Plavaná na řece s boloňskou kapkou.

- Tomáš Mihula

Úvod.
Tento způsob lovu se dá praktikovat na menších říčkách, ale i na širších dolních tocích řek. Sám lovím ale jen v lipanových a parmových pásmech, a proto budu popisovat lov právě v těchto partiích. Jedná se většinou o řeky do maximální šířky 20 m, většinou velmi členité s proměnlivou hloubkou a typem dna. Nejčastějším úlovkem jsou zde tloušti, proudníci, parmy, ostroretky, podoustve, plotice, oukleje, hrouzci atd.. Způsob lovu je velmi aktivní - buď přímo řeku brodím, nebo chytám ze břehu, pak většinou vystřídám několik míst.

Vybavení.
Úroveň našeho vybavení závisí na částce, kterou jsme na jeho pořízení ochotní obětovat.
Prut:
jedna se základních podmínek pro volbu prutu je jeho váha
. Musíme počítat s tím, že prut budeme po celou dobu chytání držet v ruce - pokud bude těžký dlouho to nevydržíme. Vyrábí se přímo boloňské pruty, které jsou v podstatě konstrukcí stejné jako běžné teleskopy, liší se ale od standartu lepším materiálem prutu i oček a hlavně nižší váhou. "Boloňky" se vyrábí v délkách 5 - 9 m, a je opravdu neuvěřitelné, že nejluxusnější modely mají při délce 7 m váhu do 200 g. S úspěchem lze ale pro lov použít také závodní dělené pruty v délce 4,20 m. Osobně se přikláním ke druhé variantě - chytám na řekách s velmi bujnou pobřežní vegetací a s delším prutem je zde velmi těžká manipulace. Při volbě délky prutu je také nutné uvážit, že splávek je možné dobře kontrolovat až na trojnásobnou délku prutu, ať nechytáme se zbytečně předimenzovaným náčiním.
Obecně platí mít prut se špičkovou akcí, aby se v ruce nekýval a bylo s ním možné dobře manipulovat se splávkem. Pokud mám uvést konkrétní značku - pruty skvělé kvality za přiměřenou cenu lze pořídit od firem Shimano a Byron, s těmi mám vlastní zkušenost.
Naviják:
je chybou používat naviják co nejmenší velikosti. Doporučuji velikost označovanou 3000 nebo 4000. Rozdíl ve váze není nijak velký a my oceníme větší cívku a tím i rychlejší navíjení. Velkou výhodou je bojová brzda, která umožní jednoduše nastavit odpor cívky podle okamžité potřeby.
Vlasec:
jako univerzální vlasec doporučuji na kmen použít Ć 0,14 mm, na návazce Ć 0,10 mm. Při dnešní únosnosti jsou tyto průměry zcela dostatečné.
Drobné potřeby:
pro sestavení kompletní udice dále potřebujeme háčky, zátěže, splávky, silikonové zarážky a hadičky.
Háčky používám buď zcela bez protihrotu, případně s mikro protihrotem (angl. Microbarb), ve velikostech #14 - #20. V současné době takové háčky dodávají v ČR především firmy Mustad a Hayabusa, které jsou zárukou kvality. Tyto modely jsou vyrobeny z jemného drátu a většinou mají stříbrnou povrchovou úpravu.
Zátěže potřebujeme dvojí - jednak průběžné olivky v hmotnostech 1, 2 a 3 g, jednak běžné naříznuté broky. Při koupi broků je lepší si vybrat krabičku, na které jsou označeny hmotnosti jednotlivých velikostí (pro lepší orientaci).
Splávků dnes existuje velmi široký výběr. Nejčastěji budeme používat splávky ve tvaru kapky nebo obrácené kapky, pro silné zadržování splávku jsou speciálně vytvořeny tělíčka v podobě čočky, nazývané "lízátka". Gramáže využijeme v rozmezí 2 - 5 g. Kvalitní výrobky s optimální povrchovou úpravou, která nedovolí splávku nasáknout vodou vyrábí např. firmy Trabucco, Gutkiewicz nebo Vaďo.
Silikonové zarážky a hadičky zakoupíme v potřebných velikostech ve většině ryb. speciálek. Barvu volte nejlépe černou, nenechejte se zmást krásnými signálními barvami hadiček, nabízených některými firmami.
Další potřeby:
náhradní rybářskou bižuterii (splávky, háčky ..) můžeme uložit buď do vesty nebo do rybářské bedny - záleží na taktice lovu (viz dále). K dalším užitečným pomůckám patří polarizační brýle, brodící boty, v létě nezapomeňte na repelent proti hmyzu.
Koncové návazce si můžeme připravit předem doma v různých délkách a s různými háčky. Já jsem si na hotové návazce vyrobil zásobník z malého alba na fotografie. Do alba (knížečka s celofánovými sáčky) vložíme nastříhané kartičky z tvrdého papíru. Na horní hraně každé kartičky vystřihneme 4 - 6 zářezů, do kterých vložíme háček a návazec zastrčíme do sáčku. Délku návazců, velikost háčků apod. lze popsat přímo na kartičce. Návazce pak máme přehledně uloženy, ihned k dispozici, aniž by hrozilo jejich zamotání nebo poškození.


