Kanadský deník - Lososí nirvána

27.11.2017 - mdx

Říjen

Z našeho výletu na Vancouver Island jsme se vrátili právě včas - začalo pršet, a to hodně. V polovině týdne už pršelo tolik, že museli odpouštět přehradu na řece Capilano. Podle všech teorií by právě tohle mělo vyburcovat lososy ke vstupu do řeky. V práci jsem končil ve čtyři hodiny ráno, ale touha po rybách byla silnější - budík mi zvonil po hodině spánku. Venku byla ještě tma a pršelo. Možná půl hodiny jsem se převaloval v posteli a přemýšlel, jestli jet, nebo ne. Nakonec jsem přece jen vstal, sebral věci a vyrazil.

Když jsem došel k ústí řeky do moře, zrovna začínalo svítat. Vody se valilo opravdu hodně a po hladině plavalo množství větví a jiných předmětů. Rozespalý jsem zabrodil pár metrů a poprvé nahodil, jen několik metrů od sebe. Na další hod jsem už vymotal více než polovinu šňůry a poslal jsem nástrahu do chladných vod. Stačilo pár zatažení a šňůra náhle ztěžkla. Asi nějaká větev, řekl jsem si. Omyl! Šňůra se prudce rozjela a na konci bylo cítit škubající se rybí tělo.

Šestkový prut mám ohnutý jako luk, ryba si bere metry šňůry a mně se daří ji zastavit až na rozhraní šňůry s backingem. Pomalu získávám šňůru zpět. Ryba se ale nechce vzdát lehce a ještě několikrát předvede dlouhý výjezd přes brzdu navijáku, než se mi ji podaří navést na mělčinu a uchopit za kořen ocasu. Krásná stříbrná samice lososa coho měří 77 cm. Dělám snímek ve vodě a rybu pouštím. Zrovna jako naschvál není nikdo kolem, kdo by mě s rybou vyfotil. Zalezu zpátky do vody a snažím se dál. Déšť neustává a další záběr už nepřichází. Přesto odcházím od vody naprosto spokojený.

Přes víkend pršelo tak, že řeky stouply na úroveň, kdy se nedá chytat. To není úplně na škodu, protože vysoká voda umožní novým rybám vstoupit do systému, a jakmile voda opadne, bývá pak většinou chytání úspěšné. Na ryby jsem se vypravil v úterý, na ranní příliv na ústí Capilana. Na místě byli pouze dva rybáři a po hodině snažení nikdo nic neulovil. Většina ryb už je asi v systému, proto jsem se sebral a jel se podívat na tůň proti proudu. Voda byla dost podkalená, ale ryby se ukazovaly všude. Chytal tu už jeden muškař a plavačkář. Na můj dotaz, jestli něco chytili, oba kroutí hlavou, že nic. Mám ještě tak dvě hodiny, tak to zkusím alespoň na chvilku. Jelikož jsem přišel přímo od moře, nemám zrovna nejvhodnější výbavu na chytání v proudu. Nakonec ale intermediální šňůru vylepšuji o potápivý návazec, a když asi popáté vyměním mušku, tentokrát za lesklou modro-perleťovou, zvanou „coho flasher“, přijde mi záběr. Ryba není úplně velká, a tak se mi ji daří zdolat i na šestkový prut. U břehu poznávám, že je to chinook-king. Rybě dám poznat, co je to doba kamenná, a zvu ji na dnešní oběd.

Dáda s Mamutem stále rybaří, a tak je jedu ve středu ráno navštívit na Cheakamus. Skvělé, že dělám samé noční směny. Počasí jim úplně nevyšlo, i tak však zvládli pochytat pár pěkných ryb. Mamut mě vede na tůň, kde se mu dařilo několik dní předtím. Já tam nikdy nebyl, proto mi dává právo prvního lovu a přenechává mi výhodnější pozici. Ryb je v tůni dost, ale chvíli trvá, než se nám nějakou podaří přemluvit. První se dočkávám já - krásně stříbrný coho ve velikosti kolem půl metru bojuje statečně a vypíná se mi kousek od břehu. Mamut se nenechá zahanbit a zasekává rybu několik minut po mě. Ta už je trošku větší, takže to zabere několik minut, než se mu podaří statného „coháka“ zdolat. Poté k nám přichází Dáda. Také už měl rybu na prutě, ale zlomila mu háček. Je krásný slunečný den, okolí je zbarvené do podzimního hávu, každý jsme měli rybu na prutě… Je to zřejmě náš poslední společný den, já pak kluky dlouhé měsíce zase neuvidím.

