Hlavatky z Otavy

- Osprey

      Kdysi Otavou táhli lososi. Četl jsem o tom jako kluk ve svém rodišti , kde nebyl ani potok a snil o tom, jaká to byla nádhera. Pak jsem se náhle oženil a skončil jen kousek od vysněné řeky, která ale přece jen pár desítek let neví, jak losos vypadá. Tak jsem se vrhl na jiné šupinaté obyvatele této nádherné vody a na lososy bych skoro zapomněl, kdybych se už nevím odkud nedozvěděl, že strakonická rybářská organizace zarybňuje řeku v omezené míře hlavatkou. Fantazie mi začala pracovat a hned jsem se pídil po výsledcích vysazování. Zdálo se, že jsou žalostné. Nejsmutnější na tom bylo, že pokud už jsem se o úlovku hlavatky dozvěděl, byla to ryba ve velikosti 50 až 60 cm a vždy byla odnesena jako „duhák“.
      Časem jsem zjistil, že nejvíc ví o hlavatkách místní rybáři patřící spíše do té „masařské“ kategorie. Někteří se uměli dívat líp než profíci s polarizačními brýlemi, jiní byli u vody v době, kdy by psa nevyhnal a věděli o nějakém tom uhynulém kuse, další slyšeli v hospodě, co se kde vytáhlo a samozřejmě snědlo. Informací bylo málo, ale bylo zřejmé, že na Otavě se ojediněle najdou i větší hlavatky. Dokonce i přes metr. Jestli můžu věřit svému zdroji, pak největší otavská hlavatka byla nalezena uhynulá a měřila 114 cm. Jedinci této velikosti však jsou na Otavě určitě raritou. I kusy poloviční délky jsou k nenalezení a náhodným zájemcům o lov hlavatky nedávám velkou naději, že uspějí. Sám jsem si při pokusech o ulovení této nádherné ryby vždycky jen pěkně zaházel. Otavskou hlavatku ale mám. Měřila celých 23 cm, byla hubená a příšerně hlavatá… no, hlavatka. Můj lososí sen to ale neuspokojilo. Chtěl jsem velkou hlavatku aspoň vidět. Jenže to by muselo být štěstí, když na celé řece se podle (oficiálních, i když ne zrovna pravdivých) statistik loví jedna hlavatka za dva roky!
      Jenže já to štěstí měl. Loni v říjnu ulovil velkou hlavatku syn mého kamaráda. Měla 105 cm a 11,6 kg. Viděl jsem fotky a preparovanou hlavu. Bylo to impozantní, ale stále to nebylo ono. Chtěl jsem vidět živou rybu, dotknout se jí, pozorovat ty nádherné barvy – modrošedý předek přecházející dozadu do růžova, šedivé ploutve a bílý lem kolem tlamy… No, maloval jsem si ji jak svatý obrázek.
      A najednou to bylo tady. Přijel známý, vybalil na mě, že má hlavatku na Otavě ve vezírku, já zahodil, co jsem měl právě v ruce, popadl foťák, který dotyčný zrovna neměl a uháněli jsme k řece.
U řeky stál v pošmourném počasí rybář, hlídal dva nehybné pruty a pak ještě vzdouvající se vezírek, v němž trochu křečovitě dýchala nádherná ryba. Byla trochu bledší než jsem si ji představoval, ale velká byla dost. Měřila 90 cm a odhadovali jsme, že může vážit kolem 7 až 8 kg. Bleskově začalo focení – zdálky, zblízka, detail, cvak cvak a honem do vody. Ještě fotku při pouštění a… ryba se pokládá na bok. Rovnáme ji tedy do malé tišinky u břehu a natáčíme hlavou proti proudu. Moc to nepomáhá, ryba se pořád naklání, ale snaživě dýchá. Teď si můžu sahat na hlavatku jak chci, protože ji co chvíli rovnám a postrkuju, ale není to ono, vypadá to, že nám tady ta krasavice každou chvíli zdechne. Po hodině začne její přemožitel zvažovat, co dál. Hlasuji pro resuscitaci až do konečného řešení, což má být zotavení nebo smrt a nabízím, že budu nešťastnici hlídat. Známý toho využije a dopraví na místo svého životního úspěchu rodinu, aby z toho štěstí taky něco měli. Ryba mezi tím vyvalí zpod skřelí několik hrstí bublin a aspoň už stojí rovně. Vypadá to, že se zotavuje, ale jde jí to strašně pomalu. Nakonec se přece jen začne trochu pohybovat a my ji zmrzlí navádíme na hlubší vodu a ponecháváme osudu. Po dvou a půl hodinách oživování sedáme do auta. Cestou dávám slib, že nechám rybu měsíc na pokoji a nebudu se ji pokoušet ulovit a v případě, že se mi to později povede, ji pustím. Když si vzpomenu, jak jsem se tam s ní celou tu dobu trápil, tak už bych ji snad ani zabít nemohl.
      Pro zvědavé uvedu i okolnosti úspěšného lovu. Ryba zabrala 15. 9. v půl jedenácté dopoledne za zamračeného větrného počasí s občasnými přeháňkami. Použité náčiní bylo velmi netradiční. Prut byl 270 cm dlouhý winklepickerový proutek od firmy Cormoran, který se díky své citlivosti a plynulé akci skutečně hodí pro jemnou přívlač a sám o jeho koupi uvažuji. Na navijáčku Tica velikosti zhruba 30 pak byla navinuta šňůra Fireline. Ta prý kompenzuje měkkost prutu při záseku a rozhodně se s touto sestavou chytat dá. Hlavatka se na ní bránila asi 10 minut a zejména závěr souboje v blízkosti břehu byl prý velmi divoký. Nástrahou byl 7 cm dlouhý vobler Jaxon, který si ze souboje odnesl čtyři díry jakoby ho prorazili hřebíkem.
      Protože nerad udávám konkrétní místa, byť by šlo i o mnohem obyčejnější rybu, uvedu raději na závěr pár postřehů z lovu hlavatek v otavských podmínkách.

