Kanadský deník - déšť, lososi a zase déšť

8.1.2018 - mdx

Listopad

Říjen plynule přešel v listopad a dobrá lososí sezóna stále trvá. Všichni mluví o nadprůměrných velikostech u coho lososů ale hlavně o nad očekávání velkých návratech chum lososů. Tím lépe pro nás. Listopad jsem zahájil vycházkou na oblíbenou tůň na Cheakamusu. Trochu jsem se ráno opozdil a na nejlepším místě už byl někdo zabrozený. Rozhodl jsem se podívat trochu výš proti proudu, kde jsem nikdy nechytal. Cestička po břehu nebyla moc vyšlapaná a kdybych tu potkal medvěda, ani bych se nedivil. Vhodných míst na lososy tu ale moc nebylo. Dorazil jsem až ke slepému rameni, které bylo plné stagnujících chumů. Chvilku jsem je zkoušel dráždit, ale neměli zájem. Vypadalo to na dost staré ryby. Rameno bylo moc hluboké na přebrození a tak jsem se otočil zpět s tím, že buď bude tůň prázdná a nebo si stoupnu vedle. Rybář tam stále byl ale neměl problém s tím že bych chytal vedle něj. Na můj dotaz jak to jde odpovídá že od rána jen vypnul jednu rybu. Během hodiny podsekává na těžkou mušku dva coho, když druhou rybu zabíjí znechuceně odcházím. Podseklé ryby by se měly pouštět.

Na parkovišti je poměrně dost aut a tak měním lokalitu a přejíždím na řeku Squamish. Tam je naopak parkoviště prázdné. Koupil jsem si nový dvouručák a tak bych ho dnes rád otestoval na větších rybách a tady by měl být dostatek chumů. Snad budou brát. Scházím dolů k řece. Voda je mírně podkalená a lehce nad stav. Osazuji prut navijákem se skagitovou šňůrou. Na konec potápivý tip a návazec. Jako mušku jsem zvolil fialovou variantu egg sucking leech. Zřejmě dobrá volba. Hned na první nához dostávám ránu a zasekávám první rybu dne. Podle počátečního odporu není malá! Nový dvouručák má opravdu sílu a rybu zdolávám do 5-ti minut. Krásný chum měřící 95 cm, muška krásně v koutku. Nový osobák na otestování prutu? To si dám líbit! Další, menší rybu zdolávám o několik minut později. Třetí ryba je podseklá a za ní už musím jít dolů po proudu. Cestou vyplaším z jednoho místa 8 bělohlavých orlů hodujících na mršinách lososů. Zdolávánm jí až v klidné vodě pod peřejí. Zpátky se mi vracet nechce a tak chytám chvíli v klidné vodě i když moje zkušenosti jsou takové, že v proudu je daleko větší šance aby to chum vzal regulérně tlamou. Daří se mi asi po 20-ti minutách. Opět slušná ryba přes 80 cm a poměrně dost čerstvě vytažená z moře - ještě lesklá a do stříbrna. Po této rybě dávám pauzu a odpočívám na břehu. Přichází místní rybář. Dáváme se do řeči a zjišťuji že máš české předky. Česky však umí pouze pár slůvek. Říká že vyrazil chytit čerstvé chumy do udírny. Dokud je lesklý, je to delikatesa. Přenechávám mu tůň a chytám proud pod ní. Podle ostrých zvuků navijáku a tupých úderů kamenu se mu jeho plán daří znamenitě. Ani já se nenechám zahambit a přidávám další rybu. Mám moc těžký potápivý návazec a tak dalších 5 ryb je podseklých.