Ve čtvrtek opět začal přívalový déšť. Byl jsem chvilku na Capilanu, ale v takových podmínkách to nemělo smysl. Celý víkend jsem strávil doma a vázal, abych byl připravený, jakmile voda opadne. Přestalo pršet v polovině týdne. Hned ve čtvrtek jsem jel s Tomášem opět zkusit chytat na Capilanu. Pár ryb se zde chytilo, ale naše vybavení bylo stále příliš lehké do zvednuté vody.

Počasí se uklidnilo a voda začala klesat. Víkend vypadal slibně, a tak byl plán jasný: navštívit Mamutovu tůňku a zkusit dostat dalšího lososa coho. Teorie praví, že nejlepší čas je za rozednění, proto jsem za svítání na místě. Jelikož je sobota, nejsem tam sám. Na „našem“ místě ale nikdo není, a tak tam rychle brodím. Ryby jsou poměrně aktivní, ukazují se všude kolem. Střídám jeden ověřený vzor za druhým, a když dojde řada na šedo-černý streamer zvaný grozzly, přichází záběr. Po několika minutách boje zdolávám krásného stříbrného lososa coho. Chybí mu tuková ploutvička, a tak je jeho osud zpečetěn… Metr ukáže 69 cm. Rybu nechávám na břehu a brodím znovu do proudu.

Po chvilce přichází dva místní muškaři, chvíli obdivují moji rybu a pak se ptají, jestli by mi nevadilo, kdyby si stoupli vedle mě. Nevadí mi to, a tak chvíli chytáme vedle sebe a konverzujeme. Do toho musím dávat pozor na drzého racka, který přistál několik metrů za mojí rybou a „nenápadně“ se k ní přibližuje, aby ochutnal. Zabere na něj až výstražný výstřel kamenem. Světla přibývá a ryby se přestávají ukazovat. Dole po proudu je vidět asi sedm rybářů, proto raději mizím pryč, dál po proudu, kde snad nebude tolik plno. Lidí je však na řece poměrně dost, a tak mě kroky dovedou až na tůň, kde jsem před lety chytil svoje první lososy chum.

Všechno je tu při starém, ryby v mělkém potůčku pod tratí i v tůni na řece. Jen já už jsem dnes připravený s odpovídajícím vybavením. Ryb je tady dostatek a nastává klasický problém s chumy: jak v takovém množství rybu nepodseknout. Zdolám několik podseknutých a dvě mi trhají návazec. Nepřišel jsem sem dělat piercing, a tak dávám na prut nejsilnější vlasec, co mám. Ryby se mi občas daří přemluvit k záběru, ale pokud mají háček v tlamě, po chvíli se mi vypínají. Zdá se mi, jako by to jen držely. Tu a tam mi mezi chumy nástrahu sebere duhák, který sem asi přijel hodovat na jikrách. Chytám asi hodinu a stále se mi nedaří zdolat jediného chuma zaseknutého za tlamu. Dokonce mi jeden z nich zlomil i silný háček. Tůň přede mnou musí být plná ryb, dno se zdá úplně černé a to jsem tu ještě neviděl. Když projede kolem vlak, má domněnka se potvrzuje - „černé dno“ mizí.

