S plavanou na kapry IV

17.11.2000 - Martin Maťák

I při plavané je lepší mít raději větší podběrák. Doporučuji podběráky s kulatým nerozebiratelným rámem o průměru přes 50cm, síťkou s malými očky a teleskopickou rukojetí o délce kolem 3m.

Požadavky na návnadu
      Při plavané je na návnadě alespoň stejně, jako její složení, důležitá její konzistence. Je potřeba se řídit podle vzdálenosti, na kterou chcete vnadící koule házet, a hloubky vody v tomto místě. Čím větší hloubka, tím pomaleji se musí návnada ve vodě rozpadat, a opačně. Na velké hloubce se nesmí návnadová koule při propadávání ke dnu rozpadnout příliš brzy, jinak by se zakrmila příliš velká plocha, což nechceme. Také by pak malá lehká zrníčka krmení klesala ke dnu příliš dlouho a ryby by proto vyplavaly vzhůru ode dna do sloupce a my bychom měly pak problémy s jejich lokalizací. Koule by se měla rozpadnout nejdříve 1m nade dnem nebo až úplně na něm - nejpozději však do několika minut po vhození do vody. Tvrdé koule, které se rozpadají příliš dlouho, jsou většinou nevhodné (nejsme na řece a také nemáme moc času). Účinnost lehce rozpadavé návnady je nesrovnatelně větší.
      Když zakrmujeme na místě s malou hloubkou, je nejvhodnější udělat návnadu velmi rozpadavou a kyprou. Návnadová koule pak pukne již při dopadu na hladinu a začne zde okamžitě "pracovat" (pracovat = rozpadat se a lákat ryby). Dopad takovéto koule na hladinu vydá podobný zvuk, jako kdybychom na hladinu vhodili tenisák nebo jiný lehký míček (na rozdíl od těžké koule, které vydá zvuk jako při dopadu stejně velkého kamene). Velké kousky z roztržené koule klesnou rychle ke dnu a tam se začnou postupně rozpadat, kdežto menší kousky udělají v mělké vodě od hladiny až ke dnu vizuální a aromatický mrak a to je rychlý způsob, jak přilákat ryby. V hlubší vodě bychom chtěli, aby se koule nerozbila hned na hladině, ale začala se rozpadat zvolna až během klesání, popřípadě až úplně na dně.
      Dosáhnout toho, aby se koule nerozbila o hladinu a úplně se rozpadla v určité přesné vzdálenosti nade dnem, je velice obtížné. Lze jen odhadovat, kdy k tomu dojde. Např. si v kyblíku s vodou vyzkoušíme rychlost rozpadávání návnady (musíme nasimulovat i úder o hladinu, tedy upustit kouli alespoň z dvoumetrové výšky) a podle toho můžeme návnadu zpevnit nebo naopak. Můžeme se pak domnívat, že se návnada bude na našem lovišti chovat zhruba podobně a tedy správně. Každopádně na hluboké vodě je na kapry vždy lepší udělat směs více pojivou, než riskovat její předčasné rozptýlení někde u hladiny. Obecně si tedy na mělké vodě lze namíchat krmení přesně podle toho, co zrovna potřebujeme podle "nálady ryb", kdežto na hluboké vodě jsme při volbě návnady více omezováni právě hloubkou vody.
      Hloubku máme vyřešenu, ale co vzdálenost? Vnadění na krátkou vzdálenost je bez problémů a při míchání návnady bereme v potaz jen hloubku vody. Pokud chceme házet krmení dál od břehu, musíme tomu již návnadu přizpůsobit. Návnadové koule musí být velmi soudržné, aby se neroztrhly již ve vzduchu při rychlém letu. Tím by se zkrátila délka hodu a zakrmili by jste si moc velkou plochu. Tato pevnost však nesmí příliš negativně ovlivnit chování návnady pod hladinou a toho je často problematické dosáhnout. Pevnost a rozpadavost zde stojí proti sobě. Nejsložitější je pochopitelně vnadit na velkou vzdálenost do mělké vody.
      Nejen přidáním lepivých surovin, ale také změnou techniky přípravy návnady ji můžeme upravit pro daleké házení. Znám 2 účinné způsoby, jak toho dosáhnout:
      1) udělejte krmení takové, co nejvíce lákalo ryby a na hloubku a vzdálenost se neohlížejte. Doporučuji velmi suchou a málo pojivou směs. Z té udělejte koule velikosti tenisáku. Pravděpodobně nebudou moc pevné, ale to teď nevadí. Mokrýma rukama teď každou kouli lehce navlhčete a pak hned obalte hladkou pšeničnou moukou (můžete ji smíchat 1:1 s PV1, pokud jej máte). Znovu kouli lehce umačkejte. Vlhčení, obalování a mačkání zopakujte vícekrát (4 až 6x). Nechejte koule 10 minut ležet, voda se do mouky více vsákne a koule se ještě více zpevní. Teď máte návnadové koule, které jsou na povrchu tvořeny relativně pevnou skořápkou, ale uprostřed jsou krásně kypré a lehké. Koule letí vzduchem jako kámen, ale již při prudkém dopadu na hladinu dojde k jejich narušení a později se po rozpuštění vnější vrstvy (do 10ti minut) uvolní vnitřní obsah. To se projeví na hladině houfem malých bublinek, které se z koule uvolní. Místo mouky je možné použít jemně pomletý suchý jíl, který má tu výhodu, že není tak sytě bílý a navíc se ve vodě dobře rozpouští.