      Menší kusy uloví i muškaři, větší se všechny ulovily na vláčecí nástrahy. Vždy se jednalo o náhodný úlovek, nástraha byla poměrně malá (ta 105 cm vzala rotačku velikosti 2) a ryba zabrala v proudu uprostřed řeky. Zdolávání sice odpovídá velikosti ryby, ale otavské hlavatky nejsou nijak zvlášť bojovné, rozhodně k jejich zdolání postačuje běžné vláčecí náčiní, se kterým se chodí řekněme na štiky. Záběry jsou od června do října, později je u vody málo třpytkařů a moje vlastní pokusy v listopadu a prosinci nikdy úspěšné nebyly. Popsaný případ je prvním, kdy byla velká hlavatka vrácena do revíru, daleko běžnější je braní podměrečných ryb a odnášení úlovku v době hájení. Možná dochází i k masovějším úhynům ryb menší velikosti vlivem nějakého krátkodobého znečištění, bohužel tato informace opět pochází z nepříliš spolehlivého zdroje. Jinak se zdá, že by Otava v budoucnu mohla být alespoň na české poměry dobrou hlavatkovou řekou.
      Je určitě dobře, že se na Otavě opět vyskytuje velká lososovitá ryba, protože návrat lososa na tuto řeku je dnes nemožný. Můj názor nesdílejí mnozí muškaři, kterým se zdá, že hlavatky snižují početnost populace lipana, ale při jejich ojedinělém výskytu to nebude tak horké. Vysazování hlavatky prozatím pokračuje. Snad budou mít vysazené rybičky dost štěstí a rybáři je nechají vyrůst aspoň do velikosti té, kterou můžete obdivovat na přiložených snímcích.

Autor: Osprey - ®

Přečteno: 13 133x
Průměrná známka: 1.39

NOtavské hlavatky – nesnesitelný úspěch

Kronika našich královen na jihočeské řece.

NLoučení s pstruhovou sezónou

Často se nám stávalo, že okamžitě přišel razantní záběr a to i od lipana, aniž by sestava kolikrát stačila klesnout až na dno.