Orava
- Milan Rozsypal
Doba mládí a dospívání u mě byla poznamenána zvláštním
průvodním jevem. Kamarádi, kteří se mnou chodili do školy, se
svěřovali se svými prvními láskami, promlouvali o svých citech a
vzrušení, které pociťují v jejich přítomnosti. Byl jsem na tom
stejně. Všechny dívky se mi zdáli více půvabné a přítažlivé, ale
večer, když jsem usínal, zdálo se mi jen o rybách. Pravdou ale je,
že si vzpomínám na jeden sen, kdy tomu tak nebylo.
V tom snu jsem seděl na písčitém břehu, mezi vrbami, jejichž
větve byly ohnuté až nad vodu. To bylo místo, kde jsem čekal na
ukrutně velkou štiku, která tam pravidelně vyjížděla na lov.
Barevný tlustý splávek zvaný "káča" se pohupoval ve vlnkách a já
zasněně hleděl, jak se rybička pod splávkem stříbrně blýská v
čisté vodě. Najednou mně ze snění vytrhlo vzdálené zalovení. "Že
by už lovila?" zamumlám si pro sebe. Šplouchání se stále více
blíží. Vrbičky mi brání v rozhledu. Neklid nastražené rybičky se
stupňuje. Nervy mám napnuté až k prasknutí. Zapomínám dýchat
vzrušením. Rozuzlení příběhu je však neobyčejně kruté. Místo
štiky proplouvá mezi větvemi vrbičky má spolužačka ze třídy. Nemá
sice nic na sobě, ale příští sled událostí mě nenechává možnost
kochat se krásami jejího těla. Obrovský závar na hladině a pak už
jen vodní vír jak byla ubohá "káča" stržená pod hladinu jezera
obrovskou štikou. "Hurá, hurá" raduji se potichu. Tak jsem se
přece jen dočkal. Teď to jen nechat chvilku "zažrad" a neukvapit
se. Byl jsem však v osidlech snu a ten mi ještě toho večera chtěl
nadělit nejedno překvapení. Také jsem se ho hned v zápětí dočkal
- v podobě mé spolužačky. Ta aniž by mě viděla, plula neustále
blíže k místu, kde stala pod hladinou má "káča". Nic nepomáhalo
volání, nic nepomáhaly prosby ani vyhrožování. V tom okamžiku
bych se snad domluvil snáze z hluchým Bedřichem Smetanou než s
ní. Musel jsem vsadit tedy vše na jednu kartu a riskovat, že
štika to má již dostatečně "spakováno". Zasekl jsem a zásek
skutečně seděl. Prut se ohýbal v parabolických křivkách a
já neohroženě a rozhodně čelil všem štičím únikům. Leč nebylo mi
souzeno radovat se byť jen ve snu velkému úlovku. Štika při
jednom ze svých výpadů zamotala vlasec do nohou mé nahé plavkyně
a ta jej jako když stříhne nůžkama ukopla. Štika se ještě
vyvalila na hladinu, aby mi ukázala, oč jsem přišel, a celé její
třímetrové tělo se pomalu ponořilo pod rozbouřenou hladinu.
Hrozně jsem zařval a celým tělem padl na písčitý břeh. Když jsem
po chvíli otevřel oči, viděl jsem, že ležím v posteli a vše se mi
jen zdálo. Hrozný sen. Jen pravodatný rybář rozumí tomu, co je to
za muka. Hned další den ráno jsem pro jistotu přestal
zdravit tu spolužačku, protože marná sláva, kdyby se na mě tak
neusmívala , nemrkala těma svýma kukadlama, tak by se mi jistě o
ní tak nezdálo a já mohl být na tu trofejní štiku sám jen se
svým prutem a svými zkušenostmi.
V té době jsem žil jen rybama. Stačil jediný pohled na pěkný
proudný úsek řeky, na hladinu rybníka ve kterém se zrcadlilo
zapadající slunce a po zádech se mi rozbíhalo příjemné vzrušující
mrazení. Zvlášť pěkné chvíle na které rád vzpomínám jsem zažil na
Slovensku na řece Oravě.
