Jak jsme lovili lipany

25.10.2000 - Jaryn

Ještě než začnu samotnou výpravou na lipany, vrátím se na chviličku ke svým muškařským začátkům.

Téměř po 20-ti letech rybolovu jsem letos v létě pičichnul prostřednictvím svého kamaráda k muškařině. Jak se říká během několika málo dní jsem jejímu kouzlu dokonale propadl. Abych to uvedl na pravou míru. Kamarád vůbec neybl žádný muškař. Přičichl k muškařině pouze o několik málo dní dříve než já a s obrovskou vervou se do ní pustil. Sháněl literaturu, trénoval na posečené louce hody . . . No a já ho v podstatě jen následoval. Měl jsem tu výhodu, že jelikož byl stále o trochu napřed, stal se mým učitelem. Spolu jsme byli vybírat prut, šňůru, návazce, mušky atd.

Nákup muškařského cajku byl kapitolou sám o sobě. V sobotu dopoledne jsem si umanul, že za každou cenu musím mít svoje vybavení. Obchod s rybářskými potřebami, kde mají i věci pro muškaře je zde pouze jeden a tak bylo jasné, kam že půjdem nakupovat. Ovšem ouha. Jako na potvoru měli inventuru. Avšak obchodník měl se mnou slitování a vpustil nás do zavřeného obchodu. Snad ho k tomu vedla i vidina celkem solidní útraty. Asi po hodinovém rozhovoru spojeném s nákupem jsem odcházel cca. o 6. 000,- lehčí, ale zcela spokojen. Jediným náznakem stínu byl fakt, že můj nový prut nebyl AFTM 5-6, což byla moje představa, nýbrž prut o třídu tužší. Bylo to dáno tím, že kamarád jediný prut těchto parametrů zakoupil několik dnů předemnou a v obchodě ještě nedostali nové zboží. Ale znáte to, kdo by v té chvíli čekal.

Ihned po obědě byl nástup na posečenou louku kousek za naším domem. Místní louka se stala jedním z mnoha svědků mých muškařských počátků. Mezi další svědky patřili náhodní kolemjdoucí, kteří jen nevěřícně kroutili hlavami, co že to tam ti dva pošuci prováději. Ale v ten moment mi bylo úplně putna, co si kdo myslí. Byl jsem upnut pouze na jediný cíl a tím byl večerní rybolov na suchou mušku. Ale cesta k tomuto cíly vedla právě přes nezbytné zvládnutí techniky hodu muškařským prutem. Dnes na tyto chvíle vzpomínám již s jistou nostalgií. Zaobírám se už zcela jinými problémy. Zvládnutím hodu valivého, odskoku mušky před jejím dopadem, vázacími technikami a jinými drobnostmi. Večerní rybolov na mušku byl naprosto nezapomenutelným zážitkem. První ryba, znatelné zlepšování techniky , postupné srůstání se svým novým nářadím. Muškaří jistě vědí o čem je řeč a ostatní si to jistě dokáží představit. Od té doby již uplynul nějaký ten měsíc. Koncem léta jsme si zakoupili celostátní pstruhové povolenky. Nějakým zázrakem měla paní ve výdejně poslední dva kousky. A to nás ještě před jejich vydáním řádně vystrašila, když nás ujistila, že už asi žádné mít nebude, jelikož se moc neprodávají a sezóna již bude co nevidět končit.

Začali jsme tedy jezdit na vody pstruhové. Možná jsem zapoměl zmínit, že jsme začínali na svojí rodné řece Lužnici, kterážto je vodou mimopstruhovou, ale výtečně se na ní muškaří překrásní tloušti. Abych tedy konečně přistoupil k samotné výpravě na lipany.

Léto se pomalu ale nezvratně přehouplo v podzim a nastal čas lipanů. Jelikož šel Kuba v sobotu do práce, domluvili jsme se, že vyrazíme v neděli brzy ráno. Revír byl jasný. Otava. V podstatě nikam jinam ani nejezdíme. Otava nám zcela učarovala. Z domova jsem vyrazil kolem půl šesté. Před šestou jsem byl v Soběslavi u Kuby. Beru za dveře, ale zrada. Je zamčeno. Tma jak v pytli. Světlo nikde. Dostávám nápad: posvítím si telefonem. Zvonky jsou však při chabém světle nečitelné . Nakonec namířím světla svého auta na dveře a v klidu zvoním na již dobře osvětlený zvonek. Kuba vykoukne ven a není vůbec nadšen. Počasí pod psa. Zima a prší. Dalo mi dost práce, abych ho přesvědčil, že na Šumavě pršet nebude. Nakonec tedy odjíždíme. I nálada se zlepšuje. Kecáme o rybách i o životě a cesta rychle ubíhá. Za chvíli jsme na místě. Sice přestalo pršet, avšak voda je silně nad normálem a značně přikalená. Žadné ryby nesbírají. Ksakru. Ale když už jsme tu . . . Navlékáme se do neoprénu a brodíme do silného proudu. Voda je studená a proud silnější než vypadal ze břehu. Kuba nasazuje svého oblíbeného stillborna a během chvíle má potočáka. Jsme příjemně překvapeni a usuzujeme, že ryby budou sbírat především u krajů. Ale ouha, potočák byl první a na dlouhou dobu i posldení rybou. O pár hodin později a o hodný kus proti proudu výše se mi podaří přemluvit pěkného duháka. Mušku sebral v nádherném výskoku. Ty se pak ještě opakovaly i během zdolávání. Rybu si ponechávám a scházím po proudu níže. Jdu po břehu a pozoruji vodu. Nad malým jezíkem zůstávám stát jak opařený. Na hladině se dělá jeden kroužek vedle druhého. Lipani!Volám na Kubu a moucha už sviští vzduchem. Ihned po dopadu následuje záběr. Ovšem to si lipan mušku pouze prohlížel, ale nevzal ji. Takových planých záběrů mám ještě celou řadu. Za muškou se otáčejí i lipani kolem čtyřicítky. Ale nedostávám ani jednoho. Aha, říkám si, tudy cesta nevede. Měním tedy taktiku a zkouším jiné mušky. Nakonec se osvědčila malá bílá jepka na 18-ce háčku. Tu už lipani berou poctivě. Prožíváme jedny z nejkrásnějších chvil na naší oblíbené řece. Taháme jednoho lipana za druhým. Konečné skóre ani neznám. Ponechávám si k duhákovi ještě tři překrásné lipany a pomalu odcházíme k autu. U auta ještě fotíme úlovek a vydáváme se na zpáteční cestu. Celou dobu si v autě ještě nadšeně líčíme každý detail tohoto nezapomenutelného lovu, na který budeme jistě dlouho vzpomínat.