Koule na zmrazení můžete dělat v různých velikostech. Koule ze slepených granulí (na obrázku v pravo dole) nemusíte mrazit, stačí je jen usušit!

      2) Doma si namíchejte krmení, které obsahuje velmi málo pojivých složek a je trochu více mokré, než je "zdrávo". Udělejte z něj koule a ty .. hluboce zamrazte (je potřeba alespoň 24 hodin). K vodě si je doneste buď ve speciálním chladícím boxu z polystyrenu, nebo alespoň v několika igelitových taškách, které zabrání předčasnému rozmrazení. Čím větší objem budete přepravovat, tím déle vydrží krmení zmražené. 3kg krmení zmrazeného na -18 stupňů vydrží i v létě při tropických teplotách přes 6 hodin. Naházejte koule do vody - ve vlažné vodě se led do maximálně několika minut rozpustí a krmení bude krásně na jednom místě na jedné hromádce. Nezapomínejte, že led je lehčí než voda, může se proto stát, že vám koule bude plavat na hladině. Přidejte proto předem do směsi trošku štěrku nebo malý kámen. Dávejte pozor na to, že při dlouhodobějším zmražení (měsíc) koule vysychají a ztrácejí váhu. Díky tomu, že voda při přechodu do zmrzlého stavu zvětší svůj objem, naruší se struktura materiálu a proto se po rozmrazení krmení ihned úplně rozpadne (ať už ve vodě, nebo na suchu). Na pevnost zmrazené koule to nemá vliv - tu drží pohromadě led. Do takto připravených koulí můžete přidat větší množství partiklu. Za normálních okolností by se tím snížila soudržnost koule, ale v tomto případě to nevadí. Dokonce lze udělat koule složené jen ze samotného partiklu bez pojidla. Takto upravené krmení (menší velikosti) lze perfektně střílet prakem na obrovskou vzdálenost.

Míchání návnady
      Jak již bylo řečeno, konzistenci návnady ovlivňuje poměr jednotlivých surovin a pak jejich zpracování. Např. dobře navlhčená strouhanka z bílého pečiva je velmi pojivá, těžká a návnadová koule z ní se bude rozpadat několik desítek minut. Pokud ji ale namočíme jen zlehka rozstřikovačem a několikrát propasírujeme přes síto s malými oky, získáme jen málo pojivý nadýchaný základ pro mělkou vodu, který bude dělat ve vodě ihned krásný mrak. Ale také můžeme strouhanku přemokřit a vytvořit z ní hustou pastu, která bude u hladiny tvořit velký zákal, ale nelze s ní hodit dál jak nějakých 15m. Chci tím říct, že nemůžeme např. říci "na mělkou vodu použijte 25% strouhanky", to je nesmysl. Abych mohl říci, jaké ingredience do návnady použít, musím taky udat, jak je použít.

Na prvni obrázku je těžká návnadová koule, určená na velkou hlubku, těsně po vhození do vody. Poslední snímek je asi po 5ti minutách. Všimněte si na něm drobných zrníček, která stoupají k hladině. Drobné bublinky vzduchu jsou tak malé, že nejsou vidět. Ale věřte mi, je jich tam opravdu hodně - celé řetezce!