Způsob lovu a sestavení udice.
Řeku můžeme prochytávat dvěmi základními způsoby. Jedná se buď o zadržování splávku (potažmo celé udice); nebo o vlečení nástrahy, případně i s částí nebo celým návazcem po dně.
Zadržování udice:
principem této metody je přibrzďování splávku a udice, takže se pohybují pomaleji než proudění vody, případně je můžeme v proudu zastavit úplně. Právě nyní oceníme dlouhý prut, který umožní manipulovat s nástrahou dále od břehu. Vlasec i návazec pod splávkem jsou vlivem proudu nadnášeny, proto je nutné nastavit větší hloubku (tzv. udi
ci přehloubit). Nejoptimálnější tvar splávku pro zadržování je kapka, gramáž volíme těžší 3,5 - 5 g. Těžší zátěž nedovolí proudu zvednout návazec a nástrahu příliš vysoko ode dna. Způsob dalšího sestavení udice je patrný z obrázku č. 1.
Udici nahodíme kolmo od břehu, oblouk navijáku nepřeklápíme zpět, vlasec ale přibrzďujeme prstem na okraji cívky. Splávek se pomalu pohybuje s proudem a zároveň se přibližuje ke břehu, až je vlasec rovnoběžně se břehem - vzdálenost splávku od břehu zde záleží na délce prutu. Jak hluboko po proudu udici spustíme záleží na více faktorech: na síle proudu, charakteru lovného místa a opět na délce prutu a s ní vyplývající možnosti manipulace. Za maximální vzdálenost je dle mého názoru možné považovat 18 - 20 m.
Záběr se většinou projeví jako mírné přitopení splávku, někdy je patrná "jízda" splávku po hladině. Při záseku nesmíme zapomenout nejprve překlopit oblouk do zavřené polohy. Metoda zadržování je vhodná pro chytání nade dnem s překážkami - např. hustými rostlinami nebo velkým
i kameny.
Vlečení udice:
při tomto způsobu je nástraha a část návazce (případně celý) vlečena po dně. Dno proto musí být relativně čisté, bez souvislého porostu vodního rostlinstva apod.. Splávek použijeme ve tvaru obrácené kapky, gramáž zvolíme podle lovné vzdálenosti a síly proudu vody. Udici je opět nutné přehloubit, i když už ne tolik jako při zadržování. Koncová sestava je velmi podobná jako u předchozího způsobu, mírně se liší rozmístění zátěže - viz obrázek č. 2
.
Nahazujeme mírně proti proudu a udici necháme splavávat přes vnaděné místo až do maximální vzdálenosti, kde ještě máme nad splávkem přiměřenou kontrolu. Vlasec se snažíme hned od splávku zvednout z hladiny, což zajistí lepší manipulaci s udicí. Po dosažení spodní hranice loviště celý postup
opakujeme.
Záběr se ve většině případů projeví jako uváznutí nástrahy na dně, vždy je nutné zaseknout. Jako pomůcku pro vyloučení falešných záběrů můžeme několikrát na začátku lovu nahodit udici bez nástrahy a nechat ji splavávat. Pokud jsou na dně v lovišti velké kameny nebo trsy rostlin, háček v nich uvázne i bez nástrahy a my budeme vědět, že se v těchto místech nejedná o záběry.