Na vysoké škole jsem potkal kamaráda ze Slovenska. Laco se
jmenoval a jako kouzelný dědeček mi splnil jedno pro mě do té
doby téměř nesplnitelné přání. Byla to naděje na královnu našich
vod - hlavatku. Když jsem potom dostal poštou domů povolenku s
dalšími propozicemi, neváhal jsem a začal nakupovat hlavatkové
vybavení. Nový prut s vrhací zátěží 100 - 300 g, vlasec průměr
0,40 mm, velké třpytky, woblery, mrtvé i živé rybičky, od bratra,
které byl toho času na vojně, jsem získal záchraný balíček pro
sestřelené letce, který umožňoval přežít největší protivenství
osudu. Všechnu dostupnou literaturu jsem doslova a do písmene
téměř "shltnul". Zvláště jsem se zaměřil na taktiku boje
trofejních hlavatek. Dokonce jsem si pořídil i baterku, neboť
autor pojednání o hlavatkách stanovil nejlepší dobu lovu na časné
ráno nebo pozdní odpoledne, kdy je již téměř tma.
Povolenka mě opravňovala k ulovení pouze jediného kusu
hlavatky na řece Oravě od Raciborského potoka až po Váh v
posledním týdnu před vánocemi. Podle jízdního řádu jsem vyjel v 21.00 hod
z Brna, abych ráno s malým přestupem v Kraľovanech dorazil až do
Oravského Podzámku. První hrozné zděšení jsem zažil v rychlíku,
kde jsem tvrdě usnul a po probuzení jsem zjistil, že v mém kupé
sedí stará babička se svou vnučkou, která jí spala na kolenou.
Podle hodin jsme již měly být ve stanici kde jsem měl vystupovat.
Vyděšeně jsem tedy začal hledět do tmavé, jen sněhovými vločkami
protkávané noci. Stanice, kterými vlak bez zastavení projížděl
nesly tajemné cizojazyčné názvy, tak že jsem podle mého jízdního
řádu musel konstatovat, že jedeme asi jinak. "Ještě štěstí že tu
se mnou sedí spolucestující" vyhrkl jsem a hned se obrátil na
příjemnou stařenku, kde že to vůbec jsme. Babička se usmála a
velice zasvěceně začala promlouvat maďarsky. Krve by se ve mě
nedořezal. Propadl jsem totálnímu zoufalství. Tak to tedy je:
"jedu si v klidu na hlavatky, trochu zaspím v mezinárodním
expresu a už jsem v Maďarsku". Hned jsem dostal vztek na
nezodpovědné celníky, že mně ani na hranicích neprobudily. Potom
mě zase přepadla lítost, jak hloupě jsem se připravil o možnost
ulovit hlavatku. Stařenka vidíce v mé tváři všechny ty střídající
se nálady a hlavně neutuchající zděšení probouzí vnučku a ta mně
rázem uklidňuje. Mluví slovensky a to hlavní je, že příští
stanice budou Kraľovany. Ještě když se kodrcáme v malém vláčku do
hor k Oravskému Podzámku, mnu si ruce radostí, že to tak dobře
dopadlo. Když na to dnes s odstupem času vzpomínám, tak to byla
také jedna z posledních příznivých chvil, které jsem v nejbliž-
ších dnech měl potkat.
Začalo to již na stanici v Oravském Podzámku. Při vystupování
z vláčku jsem zapadl nad kolena do hlubokého čerstvého sněhu.
Místní občané si sice blahopřáli, jak budou mít krásné zasněžené
vánoce, ale já jsem se příliš neradoval. Malý hotýlek byl ještě
uzavřený a tak jsem musel čekat na schodech. První přišli
barmani, ale já musel čekat i nadále na recepční. Ta měla díky
nadílce sněhu hodinové zpoždění a když přišla, tak jen proto, aby
mi oznámila, že malují a že nejbližší možné ubytování je v Dolnom
Kubíně. "Za chvíli Vám pojede autobus" oznámila mi s úsměvem.
Za tu chvíli jsem ale stačil přimrznout zádama k plechové budce
stanice autobusu. Autobus měl na střeše velkou sněhovou čepici
a byl tak nacpaný cestujícími, že jsem měl obavy, že se do něho
vůbec nedostanu. V Dolnom Kubíně jsem se ubytoval v hotelu, kde
jsem na sebe také navlékl několik vrstev spodního prádla, brodící
gumáky, vatýrované kalhoty a kabát. Cestou na ryby jsem ještě
stačil vyzpovídat starou paní v recepci, která vzpomínala na
svého nebožtíka manžela, velkého rybáře, který na Oravě vylovil
nejednu velkou hlavatku. Měl prý velice krátkou udici, snad jen
metr dlouhou a hlavatky, když prý byly při chuti, tak skákaly i na
žlici na obouvání bot.
