Následujících šest měsíců se budete moci setkávat se seriálem o sportovním lovu kaprů. Spolu s holandským kolegou Rickem Mommersem se pokusíme zmapovat vznik moderní kaprařiny, její vývoj a nejnovější trendy. Sám jsem zvědav, v čem se naše názory budou shodovat a kde budou rozdílné. Ať tak nebo tak, naše přání a smysl těchto článků je společný. Přispět k větší osvětě tohoto odvětví u nás, vyvolat diskusi nad stávajícími problémy a snažit se přesvědčit rybářskou veřejnost, že lov kaprů je především citová záležitost, nádherná záliba spojená se vztahem k přírodě či sportovní klání v duchu fair play; nikoli šance, jak doplnit volné místo v mrazícím boxu, jak si vynahradit náklady spojené s lovem, či jak demonstrovat svoji nadvládu nad protivníkem, jenž ve většině případů nemá velkou šanci se bránit.
Michal Kučera a Rick Mommers
M.K.: Na úvod seriálu se vrátíme trochu do historie. Ricku, kde podle tebe nastal zlom ve vývoji kaprařiny a od které doby se dá hovořit o moderních technikách lovu kaprů ?
R.M.: Zlom nastal v okamžiku, kdy britští rybáři v čele s Kevinem Maddocksem vyvinuli vlasovou metodu. Od té doby se práh zkušeností a dovedností potřebných k ulovení velkého kapra neskutečně snížil. Čím dál tím více rybářů začalo praktikovat kaprařinu, protože se stala velmi atraktivní a dokonce poměrně jednoduchou záležitostí. Tento vlak se naplno rozjel v 80. letech a dnes je počet úzce specializovaných kaprařů snad 1000 až 10000 krát vyšší než v 70. letech.
M.K.: K nám se tento vlak dostal až mnohem později. Výraznějšího rozmachu tyto nové techniky lovu doznaly až v devadesátých letech po otištění prvních knih (např. Chytání velkých kaprů od Andy Littla) a článků s touto tématikou. Na příhodných lokalitách, jaké byly a snad stále ještě jsou pálavská jezera nebo Rozkoš, se rodily počátky české moderní kaprařiny. Rybáři se cílevědomě začali zaměřovat na lov trofejních ryb, vznikaly první „carpteamy“. Bohužel, právě to snížení prahu potřebných dovedností, o kterém jsi mluvil, k nám s sebou přineslo nečekaný negativní dopad. Britští, Belgičtí či Holandští rybáři získané zkušenosti o nových technikách, nástrahách či zajímavých lokalitách veřejně publikovali, neboť jim to jednak přinášelo slávu, a navíc si mohli být jisti, že jejich průkopnická činnost nebude zneužita. Heslo „chyť a pusť“ se stalo nepsaným pravidlem moderní kaprařiny. Pokusit se přelstít velkou rybu, vychutnat si souboj a po nezbytném vyfotografování ji vrátit co nejšetrněji zpět. K nám bohužel dorazily pouze nové techniky, náčiní a nástrahy, ale základní idea zůstala stranou.
R.M.: Tady vždy býval kapr ryba číslo jedna. V každém rybníku je jich spousta, i když to nejsou žádní obři. Na Západě není vysazování obvyklé (jen první násada). Kapři jsou přítomni v daleko menším počtu, zato ale ve větších velikostech. Jakmile vlasová metoda naplno otevřela dveře, každý kapr se stal celkem dostupným cílem. Vývoj v Čechách nabral jiný směr a byl pomalejší. Vlasová metoda nebyla pro každého zárukou úlovku trofejních ryb. Na to je tady příliš menších kaprů a k tomu ne každý, kdo uměl využívat této výhody, ryby pouštěl. Výsledek je ten, že atraktivních míst je málo a jejich počet se neustále zmenšuje.
M.K.: To je právě ten důvod, proč zde nikdo nechce zveřejňovat své úspěšné revíry. Davové šílenství, které proběhlo na Pálavě nebo v posledních letech na Labi, je dostatečným mementem pro každého. Na těchto revírech se díky okolnostem (na Pálavě to byly především vhodné podmínky k růstu ryb, na Labi se zase díky znečištění léta nerybařilo) stalo ulovení velkého kapra běžně dostupnou záležitostí pro většinu rybářů. Dnes vám každý řekne: „bejvávalo“. Důvodů, proč ta nostalgie, je několik. Jednak tam většina rybářů jezdila a stále jezdí ne na ryby, ale pro ryby. Další příčina spočívá v tom, že kapři, kterým se podařilo uniknout z udice nebo byli sportovními rybáři vráceni zpět do vody, se stali mnohem opatrnějšími než dosud. Jinými slovy, u těchto ryb se s přibývajícími zkušenostmi změnilo chování a už tak bezhlavě nereagují na hromadné krmení. K jejich přelstění je zapotřebí daleko víc námahy a přemýšlení. Právě mě napadá titulek knihy Roda Hutchinsona „Kapři vracejí úder“, kterou jsi mi nedávno půjčil. Snadný úlovek je minulostí a pokud se neobjeví další „superrevír“, uspějí jen ti, kteří se dokážou přizpůsobit nové situaci. Mluvím samozřejmě o trofejních rybách. Je totiž obrovský rozdíl mezi starší zkušenou rybou, která už něco pamatuje a násadovým kaprem, víceméně závislým na krmení od rybářů.
