Jako malý osmiletý kluk jsem propadl kouzlu splávku tančícího na vodě. Stalo se tak o letních prázdninách, které jsem trávil na chalupě v blízkosti Lužnice. Tehdy jsem z vody tahal ouklejky a hrouzy a fascinovaně pozoroval malý špuntík, přišpendlený na hladině. Časem jsem poznal, že v řece žijí i jiné – větší – ryby. Rád jsem propátrával neznámé úseky a nová zákoutí, učil se lovit pod jezy a propadl tak kouzlu tomuto způsobu rybaření.
Rodiče mi k patnáctým narozeninám na moji žádost nadělili můj první boloňský pětimetrový prut. Byl sice ze sklolaminátu, tedy hodně těžký a když jste sním švihli tak se ještě notnou chvíli kýval, ale já z něho měl neskutečnou radost. Nachytal jsem s ním mnoho ryb – a vlastně od té doby se rybaření na řekách věnuji pravidelně. Sice jen na amatérské úrovni ale snažím se stále učit novému. :-) Nyní se s vámi pokusím podělit o své skromné poznatky.
Boloňská metoda, jak název napovídá, vznikla v Itálii v okolí Bolonge, kde se univerzální dlouhé teleskopické pruty používaly k splávkovému chytání na všechny druhy tamních ryb. Na této metodě je úžasná její variabilita.Mnoho lidí si myslí že boloňská metoda je jen pro jemné chytání, ale opak je pravdou. Můžeme stejně dobře lovit jak zmiňované oukleje tak velké kapry, parmy, tlouště, s vhodným prutem dokonce candáty a štiky. Když to extrémní podmínky požadují lze nasadit 10g splávky a háčky velikosti 8. Na druhou stranu lze používat 0,5g splávky, návazce 0,08mm, háčky velikosti 20. Možné je chytat na jednom místě s ukotveným splávkem stejně tak, jako nechat udicí splývat s proudem desítky metrů. I když na to není primárně určena dá se úspěšně praktikovat na stojaté vodě.
Pruty
Záměrně mluvím v množném čísle, protože jeden nikdy nestačí :-). Prut je při tomto lovu asi nejdůležitější věcí. Je naší prodlouženou rukou.Před koupí by jsme měli rozmyslet několik věcí :
Kde s prutem budeme nejčastěji chytat
Jaké ryby budeme nejčastěji chytat
Na jakou vzdálenost budeme nejčastěji chytat
Budeme-li chytat staticky na jednom místě nebo pohyblivě
Kolik jsme do prutu ochotni investovat
Dle těchto faktorů bychom se měli teoreticky rozhodnout, jaký prut pořídit.Obecně se pruty pohybují od čtyř do deseti metrů délky. Kratší než pět metrů nemá podle mého cenu kupovat. Delší prut je výhoda. Lépe se s ním kontroluje splávek a zdolávané ryby. U sedmimetrového putu si také můžeme dovolit nastavit klidně pětimetrovou hloubku s pevným splávkem. Cenově se pruty pohybují cca. od šesti set korun za sklolaminátové, do deseti tisíc korun za špičkové závodní modely. Jsem toho názoru, že velice kvalitní, zcela dostačující pruty běžného uživatele se dají pořídit kolem třech tisíc plus/mínus. Sám jsem si zatím ze studentského platu žádný dražší nepořídil. Nejlevnější pruty jsou těžké, s pomalou akcí. Špičkové modely mají velmi rychlou akci a při sedmimetrové délce váhu kolem dvou set gramů. Na trhu je zřejmá převaha Italských výrobců (Milo, Colmic, Trabucco, Triana…) za jejichž výrobky bych se i přimlouval. Kdo může boloňský prut vyrobit lépe než Italové?! :-) Sám vlastním tři pruty - pět, šest a sedm metrů dlouhé. Nejkratší pětimetrový prut při chytání vytváří příjemně poloparabolickou akci. Naopak sedmimetrový, je téměř v celé délce tuhý. Pracuje jen citlivá špička a prut je díky tomu velmi stabilní a rychlý. Šestimetr beru jako univerzál, vhodný pro všechny příležitosti. Zhruba platí, že splávek lze bezpečně kontrolovat a sledovat na délku třech prutů (se 7m prutem jsme někde na 20 metrech). Chytání s pruty delšími osmi metrů, se nejspíš už velmi podobá lovu na děličku, a běžný rybář je asi nevyužije. Na trhu se objevují také speciální silné boloňky určené k chytání velkých bojovných ryb - kaprů, parem, nebo dokonce k vyvěšování rybek na štiky. Manipulace s delším prutem je sice občas obtížnější, ale bohatě nám to vynahradí požitek z lovu. Ze začátku jde hlavně o zvyk. Musíme pamatovat na nebezpečí snadného poškození prutu. Díky velmi tenkému blanku jsou špičkové pruty lehké, ale také křehké a choulostivé na ťuknutí o kameny apod.. Také očka na vysokých nožkách nesnesou nešetrné zacházení. Je lepší zaměnit výrobcem dodávané chrániče oček za speciální – od Stonka – vyrobené z tvrdého plastu s posuvnými pásky. Častou chybou je zaklánění ohnutého prutu příliš dozadu při zdolávání, které většinou vede ke zlomení špičky prutu. Proto je téměř nezbytností dlouhý plavačkový podběrák.Boloňské pruty jsou náchylné na mokro. Vlasec se lepí na blank prutu mezi jednotlivými díly, to znesnadňuje nahazování a otravuje nám to život. Kdo si honem nechce pořizovat boloňku, lze jako alternativu použít i delší matchový prut.