Než jsem se sám nadál, byl jsem nad městem a hned hurá k vodě.
První, co jsem si ale uvědomil, že to bude fyzicky velice náročná
chytačka a né žádná romantická vycházka zasněženou krajinou.
Během dvou dnů tam totiž napadlo přes sedmdesát centimetrů sněhu
a průměrný mráz přes den byl -13 stupnů C. Každý si teď asi řekne:
"to přece nic není, kolikrát to bývá horší", ale ano, souhlasím.
Když si ale představíte, že jít podel vody se vůbec nedalo, že
silnice byla lemována dvoumetrovou vrstvou vyhrnutého sněhu a ten
když jsem jako horolezec překonal a dostal se do normálních
zasněžených plání... Tak jsem si připadal jak buldozér, neboť všude
před sebou jsem hrnul takovou vrstvu sněhu, že mi padala vrchem do
brodících gumáků. První, co jsem musel udělat po příchodu k vodě,
bylo shrnout gumáky, vyklepat sníh a utřít zapocené čelo a brýle.
Po utření brýlí jsem se podíval, kam jsem se to vůbec dostal, a
musel jsem konstatovat, že být indiánem, měl bych určitě jméno
"Mělká voda" nebo "Hledač brodů". Bylo to až s podivem, jak
přesně jsem nacházel hned napoprvé ty nejmělčejší partie řeky.
Bylo to stejné jak v zátočinách tak i na rovném úseku řeky. Ještě
něco bylo na Oravě zvláštního. Když jsem se začal brodit přes
řeku ke druhé straně, kde byla táměř vždy větší hloubka, šlapal
jsem i ve vodě do sněhu. V půlmetrové hloubce teklo ve vrchní
vrstvě asi dvacet cm vody a zbytek byl vyplněn jen rozbředlým
sněhem, jak ho známe z našich měst. Nebylo to samozřejmě všude
stejné, ale podmínky pro rybolov byly opravdu velice těžké. Že
zamrzala koncová očka, to se dalo čekat, že dotknout se navijáku
bez rukavic znamenalo přimrznutí, to by se dalo také omluvit, ale
že bezprostředně po vytažení nástrahy z vody se tato obalila
vrstvou ledu dva až tři mm silnou, to už mi radost nedělalo. Co
horší, díky této vrstvě ledu byl trojháček nástrahy krásně zlit
do ledu jako do skla, aby se náhodou nějaký z rybích tvorečků o
něj nepíchl.
Nevzdával jsem se a šel dál proti proudu řeky. Hluboké tišiny
jsem nalézal zamrzlé a tak se dalo chytat jen v silných proudech.
Měnil jsem nástrahy, zkoušel na rotační třpytky, plandavky až
jsem se odhodlal našít tam i mrtvou rybku. Tak jsem došel až pod
vysoký železniční most. "Tady to je ale pochytáníčko" liboval
jsem si "cestičky jsou tu pěkně prošlápnuté až k vodě", to od
toho jak sem asi chodí místní rybáři na nějaký ten kapitální
hlavatkový kus. Od tud jen tak rychle nepůjdu. Ó, jak jsem se
mýlil. Z blízké chaloupky někdo vychází a blíží se značně
vrávoravým krokem k vodě. "Hm, hm asi kolega rybář". Ale mýlil
jsem se, je to starší žena, podle šátku na hlavě. V ruce drží kýbl
s prádlem a míří kousek nad mé stanoviště. U vody se rozhlíží a
jak zkušený chirurg vytahuje červené gumové rukavice. Má však ale
značné potíže navléci si je na ruce. Hořím netrpělivostí, co se
bude dít, že by máchání prádla v tomto ukrutném mraze, že by
zdejší lid udržoval takovýto folklórní památky. Drsný, ale
požehnaný kraj. Co bylo potom bylo opravdu drsné. Paní se
předklonila k vodě a v tom okamžiku začala mohutně blít. Jak mě
bylo dobře, tak mi naráz bylo špatně. Do nosu mě tlačil smrad
alkoholických výparů. Abych zakryl mírné rozpaky a přivedl paní
na jiné myšlenky, zeptal jsem se: "Jé paní já myslel, že tady u
Vás na Slovensku házíte valašky a vy zatím jenom šavle jako u
nás". Paní cosi zamumlata, nechala u vody kýbl a vyrazila zpět k
domovu. To místo pod mostem pro mě najednou ztratilo své kouzlo.
