Okoun říční

      Okoun říční je značně rozšířenou rybou celého severního mírného pásu. Obývá Evropu, značnou část Asie a také Severní Ameriku. kde žije poddruh P. fluviatilis flavescens vyznačující se nažloutlými ploutvemi. Úspěšně se aklimatizoval v jižní Austrálii.
      Žije prakticky ve všech typech vod s výjimkou ryze pstruhových potoků a silně přehřátých tůní s nedostatkem kyslíku. Zvláště dobře se mu daří v hlubších údolních nádržích s členitými břehy, kde dorůstá i největších rozměrů. U nás je původním a široce rozšířeným druhem.
      Jako typický zástupce ostnoploutvých ryb má okoun dvě hřbetní ploutve, přičemž první má tvrdé špičaté paprsky sloužící k obraně, zatímco paprsky zadní ploutve se větví. Další ostré trny se vytvořily z prvního paprsku břišních ploutví a z výběžku skřelové kosti. Šupiny okouna jsou drobnější a velice drsné se zvlněným okrajem (tzv. ktenoidní typ) a pokrývají tělo jako krunýř. Tělo je poměrně vysoké a výška narůstá se zvyšujícím se věkem. Starým okounům hřbet za hlavou prudce stoupá a tvoří jakýsi hrb. Hlava okouna je opatřena prostornými ústy, jejichž čelisti jsou tvořeny subtilními kůstkami, mezi nimiž je napjata tenká blána. Tlama je opatřena drobnými zoubky, které vytvářejí spíše jen drsné plochy a rozhodně nijak nevyčnívají. Svaly ovládající stisk čelistí jsou poměrně slabé, proto má okoun vyvinutý silný polykací reflex a potravu uchopenou do tlamy ihned posunuje do jícnu. Dá se to pozorovat na ulovených okounech, kteří někdy ještě v ruce rybáře polykají vláčecí nástrahu, jejíž háček se jim v tlamě uvolnil. Při lovu na měkké vláčecí nástrahy se tento fakt úspěšně využívá a zkušení vláčkaři nechávají své gumy okounům několik sekund „dobrat“.
      Oči okouna dělají svému majiteli čest. Jsou veliké a okoun je skutečně využívá jako hlavní zdroj informací o svém okolí a vizuální signály mají rozhodující úlohu i při lovu kořisti.
      Zbarvení okouna je zelenavé nebo nažloutlé s tím, že od téměř bílého břicha směrem ke hřbetu postupně tmavne. Obrys okouního těla se pokouší narušit 5 až 9 svislých tmavých pruhů, které zvláště v zarostlých vodách vytvářejí účinnou kamufláž.
      V kontrastu s krycím zbarvením okouního trupu je ale barva ploutví na spodku těla (břišní, řitní a ocasní), které jsou oranžové nebo červené.
      Okoun je u nás hojnou rybou, jejíž lov už dávno není doménou začátečníků se splávečkem a krabičkou žížal. Ztratil i někdejší nálepku plevelné ryby a zájem o jeho lov stále roste. Dnes je oblíbenou rybou vyznavačů lehké přívlače a začínají o něj jevit zájem i muškaři. To vše se ale bohužel děje v době, kdy stavy okouna pozvolna klesají, částečně i z důvodu nadměrného lovu.

Základní údaje

Rozměry

Délka

průměrná: 15 až 30 cm obvyklé maximum: do 40 cm rekordní hodnoty: kolem 55, možná až přes 60 cm

Hmotnost

průměrná: 0,1 až 0,4 kg obvyklé maximum: do 1 kg rekordní hodnoty: kolem 3 kg

Typické znaky

na dravce vysoké tělo
dvě výrazné hřbetní ploutve, první s trny
drobné tuhé a drsné šupiny
velká tlama s blanitými okraji
tmavé pruhy na bocích (5 – 9)
červené ploutve (břišní, řitní, ocasní)

Výskyt v ČR

      Prakticky všechny stojaté i tekoucí vody mimo ryze pstruhových úseků a silně zabahněných tůní. Největší okouni se zdržují v údolních nádržích (Orlík, Lipno, Slapy, Jesenice, …) a řada rybářů se tu na jejich lov i specializuje.