      Tak tedy nejdříve - nesmíchávejte suché suroviny dohromady. Každá z nich vyžaduje jinou přípravu, jinak dlouho jí trvá, než nasaje všechnu vodu, než kompletně nabobtná. Některé suroviny začnou po určité době "slizovatět", jiné se naopak zatáhnou a přestanou lepit atp. Prostě si nic nemíchejte za sucha dopředu, pak by to mohlo dopadnout jako s tím dortem z pohádky O pejskovi a kočičce. První, co udělejte, tak si namíchejte základ návnady. Bude to něco, co určí hlavní vlastnosti návnady, dá ji objem a váhu. Může to být např. mokrý kukuřičný šrot nebo rozmočený a vymačkaný starý chléb. S kukuřičný šrotem se dá výborně "kouzlit". Např. pro hlubokou vodu jej vždy přelijte vařící vodou, pro mělkou pak studenou nebo použijte různě hrubý šrot. Pojivější spařený šrot nebude nasávat další vodu, ale šrot přelitý studenou vodou nechejte před dalším zpracováním alespoň hodinu nasakovat, jinak vám později bude návnada rychle vysychat. Starý suchý chléb připravíte tak, že jej namočíte asi na hodinu do studené vody, pak z něj vymačkáte vodu a přepasírujete jej přes rybářské síto.
      Základ návnady by měl být hodně mokrý, kompletně nasáknutý. Nyní do něj budeme přidávat další suché suroviny, které nasají jeho přebytečnou vlhkost. Tyto suroviny můžeme pomyslně (neoficiálně) rozdělit na 3 typy. První bych mohl nazvat "atraktanty" a zařadil bych sem např. rybí moučku, mleté konopí, arašídy nebo jiné ingredience, které mají především přilákat ryby. Jejich přidáním do návnady příliš nezměníme její hmatatelné vlastnosti, zlepšíme však její chuť a vůni. Přidejte je do základní směsi jako první. Dále jsou to pojidla, což může být sladká strouhanka, pomleté ovesné vločky, hladká mouka nebo PV1. Ty nám pomohou návnadu slepit a udělí ji tak potřebnou konzistenci. Přimíchejte je do návnady v takovém množství, aby směs měla vámi požadované vlastnosti. Nezapomeňte, že budeme přidávat ještě partikl, takže namíchejte návnadu trošku pojivější, než má nakonec být. S objemem srouhanky a mouky to moc nepřehánějte, protože by jinak po delší době (řádově hodiny) mohly v návnadě "pustit vodu" a velice nepříjemně lepit. Potom to jsou "nadnášedla", jako je mletý popcorn nebo hrubší chlebová nebo jiná strouhanka, které dokáží proměnit nehybnou hroudu krmení ve vodě na explodující gejzír. Tyto zlehčující komponenty se přidávají hlavně na mělkou vodu a pomáhají upoutat pozornost ryb na větší vzdálenost než jinak stejná ale těžká návnada. Přidávají se až nakonec do již velmi málo mokré směsi a to z toho důvody, aby příliš nenavlhly, čímž by se snížila jejich vzlínavost a zvětšila pojivost směsi.
      Až do této fáze míchání můžete do směsi přimíchat v libovolném okamžiku posilovač podle vlastního výběru. Pouze tekutá aromata a různé "sirupy" je nutno přidat do vody, kterou od začátku zvlhčujete návnadu nebo je použijte při namáčení a vaření partiklu (obzvláště dobře přijímají aroma kroupy, cizrna, vločky a různé granule). Práškové posilovače můžete přimíchat dle libosti v jakémkoliv okamžiku a tím je takříkajíc "načasovat". Pokud posilovač rozmícháte ve vodě a s tou pak zvlhčíte základní směs, silně se pak naváže na jednotlivé drobečky směsi (a snad i nasákne dovnitř) a bude působit rovnoměrně a po dlouhou dobu. Jestliže ho naopak přidáte až nakonec do již namíchané zvlhčené směsi, zůstane posilovač volně v návnadě a uvolní se do vody z větší části hned při rozpadnutí koule. Bude proto fungovat rychle, ale pouze krátce. Každopádně posilovače stačí tolik, aby byl z návnady slabě cítit. Stejně tak můžete použít i cukr, který je na kapry rovněž velmi účinný. Většina práškových posilovačů na kapry umělé sladidlo již obsahuje.

