Lopaťáci - místa

1.11.1998 - MM

2. Místa lovu

    Ryby jsou většinou celkem rovnoměrně rozmístěny po celé řece v místech, kde je hloubka alespoň 50 cm. Jsou však místa, která jsou pro rybáře výhodnější - jsou to ta, kam ryby vyjíždějí za potravou. Ta je potřeba najít...
    Když jdu k vodě, většinou nejsem pevně rozhodnut, na které místo půjdu, a proto si hledám místo podle aktuálních podmínek. Nejdůležitější pro mne je, aby se mi místo líbilo. Nevím přesně, jak to popsat, ale prostě cítím, že toto mí sto je/není dobré. Pokusím se to přesto nějak vysvětlit (nejsem si jist, jestli to vůbec vysvětlit lze). Nejjistější důkaz správnosti místa je ten, když tam jsou cejni vidět. To bývá buď tehdy, když vyskakují nad hladinu, nebo se jinak ukazují. Tehdy je z aručeno, že zde ryby jsou a pak už záleží jen na mně, jestli si s tím poradím. Pokud cejni skáčou, tak je vidět, že jsou aktivní a je velká pravděpodobnost, že budou i brát. Co když ale cejny není vidět? Pak je potřeba najít si místo na chytání podle jiný ch "zaručených" znaků. Tehdy se v každém případě snažím najít nějakou tíšinu, pokud možno s nějakým výrazným bodem - potopený strom, keř nakloněný nad vodou, velké kameny ve vodě, prudká změna hloubky, apod. Čím je tíšina větší, tím lépe.
    Prvním typem místa jsou úplavy - tzv. vracáky. To jsou místa za nějakými překážkami ve vodě, za kterými se proud zbržďuje a mění směr. Naneštěstí těchto míst na "mých" řekách moc není a jsou rybáři obsazena jako první. Ale r anní ptáče víc nachytá, že? Tato místa mají tu výhodu, že můžu chytat třeba 5-10 m od břehu a mohu si tedy dovolit na břehu více "tancovat". Také mohu na rozdíl od proudných míst chytat na dva pruty (i když toho často nevyužívám), protože není takový prob lém udržet udici na jednom místě a nehrozí tolik, že by se mi do sebe zapletli. Mnohem větší výhoda ale je, že na těchto místech JSOU RYBY. Jsou tam proto, že se tam usazují naplaveniny, které obsahují více potravy než kamenité/jílovité dno v proudu, a ta ké proto, že ryby si musejí občas od silného proudu odpočinout v tíšině. Čím více měkkých usazenin na místě je, tím lépe. V bahně je totiž množství larev (nitěnky, patentky) a ty jsou hlavní potravou velkých cejnů (někdy tvoří až 100% potravy). Nad kameni tým dnem se cejni téměř nezdržují - potravu ze dna totiž nesbírají ale nasávají a na kamenitém dně jim tato taktika je k ničemu. Nemohou na něm tak dobře, jako třeba parmy nebo ostroretky, sbírat šneky, chrostíky a pijavky, kteří se ještě k tomu drží větš inou na spodní straně kamenů, kam se cejni nedostanou.
    Druhým typem jsou místa nad jezy, tedy standardní cejní teritorium, kde voda téměř stojí. Asi bych měl na tomto místě upozornit, že chytání v úplných tíšinách je pro začátečníka sice pohodlnější, ale mnohem složitější, co se týká r ozpoznávání jemných záběrů a lovební techniky vůbec. Ryba zde má mnohem více času na prohlédnutí si nástrahy a nemusí ji hned popadnout, aby jí v proudu neuplavala. (Chytání menších cejnů je ovšem na těchto místech mnohem efektivnější, protože ti si nástrahu neprohlížejí, ale co nejdříve se ji snaží sežrat, aby je někdo nepředběhl. Velcí cejni nejsou v tak velkých hejnech a proto takováto konkurence u nich nepanuje.) Proto raději na těchto úsecích řeky chytám v místech, kde je dostatečná hloubka (aspoň 2m) a kde ryby nejsou tak ostražité (v hlubší vodě je větší tma a ryby tolik neudiví silon a háček). Jako maximum bych bral hloubku 5 m, s větší nemám dobré zkušenosti (a ani moc takových míst neznám).
    Dalším typem místa je "letiště" - tzn. místo, kde je řeka rovná jak pravítko a proud začíná hned u břehu (to jsou typicky regulované úseky) a často na něm nejsou žádné záchytné body, kterých by se rybář mohl chytnou (prostě jako na letišti, žádné stromy, žádné nerovnosti...). Pak velmi záleží na tom, jak vypadá dno:
- jestliže je také všude rovné, pak je chytání na takovém úseku dost o ničem. Při sebemenším vyrušení (např. klapnutí od překlapěče navijáku - a to si pište, že to ryby slyší!) by ryby odjely, což není zas tak nic zvláštního, ale na rozdíl od jiných míst už by se sem nevrátily, protože jednoduše nemusí, když támhle o kousek dál je to úplně stejné (mám to mnohokrát potvrzeno v praxi). Jedinou možností, jak na takových mítech udržet ryby, je mohutně vnadit, ale ani v nejlepším případě to nebude lepší, než n a dobrém místě bez vnadění. Tato místa jsou dobrá spíše jen pro krátké prolovení (5-20 minut) a není dobré se na nich déle zdržovat, protože ryby často brzy odjedou pryč.
- je-li je dno přece jen trochu zvlněné, je lepší chytat na místech, kde se hloubka směrem po proudu prudce zvětšuje a chytat na této hraně nebo přímo v největší hloubce. Jedinou možností, jak chytat v těchto prudných místech, je chytání velmi blízko břeh u (pod špičkou prutu, tj. do 3 m od břehu) a z toho vyplývá, že musím být maximálně v klidu a dělat co nejméně ostrých pohybů, abych ryby nepoplašil. Proto na těchto místech sedím dost daleko od břehu (4 m) a k vodě jdu jen když je to opravdu nutné. Po do držení této zásady lze úspěšně chytat třeba půl metru od břehu v 0.7 m hloubce. Opravdu! Hlavně na skutečně silně proudících čistých řekách je to jedinný a kupodivu i účinný způsob, jak zde chytat. Několikrát jsem dokonce viděl velké cejny u břehu v mělké vodě, jak se stavějí hlavou dolů a hledají potravu (hloubka tam byla přes 50 cm a přesto jim při tom vyčnívaly ocasy nad vodu, jak byli velcí). Tehdy jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jak málo stačí, abych je vyplašil, protože se mi nikdy nepodařilo dos tat se k nim tak blízko, abych mohl nahodit (a to jsem se málem plazil po břiše). Úspěch se dostaví jen tehdy, jsem-li na místě dříve než ryby a počkám si tam na ně nebo je přilákám krmením. Je jasné, že ulovení první ryby většinou znamená i poslední úlovek na tomto místě, ale o to více potěší, protože si člověk dokáže, že umí.