Dnes, když na to tak vzpomínám, nabývám čím dále tím více
podezření, že to obětaví místní členové rybářské organizace v
přestojení takto odrazují náhodné návštěvníky od jejich nejlepšího
hlavatkového místa. Raději si z nasazením vlastního života
huntují vnitřnosti než aby někdo ublížil jejich hlavatkám.
Další cesta proti proudu vody naskýtala nová a nová
překvapení. Podél toku umístěné cedulky varující návštěvníky, aby
si chránili svoje životy před náhlým stoupnutím vody. To když
nahoře naráz začnou vypouštět přehradu, tak se prý nedá ani utéci
z vody. Další zvláštností a místní raritou jsou lanové lávky přes
řeku. Konstrukce ze čtyř lan, pár trámů a drátěného výpletu,
někdy i bez něj slouží ke kaskadérským výkonům místních Oravanů,
kterým je po cestě z krčmy silnice úzká. Cestu přes uzoučkou
lávku musí ale absolvovat v sedle kola. Dalším překvapením pro mě
bylo, že řeka tu protéká kolem několika malých továrniček,
provozů a jakých si skladů. Takže čeká-li někdo neporušenou
panenskou přírodu, velice se mýlí. Stopy civilizace jsou zde
vidět na každém kroku.
První den jsem prošel celý úsek řeky zase až do Oravského
Podzámku. Tam jsem si zašel do krčmy na čaj. Autobus mi jel až za
hodnou chvíli. Popíjel jsem čaj a díval se po krčmě. Viděl jsem,
že teď před vánočními svátky je tady plno. Lid z místních lesních
závodů tu procházel jak přes vrátnici. Družnou zábavu přerušil
pouze pád jednoho tatínka, který se synem, unaven celodenním
shonem za vánočními dárky, upadl na zem pohostinství. No musím
přiznat, nebylo to únavou, ale tím, že dobrotivý tatínek objednal
pro syna limonádu a sobě tři deci od tří významných výrobců
lihohých nápojů. To vše smíchal v půlitru a naráz vypil. Když byl
v největším záklonu, tak se převážil a padnul i s židličkou do
prostřed krčmy. Jeho spolusedící mu však ochotně pomohli zpět na
židli.
Večer po návratu na hotel jsem byl nemile překvapen zimou na
pokoji. Recepční mi oznámila, že hotel není téměř obsazen a že se
topí proto úsporně. Po bližším ohledání jsem zjistil, že okenní
rám je značně zdeformován a vytváří zde asi tři cm širokou a
třicet cm dlouhou škvíru, kterou mi táhlo do pokoje. Byl bych to
však špatný rybář, kdybych si nevěděl rady. Z druhé postele jsem
tam nacpal polštář, přikryl se další peřinou a šel jsem spát. Ve
spánku jsem viděl jen mohutná těla ryb, tečkovaných krasavic -
hlavatek.
Ráno jsem se probudil ještě za tmy. Vypravený jsem byl
zachvilku, ale nejvíce mě zdrželo odtržení přimrzlého polštáře od
okna. Jak se ale říká: "dobrá věc se podařila" a já mohl polštář
i s kusem rampouchu vrátit na původní místo. U vody to bylo jako
v pohádce. Všude bylo ticho, pod nohama křupal sníh a nad hlavou
mezi vrcholky hor právě zhasínal Svatý Petr poslední hvězdičky
tmavé noční oblohy. Začal jsem poctivě procházet všechna nadějná
místa, která jsem poznal již předešlého dne. Poctivě jsem se
brodil k místům, kde se za velkými balvany tvořily silné proudy -
vracáky, dlouho jsem na hlubokých dírách měnil nástrahy a nic.
Vůbec nic. Jako by řeka byla mrtvá. Teprve navečer, když už jsem
přicházel k Oravskému Podzámku, uslyšel jsem silný šplouchanec.
Uprostřed pomalu protékající řeky se houpaly jak malé lodičky
ledové kry a vlnky pomalu doznívaly v ledové tříšti. Už jsem ale
nenahodil. Do dnes ale nevím, zda jsem neudělal chybu. Buď se to
zalovením přihlásila hlavatka, nebo do sebe narazily dvě kry.
Ještě toho večera jsem těsně u hotelu potkal kolegu rybáře. Jeho
první slova byla: "tak co, neviděl jsi kroužkovat lipany"?
Doslova mi to vyrazilo dech. Když řekou neteče voda, ale led,
tak aby se někdo mohl ptát na takový nesmysl, tomu jsem
nerozuměl.
