skryté oblasti se kapr cítí bezpečněji, není tak plachý a také bude důvěřivější k naší nástraze.
      Při lovu v těchto podmínkách používám vždy celkově jemnější náčiní. Tedy především menší háčky a slabší návazce. Také prodlužuji návazec na 50cm, aby byl obratlík a první broček ve větší vzdálenosti od háčku a kapr je neviděl. Používejte náčiní a metody lovu, jako byste chytali 2x menší ryby. Také co nejméně nahazujte a zakrmujte v delších intervalech, aby jste ryby příliš neplašili. Ideální je chytat na propadávačku, protože klesající nástraha upoutá pozornost ryby na velkou vzdálenost.

Sestava pro lov na mělčině do 20m od břehu.

Extrémně mělká voda
      Hodně rybářů si myslí, že lov kaprů na hloubkách kolem 60cm je šílenost. Mají pravdu. Lov na takových místech je opravdu poměrně extrémní záležitost, ale neznamená to, že zde kapři alespoň někdy nebudou brát lépe, než takříkajíc "na korytě". Mám vyzkoušeno, že především na celkově mělčích a klidnějších revírech se dá chytat i na hloubkách okolo 40cm. Vždy však musí být zaručeno, že zde kapr nebude vidět nebo jinak prozrazen. Je až zarážející, jak se kapr, jemuž voda sotva zakrývá hřbet, dokáže pohybovat tak nenápadně, že o něm vůbec nevíme. Na mělčinách je pro ryby daleko více potravy, je zde teplejší voda a často i více kyslíku, je to pro ně zkrátka přirozenější prostředí. Často zde ale nejsou a to především proto, protože se něčeho bojí.
      Pro chytání v takto mělké vodě je potřeba především změnit styl lovu. Tak zaprvé není možné použít dlouhé anglické splávky, protože ty by se téměř dotýkaly dna a plašily ryby. V takových místech používám obyčejné tyčkové splávky dlouhé asi 20cm, které jsou na dolním konci opatřeny očkem. Jejich nosnost je přiměřená jejich malé velikosti, tedy řekněme něco kolem 4g. S takovým splávkem se nedá chytat příliš daleko od břehu a není možné jej použít ve větru a jiných nepříznivých podmínkách. Mělčiny však bývají ponejvíce těsně kolem břehu a tak tato nevýhoda příliš nevadí. Těsně kolem obou stran očka splávku přicvaknu skupinu broků, které splávek zafixují a téměř úplně potopí. Potom přidám ještě asi 15cm od háčku jeden malý broček, kterým společně s obratlíkem spojujícím kmenový vlasec s návazcem celou sestava vyváží. Je důležité, aby poslední brok byl až v dolní třetině vzdálenosti od splávku, jinak se bude sestava zamotávat. Každopádně čím menší nastavená hloubka, tím větší tendence k zamotávání.
      Pokud kapři na mělčině sbírají potravu (tedy nevyhřívali se zde na slunci apod.), budou vždy těsně u dna. Na mělkých revírech nemají kapři ve zvyku ukazovat se u hladiny nebo z ní něco sbírat. Chytejte tedy velice blízko u dna, protože kaprovy oči budou upřeny směrem dolů a ničeho nad sebou si všímat nebude.
      Nahazujte vždy o několik metrů dál, než chcete, a po potopení vlasce jen pomalu přitáhněte udici do požadovaného místa. Kapři jsou na mělčině jen proto, že se jim toto místo zdálo být po dlouhou dobu bezpečné. Poplašíte-li je, zase se zde dlouho neukáží.
      Záběr se vždy projeví jako jízda do strany a splávek se přitom jen mírně zanoří. Zvedavé nebo potápivé záběry zřejmě nebudou žádné a proto není potřeba mít udici nějak super citlivě vyváženou, ba ani nastavovat ponor s centimetrovou přesností.

Příště další extrémní podmínky

Související články:
S plavanou na kapry I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII, IX