Ryby se pomalu vrací na místa a mně se konečně daří zaseknout rybu za tlamu. Chum má daleko větší sílu než coho, a tak zdolávání trvá podstatně déle i se silným vybavením. Když se mi konečně podaří rybu položit na mělčinu, rozváže se uzel a ryba prchá i s muškou… Ještě bude dost času si chumy zachytat, proto to moc neprožívám a odcházím dolů po proudu si trochu zatrénovat házení se switchem. Při házení pozoruji místní rybáře, jak odchytávají ryby k umělému výtěru. Pak už se ozývá hlad a povinnosti, a tak kolem třetí hodiny končím. Je nádherné počasí, využívám ho k focení chumů v křišťálově čistém potůčku. Pak už mě čeká jen zdlouhavá cesta zpět k autu.

Další rybářský den byl tak trochu neplánovaný. Už jsem zase dělal denní směny, takže chytání ve všední dny nepřipadalo v úvahu, počasí však zahrálo v můj prospěch. Přišel opět silný déšť a my museli práci kolem poledne ukončit. Trochu jsem s tím počítal, proto už jsem měl veškeré vybavení v autě a okamžitě jsem vyrazil směrem na Cheakamus. V jednu odpoledne už stojím zabroděný na známém místě a ze břehu mi sekundují další tři rybáři. Když jsem šel kolem nich, nemohl jsem si nevšimnout zabité ryby - zřejmě to ráno bralo. A bere to i teď! Mám záběr hned na druhý hod. Coho kolem 30 cm ani moc neprotestuje a během chvilky je opět volný. Zkouším změnit mušku a po dvou hodech přichází další ryba, ta už má kolem půl metru. Vypadá to, že jsou při chuti!

Stanovuji si pravidlo, že po záběru změním mušku za jiný vzor, abych otestoval, na co všechno ryby jdou. Zdá se, že je to dnes úplně jedno. Během chvíle zdolávám další stříbrnou rybu kolem 60 cm a po ní a další změně mušky ještě barevnou sedmdesátku. V duchu doufám, že další ryba zachová vzestupnou tendenci ve velikosti. Záběr na sebe nenechá dlouho čekat. Ryba prudce vyráží do proudu a padá. Měním mušku a situace se opakuje, tato ryba vytočila šňůru až na podklad. Vychází to až do třetice. Po slušném boji zdolávám zatím svého největšího lososa coho - má 78 cm a je bez tukové ploutvičky. Všechny předchozí ryby byly divoké. Jsem opravdu vděčný, že jsem si vzal osmičkový switchový prut. Původní plán vzít si šestkový by asi znamenal ztrátu většiny ryb. A další ryba to jen potvrzuje. Na růžový streamer mi zabírá velký chum. Mušku však jen drží v zubech a pod nohama mi ji pouští. Chytat z jednoho místa už mě nebaví, a tak měním místo. Zkusím spodní, proudný úsek.

Hodina snažení nepřináší jediný kontakt s rybou. Mám ještě čas, proto si jdu na tůň ověřit, jestli je to místem, nebo ryby přestaly brát. Každá muška, která byla dnes úspěšná, dostává šanci pěti hodů. Nic se však neděje až do chvíle, než navážu streamer v meruňkové barvě. Okamžitě přichází prudký záběr a ryba mizí do proudu. Po chvíli si to rozmyslí a velkou rychlostí jede proti mě. Nestíhám navíjet a rybu ztrácím. Rozhoduji se, že dám ještě tři hody a jdu! Dočkám se ještě jednoho záběru, ale od začátku je jasné, že s rybou není něco v pořádku. A není - je podseknutá za ocas. Když ji zbavím háčku a chci ji pustit, všímám si, že jí z boku trčí trojháček se zbytkem vlasce. Asi nějaký „sportovec“. Rána je celá zhnisaná a zanícená. Vytahuji rybě trýznivý předmět a dávám jí svobodu, aby mohla vykonat svou rozmnožovací povinnost. To by pro dnešek stačilo. Jeden z nejlepších dní, co jsem tu zažil. To se prostě nedá naplánovat. Celý den pršelo, takže jsem ocenil také svoji novou bundu. Nebyla to zrovna nízká investice, ale nelituji ani koruny. Sucho a teplo mi pomohlo užít si rybaření i v tak nevlídném počasí.

