Lov na Labi - ostroretka stěhovavá

- Petr Appelt a Pavel Strejček

Vážení čtenáři,
       tímto článkem, bych se s Vámi chtěl podělit o své zážitky z jedné výpravy na Naši oblíbenou řeku, na Labe.Jezdíme sem především na velké cejny a ostatní bílou rybu,která zde dorůstá zajímavých velikostí. Při troše štěstí se nám s kamarádem Pavlem pokaždé podařilo ulovit dost pěkných cejnů, tloušťů, karasů, kaprů atd. Ti z vás, kteří loví na plavanou, vědí jakou radost takový úlovek dokáže udělat. Ale nechám lov cejnů na některý z dalších článků a popíši Vám, jak nás na naší výpravě za cejny překvapil úlovek ryby, která je zdá se, ze sportovního hlediska, opomíjená, ale velmi bojovná a zvláštní a to Ostroretky stěhovavé.
       Den odjezdu jsme naplánovali na sobotu. Vybaveni vším potřebným vyrážíme do Ústí nad Labem. Během cesty rozhodujeme, kde chytat. Z předchozích návštěv tohoto rajonu máme vytipována dvě místa s naprosto odlišnými vlastnostmi. První se nachází v silném proudu s hloubkou do1,5 metru a kamenitým dnem. Druhé místo je asi o 300 metrů níž na protějším břehu řeky, kde je dno písčité, hloubka stejná jako u prvního, ale tažný pomalejší proud. Hloubku uvádím ve vzdálenosti 6-8 metrů od břehu, ve které běžně chytám. Ve větší vzdálenosti v takto silném proudu vzniká problém s přesným vedením splávku v nakrmené stopě, což se znatelně projevuje na počtu záběrů.
       Konečně jsme se shodli a volíme místo v proudu, jistotu úlovku na druhém místě necháváme na odpoledne.
       K řece dorážíme v půl sedmé ráno obaleni pruty, podběráky, spoustou kýblů a lavorů s návnadou. Jako první vyhlížím vhodné místo k lovu. Je trochu míň vody a tak je částečně odhalena asi metr široká kamenná lavice zabíhající pod vodu kolmo od břehu. Částečně připomíná zatopené molo. Sestavím udici a měřím hloubku vedle lavice po směru proudu. Je zde kolem 1,5 metru na opačné straně je hloubka stejná. Samotná lavice tvoří v těchto místech asi půlmetrový schod. Při proplavání nástrahy se v těchto místech anténka splávku částečně potápí. Vše je připraveno k zakrmení. Jako návnadu jsem použil směs šrotů se strouhankou navoněnou posilovačem Tutti Frutti od Marcel van den Eyde a jako partikl vařenou kukuřici s vařenou pšenicí (asi polovinu partiklu jsem pomlel v mlýnku na maso). Navlhčenou směs jsem zatížil plaveným štěrkem a uplácal do zploštělých koulí (v naději, že se tak lépe udrží v proudu). Pro začátek stačilo asi osm těchto placek. Je zakrmeno a já dávám rybám rád, po tom všem míchání, hnětení a plácání, trochu času, aby najely a začaly v klidu žrát. Podobně postupoval kamarád Pavel kousek pode mnou.
       Mírný ranní déšť nesměle vystřídalo slunce a my začali chytat. Jako první šli na háček masní červi, pro mě nástraha číslo jedna. Nahodil jsem mírně proti proudu a nechal udici proplavat. Asi metr za lavicí se splávek ochotně potopil a na břehu skončil první tloušť kolem 30 cm. Po odháčkování mazal zpátky do vody. Mezitím Pavel vytáhnul cejna a tak to šlo asi třičtvrtě hodiny. Mezi tloušti, menšími cejny a ploticemi se objevilo několik jesenů, cejnků, pěknej karas a jelec jesen. Záběry od větších cejnů zatím nepřicházely a celkově frekvence ulovených ryb poklesla. Pavel vyměnil Bolognesku za Feeder ochoten obětovat mezi kameny maximálně jedno krmítko (kupodivu vydrželo s menšími vázkami až do konce). Na první nához vytáhnul cejna kolem 40cm. Špička feedru sebou začala hned po nahození doslova mlátit a cejn byl na břehu. Na další náhozy se opakovalo to samé, pokaždé cejn kolem 40cm. Já chytal dál se splávkem bez většího úspěchu. Na změnu postavení zátěže, ani na změnu hloubky udice, ryby správně nereagovaly. Napadla mě poslední možnost, pokusit se nástrahu co nejvíc stabilizovat u dna.Veškerou zátěž jsem posunul těsně nad obratlík, tj.asi 30 cm nad háček.
       Přehodil jsem udici po proudu a nechal volně proplavat. Nic se nedělo. Splávek projel úsek před lavicí, opět se mírně přitopil, ale na konci lavice se mu nechtělo vynořit. V duchu jsem klel nad další vázkou mezi kameny, když v tom se dal splávek do pohybu. K mému úžasu nečekaně proti proudu. Zasekl jsem. Prut se ohnul do předpisového oblouku, ryba však v poklidu pokračovala dál ve své jízdě přes brzdu navijáku. V této chvíli nebyla ani řeč o jejím kaprařském otočení nebo dokonce zastavení. Po nějakých deseti metrech se vrhla do nejsilnějšího proudu směrem do středu řeky a začala nekompromisně zrychlovat. Chtě nechtě musel jsem ji brzdit co to šlo. Držela se u dna, mlátila hlavou ze strany na stranu, ale stála a já doufal, že návazec s háčkem vydrží. Cívku navijáku jsem přitom přibrzďoval rukou. Ryba se neustále snažila dostat zpátky do proudu a já zase zvednout ji nad hladinu. Tahle naše přetahovaná na dvanáctce vlasci trvala snad nekonečnou minutu. Vlasec hvízdal ve větru, ale nepovolil. V tu chvíli už Pavel pobíhal po břehu s podběrákem připraven rybu podebrat, ale já ji prozatím ani nezahlídnul. Postupným pumpováním jsem ji dostal do nejslabšího proudu, kde si po chvíli dala říct a poprvé zahlédl záblesk jejího břicha pod hladinou. Několikrát se ještě pokusila uniknout, ale docházely jí síly. Po chvíli se pomalu nechala tahle bojovnice přitáhnout k podběráku a já si ji mohl pořádně prohlédnout.
       Byla to ryba v nejlepší kondici se zavalitým svalnatým tělem ideálně přizpůsobeným silnému proudu. Jako identifikační znak k určení druhu ryby nám postačila její ústa ve tvaru štěrbiny s tvrdým spodním rtem, který skutečně připomíná tvarem dláto Při bližším prozkoumání spodního rtu mě udivila jeho skutečná tvrdost a ostrost. Zkrátka je to ryba zajímavá a zvláštní, jak svým fyzickým zjevem, tak způsobem života a sbíráním potravy.
       Po změření a vyfotografování se opět rozjela do dravého proudu domovské řeky Labe. Během další hodiny jsem chytil stejným způsobem další tři tyto krásné ryby od 44-48cm a kamarád Pavel dostal jednu na feeder. Později jsme se přesunuli na klidnější úsek řeky a nachytali pár pěknejch cejnů, na které jsme původně vyrazili.
       Na závěr bych chtěl podotknout jednu zajímavou skutečnost a to, že v jsme v tomto místě ani při jedné návštěvě neviděli chytat žádného z místních rybářů, což se ukázalo jako výhoda, ryby braly velmi důvěřivě a rychle reagovaly na krmení. Ostatně naše zkušenost je taková, že při vnadění trochu lepší směsí si zachytáte skvěle téměř všude. Často jsme takto vnadili jako jediní mezi ostatními rybáři a na počtu ulovených ryb to bylo hodně znát.
       To je k naší výpravě vše a doufám, že Vám tento článek něco nového přinesl, nebo alespoň inspiroval k další vycházce k vodě.