Odlehčuji a pokračuji v průzkumu po proudu. Nikdy jsem v těchto místech nebyl. Přede mnou je asi 1km dlouhá pláň a na ní pouze jeden rybář - muškař. Až v dáli, kde řeka tvoří zatáčku, vidím několik postav. Trhám o dno fialovou mušku a druhou už mi ryby dost poničily a tak dávám ten samý vzor, ale v černé barvě. Ten se rybám asi tolik nelíbí a trvá mi dost dlouho než další přesvědčím k záběru. Za rybou se kousek proběhnu a pak mi padá. Pode mnou chytá kolega muškař a tak ho obejdu velkým obloukem aby měl dostatek prostoru. Po další půl hodině se mi daří zdolat dalšího lososa na černou. Nedá mi to a zkouším tam dát znova fialovou ač úplně rozbitou. Ryba přichází prakticky okamžitě a předvádí několik velkých skoků. Další ryba hned po několika hodech. A pak že na barvě nezáleží... Ryby se ukazují všude kolem . Když zdolám osmého chuma, trhám poslední fialovou mušku. Černou moc nechtějí a pode mnou je už ona zatáčka, kde rybaří asi 10 lidí. K mému překvapení většina muškaři. Každou chvíli má někdo ohlý prut. Tlačenice moc nemusím a tak se obracím na cestu zpět. U peřeje zastihnu česko-kanadského kolegu jak filetuje úlovek. Pomáhám mu a pak společně jdeme k autům a probíráme co jiného než ryby a hlavně steelheady. Sezóna se pomalinku blíží a i on se nemůže dočkat.

Prší a řeky stále stoupají. Na ryby jsem ale jel ještě v pátek. Kamarád Ondra projevil přání jet na ryby ještě naposledy před svým odletem. Sice nejsou zrovna vhodné podmínky, ale nedá se nic dělat. Ráno jsme zahájili na Cheakamusu. Graf hlásil 160cm, ale při příjezdu bylo jasné, že to opět nesedí. Normál je jeden metr a řeka vypadal na dvojnásobek a voda dost podkalená. Na naší oblíbené tůni jsem ani nebyl schopný zabrodit do proudu. Chvilku jsme to zkusili ze břehu ale bez záběru. V takovém proudu bych ani rybu na mušáku mít nechtěl. Přejíždíme na Squamish. Je sice zvedlý, ale daleko širší a tak by mohl být lépe chytatelný. Ve vysoké vodě bývají i ryby natlačené u břehu. Voda není tak vysoká, ale hodně zakalená a viditelnost minimální. Ryby nám to berou maximálně tělem. Alespoň přestalo pršet. Kolem je spousta orlů a racků a tak je alespoň na co koukat. Jedinou rybu se mi podaří přemluvit až po několika hodinách házení. Několikrát vyskočí a pouští se do proudu. V takovém průtoku jí nemám šanci udržet a po chvíli se mi vypíná. Nemá to moc smysl a tak to kolem oběda balíme. O víkendu se mi neche být doma a tak u internetu vymýšlím kam jet. Všechny řeky jsou nahoře a nechytatelné. Jediná alternativa je řeka Stave. Vytéká z přehrady a tak je průtok regulovaný. Kamarád Tomáš je pro a tak se domlouváme na sobotní ráno.

Stále chodím na noční a z práce jsem se domů dostal po 3 hodině ranní. Budík zvoní v 5:15. Lososí sezóna vyžaduje celé muže a nezná bratra. Na parkoviště dorazíme ještě za tmy. Do toho silně prší. Už tu stojí několik aut a než se oblečeme, projde kolem nás snad 8 rybářů. Není divu, když je zbytek řek nechytatelný. Naše kroky míří na začátek řeky pod přehradou. Přichází však zklamání. Řeka připomínající kanál je obklopená rybáři. Všude stovky a tisíce chumů, jak živých tak mrtvol. Coho není nikde vidět. Okolí nevábně páchne a je problém nepodseknou rybu. Takhle si to ani jeden z nás nepředstavoval. I přesto se rozodneme řeku trochu prozkoumat. Pár coho jsme jen v jedné tůni. Většina ryb už zbarvená ve svatebním šatu a bez zájmu o naše nástrahy. Jeden stříbrný se našel a ochutnal nabízeného strímra. Spadnul mi však těsně před zdoláním. Tomáš zabodoval dvěma duháky a jedním chumem. Když podseknu několik ryb, je toho akorát tak dost a balíme. V takovém prostředí opravdu chytat nemusíme.

