Jak chytat s feederem na řekách?

19.2.2006 - Martin Maťák

      V tomto článku bych chtěl shrnout své osvědčené styly chytání na feeder na řekách, tradiční i ty méně obvyklé. Spíše než popisem chytání bych se chtěl zabývat rozborem teorie účinnosti různých metod lovu - co, kde, kdy, jak a proč mi funguje, a nebo taky ne.
      Je pravděpodobné, že některé moje poznatky se nebudou shodovat s vašimi. Toto téma je značně ovlivněno tím, co se komu osvědčilo, a to je zase hodně ovlivněno lokálními podmínkami. Pokud se přistihnete při úvahách, že plácám hlouposti a dokážete to zdůvodnit, pak mám pro vás dobrou zprávu: Umíte o svém chytání uvažovat vlastní hlavou a udělat si vlastní názory. A tak je to správné. Kdo to zatím neumí, tomu snad mu můj článek pomůže tento způsob myšlení nastartovat. Není to totiž o tom, že si přečtete článek a uděláte to přesně podle něj, ale o tom, že budete sami přemýšlet, proč to či ono bylo, či nebylo, úspěšné.

      Nejdříve se podívejme, čím je říční lov atypický, čím se liší od lovu na stojaté vodě, a na které věci je potřeba myslet. Zde jsou ta nejdůležitější fakta:
      - nástraha dopadne na dno na napnutém návazci a i během lovu je návazec stále napnutý proudem
      - proudění vyplavuje návnadu z krmítka
      - nástraha je po proudu pod krmítkem, ve stopě jeho vyplavované návnady
      - ryby v proudící vodě stojí hlavami proti proudu a přibližují se k nástraze odspodu
      - ryby nezkoumají jednotlivá sousta příliš dlouho, aby jim neuplavala
      - kmenový vlasec od krmítka míří směrem nahoru, protože špička prutu míří vysoko
      - na kmenový vlasec tlačí proud vody, krmítko může být proudem posunováno

Feederové montáže

      O způsobech navázání feederové udice toho bylo napsáno na MRKu již hodně. Budu proto předpokládat, že už víte, jak vypadají 3 nejzákladnější montáže na řeku, za které považuji paternoster, průběžnou montáž v různých variacích a srkačku. Tato tři návázání by měla stačit pro naprostou většinu situací, se kterými se u vody setkáte. Většina ostatních z nich vychází. Jak se ale v praxi chovají a kdy které zvolit?
      Při lovu na proudnějších řekách bývají záběry často prudké a jasně čitelné, k tomu je ale potřeba mít vhodnou montáž. Vycházím z předpokladu, že návazec je vždy vlivem proudu napnutý a že ryba při záběru s nástrahou pluje do strany nebo se nechá trochu snést proudem dolů. Že tomu tak je, je dobře vidět při plavané. Ať tedy máte návazec jakkoliv dlouhý, záběr by

se měl na špičce feederového prutu projevit brzy po sebrání nástrahy. Delší návazec dovoluje přirozenější pohyb nástrahy v proudící vodě, ať je to její převalování po dně nebo občasné vystoupání kousek nade dno. Klasická délka návazce na řekách, kterou používám, je kolem 60 cm.
      Dříve, než se podíváme na konkrétní základní montáže, začněme malým příkladem. Vezměme si dva velmi odlišné druhy říčních ryb, jakými jsou cejn a jelec. Jelec se pohybuje ve středních vrstvách vody a sbírá vodou unášenou potravu, jakou jsou líhnoucí se larvy hmyzu žijícího pod vodou a stoupající k hladině, u dna se pohybující potvůrky apod. Cejn naopak sbírá svou potravu více ze dna a nehoní se za ní, spíše přerýváním dna hledá různé červy a larvy. Oba druhy si pochopitelně potravně konkurují, ale upřednostňují výše uvedené. Při lovu na plavanou dává jelec přednost proudem volně unášené nástraze, na cejna se musí splavávání brzdit nebo splávek úplně zastavit. Tyto rozdíly se projeví i při lovu na feeder.