Něco ke složení a přípravě vnadící směsi

1. část - suchá směs
35% kukuřičný šrot
40% strouhanka (chlebová/rohl.)
10% mouka polohrubá pšeničná
5% posilovač Tuti Fruti od Marcel van den E.
10% mletá semena (slunečnice,konopné sem.,lněné sem.)

2. část - partikl
50% vařená kukuřice celá (skoro rozvařená)
40% vařená kukuřice rozemletá
10% vařená řepka

       Tyto dvě části smíchám na místě nebo den předem do požadované konzistence dle konkrétních podmínek. V silném proudu musí být návnadové koule hodně utaženy, aby se rozplavovaly velmi pomalu a myslím, že není na škodu když ryby musí samy, některé koule částečně rozbít. V tomto konkrétním případě jsem směs zatížil dobře vypraným štěrkem. Uplácám koule, nebo placky a je to vše.

Něco pro šťouraly
       Použité náčiní: prut Match SPECIALIST Milo 4,2m,naviják Mitchell Quartz 310, kmen. vlasec Titan profi line Hi-tech 0,14mm, návazec Damyl 0,12mm, háčky Maver Katana vel. 16, splávek Tubertini 4 g, obratlík Trabucco cca vel. 20

Pro zajímavost ještě jedna podzimní ostroretka 51cm z Ohře u Terezína.

S pozdravem Petrův zdar

Autor: Petr Appelt a Pavel Strejček

Přečteno: 9 807x
Průměrná známka: 1.46

NBoloňská metoda na řekách

Boloňská metoda, jak název napovídá, vznikla v Itálii v okolí Bolonge, kde se univerzální dlouhé teleskopické pruty používaly k splávkovému chytání na všechny druhy tamních ryb.

NOstroretky na jihu Čech

Schopnost živit se z velké části řasovými nárosty a nesporná sportovní hodnota podpořily její vysazení i na mnoha místech v Čechách.

NKaras stříbřitý

Karas je přeborník na jemné záběry.