R.M.: Chytat velké kapry s přijatelnou opakovatelností dokážou jen ti, kteří jsou schopni lovit v jakékoliv roční období a podmínkách. Nejde chytat jen v létě nebo po vysazení a přitom vykazovat stabilní výsledky. Je potřeba proniknout do života a prostředí kapra, nestačí rozbalit nádobíčko a vyčkávat. Jaké metody ten sportovní rybář používá je celkem jedno. Vlasová metoda umožní pohodlný a efektivní lov. Ostatní techniky vyžadují větší námahu, dovednost a zkušenosti.
M.K.: Mám z českých vod jiné zkušenosti, alespoň u menších a středně velkých ryb. Není to ani deset let, co jsem tak jako většina ostatních k lovu kaprů používal krmítko a měkkou nástrahu. Celý systém jsem postupně zdokonaloval, až jsem nakonec zakotvil u krátkého návazce z poddajného materiálu, lehkého středně velkého háčku, lisovaného rohlíku a mnou sestavené krmítkové směsi, složené z atraktivních částic s rozdílnou hmotností. Její úlohou bylo zanechat vonný mrak po celém sloupci (lehké částice) a následně se rozpadnout kolem nástrahy (těžší částice). Lisovaný rohlík, který po absorbování vody získal tvar harmoničky, byl nasát jako součást směsi. Úspěchy této metody u mě však měly opačný efekt, než by se dal očekávat. Tak snadný úlovek, jaký při jejím použití představovali kapři menší a střední velikostí, mě přestával uspokojovat. Ty věčně hladové nezkušené ryby vůbec neměly šanci se proti této metodě bránit. Navíc, jak sami uznáte, kapr 45 cm rozhodně není rybou, která by vám při zdolávání s klasickým kaprařským náčiním přinesla vzrušující chvíle. Proto jsem se postupně začal specializovat na velké ryby a tuto metodu, ač velmi účinnou, už nepoužívám.
R.M.: Pro mně byly zdejší běžně používané systémy celkem překvapující. Lov na položenou s dvěma návazci jsem dříve nikde neviděl. U nás byl zákaz používat více než jeden návazec. Velmi účinná metoda „the Method“ (jde o chytání na položenou se spec. zátěží obalenou v krmné směsi), kterou v 90. letech vyvinuli Britové, zde byla dávno běžné používána. Koncová udice je sice trochu odlišná, ale to je jen malý detail. Také plavaná je zde celkem rozšířená a myslím, že i dobré umístění českých družstev na mezinárodních soutěžích je ukázkou, že zdejší rybáři umí nachytat velké množství menších ryb. Moderní metody s použitím boilie však k chytání malých kaprů nejsou příliš vhodné. Navíc, množství a cena výbavy potřebné pro moderní lov velkých kaprů vůbec neodpovídá potřebám k chytání „násaďáků“.
M.K.: To máš určitě pravdu. Zřejmě i to je jeden z důvodů, proč se zde moderní metody zatím více nerozšířily. Co si budeme namlouvat, stále jsou mezi námi rybáři, a není jich málo, kteří si vklady vložené do rybařiny snaží vykompenzovat množstvím ulovených ryb, ber kde ber.
R.M.: Také jsem si všiml, že jsou tady rybáři, asi i velmi dobří, kteří své umění zneužívají k vybití revíru. Kapr zase není natolik chytřejší než my, aby mohl 30 let unikat našim udicím a dorůst svojí maximální hmotnosti. Zdejší revíry navíc mají omezenou plochu. I když se 1000 nebo 5000 ha zdá jako obrovská rozloha, není to nic ve srovnaní s mořem, a i to se dá vychytat, jako například platýz, sleď a treska v Severním moři mezi Anglií a Holandskem na konci 80. let.
Mnoho rybářů sice zvládlo přechod od lovce univerzála po lovce zaměřeného na kapry, ale dál se přestali vyvíjet a nedokázali se přenést přes obtíže, na které nebyli připraveni.
Následujících šest měsíců se budete moci setkávat se seriálem o sportovním lovu kaprů. Spolu s holandským kolegou Rickem Mommersem se pokusíme zmapovat vznik moderní kaprařiny, její vývoj a nejnovější trendy. Sám jsem zvědav, v čem se naše názory budou shodovat a kde budou rozdílné. Ať tak nebo tak, naše přání a smysl těchto článků je společný. Přispět k větší osvětě tohoto odvětví u nás, vyvolat diskusi nad stávajícími problémy a snažit se přesvědčit rybářskou veřejnost, že lov kaprů je především citová záležitost, nádherná záliba spojená se vztahem k přírodě či sportovní klání v duchu fair play; nikoli šance, jak doplnit volné místo v mrazícím boxu, jak si vynahradit náklady spojené s lovem, či jak demonstrovat svoji nadvládu nad protivníkem, jenž ve většině případů nemá velkou šanci se bránit.
Saccon Carp