      1. Paternosterová montáž se v proudné vodě chová poměrně neklidně - zvedá se ode dna, protože návazec je uvázán k hlavnímu vlasci kousek nade dnem (kmenový vlasec je od krmítka nahoru k hladině, jak jsem psal výše). Také jak ryby rejdí kolem krmítka, nástraha se ještě více jejich pohybem zvedá nade dno. To bude jistě vyhovovat rybám, jako je jelec. Cejny chytíte také, ale aspoň mně s touto montáží berou spíše menší kusy, které se chovají trochu jinak než dospěláci. Paternoster je universální volba, budete chytat citlivě a mít dost záběrů. Používám jej, kdykoliv mám pochybnosti, jestli vůbec dostanu nějaký záběr, nebo když mi nezáleží jaké a jak velké ryby budu chytat.

      2. Průběžná montáž musí a bude vyhovovat více cejnům, protože ti raději zvolí nástrahu ze dna. Zde návazec leží po celé své délce na dně a nástraha se nanejvýše převaluje do stran a jen velmi zřídka a krátce se zvedne nade dno. Výhoda průběžné montáže na řece bude i v tom, že nástraha bude ležet přímo v krmné stopě za krmítkem. U paternosteru je nástraha trochu bokem, protože vlasec od krmítka k prutu jde také nahoru do strany. Průběžná sestava je dobrá pro klidné větší ryby a nebo pro větší nástrahy, které mají ležet u dna bez pohybu. Záběrů bude možná méně, ale mohou být od těch ryb, které byste na paternoster chytali obtížněji. Průběžná montáž je mou nejčastěji používanou montáží na řekách. Nechytím s ní více ryb, ale přináší mi zajímavější úlovky.

      3. Srkačka na řece - zde je větší rozdíl oproti paternosteru. Návazec je velmi krátký a zcela "přibitý" ke dnu. Ryba se k nástraze musí opravdu sehnout, proud jí ji nepodá. Druhy ryb, které jen čekají na drobečky návnady uvolňované z krmítka, zřejmě takto vůbec nechytíte. V tom vidím hlavní důvod, proč jsem za 3 sezóny, co se srkačkou na feeder experimentuji, takto chytil jen asi 2 jelce a mnoho stovek cejnů. Připadá mi to logické, a tak to mám rád. Nevýhodou srkačky je to, že není vůbec universální. Tak v polovině případů u mne zcela propadne a jindy je třeba jen průměrně účinná. Občas ale dokáže takové věci, o kterých se mi při použití jiných montáží ani nezdá. Určitě stojí za to ji zkoušet, hlavně tedy v létě, kdy si ryby opravdu jdou pro sousto až ke krmítku. Většinou s ní na jednom prutu začínám a na druhý dám průběžnou montáž. Pokud to ani na jednu z nich nejde, převážu srkačku na paternoster a zkouším dál.

Postavení prutů

      Na řekách se snažím dávat prut špičkou nahoru a ve většině případů se to zdá být jediným správným řešením. Ale nemusí to být pravidlem. Toto postavení je výhodné hlavně tam, kde se nahazuje dál od břehu směrem "tam někam na druhý břeh". Pokud budete chytat hodně po proudu kolem svého břehu, můžete mít pruty špičkami dolů k hladině - kolmo na břeh. Vlasec sice bude pod vodou ve větší délce než se špičkami nahoru, ale v tomto případě to není na škodu, protože jeho sklon k směru proudu bude výhodnější - voda po něm bude lépe klouzat.