V pondělí měla přítelkyně Martina přání vidět lososy na živo a ne pouze na talíři. S radostí jsem jí vyhověl a vzal jí směr Squamish. Řeky byly dost zvedlé ale i tak jsem si vzal prut pro jistotu s sebou. První zastávka proběhla na Cheakamusu. Voda jako kakao a tak jsem byl s lososy dost skeptický. Boční přítoky ale byly stále čisté a tak byl cíl akce splněn během hodiny a podařilo se nám udělat i pár podvodních fotek chumů. Času pořád zbývalo dost a tak jsme se přesunuli na Squamish, který měl ale spoň trochu chytatelnou vodu. Cestou k řece jsme vidíme i další lososy v malých potůčcích. Vypadá to že tah chumů vrcholí, ryby jsou opravdu všude. Přítelkyni nechávám fotit a sám zkouším chvíli chytat. Po pár hodech mi zabírá slušný chum a mizí dolů po proudu. Ve zvedlé vodě se nedá udržet ani na dvouručáku a tak musím za rybou. Ta mezitím stihla vymotat celou šňůru a minimálně 70m podkladu. To vše přes silně utaženou brzdu. Po přibližně 300 metrech běhu se mi daří rybu zastavit v klidné vodě pod peřejí a následně i zdolat. K velkému zklamání má mušku zaseklou v těle. Vracím se zpět k trochu vyděšené přítelkyni, která absolutně netušila co se to děje. Silně prší a tak zkouším ještě pár hodů s tím, že pak to zabalíme. Daří se mi přemluvit ještě jednoho chuma, dokonce za tlamu. Předávám prut Martině ať si zkusí jaké to je mít lososa na prutě a jakou má sílu. Jelikož nikdy nerybařila, rybu trhá při prvním prudším výpadu. Balíme a mizíme směr domov.

Prší celé dny a řeky vystoupaly na šílenou úroveň. Squamish, který má normální průtok 2,5-3m má nyní 7,5m a Cheakamus je na více než dvojnásobku chytatelného průtoku. Tak trávím čas vázáním mušek a sepisováním článků z uplynulých měsíců. Před víkendem déšť ustává. Oblíbené řeky jsou však stále vysoko nad hranicí chytatelnosti. Tak musím chtě nechtě na Chilliwack. Do té tlačenice se nám s Tomášem vůbec nechce, ale co doma? Rybářů je tam hodně a mezi nimi poznávám i kamaráda Rudu. On jediný také asi po půl hodině zdolává velkého coho. Ostatní vůbec nic. S Tomášem zkoušíme ještě několik míst, ale bez většího úspěchu. Daří se nám jen nechtěně podseknout jen několik chumů, kteří vypadjí jak těsně před smrtí. Zdá se že chumové pomalu končí, ani rybářů už není na řece tolik jako bývalo před pár týdny. Zvedá se i dost silný vítr a tak není důvod tu zůstávat až do večera.

V druhé polovině listopadu jsme odjeli na dovolenou do USA. Když jsem se vrátil zpět do Vancouveru, všechno bylo jinak. Značně se ochladilo a okolní kopce už byly pokryté sněhem. To mělo pozitivní vliv na stavy řek. Průtok klesl na normální úroveň a voda se vyčistila. V pátek na moje narozeniny mě brzy ráno budí telefonát od šéfa že se dnes nepracuje. Ideální dárek. Takže sbalit věci a hurá na ryby. Ve vodě už by měli být jen coho a tak si beru šestkový prut na lehčí rybařinu. Mířím na můj oblíbený Cheakamus a znám coho tůň. Ryby jsou v čisté vodě krásně vidět. Pořád jich je v tůni velké množství. Nasazuji osvědčenou mušku a první záběr na sebe nenechá dlouho čekat. Coho 60cm není špatný start po dovolené. Ryba je v dobré kondici ale už dost barevná. Na šestku prut ideální. Během pár minut přichází další záběr. Tentokrát menší ryba, ale ještě plně stříbrná a ve skvělé kondici. Na břehu se objevuje cizí muškař a prá se zda může chytat vedle mě. Mám dobrou náladu a tak přikyvuji. Ryby jsou aktivní a tak s kolegou na střídačku taháme jednoho lososa za druhým. A většina ryb má kolem 70-ti centimetrů. Všichni coho už jsou ve svatebním šatě a tak je pouštíme zpět. Po 5-ti rybách mi to další trhá, podle způsobu boje asi jeden z posledních chumů. Kolega říká že takhle si tu ještě za několik let nezachytal. Já už zažil lepší den ale i tak jsem plně spokojen. Balím to kolem 3 a mizím domů abych byl včas na svojí narozeninovou večeři. Cestou k autu se spouští silný déšť, tak i načasování vyšlo skvěle.