Sestavení udice:
pro oba způsoby je jasně patrné z uvedených obrázků. Silikonová hadička dlouhá 3 - 4 mm mezi pevně zamáčknutým brokem a klouzavou zátěží slouží jako "nárazník", který tlumí nárazy při nahazování a zabraňuje deformaci zátěže, ke které jinak dochází. Místo hadičky je možné použít i silikonovou zarážku.
Ke spojení návazce s kmenovým vlascem nepoužívám na rozdíl od lovu s waglerem mikroobratlík, protože je to součást udice, kterou bychom mohli často uváznout na dně, navíc má negativní vliv na předkládání nástrahy v proudu. Mnohem vhodnější je spojení pomocí dvou smyček - viz obrázek č. 3
.


Nástrahy a návnady.
Dnes, v době, kdy jsou rybářské obchody velmi dobře zásobeny množstvím druhů směsí pro výrobu návnad ale i širokým sortimentem nástrah, a to jak rostlinných, tak i živočišných, může být problém se správně rozhodnout. Já jsem po mnoha zkouškách nakonec zůstal u
používání dvou druhů nástrah a tří druhů vnadících směsí, které občas mírně pozměním.

Nástrahy: nástrah jsem vyzkoušel opravdu spousty - různá hotová těsta, zmrzlinové oplatky, vařené konopí atd.. Postupně jsem získal určité důležité poznatky, které rozhodujícím způsobem ovlivnily můj výběr. Nástraha musí na háčku velmi dobře držet, protože jinak při vlečení po dně nebo v silném proudu z háčku snadno spadne. Tato skutečnost vyloučila většinu nástrah rostlinného původu, zůstaly jen některá tuhá těsta a živočišné nástrahy. Druhá skupina je ale pro ryby mnohem atraktivnější, takže v současné době používám jako nástrahy bílé červy nebo hnojáčky. Výhodou je snadné pořízení (rybářské obchody) a jednoduché přechovávání, přesto je ale třeba dodržet určité zásady.
Při koupi mě zajímá, zda jsou červi "čerství". To se dá poznat velmi jednoduše - v tělíčku každého červa je patrná černá skvrnka, která je u čerstvě vylíhlých červů v "ocásku", během stárnutí se skvrnka posouvá celým tělem až k hlavičce, pak následuje zakuklení. Podle polohy skvrny tedy lze alespoň zhruba odvodit, jak dlouho červi vydrží. Zakoupené červy je třeba co nejdříve uložit do chladničky (!!ne do mrazničky!!), aby se zpomalilo jejich stárnutí a déle nám vydrželi. Než je do chladničky uložím, vysypu celý obsah krabičky na noviny a odstraním staré, mrtvé, případně zakuklené červy. Jestliže jsou piliny navlhlé, vyměním je za suché. Pokud jsou červi ještě malí a chci je přikrmit, rozdrobím jim do krabičky kousek taveného sýra. Zde máme možnost i částečně ovlivnit barvu červů - do taveného sýra vetřeme potravinářské barvivo, díky čemuž začnou červi dostávat zvolenou barvu.
Přípravu červů na chytání dělám vždy až těsně před odchodem z domu: po vysypání červů na vhodnou podložku je znovu přeberu a do krabičky vložím jen samotné živé červy. Do krabičky přidám několik kapek posilovače (nejvíce se mi osvědčil posilovač "Worms - červi" od firmy JSA) a vše je připraveno. Posilovač má své opodstatnění, již několikrát jsem zkoušel porovnat aromatizované červy s běžnými a vždy byli úspěšnější ti "posílení". Poslední dobou se dají zakoupit i červi obarvení na červenou barvu. Opět jsem zkusil červy porovnat a na ty červené bylo záběrů více.
Hnojáčky uložím do ledničky přímo v krabičce se substrátem, tak jak jsem je zakoupil v obchodě. Bez problému vydrží 2 - 3 týdny, a v této době je bez problémů spotřebuji.
Bílé červy někdy kombinuji s Mysticem, což je syntetická pasta od francouzského výrobce, dodávaná v mnoha barvách. Mysticem potřu červa umístěného na raménku háčku, případně i uzlík na lopatce. Pasta po styku s vodou ztuhne a červa není nutné tak často měnit, díky kapce na uzlíku se červ nemůže posouvat z háčku nahoru na vlasec. Tento postup doporučuji např. při lovu ouklejí, které se na nástrahu vrhají ihned po dopadu do vody a spotřeba červů je značná. Osvědčené barvy, které používám jsou zelená, žlutá a červená.