Další rybářskou výpravu na Cheakamus jsem uskutečnil poslední říjnovou sobotu. Ani se mi moc nechtělo. Víkendy bývají na řece hodně rušné. Kamarád Tomáš byl ale nažhavený mým předchozím úspěchem, a tak jsme vyrazili. Dost pršelo, proto jsem ještě před odjezdem kontroloval stav řeky. Byla zvednutá, ale mělo by se dát stále chytat.

Po příjezdu ale zjišťujeme, že skutečnost grafu moc neodpovídá. Vody je opravdu dost a vytrvale prší. Možná proto u vody ani není moc lidí. Naše kroky míří ke známé tůni. Kupodivu tu není vůbec nikdo. Tím líp pro nás, máme ji jen pro sebe. Já mám z předchozích dnů jak se říká „odchytané“, proto nechávám kamaráda chytat jako prvního. Tomáš vláčí třpytku a první ryba na sebe nenechá dlouho čekat. Středně velký losos coho předvádí na vláčecím prutu slušnou akrobacii a Tomáš ho bere, jak se lidově říká, u huby. Křičím na kamaráda, ať zvolní a nestahuje rybu tak nakrátko, ale pozdě! Ryba se vypíná a mizí. Nevadí, přijde další… A přichází hned vzápětí, ale tato zase uřízne pletenku o ostrou hranu skály.

Já zatím chytám se streamerem a intermediální šňůrou a jsem absolutně bez kontaktu s rybou. Až když přitížím potápivým návazcem, začnou se dít věci. První ryba se mi po mocném výpadu vypíná, druhá mi láme silný kovaný háček, třetí vytáhne asi čtyřicet metrů podkladové šňůry a také láme háček a poslední pro jistotu trhá návazec. Vypadá to, že k lososům coho v tůni přibyli chumové. Za vysoké vody se s nimi z našeho místa nedá moc bojovat. O tom se přesvědčuje hned vzápětí i Tomáš, když podsekne chuma za hřbet a s rybou v silném proudu nejde vůbec nic dělat. Prut je ohnutý k prasknutí a ryba jede po proudu i přes naplno utaženou brzdu. Když vymotá veškerou šňůru, pletenka praskne. Bohužel však na nesprávném konci, u navijáku. Losos tak mizí s nástrahou ve hřbetu a se sto metry šňůry návdavkem. Tady jsme pro dnešek skončili. Domů se nám ještě nechce, proto se zastavujeme ve Squamishi v obchodě pro novou pletenku, a pak zpět na ryby.

Když porovnáváme průtokové grafy, řeka Squamish je na tom o něco lépe. Tomáš mě vede na místo, kde byl minulý týden s kolegou z práce a kde pochytali velké množství chumů. Řeka je tu široká a proud pomalejší. Šance na zdolání ryby budou určitě větší. Tomáš mi předvádí, kde a jak minule chytal, a to včetně ryby. Na první nához mu to bere krásný ještě stříbrný chum. Alespoň malá útěcha za tu ztracenou pletenku.

Ryb je tu opravdu hodně, jak ve vodě, tak i mrtvých na břehu. Celkem nás tu rybaří asi osm, ale kromě jednoho muškaře nikdo nic netahá. Když jdu kolem něj, všímám si, že má na návazci tři velké broky a podsekává ryby na mělčině. Já mám jediný kontakt s rybou také přes jejich těla. Snažím se odlehčit sestavu a přimět rybu vzít nástrahu regulérně tlamou. Stále se nějak nedaří a už se dokonce schyluje k odjezdu (musím na večerní směnu do práce). Vyhlásíme poslední tři hody, které se nakonec protáhnou asi na patnáct, zkrátka do té doby, než jsem chytil alespoň toho jednoho chuma. Ryby jsou zde v dobré kondici, čisté a bojovné. Zdolávání mi zabere nějaký čas a pak už je opravdu nutné vyrazit k domovu.

Autoři fotografií: Martin Dvořák, Tomáš Mihulka