Biologie druhu

      Okoun je neobyčejně přizpůsobivou rybou. Obývá všechny typy vod od lipanových říček až po toky cejnového pásma, najdeme ho v rybnících, tůních, pískovnách i údolních nádržích. Spíše by bylo snadnější vyjmenovat vody, kde se s ním nesetkáme. Okoun má sklony se přemnožovat a vytvářet pak zakrslé populace. Na velkých nádržích jako je např. Lipno pak vytváří dvě ekologické formy. Rychle rostoucí hlubinnou, která se živí hlavně rybami a pomalu rostoucí příbřežní, živící se spíše drobnějšími bentickými organismy. Z pohledu sportovního rybáře je samozřejmě zajímavé hledat často pohyblivá hejna větších ryb než lovit jejich drobnější kolegy rozptýlené v příbřežní zóně v drobných skupinkách.
      Okoun je hejnovou rybou a zejména mladé ryby se shlukují místy i po stovkách kusů. Starší ryby žijí v drobných skupinkách nebo i samotářsky. Hejna se každý večer rozpadají a jednotlivé ryby nocují samostatně. Ráno se pak hejna znovu seskupují a obvykle rovnou vyrážejí na lov.
      Potrava okouna je v naprosté většině živočišná. Tvoří ji planktonní organismy bohatě zastoupené v jídelníčku mladších ročníků, larvy vodního hmyzu, korýši včetně raků (v mnoha údolních nádržích jsou raci velmi běžnou složkou okouní potravy a v žaludku jednoho okouna jich lze najít i několik), jikry a samozřejmě drobné rybky od larválních stadií až po kusy kolem 15 cm. Běžně se u okouna vyskytuje i kanibalismus.
      Okouni u nás pohlavně dospívají v 2. – 5. roce života, samice obvykle o rok později než samci ze stejné lokality.
      Výtěr probíhá v jediné dávce v průběhu dubna nebo května. Jako trdliště slouží kamenité břehy, zatopené větve nebo vodní rostlinstvo. Jikry klade samice velmi unikátním způsobem – namotává je na kameny nebo vegetaci v podobě jediného dlouhého světlého pásu. Po nakladení je ještě několik hodin hlídá. Většina pásů je nakladena v hloubce do 1 m a lze je bez problémů objevit pouhým okem. Z jejich velikosti se dá odhadnout i velikost jikernačky. Pás široký zhruba 5 cm a dlouhý asi 1,5 m pochází od samice dlouhé kolem 30 cm, pásy menších samic vypadají spíše jako stužky. Protože jikry jsou vzájemně propojeny v jeden celek, není samičí pohlavní orgán okouna párový, ale jikry jsou uloženy v jakémsi jednoduchém „váčku“, což se dá ověřit při kuchání ryby.
      Počet jiker závisí jako u všech ryb na velikosti jikernačky a běžně se pohybuje mezi 1 000 až 150 000, vzácně může být i vyšší.
      V našich vodách je okoun významnou dravou rybou regulující konzumací potěru počty ostatních druhů ryb žijících na stejné lokalitě. Zvláště nápadné je to na údolních nádržích, kde vzájemné ovlivňování jednotlivých druhů ryb a výkyvy jejich početnosti jsou vděčným objektem ichtyologických studií.

Rozměry a růst

      Okoun je středněvěká nepříliš rychle rostoucí ryba. Zatímco při dostatku potravy může růst extrémně rychle (35 i více cm ve věku 6 let), existují i zakrslé populace, kde žádná z ryb nepřekročí délku 20 cm. Největší okouni pocházejí z velkých řek a zejména z údolních nádrží, ale občas vyroste ryba pozoruhodné velikosti i na zcela nepatrné vodní ploše. Většinou k tomu dojde za situace, kdy je omezené množství okounů (obvykle jen několik kusů) vysazeno do nádrže s bohatým výskytem drobných rybek.
      Asi největší okouni u nás se vyskytují na ÚN Lipno. Byly odtud již několikrát zmiňovány úlovky kolem 60 cm, bohužel nikdy nebyly věrohodně doloženy.
      Co se věku týče, na mnoha našich nádržích byli uloveni jako nejstarší exempláře okouni ve věku 13 let. Z nádrže Mšeno je pak uváděn okoun devatenáctiletý.