Návnady: směs si vždy připravuji doma, většinou těsně před odchodem k vodě. Složení směsi je v podstatě stejné, liší se jen značka použitého "značkového" krmení. Můj mix tedy obsahuje:

  • 1 díl značkového krmení (používám tři druhy, popsáno níže),
  • 1 díl strouhanky z bílého pečiva,
  • 1 díl vařeného konopí.

Jak už jsem naznačil, z hotových směsí preferuji tři druhy:

  1. Mosella - Barbe Special (Parmí speciál),
  2. Marcel van den Eynde - River Ace (Říční eso),
  3. Milo - Savette.

Tato krmiva lze používat na řece v průběhu celého roku. Všechna jsou silně aromatická, není již třeba přidávat žádný posilovač, i po smíchání se stejným dílem obyčejné strouhanky na ně ryby výborně reagují.
Příprava konopného semínka je trochu pracnější. Semínko namočíme na 24 hodin do vody (asi do dvojnásobného objemu). Po 24 hod přidáme k semenům jednu nebo dvě lžíce práškového cukru (semínka budou více voňavá a lesklá) a dáme vařit na mírný plamen. Vařit stačí většinou 10 - 15 min, semena prasknou a v prasklině se objeví malý klíček. Poté semena scedíme a necháme vychladnout. Přechovávat je lze v chladničce (asi tak do 48 hod), pokud je uvaříme do zásoby, není problém je zamrazit a uchovat třeba
přes celou sezónu. Někdy místo konopí použiji lněné semínko, to není třeba vařit, stačí jen na 4 hod namočit do vody. Lněné semínko je ale extrémně lepivé, hodí se proto do silně proudných řek.
Pokud má loviště větší hloubku nebo zde voda silně proudí, smíchám připravené vnadidlo přímo u vody s hlínou, jílem nebo drobným štěrkem. Tato složky krmení zatíží, takže rychleji klesne ke dnu a voda jej vyplavuje postupně, čímž dosáhneme požadovaného účinku.