      Další fintou, jak obelstít proud, je stáhnout vlasec ke dnu, kde je menší proudění. Tedy dát špičku tak nízko, jak to jen jde, a vést vlasec ke středu řeky co nejvíce u dna. Vše je vidět z obrázku. Toto postavení má pro mě dvě velké výhody. Za prvé lze použít lehčí olovo, protože jej napnutý vlasec natlačí nahoru ale do strany, takže olovo není tahem vlasce nadlehčováno a za druhé, (pardon) nečumím do slunka! Lze se takto také bránit listí plujícímu po hladině.
      V proudu mi často vadí, že mám velmi napnutý vlasec i špičku prutu. Ryba pak při záběru hned naráží na velký odpor a pokud se sama nepíchne o háček, tak nástrahu rychle pustí a není šance ji tak rychle zaseknout (aspoň já to neumím). Tedy buď je záběr velmi krátký, nebo nemusíte spěchat, protože ryba už se zasekla sama. Nic mezi tím. Pokud nechcete zvýšit úspěšnost zefektivněním "samozáseku" (kratší návazce, srkačka apod.), mám tu jedno řešení, jak na tyhle krátké záběry.
      Trik je v tom, že po nahození a vypnutí vlasce povolíte asi 50 až 100 cm vlasce a necháte na něm udělat proudem oblouk. Zní to bláznivě, ale záběry i přesto budou zřetelné a ryba má mnohem více prostoru pro záběr, aniž by hned cítila odpor velmi ohnuté špičky prutu. Tedy špička je ohnutá stále stejně, ale není to pro rybu tak natvrdo, je tam vůle. Tohle je dobré řešení, pokud např. lovíte na rousnici, rybičku nebo jinou velkou nástrahu a nechcete zasekávat okamžitě při prvním ťuknutí.
      V proudící vodě se nikdy nesnažím chytat proti proudu, nemám s tím dobré zkušenosti při jakékoliv montáži. Domnívám se, že rybám jednak vadí vlasec, který jde kolem nich zpátky k rybáři, a také záběry jdou více směrem do zátěže než do špičky prutu, a to i při použití průběžných montáží. Rovněž je potřeba použít těžší zátěže, ale naopak stačí jemnější špičky, protože proud vody táhne za olovo a ne za špičku jako při lovu po proudu. Snažím se nahazovat po proudu, jak to jen jde (s ohledem na přesnost zakrmování a možnost zdolávání ryb). Většinou tak 45 stupňů pod sebe. Tak si, mimo jiné, také méně plaším ryby.

Jakou zvolit špičku?

      Volba špičky je hodně ovlivněna zkušenostmi. Podíváte se na řeku, pamatujete si od minula, jaká tu byla hloubka a stav vody a jakou špičku jste použili, a podle toho vyberete špičku pro dnešní lov. Pokud si nejste jistí, doporučuji nasadit špičku odhadem a místo navázání montáže tam dát jen větší olůvko. Nahodíte, dáte prut do vidličky a sledujete, co to dělá se špičkou. Je moc ohnutá, dáte silnější, je zbytečně tvrdá, dáte měkčí, anebo to bude tak akorát. Až pak navážete montáž. Zdržení minimální. Z vlastní zkušenosti vím, že když už člověk má definitivně navázáno, jen tak něco ho ke změně špičky nepřinutí.
      Nejčastěji chytám na 40 m širokých řekách s hloubkou kolem 3 m, kde chytám kousek za půlkou s 30 až 40gramovým krmítkem. Tam si většinou vystačím se špičkou 3 oz. Slabší jsou vhodné za nízkého stavu vody nebo v nadjezí s klidnou vodou.
      Tužší špičky budou také potřeba, pokud vodou plave listí nebo jiné nečistoty, nebo třeba když na špičku dáte na noční chytání rolničku nebo chemické světlo.

Pletenku nebo monofil

      Pokud jste ještě nepodlehli kouzlu pletenky při chytání na feeder, nic si z toho nedělejte. Mnoho rybářů se bez ní obejde. Není to všelék, stejně jako jím není cokoliv v rybařině, ale mnohdy dokáže změnit nejasné záběry ve zřetelnější. Prostě poznáte snadněji vhodný okamžik k zaseknutí. Použití pletenky není zcela universální a jsou situace, kdy je stále vhodnější vlasec.
      Na řekách s pletenkou chytám tak v polovině případů. Je dobrá, pokud potřebuji chytat opatrné ryby v mírném proudu. Typicky jsou to velcí cejni v letních měsících při nízké vodě.
      Musím na tomto místě zdůraznit, že při lovu s pletenkou vždy používám šokový návazec o délce kolem 4 metrů z monofilu 0,20 mm. Pomáhá mi ztratit méně ryb při zdolávání, kompenzuje nepružnost pletenky. Také s pletenkou používám velmi ohebné pruty s parabolickou akcí.
      Naopak na bojovné ryby nebo v silnějším proudu se mi pletenka tolik neosvědčila, o mnoho ryb jsem přicházel. Myslím, že by se to dalo omezit a něco pro to vymyslet (guma, více monofilu, snad i jiný styl zdolávání?), ale to mne ještě čeká a zatím sázím na klasický vlasec.
      Pletenka samozřejmě také nemá smysl, pokud chytáte na srkačku. Snad jedině, že byste chtěli vidět plané záběry ryb, jak se dotýkají pletenky nad krmítkem. V tom je pletenka výtečná (bez ironie).

