Myslete za ryby

4.8.2003 - Martin Maťák

Ryby nás učí přemýšlet o nich

Prvním krokem u myšlenkového přechodu z 2D na 3D je u každého z nás asi zrod otázky "Kde je koryto?"

      Trvalo mi přes 10 let, než jsou se začal na revír pořádně dívat ve třech rozměrech. Přestat jej vnímat jen jako vodní plochu. Odmyslet si vodu s hladinou, dokázat si podle zjištěných hloubek představit trojrozměrný refiéf dna se všemi nerovnostmi a překážkami. Nenahazovat na "bod na hladině s určitou hloubkou", ale na "bod na dně v určité hloubce". Neztotožňovat své loviště s pozicí splávku, ale s pozicí nástrahy. Jsou to zdánlivě malé rozdíly, ale pomohlo mi to snadněji třídit mé další myšlenky a možná i lépe pochopit již známá fakta. Podobných "převratů", zlomových bodů, v přístupu ke svému rybaření a přemýšlení o něm jsem zaznamenal více. Zde předkládám několik ukázek na téma potrava.

Ryby - hledání potravy

      Dokážete si třeba představit, jakým způsobem se asi nedravá ryba učí hledat potravu nebo přímo jak ji hledá? Dokázali byste to jasným a srozumitelným způsobem popsat tak, aby to každý pochopil? Mně samotnému by to dalo určitě hodně práce, kdybych si až nedávno neuvědomil jednu analogi k našemu způsobu hledání jistého druhu naší potravy. Hledání hub!
      Jsem skutečně přesvědčen, že se ryby učí hledat potravu velmi podobným způsobem, jako se my učíme hledat v lese houby. Že existují rozdíly mezi zkušenou a méně zkušenou rybou tak jako mezi houbaři. Že se projevuje podobná vzájemná konkurence při sběru. Že mají svá oblíbená místa, která se mohou během roku měnit, ke kterým spěchají přes neúrodné plochy. Že když je potravy hodně, jsou houbař i ryba stejně vybíraví (hledají jen na co mají chuť), ale když je jí málo, seberou všechno. Že jsou mezi jedinci rozdíly v inteligenci a rychlosti, jakou se učí. Že zkušený hledač dokáže najít i to, co jiný přehlédne nebo vůbec nepokládá za jedlou věc, atd., atd. Dokonce že existují jedovaté houby stejně jako "jedové" nástrahy!
      Toto přirovnání vám asi nepřinese samo o sobě více úlovků, ale dokáže snad jasněji nastínit "myšlení" ryb a pomoci chápat problémy týkající se jejich lokalizace. Např. mně osobně to objasnilo mou dlouholetou nechuť chytat na stojatých vodách v malých uzavřených zátokách. Zkušená ryba proplouvá od jednoho svého "naleziště" k druhému a neodbočuje do slepých uliček (zátok), pokud neví, že tam jedno takové naleziště je, nebo prostě nehledá nějaké nové (nemá dost potravy jinde). Určitě tam občas vplave, ale jak jsem již napsal, pokud tam není nic zajímavého, vaše šance jsou menší než na stejně nezajímavé otevřené vodě. Tam máte větší naději, že ryby poplují kolem. V zátoce buď ryby již jsou, nebo tam nejsou a během vašeho lovu zřejmě ani nebudou (osobní názor pramenící ze špatných zkušeností).

Ryby a množství potravy

Přilákejte 30-40 takovýchto kousků a hned je to metrák.

      Dalším příkladem "milníku v myšlení" bylo u mne zjištění, že běžná kaprovitá ryba je schopna pozřít potravu odpovídající asi 5% hmotnosti svého těla (trávení ale může trvat hodinu, nebo i několik dní - podle teploty vody a stravitelnosti potravy). Tedy pokud navnadíte 10-ti kilogrami návnady a ma-li být všechna snědena, musíte postupně přílákat alespoň 2 metráky ryb. Spíše lze ale počítat s třemi či více metráky, protože určitě ne každou rybu zcela zasytíte a některé již byly polosyté, než připlavaly k vám. Na druhou stranu některé ryby si dají druhou poci, když jejich metabolismus funguje rychleji. Ano, přesnost odhadu může být relativně malá, ale přesto se určitě budete pohybovat ve větších číslech, něž které byste si troufli odhadnout bez tohoto "vzorečku". Dále můžete počítat s tím, že zpravidla nechytnete více jak třetinu ryb, které přilákáte, ale také s tím, že část návnady ryby nesežerou (odplave po proud, zapadne mezi kameny apod.).
      Tato úvaha mi jednak usnadnila odhadovat potřebné množství návnady a její dávkování, ale hlavně mi pomohla zvýšit si sebevědomí při představě, kolik ryb mám na svém lovišti a kolik jich mám šanci ulovit. Také nepřímo získáte představu o zarybnění revíru. Na druhou stranu vás může přepadnout značně deprimující představa, když tam dole jsou desítky a desítky ryb, které zrovna nedokážete chytit! (Pokládejte mne za hlupáka, ale jsem přesvědčen, že na 3 svých nejlepších revírech mívám na svém místě nárazově až okolo půl tuny ryb.)