Taktika lovu.
První způsob rybaření na řece, který chci popsat, je charakteristický neustálým pohybem a aktivním vyhledáváním ryb. Všechny drobné potřeby uložíme do rybářské vesty, podběrák na gumové tkanici přehodíme přes rameno, v ruce máme pouze prut. Na březích horních toků řek je často hustý porost, proto je optimální řešení mít brodící boty a postupovat částečně vodou, částečně po břehu. Většinou se pohybuji řekou po proudu, prochytávám všechna místa, kde by se ryby mohly zdržovat. Pokud na určitém místě nemám záběr, dlouho se zde nezdržuji a pokračuji k další tůni nebo proudku. Krmení skoro nepoužívám, pouze na rovném, táhlém úseku řeky, kde není možné odhadnout místo výskytu ryb mírně přikrmím a pokusím se ryby stáhnout k sobě. Při této metodě chytání jsou nejčastějšími úlovky spíše menší ryby, z větších kusů se nejčastěji podaří přelstít tlouště. Je to dobrý způsob, jak poznat část řeky, kde jsme ještě nechytali. Během několika hodin projdeme a prochytáme pár set metrů řeky, vytipujeme si slibná místa, kterým se jindy můžeme věnovat pečlivěji. Velkou službu nám prokážou polarizační brýle, pomocí kterých snadněji určíme místa výskytu ryb, např. proudné úseky s menší hloubkou, kde se rády zdržují ostroretky.

Druhý způsob říčního rybolovu už není tak pohybově náročný. Zvolím si určité místo, které mám již většinou vytipované, případně míst může být více - podle situace je vystřídám. Kromě prutu sebou mám ještě rybářskou bednu, která slouží jako sedačka a navíc do ní pohodlně uložím všechny další potřeby, včetně připraveného krmení a nástrah. Nyní již vnadím poněkud více, koule vnadidla do vody musím naházet přiměřeně nad loviště, proud je snese dolů. Koule jsou na dně dále vyplavovány, takže se tvoří "vnadící stopa", která může být dlouhá až několik metrů. Naše loviště je tedy vymezeno právě touto stopou. Na začátku rybolovu do vody vhodím 3 - 5 koulí velikosti tenisového míčku, potom přikrmuji dle intenzity záběrů, většinou každých 15 - 20 minut přihodím dvě koule ve velikosti mandarinky. V krátké době po navnadění na místo najedou menší ryby, počet jejich záběrů ale po chvíli klesne a začnou zabírat i větší kusy. Mám takovou zkušenost, že velké parmy, ostroretky a plotice většinou chytím až po 1 hodině (i více) lovu a krmení na jednom místě. Další můj poznatek se vztahuje k stanovišti ryb v lovišti. Na horním okraji vnadící stopy většinou zabírají oukleje, hrouzci, menší plotice - prostě drobnější ryby. Velké ryby většinou zaberou v druhé (spodní) polovině lovného místa.


Závěr.
Říční rybolov nemá zdaleka tolik příznivců jako lov na stojatých vodách. Pokud si chcete na rybách v klidu odpočinout a přitom si dobře zachytat, byly předchozí řádky určeny právě vám. Rybářský tlak na tyto revíry (mám na mysli jen lipanové a parmové pásmo řek) není nijak velký a snad vždy je možné najít místo, kde nebudete nikým rušeni. Na úplný závěr ještě jedno upozornění - chytíte možná mnoho ryb a to i velkých, vesměs ale tyto druhy nejsou příliš vhodné pro kuchyňskou úpravu (nekvalitní maso, mnoho kůstek), takže mnoha úlovky se doma nepochlubíte. Ono je stejně nejkrásnější si krásnou rybu jen vyfotit a pustit zpět do řeky.

Přílohy: (zbývající budou doplněny později, zatím se omlouvám).

Fotografie:

  1. Já s ostroretkou na břehu řeky.
  2. Rybářská bedna a prut na břehu řeky.
  3. Pohoda na řece.
  1. Chytání zadržováním - podrobnosti sestavy, chování ve vodě.
  2. Chytání vlečením - podrobnosti sestavy, chování ve vodě.
  3. Uzel na spojení kmenového vlasce s návazcem.

Petru zdar!                                                             Tomáš MIHULA

* Publikováno v časopise Sportovní rybář - únor 2000.

Autor: Tomáš Mihula

Přečteno: 13 987x
Průměrná známka: 1.51

NBoloňská metoda na řekách

Boloňská metoda, jak název napovídá, vznikla v Itálii v okolí Bolonge, kde se univerzální dlouhé teleskopické pruty používaly k splávkovému chytání na všechny druhy tamních ryb.