Vnadění

      Na řekách jen zřídkakdy zakrmuji volným krmením, využívám jen krmítko. Abych dostal do vody potřebné množství návnady, musí být krmítko velké, musím často nahazovat a nejlépe ještě lovit na dva pruty, které nahazuji na stejné místo. Opravdu skvěle funguje, a všechny učebnice o feederu vám to potvrdí, nahazovat krmítka stále do stejného místa. Pokud se hned nic neděje, nenechejte se odradit a stále pravidelně přehazujte udice a udržujte v lovišti pořád nějakou návnadu. Tím, že dodržíte přesnost nahazování, bude stačit i relativně málo krmení. Za celodenní lov (12 hodin) spotřebuji kolem 6 až 10 litrů návnady na 2 pruty. Možná si řeknete, že to není zrovna málo, ale v porovnání s plavanou je to směšné množství. Takové množství návnady nahážete do vody při plavané často hned na začátku lovu. Na feeder jsem schopen si s malým kyblíkem návnady udržet ryby na svém místě celý den. Přesnost a pravidelnost.
      Vzdálenost nahazování můžete buď odhadovat, nebo si pomoci nějakou značkou na vlasci. Lze použít různé fixy na vlasce a označit si asi 30 cm vlasce. Při nahazování se pak soustředím na směr hodu. Jakmile nahodím a krmítko letí vzduchem, začnu se dívat na cívku navijáku a v okamžiku, kdy zarážka zmizí z cívky, zabrzdím let krmítka. V ideálním případě bude zarážka tak do 2 metrů před navijákem, chce to nacvičit.
      Jako označení vzdálenosti lze použít i navázanou zarážku. Asi nejlépe drží zarážkový uzel z obyčejného vlasce 0,20 mm - neposunuje se při průchodu očky prutu. S ní postupujete při nahazování stejně, ale před nahozením si musíte cívku navijáku natočit tak, aby uzlík byl směrem k vám a viděli jste, kdy při nahazování z cívky zmizí.
      Jelikož na řece používám hutnější krmení, mohu si dovolit po dopadu krmítka na hladinu s ním potahovat a přitáhnout ho na tu správnou vzdálenost.

Složení návnady

      Budu stručný. Moje nejběžnější krmení se skládá z jednoho dílu kukuřičného šrotu, který zaliji vařící vodou, k tomu přidám jeden díl strouhanky a jeden díl ostrého krmení, většinou nějaké cejnové či kaprové. K tomu přidám partikl (kroupy, kukuřici, konopí...) a masné červy.

      Masňáky pokládám za velmi důležité - jejich přítomnost v krmení totiž značně zvýší účinnost masňáků na háčku! Uvedu příklad. Před lety jsem chodil často na řeku Dyji, kde bylo velmi těžké cokoliv chytit na bílé červy, vždy tam byl lepší rohlík nebo žížala. Letos, kdy už se mohlo vnadit masňáky, byli masňáci zdaleka nejlepší nástrahou. Přitom není třeba to s nimi příliš přehánět, i čtvrt litru v osmi litrech návnady je znát. Samozřejmě lepší bude větší množství - když už šetřit, tak raději dát více šrotu místo ostrého krmení.
      S dovolením se nebudu více zmiňovat o nástrahách, protože to nepokládám za důležité. Stejně jich zkusíte více a dáte přednost té, na kterou zrovna bude nejvíce záběrů.

Výběr místa k lovu

      Tento odstavec jsem si nechal schválně až na konec, protože si v něm dovolím vyslovit jednu troufalou domněnku, kterou kdybych napsal hned na začátku, tak byste zbytek textu možná brali příliš kriticky. Současný trend v rybaření jasně řadí výběr místa na první místo v cestě za úspěchem. Tuto terorii razí především kapraři a jiní lovci trofejních ryb, kde se na záběr čeká relativně dlouho a měli byste čekat na nejlepším místě. U feederu je však krásné, že velmi rychle zjistíte, jestli na svém místě ryby máte nebo ne. Moje rada zní: Hledejte své nejlepší místo tak, že jich vyzkoušíte co nejvíce. Dobrá místa nemusí být ničím nápadná, mohou být dobrá třeba jen proto, že na nich dlouho nikdo nechytal a po pár vašich návštěvách budou zase jen průměrná, nebo milión dalších důvodů, které nikdy nepochopíme. Aspoň tohle, doufám, zůstane provždy tím krásným tajemstvím, které dělá z rybařiny to nejlepší, co znám.