Moje páteční chytání řádně navnadilo Tomáše a tak jsme jeli na stejné místo i v sobotu. U vody jsme na rozednění aby jsme tam byli pokud možno první. A to se nám daří. Já volím na začátek intermídu s osvědčeným strímrem z pátku a kamarád vláčí třpytku. Ryby se ukazují ale nejeví žádný zájem o záběr. Je to klasický příběh. V týdnu si tu zachytám a o víkendu když jedeme dva, nic moc se neděje. Tomáš z toho začíná být dost kyselý. Těšil se že si taky zachytá. Vláčce na lososy moc nerozumím, ale vím že místní hodně používají těžké jigové hlavy s peřím. Jeden takový jig je utržený na kládě u břehu. Říkám kamarádovi ať ho tam zkusí dát. Ten poslechne a začnou se dít věci. Záběr přichází okamžitě na první hod! A není to žádný drobek, určitě 70 cm. Několik hodů a Tomáš zdolává druhou a třetí rybu. Čtvrtá následuje záhy a je to jeho první hatchery značený coho a tak si ho ponechává. Měří 78 cm. Já celou dobu dělám pouze diváka. Zkouším všechno možné, ale dneska to na mušku nějak nejde. Když kamarád přidává pátou rybu, začínám uvažovat kde sehnat medvídka mývala proti trudomyslnosti. Pak jak když utne. Jsou přibližně dvě hodiny od rozednění a zdá se že je konec. Pod námi se objevují dva muškaři. Na jejich stylu je však něco divného. Mušky se podezřele blýskají. Tam snad mají na konci třpytky? To je zase cirkus. Začínám uvažovat o změně místa. Ještě pár hodů a půjdeme. Nechávám šňůru víc vyklesat a po pár zataženích zasekávám do tvrda. Dno se ale najednou převalí a prudce vyráží do proudu. Tak přeci jen!! Ryba si rve metry šňůry a zastavuji ji až na rozhraní šňůry a podkladu. Stále se drží u dna a nedá se vůbec zvednout. Buď je podseklá a nebo nevím. Když se mi jí daří přitáhnout blíž, vidím že rozhodně podseklá není, je jen velká. Po chvíli se mi jí daří položit na mělčinu a chytit za ocas. Nádherný samec lososa coho. Lehce načervenalý s masivní zahnutou čelistí. Rybu měříme a má krásných 80cm, můj nový osobák. Pár fotek a dostává svobodu. Oba svítíme jak sluníčka, parádní den! Vracíme se k autu a přejíždíme na jeden z přítoků Squamishe o kterém jsme hodně slyšeli ale ještě tam nebyli. Podle aut o něm slyšelo daleko víc lidí. Okolní příroda je úchvatná, opravdová divočina. Říčka není moc široká a má křišťálově čistou vodu. Já začínám pod mostem a dostávám menšího duháka na streamer. Kamarád o kus dál na jiga dostává dalšího coho. Přichází místní borci a chytají na rotačky o velikosti polévkové lžíce. O téhle řece jsme slyšeli, že je dobrá na bull trouty a tak se je vydáváme hledat. Cestou podél řeky můžeme při břehu vidět odpočívající zbytku chum a coho lososů slušných velikostí. Prvního bulla vidíme na slibně vypadající tůni. Průvodce ho právě podebírá svojí klientce. Začínáme chytat asi 100 metrů pod nimi. Bez záběru. Přecházíme na další tůň kde Tomáš vidí stát coho lososa. Dva hody a je jeho. Jig dneska boduje.Během chvíle kamarád přidává dalšího coháka. Já si tu můžu leda tak trénovat házení. V několika dalších tůních už jsme bez záběru oba a tak to otáčíme na cestu zpět k autu. Průvodce je pryč a tak se zastavujeme na pár hodů na stejné tůni. Tomáš má svůj den a po 3 náhozech zdolává bull trouta. Podle roztržené ocasní ploutve je to snad ten stejný kterého jsme viděli. To už snad není ani možné. Zázraků bylo pro dnešek dost a tak to balíme a míříme k domovu. Víkend zakončuji výpravou s dvěma kamarády co chtějí vidět tah lososů jako přítelyně. Daří se nám je nafotit na známých místech. Kluci chtějí i vidět jak se chytá. Navazuji prut a jdeme dát prá náhozů na známou tůň. Nejlepší místo je obsazené a tak chytám ze břehu. Netrvá to ani 10 minut a mám lososa na prutě. Během pár minut je ryba na břehu. Jako demonstrace to stačí a tak jedeme domů, ani jsme moc nezmokli.