místo za kamenitou mělčinou, která odvádí hlavní proud dále od břehu a vytváří tak větší tíšinu se slušnou hloubkou. Přechod mezi proudem a tíšinou je velmi ostrý - nahazuji co nejblíže k proudu a do nejhlubšího místa. Dobré místo po celý rok. menší přítok - pokud je přítok dostatečně hluboký, tak je to výborné místo pro časné jaro a při každé vysoké vodě. Na tomto místě se budou zdržovat hlavně menší ryby, které svou přítomností mohou velké cejny rušit, ale k večeru sem jistě připlují i oni. za suchým potopeným stromem se v menším proudu ukrývají hejna ryb. Tato místa bývají dobrá, pokud ve větvích nečíhá nějaký větší dravec, který "straší" mimo drobných rybek i pro něj příliš velké cejny, kteří z něj mají respekt. velký kámen nebo mostní pilíř, o který se navíc mohou zachytávat plovoucí větve, za sebou vytváří velkou tíšinu, ve které se hlavně při vyšší vodě zdržují ryby. Výhodou tohoto místa je, že se může chytat dost daleko od břehu a ryby se proto tolik neplaší. Na tomto místě se cejni budou vyskytovat i přes poledne. Někdy bývá za touto překážkou z naplavenin vytvořená mělčina, pak je nutno házet nástrahu až za její hranu. místo mezi keři nakloněnými nad vodu bývá úspěšné, protože pod větvemi se i v jinak mělké vodě schovávají ve stínu ryby - nástraha se proto musí spouštět pod ně. utrhnutý břeh vytvořil malou tíšinu s vracákem (zpětným proudem), ve kterém se dá snadněji a citlivěji chytat. Typické cejnové místo s bahnem na dně. za zeleným stromem položeným na vodě vzniká velká tíšina a lze proto chytat dost daleko od břehu, blízko středu řeky. Pozor na to, že strom zadržuje většinu plovoucí potravy a voda níž po proudu je o ni chudší. Pokud začína stoupat voda, tak cejni z tohoto hluchého místa zmizí nebo jsou tady jen ti, co nežerou. nad jezem bývají obvykle větší hloubky s pomalu proudící vodou, ve kterých se cejni zdržují. Toto místo by se mohlo zdát ideální, ale obvykle tomu tak není - cejni zde jsou, ale je těžké je v tak klidné vodě přelstít, hlavně v létě. Mají zde většinou dostatek přirozené potravy a ostatní je nezajímá. Napodzim a brzy najaře tomu může být ale jinak. pokud je pod jezem nějaká menší tíšina s hloubkou alespoň 1m, tak je to najaře a v létě při nízkém stavu vody dobré místo s písčitým dnem. voda narážející do břehu vymílá dno a vytváří velkou hloubku se silným proudem. Technicky těžké místo s velkými rybami, které se zde v hloubce zdržují po celý den. břeh zpevněný kamením - většinou velká hloubka hned u kraje, což lze ocenit při velmi nízkém stavu vody. Doporučuji otočit pár kamenů v mělké vodě a budete překvapeni, kolik života se tam skrývá (šneci, blešivci, pijavky ...). Kameny jsou pouze několi k metrů od břehu a je potřeba chytat a za nimi. v zůženém místě řeky bývá větší hloubka a větší proud s kamenitým dnem. Na tomto místě se cejni zdržovat nebudou, ale budou tudy pravidelně proplouvat. za písečným poloostrovem jsou obvykle velké mělčiny s rákosím a velkou vrstvou usazenin, do kterých cejni ráno a večer pravidelně připlouvají a hledají potravu. Výborné letní místo na ty největší cejny, ale pozor na to, že zde můžete ryby vyplašit dříve než nahodíte. u ostrůvku se řeka rozdvojuje a pokud je jedno z ramen řeky dostatečně úzké, je výhodné nahazovat ke břehu ostrova, kde se ryby cítí bezpečněji. regulovaná část řeky s konstantním proudem hned u břehu a mělkou vodou - špatné místo pro začátečníky. před spadlým stromem se zachytávají plovoucí nečistoty (listí, tráva, květy, hmyz), které posléze padají ke dnu, tam vytvářejí vhodný substrát pro larvy, které ryby potom hledají. Toto místo je úspěšné, ale procento utržených ryb ve větvích je velmi velké.