Některé úlovky okouna z našeho území

Délka	Hmotnost	Revír	Datum ulovení	Nástraha
56 cm	3,44 kg	Labe 33	20.9. 2000	přívlač - banjo
61 cm	3,10 kg	ÚN Lipno	podzim 1960	?
55 cm	2,66 kg	ÚN Těrlicko	2.7. 1990	18 cm plotice

Růst okouna říčního na vybraných lokalitách

      (délka těla měřená od rypce ke kořeni ocasní ploutve používaná v ichtyologických pracích byla pro větší názornost přepočtena na celkovou délku, což může být příčinou drobného zkreslení)
      rašeliniště Olešná u Rakovníka (do r. 1958 - 6 exemplářů)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6	7	8
Celková délka (mm)	81	95	109	128	144	156	-	-

      Slapy (do r. 1960 - 76 exemplářů)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6	7	8
Celková délka (mm)	75	117	154	195	238	277	306	348

      Na první pohled je patrno, že je zde srovnán růst na dvou zcela odlišných lokalitách . Zakrslá populace z nepříliš úživného rašeliniště růstově naprosto nestačí držet krok s rychle rostoucí populací z údolní nádrže, která v té době navíc byla jen několik let po napuštění. Ani tak však není rychlost růstu okouna nijak závratná a jednou z příčin poklesu stavu starších ročníků je dnes určitě i sílící rybářský tlak, na který je okoun stejně jako všechny dravé ryby poměrně citlivý.

Sportovní rybolov

      Okoun je lovitelný všemi známými technikami. Nejzajímavější je určitě chytání okounů na umělé nástrahy a to nejen přívlačí, ale i muškařením. Díky své početnosti a dravosti je okoun nejčastějším úlovkem při lehké a ultralehké přívlači a jeho lov tvoří jeden ze základních pilířů této disciplíny.
      Bez problémů je možno okouny lovit i na plavanou nebo položenou na žížaly, červy a živou nebo i mrtvou rybku. Občas okoun dokáže zabrat i na hladině – např. na koníka.

Možný výběr náčiní pro lov okouna

      Přívlač: Prut délky 180 až 330 cm, délka závisí hlavně na rozloze a přístupnosti revíru a používaných nástrahách, odhozová hmotnost prutu může kolísat o 1 –5g do 5 – 20g, velmi oblíbené jsou speciály s chvějivou špicí nebo pickerové, ale i lehké feederové pruty.
      Vlasec 0,10 – 0,18 mm, případně pletená šňůra co nejmenšího průměru.
      Nástrahy: Rotační třpytky, drobné voblery, gumové nástrahy a různé typy nástrah vyráběných z peří (jigy apod.), marmišky.

      Muškaření: Prut 240 až 305 cm - AFTMA 3 až 5, podle typu vody.
      Návazce 0,10 – 0,16 mm.
      Nástrahy: Strímry, jigy a vůbec větší dráždivé mušky , případně mokré mušky a nymfy. Úlovky na suchou mušku jsou ojedinělé.

      Plavaná: Cokoli z nabídky plavačkových prutů - matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič – výběr hlavně s ohledem na rozlehlost a charakter revíru nebo potřeby rybáře.
      Koncový návazec v rozmezí 0,08 - 0,16 mm.
      Nástraha – rybka, nejlépe živá, všechny druhy žížal, bílí červi apod.

      Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, feeder kategorie „light“, pickerový prut.
      Monofilní vlasce v rozmezí 0,10 - 0,18 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména candáta.
      Vhodné nástrahy jsou tytéž jako při lovu na plavanou.