MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

Triky a nápady

5.12.2004 - Martin Maťák

      Předkládám vám několik svých letošních postřehů, které mi pomohly pounout se zase o kousek dopředu. Jsou to malé rady, které bych jindy jen přidal k nějakému svému novému článku jako bonus. Nemám ale již tolik času k psaní dlouhých románů jako dříve na výšce, a tak vám je nabízím alespoň v této nepříliš ucelené formě.

      O chytání se srkačkou na feederovém prutu jsem již jeden článek psal. Sklidil jsem kritiku jak od vyznavačů klasických feederových metod (to mne netrápí, protože vím, že bych je na srkačku otočil na prvním společném lovu ;-)) a také od odpůrců této metody, kteří argumentovali tím, že se ryba nedokáže sama zbavit krmítka, pokud ji při zdolávání utrhnu. A proto jsem hledal jiné způsoby sestavení montáže a po pár pokusech se zrodilo opravdu bezpečné a navíc jednodušší a neméně účinné řešení.
      Princip vychází z kaprařských montáží, na kterých se používá pryžová bužírka ke spojení zátěže a obratlíku. Jeden konec se nasune na trubičku zátěže (v našem případě krmítka) a do druhého se vtáhne středně velký obratlík. Obratlík spojuje kmenový vlasec a návazec. Pevnost spojení je dostatečná k tomu, aby se ryba sama píchla o háček, ale během zdolávání, jak ryba tluče hlavou, se obratlík z bužírky vysune. Stejně tak se vysune, pokud rybu utrhnete, nebo pokud utrhnete krmítko při nahození a najde ho nějaká ryba. Zůstává možnost používat malé háčky, které se při zcela pevném navázání na kostru krmítka ohýbají, nebo dojde k přetržení návazce. I přesto je stále potřeba používat pevné háčky a jako návazce slabou pletenku. Mně se v této sezóně velmi osvědčily háčky Colmic Nuclear NK800 ve velikosti 10 a 12 a jako pletenka cokoliv s nosností kolem 5 kg. Dělal jsem také trochu delší návazce než dříve, asi kolem 12-15 cm.
      Při této kontrukci montáže je potřeba dát si pozor na velikost obratlíku. Pokud je malý a nedrží v bužírce, ryba se napíchne. Pokud je moc velký a drží pevně, budete ztrácet mnoho ryb při zdolávání nebo již při záběru, a také je sestava pro rybu nebezpečnější po utržení. Pokud budete používat bužírky z kaprových výrobních programů (Carp system aj.), ideální jsou obratlíky s průmerem soudku asi 3 mm (např. obratlíky od firmy Sema vel. 8 na 18 kg). Správná pevnost uchycení obratlíku v bužírce se pozná podle toho, že můžete za návazec zvednout naplněné krmítko, aniž by došlo k vytržení obratlíku z bužírky, ale již při mírném škubnutí se musí uvolnit. Čím pevnější bude spoj, o to více ztratíte ryb zaseknutých na malém háčku.
      Místo pryžových lze použít i silikonové a jiné pružné bůžírky odpovídajícího průměru. (Povedlo se mi přes internet najít firmu prodávající laboratorní vybavení, od které jsem si nechal poslat silikonové bůžírky v rúzných průměrech. Na srkačku pouzívám typ s průměrem 4 mm (vnitřní 2 mm). Mám i slabší (3/1), které jsou po nastříhání na 1 cm kousky ideální místo gumových stoperů mezi obratlík a krmítko při klasickém feederaření. Cena byla asi 100 Kč za 5 m nebo tak nějak. V rybářských prodejnách se prodávajá 25 cm za 25 Kč.)