Rybářské síto na přípravu návnad. Síta se vyrábějí ve dvou průměrech (pro 17ti nebo 40ti litrové plavačkářské kýble) a několika velikostech ok.

      Namíchanou směs nyní přepasírujte přes síto se středními nebo malými oky. Směs získá stejnorodou konzistenci a zároveň do ní zapracujete hodně vzduchu. Čím menší očka bude síto mít, tím více vzduchu do návnady dostanete. Vzduch bude z návnadových koulí stoupat k hladině a bude tak roznášet aroma do velké vzdálenosti. Na klidné hladině pak možná uvidíte drobné bublinky nebo dokonce pěnu a přesně budete vědět, kam nahazovat a jak se návnada na dně chová. Nikdy bych na stojaté vodě nechytal na návnadu, která nebyla takto přesátá přes síto!
      Nakonec přidejte vámi zvolený partikl a vše zlehka promíchejte. S objemem partiklu to nepřehánějte, s jeho větším podílem se rapidně snižuje soudržnost návnadových koulí. Patrné je to zejména u hrubších částic, jako je např. kukuřice. Drobnější zrnka, např. řepka, tolik nevadí a mohou se přidávat až do objemového poměru 1:1 se sypkou směsí. (Pozor, necháte-li uvařenou řepku delší dobu osychat na vzduchu, může pak po vhození do vody stoupat k hladině!)

Příklad složení návnady
(správnou přípravou vhodné pro libovolnou hloubku a vzdálenost)

Směs:

4 díly kukuřičného šrotu

1 díl mletých pražených arašídů, konopí nebo rybí moučky

1 díl jemné strouhanky

PV1 (množství volit individuálně až po namíchání a zvlhčení ostatních komponent)

max. 1 díl mletého popcornu

posilovač: Sensas Fraisix nebo Van den Eynde Strawberry

partikl:

2 díly řepky

1 díl konopí

1 díl sladké kukuřice z plechovky

plus vařená kukuřice nebo granule pro vnadění prakem

Technika házení
      Návnadu lze do vody vhazovat buď ručně, nebo prakem. Při obou způsobech je limitující faktor soudržnost směsi. Většinou se koule při hodu rukou roztrhne proto, protože má příliš velkou rotaci s velkou odstředivou silou na obvodu. Rychlost letu je vzhledem k rotaci zanedbatelná. Proto, pokud to vzdálenost umožňuje, házejte koule spodním hodem, při kterém k rotaci a následnému roztržení koule tak často nedochází. Klasický hod vrchem (jako při baseballu) je sice mnohem lepší, co se týká vzdálenosti, ale je potřeba o hodně kompaktnější směs. Kouli při něm udělíme velkou rotaci, která ji pak po pár metrech letu snadno roztrhne. Dá se nacvičit hod vrchem, při kterém kouli neroztočíte, ale pak stejně nebudete házet moc daleko. Tento způsob hodu si můžete představit tak, jako kdyby jste chtěli hodit šlehačkový dort, který se nesmí během letu otočit (rotovat), jinak by dotyčného netrefil tou správnou stranou. Při hodu je potřeba zatnout prsty a nehýbat s nimi - tady udělat z dlaně jakousi mističku.
      Pokud chcete krmit opravdu na velkou vzdálenost, krmte za pomocí praku. Ten návnadové kouli neuděluje žádnou rotaci a proto s ním lze krmit i relativně méně soudržnou směsí. Pochopitelně to musí být pevný prak určený pro tyto účely. Vhodné jsou praky s gumou, která se dá natáhnout na velkou délku. Kouli krmení se pak při výstřelu uděluje rychlost na větší dráze a není to pro ni takový náraz jako u praku s krátkou pevnou gumou. Prakem lze střílet kuličky max. velikosti mandarinky a přesnost zakrmování je potřeba dobře nacvičit.
      Velké koule (tenisáky nebo i větší) lze házet mnohem dál než malé mandarinky. Pamatujte na to již před úvodním zakrmením, protože pokud svoje krmení z velkých koulí na začátku lovu položíte moc daleko, nemusíte tam pak již menšími kuličkami ("dokrmovačkami") dohodit.

Příště taktika zakmování + extrémní podmínky

Související články:
S plavanou na kapry I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII, IX