Naviják
Volba navijáku už není tak stěžejní jako volba prutu. Svůj účel splní kvalitní naviják s citlivou brzdou. Rozhodnutí zda zadní či přední nechám na vás – mě osobně vyhovuje bojovka.Vzhledem k délce prutu je lepší použít větší naviják, aby jeho váha vyvažovala hmotnost dlouhého prutu. Větší cívka také lépe ukládá a méně kroutí vlasec.
Vlasec
Jeho průměr všeobecně volíme podle ročního období, velikosti ryb a jejich důvěře k nabízené nástraze. Zhruba od 0,12mm do 0,18mm – jako kmenový, od 0,08 do 0,14mm – jako návazec. Použití forpasů je nezbytné, vhledem ke zvýšenému kroucení návazce taženého po dně, stejně tak, jako častější výskyt vázek. Kmen mi vyhovuje barevnější. Nezaznamenal jsem, že by to rybám vadilo. Díky jemu mohu lépe pozorovat polohu splávku v proudu. Často se stává, že se splávek ztratí ve zpěněné vodě.
Splávky
Splávky vybíráme u vody podle aktuálních podmínek. Záleží na mnoha faktorech – síle proudu, větru, hloubce a vzdálenosti, na kterou budeme lovit. Říká se, že na jeden metr hloubky připadá jeden gram splávkové nosnosti, ale je to diskutabilní. Přestože vlastním i splávky desetigramové, nepamatuji, že bych je kdy nasadil. Nejčastěji využijeme gramáže od jednoho do pěti gramů. Často užívaným tvarem jsou obrácené kapky. Platí čím větší proud a hloubka, tím objemnější a nosnější splávek. Delší dřík znamená větší stabilitu. Tvar by měl být všeobecně co nejcitlivější a nejštíhlejší, váha co nejmenší, aby setrvačný odpor splávku a zátěže byl co nejnižší. Jestliže se splávek v proudu houpe, kýve, nebo je nestabilní, je pro námi zamýšlený účel málo nosný, nebo moc štíhlý. Ve velice silném proudu je výborný kuličkový tvar z balzy, s nosnou anténou, kde není prvořadá citlivost, ale viditelnost. Antény bývají nylonové či balzové, silnější – často výměnné za anténky jiných barev nebo chemická světýlka. Jako ideálně viditelná mi přijde zelená barva. Nedávno jsem objevil variaci děličkového lízátka upraveného na boloňské chytání, ale zatím jsem tento splávek bohužel neměl možnost vyzkoušet.
Broky a Torpily
Na zátěžích se nevyplatí šetřit. Levné broky jsou tvrdé, křivě nebo málo naříznuté, špatně se mačkají,posouvají po vlasci který poškozují, je lepší si připlatit za kalibrované, přesně naříznuté a kulaté, měkké, plavačkové broky. Neocenitelným pomocníkem pro práci s broky, jsou speciální kleště na to určené. Šišaté, málo nebo hodně naříznuté broky nám kazí funkci a vyváženost montáže v proudu. Torpily se nejčastěji prodávají navlečené na silikonové hadičce – k ochraně vlasce a proti deformaci torpily o brok nebo obratlík. Myslím že torpilky má smysl používat nejméně u dvou a více gramových splávků
Háčky
Háčků pro plavanou se vyrábí nepřeberné množství různých tvarů,velikostí a barev. Výběr háčku určuje síla návazce, velikost ryb, druh a velikost nástrah. Velikosti 10,12,14,16 pokryjí bohatě naše potřeby při tomto způsobu chytání. Je třeba častěji kontrolovat ostrost, protože háček je vláčen po dně a každou chvíli se o něco zachytí. Každý si časem najde ty své háčkové favority, za které by dal ruku do ohně :-).