Poslední listopadový víkend jsou řeky opět na nechytatelné úrovni a tak přijímám pozvání na lov jeseterů od kamaráda Míry. Se svým známým se snaží natočit rybářský film o lovu v Kanadě a jeseter jim stále chybí. 99% mého rybolovu tvoří muškaření, ale tohle je lepší než sedět doma. Počasí je pravé podzimní sychravo. Sraz u vody máme kolem 8 ráno. I přes špatné počasí je okolo nás na vodě několik lodí, my chytáme ze břehu. Předhazujeme jeseterům vybrané lahůdky ale zájem žádný. Asi jsou přežraní lososích jiker a zbytků. Ani okolní lodě nemají kontakt a jedna po druhé to balí. Záběru jsme se nedočkali, ale alespoň jsme si pěkně popovídali. Kluci to zkouší i v neděli, bohužel se stejným výsledkem.

Po víkendu voda klesá a tak v úterý vyrážím na poslední listopoadovou vycházku na Cheakamus. Chci si otestovat teorii jestli na coho kteří jsou dlouho v řece opravdu funguje prudké propadnutí nástrahy. Návázal jsem si proto několik strímrů typu clouser minnow s těžkýma olověnýma očima. Není to sice jig, ale efekt by měl být podobný. Testovací místo je jasná voba - "Mamutí tůňka". Ryby tu stále jsou ale už v daleko menším počtu. Čas je neúprosný. Teorie funguje znamanitě, během první půl hodiny 3 ryby na prutě a z toho dvě zdolané. Pak už je moc světla a záběry ustávají. Mám pořád dost času a tak se jdu projít dolů po řece. Cestou potkávám další rybáře. Je tu docela plno, na to že je všední den. V zatáčce mě zaujme rybář s notně ohnutým prutem. Jdu zkontrolovat co se tam děje. Místní plavačkář má na konci velikého duháka nebo steelheada. Ryba už je poměrně unavená ale stále se mu jí nedaří přitáhnout ke břehu a vylovit. Přichází další rybáři a jeden z nich se ujímá vylovování. Po několika pokusech se mu daří uchopit rybu za kořen ocasu. Nádherný kousek!Odhadem má kolem 65-ti cm. Takového jsme tu ještě neviděl. Pár fotek a ryba dostává svobodu. Byla ulovena na napodobeninu jikry a všichni se nakonec shodli že to nebyl steelhead ale velký residentní pstruh duhový. Takového bych jednou taky rád chytil. Jdu to rovnou zkusit, ale dnes není ten den. A až do konce dne jsem bez záběru.

Autoři fotografií: Martin Dvořák (1, 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10), Martina Kupková (2, 4)

Článek byl publikován v časopise Rybářství.