Ryby a sbírání potravy

      A teď něco o tom, jak ryba sbírá potravu ze dna, opět v souvislosti s položenou návnadou. Obecný názor (týká se jak feederu, tak plavané nebo i kaprařiny): čím delší návazec, tím méně nápadný rybě. OK, ale co když máme silně navnaděno? Na dně je hustý koberec návnady a ryba nemá potřebu plavat daleko od sousta k soustu. Ryba sebere naši nástrahu a dlouhý návazec se nemusí vůbec napnout! Zůstanou jen vycucaní červi, pokousaná slupka z kukuřice (v obou případech byl háček až u požeráků!), holý háček nebo také hluboko "zažraná" ryba.
      Opravdu nerad chytám tak, abych nechápal, proč mám svou sestavu sestavenu jak mám. Proto třeba nechápu, proč bych měl lovit na stojaté vodě na feeder s paternostererovou montáží a metrovým návazcem. Pokud krmím! Je mnoho lovců, kteří vám budou právě toto navázání doporučovat, ale měli byste se jich zeptat, kolik volné návnady používají. Pokud jenom do krmítka, tak dejme tomu.

Zrovna karas je ryba, která se s nástrahou skoro nehýbe. Dlouhý návazec by byl přinejmenším zbytečný.

      Osobně bych na prokrmeném místě raději použil průběžnou montáž s 40 cm dlouhým návazcem. Dává rybě dost prostoru, kdy ještě nenapne vlasec a nepociťuje nebezpečí, a zároveň za krátkou chvíli musí dojít k záběru. Dokonce poznám i záběry cejnů, kteří se bez plutí stranou jen zvednou se soustem ode dna. Dal by se použít i delší návazec, ale potom bych nenahazoval do středu prokrmené oblasti, ale na její okraj, kde ryby musí po uchopení návnady plavat větší vzdálenost k dalšímu kousku.
      Psal jsem to mnohokrát a napíši to ještě jednou - ryby nejsou tak opatrné nebo zkušené, jak se o nich říká. Většina zdánlivé opatrnosti vyplývá ze zkreslené představy o fungování vaší koncové udice ve vztahu k jejich způsobu sběru potravy.
      Možná i mé představy jsou špatné, ale nepřestávám přemýšlet o každém svém kroku.

Záběr na feeder

      V této souvistosti ještě jedna bonusová "provokace": myslíte si, že při záběru na feederovou udici ryba drží nástrahu mezi sevřenými pysky, aby jí nevypadla a mohla vám zasukat špičkou? Prdlajs! Podle mne již musí být háček nějakým způsobem v rybí tlamě zapíchnut nebo apespoň zapříčen či tak něco. U plavané to beru, tam stačí pro ponoření splavků síla řádově desetiny gramu a to ještě nemusí rybě vytáhnout volný háček z tlamy. Pokud ale na signalizaci záběru potřebujete sílu větší, než jakou dokážete z otevřené dutiny vytáhnout nástrahu s háčkem, potom každý záběr znamená, že ryba ucítila háček a cukání pouze ukazuje, jak se snaží jej zbavit (nemusí v tom ještě vidět nebezpečí). To nemusí být zas tak těžké, protože nemusí jít nutně o zapíhnutí háčku do tkáně, ale spíše jen o škrábnutí nebo třeba i jen o zachycení o lopatku háčku.
      Pro nevěřící vřele doporučuji napíchnout na háček sladkou kukuřici tak, aby vyčnívala špička, vložit si ji do úst až na konec jazyku. Pak zkusite provést záběr takový, aby byl vidět na špičce prutu. Nezapoměňtem že ryba nemá tak masité pysky jako vy a nesnaží se jimi držet vlasec, aby jimi neproklouzl. Před testem doporučuji zamáčknout protihrot a háček důkladně dezinfikovat. Pozor, nesmíte druhý konec vlasce držet v ruce nebo jinak pevně uchytit - při byť mírném píchnutí do extrémně citlivých partií ústní dutiny nutně dojde k tomu, že cuknete hlavou do protivky!!!! Stejně jako ryba?