Další užitečné věcičky
Ještě se zběžně zmíním o ostatních věcech které nám velmi zpříjemní a zjednoduší pobyt u vody. Velmi dobrou věcí při tomto způsobu lovu jsou polarizační brýle, výše zmíněné kleště na broky, plavačkový podběrák s dlouhou rukojetí, mikroobratlíky, obústek pro vyproštění jemných háčků, olovničky pro měření hloubky. Skvělou maličkostí při letním lovu, kdy jsme zabrodění ve vodě pod jezem, je plátěný pytlík na krk, pro uchovávání nástrah. Zbylé věci můžeme mít poskládané v batohu. Já používám velmi praktickou ledvinku, kde mám vše potřebné při ruce. Pokud lovíme staticky, tak zadní vidlička ve tvaru háku je pro stabilizaci prutu i ve větrném počasí nezbytností. Dále je třeba mít i plavačkové síto pro přípravu krmení bez hrudek.
Nástrahy
Dá se použít téměř cokoliv. Od kukuřice, přes bílé červy, až po sýr. Mými jednoznačnými favority jsou bílé červy. Dále pak hnojáci, pečivo, v létě larvy chrostíků, zelené řasy z jezu a na tlouště ovoce. Skvělé na říčním lovu je to, že nikdy nevíme co se nám na háček může pověsit – obzvlášť při lovu na řasy mě nejednou překvapil amur a při lovu na chrostíky zase sumčí mimino.
Krmení
Neexistuje universální návod jak, kde, čím a kolik vnadit. Používám komerčně vyráběné směsi pro lov na tekoucí vodě. Hodně se mi osvědčilo speciální krmení na parmy a tlouště na sýrové bázi. Komerční směsi jsou většinou ostré na běžné chytání a lze je bez problémů ředit. Krmení musíme pečlivě namíchat - vzhledem k síle proudu. Trefit správně vlhké a kypré krmení vyžaduje cvik, protože směs nesmí obsahovat žmolky! Ty způsobují že se nám koule na krmení rozpadne dřív, než dopadne na dno. V proudu potřebujeme krmení rychle dostat dolů. Toho docílíme přidáním hrubého štěrku nebo jílu. Kamarád s oblibou míchá takzvané betonové krmení. S použitím vařeného šrotu a hlíny vytváří silně lepivou směs se kterou exceluje. Zkušenost mám takovou, že v proudu většinou rybám nevadí ani silnější přikrmování velkými koulemi. Občas je na škodu příliš světlá barva směsi. Ryby se nejspíše neradi krmí světlým krmením nad tmavým dnem. Když ryby přijímají sezónní potravu - hlavně larvy chrostíků - nekrmím vůbec.V proudu je třeba krmit proti vodě. Nad lovným místem – čím větší hloubka a proud, tím výš nad zamýšleným lovištěm krmíme. Koule dopadají na dno pod dost velkým úhlem.
Výběr vhodného místa
Lovím pouze na Lužnici, Sázavě, Berounce a Vltavě, takže nemůžu tvrdit, že je to všude stejné. To co zde popisuji nemusí platit všude! Podmínky se liší místo od místa. Můžeme se rozhodnout, zda-li budeme lovit aktivně – ryby hledat, nebo lovit staticky na jednom místě – ryby lákat krmením.V letním období se ryby často stahují pod jezy, kde je láká okysličená voda a dostatek proudem přinášené potravy. Zde také lovím nejraději. Prolovuji souvislejší, hlubší a táhlé proudy, tíšiny, vracáky za kameny a padlými stromy. Bohužel není moc míst, kde se dá bezproblémově lovit ze břehu se sedmimetrovým prutem. Nejlépe se mi chytá, když jsem zabroděný ve vodě a splávek pouštím po proudu, nebo na jednom místě s ukotveným splávkem pod špičkou prutu. Lze říci, že je ideální prolovit jakékoliv hlubší zajímavé místo. Skvělé jsou přechody mezi proudem a tíšinou, vracáky a úplavy.