      Dalším letošní pokusy jsem podnikal s těstovinami. K této nástraze jsem se po několika letech zase vrátil a to především kvůli feederu, na který jsem hledal nějakou měkkou nástrahu místo rohlíku, který často padal a ne vždy nějaký doma byl po ruce. Zcela náhodou jsem totiž zjistil, že dovnitř kolínka či kousku makaronu lze zasunou bílého červa nebo menší kousek hnojáka (již dříve jsem psal o burisonech)! Háček pak propíchnu skrz obě nástrahy a neuvěřitelně pevně pak tato kombinace drží na háčku. Špička vyčnívá z nástrahy ven až po protihrot, ostatně jako u jakékoliv jiné nástrahy. Velikost háčku je ideální tak č. 8 - 10.
      Něco k přípravě těstovin - vařím je podle návodu v dostatečném množství vody. Stačí malá hrstička, z které budete mít zásobu na celý víkend. Osobne se mi tedy ještě nepovedlo jich udělat málo, vařením strašně zvětši objem. Po uvaření je neproplachujte! Jestě když jsou horké a lepivé je posypte nějakou dobrotou. Zkoušel jsem třeba strouhaný perník (mimochodem se v potravinách prodává kvalitní strouhaný perník po 100 g za 5 Kč a v rybářských prodejnách je 1 kg za 80 Kč!) a nebo různé plavačkové krmící směsi. Lze použít i strouhanka s nějakým posilovačem, nebo můžete aroma dát do vody před vařením. Spíše bych se ale přikláněl k méně agresivním vůním nebo přírodním surovinám (skořice, rybí moučka, magi apod.)

      Také jsem něco málo zkoušel experimentovat s výrobou vlastního boilie. K tomu mne vedla především ta skutečnost, že na trhu pro mé potřeby není dostatečený výběr nástrahách nad 20mm. Větších je jen pár druhů a jsou to přesně ty typy, které nemám rád - tvrdé gumové koule se sklovitým povrchem. Mám rád boilie, které má porézní povrch a nepravidelný tvar, třeba i pukliny. Pokud boilie rozlomím, měl by potvrch koule a povrch vzniklý rozpůlením mít stejný charakter. O důležitosti poréznosti nástrah jsem se několikrát přesvědčil a již v mých kaprařských začátcích mne přítel Aleš Baran na ni upozorňoval. U kupovaných boilie jsem proto nožem odřezával slupku, nebo jsem boilie nařezával jako špekáček, aby do něj lépe mohla voda. Pravidelně jsem také boilie namáčel před lovem na pár hodin do vody, aby ztratilo lidský pach a smrad igelitového pytle a konzervačních látek a aby povrch změknul. Teď ale k domácím "bobkům".

      Stálo to pár neúspěšných pokusů (vaření v páře, sušení bez vaření apod.), ale nakonec jsem přišel na to, jak docílit "chlupatosti" a rozpadavosti u vařených nástrah. Především žádný rollball, ale pěkně ručně umačkávat hrudky z drobivého a mírně suššího těsta. Přidávam jen zcela minimální množství hrubé krupice (do 10%) a jinak jen nepojivé složky (mletá semena, rybí moučky, robin red - nejde mi tu o složení, ale o postup přípravy). Nesmí se válet koule, ale jen mačkat hrudky a jiné patvary, a to jen tak silně, aby těsto drželo pohromadě a samovolně se nerozpadalo. Vaření musí být velmi prudké a krátké. I tak se hodně materiálu z povrchu boilie vařením do vody uvolní, ale to v tomto případě nevadí. Hned po uvaření a zcezení totiž dojde k něcěmu doposud neobvyklému. Vřelé a lepivé nástrahy se zasypou suchou směsí, kterou jsem použil k jejich výrobě, a protřepáváním se jí nechají obalit. Tím se zabrání zaschnutí lepivé vrstvy, které vytváří sklovitý povrch. Protože bylo boilie mokré a vřelé, suchá směs se k němu dobře přilepí a ve vodě se později bude pěkně plynule uvolňovat. Dokonce i uvařená koule pod ní se bude postupně rozpadat, protože jednak nemá pevnou umačkanou strukrutu a také do ní může dobře voda. Rychlost samozřejmě záleží na použitých surovinách. Já zkoušel jen rybí mixy bez jakýchkoliv jemných mouček (teda kromě robin redu) a koule se rozpadaly rychlosti asi tak 1 mm za hodinu.
      Posledním mým "kaprovým" trikem bylo přidat do těsta na boilie místo poloviny vajec ovocnou marmeládu (já použil třešňovou). Proč? Marmeláda narozdíl od vody špatně vysychá a boilie zůstane dlouho dobu vláčné a měkké, a to i po naložení do soli pro dlouho výdrž. Koule lze i po mnoha týdnech stále lehce propíchnout boilie-jehlou. Marmeláda je také dobré přírodní sladidlo a ochucovadlo. Stejně tak lze zřejmě použít i med nebo melasa, jak kdo chce. V mém případě však nejde o dochucovadlo, ale o velkoobjemovou složku, která dává návnadě nejen chuť, ale i fyzické vlastnosti. Částečná absence vajec rovněž pomáhá rozpadavosti.