Taktika lovu
Při tomto lovu je prioritou dostat naši nástrahu co nejrychleji ke dnu. Proto se používá sdružená zátěž v dolní části udice.Většinou začínám lovit s třígramovým splávkem, osazeným dvougramovou torpilkou a krátkým řetězcem broků nad návazcem dlouhým kolem půl metru. Čím je řetězec broků delší, tím jemnější a přirozenější je předkládáni nástrahy. Torpilku je vhodné z obou stran fixovat broky, jinak nám dělá neplechy při nahazování. Deset centimetrů od háčku nasazuji ještě malinký, kontaktní brok, díky kterému na splávku poznám, že mám návazec určitě na dně. Je dobré mezi návazec a kmen použít mikroobratlík, protože návazec má sklon se kroutit. Hlavní je, dobře si změřit hloubku. Troufám si říct, že to nejhlavnější! Nahazujeme spodním houpavým hodem protože montáž má tendenci se zamotávat. Celé to funguje tak, že se část návazce včetně malého broku vleče po dně. Nosnost splávku musí být taková, aby vlekl nástrahu kupředu aniž by se při tom potápěl. Jestliže ho proud táhne pod vodu snížíme zátěž, nebo vyměníme splávek za nosnější. Takovouto sestavou si krásně osahám dno na místě lovu a mohu udělat případné změny v rozložení zátěže. Mohu posunout torpilu výš a řetěz broků více roztáhnout s tím, že splávek plave volněji a návazec lépe překonává překážky na dně. Podmínkou je dostatečně čisté dno bez velkých překážek. Takto se dá chytat na takovou vzdálenost, na kterou jsme schopni sledovat a kontrolovat splávek či úspěšně zaseknout.
Můžeme prolovovat také pouze několikametrový nakrmený úsek. Ač se to může zdát složité, opak je pravdou. Tato metoda je pro parmy, tlouště, plotice a cejny naprosto smrtící záležitostí! Musíme mít stálý kontakt se splávkem, vlasec mezi splávkem a špičkou prutu by měl být zvednutý ven z vody, nemělo by docházet ke tvoření pytlů. Splávek je unášen proudem před montáží (proud na hladině je vždy silnější než u dna). Když splávek zadržíme, proud se opře do montáže a zvedá jí ode dna. V tento okamžik často přichází záběr, který je více či méně zřejmý. U parem velmi často vypadá jako uvíznutí háčku na dně. Kdykoliv se splávek zastaví sekám! Ovšem ne vždy se jedná o záběr. Občas se splávek rozjede proti proudu a nebo jede do strany. Nádherné jsou záběry, kdy splávek prostě zmizí a roluje za sebou vlasec po hladině. Stává se mi, že chci trhnout vlascem abych háček uvolnil z domnělé vázky a na prutu visí ryba. Zajímavé je, že mnohdy krmením natáhnu i kapry, ale ti na unášenou nástrahu nereagují. Potřebují nástrahu ležící na dně.I na tuto situaci má boloňský prut způsob!
Stačí trošku upravit naší stávající montáž. Tato modifikace se dá používat dobře ze břehu, při chytání s prutem ve vidličkách. Spočívá v tom, že použijeme vhodný splávek, třeba gramovou obrácenou kapku, kterou převážíme o gram až dva řetězcem broků. Dobré jsou splávky s drátěným dříkem který hezky řeže vodu. Lze použít i průběžné olůvko nebo torpilu ale to už nemá s plavačkou moc společného. Je to spíše položená s olůvkem. Já raději používám broky. Velká zátěž má za úkol ukotvit splávek v proudu. Převážený splávek se samozřejmě potápí, proto najdeme hloubku takovou, aby neležel na hladině, ale ani se nepotápěl. Potom se nahodí houpavým hodem po proudu. Vlasec je nastavený na menší délku než je délka prutu. Vtip je v postavení prutu. Měl by být ve vidličkách zcela rovně. Špička by neměla směřovat ani nahoru, ani dolů. Vlasec jde od splávku rovnou ke špičce prutu v poměrně ostrém úhlu. Zátěž dopadne na dno, my pouze postavíme prut do vidliček a tahem vlasce přitopíme splávek tak, že z vody kouká pouze část anténky, nebo tolik kolik nám vyhovuje. Když vlasec přitahujeme – splávek se potápí, když povolujeme – vynořuje se. Je to geniálně jednoduché a ďábelsky účinné! Výhoda je ta, že nahazujeme stále na stejné místo a můžeme velmi přesně krmit. Jakýkoliv kontakt ryby s nástrahou se okamžitě přenáší na splávek, při silnějších záběrech rovnou na špičku prutu. Nevýhodou je, že při větrném počasí je tohle chytání utrpením, protože se vítr opírá do napnutého vlasce a potápí nám splávek. Řešením je nasadit velmi nosný splávek třeba osmigramový, ale to už musíme použít průběžné olůvko.Takto se dá lovit třeba na šestimetrový prut se sedmimetrovým současně se splávky metr od sebe bez zamotání. Otázkou je co dělat když máte na záběr na obou prutech současně a zaseknete dva kapry. :-) Doufám že jsem vás aspoň trošku inspiroval k vyzkoušení tak atraktivního chytání kterým lov se splávkem na řekách bezesporu je!
www.chytil.cz