Další noc v hotelu proběhla normálně a jenom to, že se
blížily vánoce, mě přinutilo pustit si rádio. U poslouchání zpráv
jsem usnul a spal až do rána. Díky tomu se mi zdálo jen o tom, jak
se k nám blíží silnější mrazy a ukrutnější zima. Co se mi zdálo
celou noc, bylo ráno holou skutečností. Měl jsem už vytypované
určité úseky řeky, kde jsem se chtěl věnovat soustavnému lovu bez
jakýchkoliv dalších pochůzek. Začalo však hustě sněžit a já se ve
snaze vidět kam vůbec nahazuji vstoupil do řeky. Metr za metrem,
vějířovitě položenými hody jsem prohledával modrozelené hlubiny
oravských proudů. Nalezl jsem zvláštní zábavu v trefování mezi
ledové kry. Tak jsem se dal unést, že se mi to málem stalo
osudným. Chvíle nepozornosti způsobila, že velká ledová kra
plující po proudu mi narazila zezadu pod kolena a já si na ní
sedl. Tím se stalo, že mi voda hrkla vrchem do obou gumáků.
V hrozných představách vyčtených z dobrodružné literatury jsem
začal přemítat jak se dá rychle zabránit umrznutí. Po vybrození
z vody jsem se však rázem uklidnil. Po ohrnutí gumáků vidím na
kalhotách už jen přimrzlé ledové rampouchy vedoucí dolu
k chodidlům. Co se dalo, to jsem orážel a vydrolil a dalším jsem
se nezabýval. Tím že jsem chodil a neustále se přehříval
překonáváním sněhových závějí, čekal jsem, že to pomine a samo
vyschne. Kolem oběda to začalo ale bolet. Strach, že bych mohl
mít omrzliny, amputované končetiny způsobil, že jsem zašel na
železniční stanici, zakoupil si lístek domů. V hotelu jsem se
zabalil také velice rychle, to abych se stačil ještě rozloučit
s řekou.
Na mostě nad Oravou jsem stanovil jedno
z nejdůležitějších pravidel pro úspěšnost lovu. Jestliže chceme
být úspěšní, musíme mít zkušeného průvodce, nebo musíme ještě
v létě řeku prozkoumat, abychom se vyvarovali takovým náročným
pochodovým cvičením.
Autor: Milan Rozsypal
Průměrná známka: 1.45
NRybářské toulky
Bič jsem držel oběma rukama a snažil se rybu přitáhnout. Ta se ale bránila velice chrabře.
NLetní přívlač
Najednou zpozoruji, jak se od hrany zatopeného porostu odpoutává šípovitá vlna a pronásleduje moji nástrahu.
Kde to žije - dravci
15:05Klub přátel přívlače a občasné jaterní destrukce aneb... 153650
14:48Fotky ryb pouze na přívlač 105111
12:34Pruty Hearty Rise 275
11:49Lepší prut na těžší přívlač 708
10:28Jaký máte názor na Westin Prut W3 StreetStick 2nd 7'1" 2,13m M 2-10g 2 díly, případně w2 0
9:51Privlac s multiplikatorom 30426
9:46Burza na přívlačové nástrahy 31402
6:32Úhoří sezona 2012 9293
StRare woblery - Rapala 13625
StVýroba woblerů 30068
ÚtKayakfishing a kajakorybaření 20462
NePoradna: Přívlač 3988
SoTak trochu jiná přívlač z propadu (Video) 2
. . . Naviják ke cataně 40 g 16
. . . Upgrade přívlačového prutu a navijáku na štiky, candáty, okouny... 30
Co je nového - dravci + obecné
11:33Bleskovka: Světové šampionáty v muškaření na jihočeských vodách - hájení revírů a pozvánka
ČtBleskovka: Černé stavby u novomlýnské nádrže mají lidé zbourat
PoBleskovka: V JAR proběhl 45. kongres C.I.P.S.
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
. . . Video: Měření hloubky ze břehu
. . . Miničlánek: Staré zapomenuté tůně, rybaření a život v nich
Akční nabídky
Za 1.600 Kč
S23 Accessory Chair - Compact: systém nezávisle nastavitelných nohou do svažitého terénu, lze osadit doplňky ( opěrky na pruty, plato atd. ). Doprava zdarma! Více na www.chytil.cz
Za 799 Kč
Využijte skvělé akce na kvalitní voděodolné kalhoty od věhlasné firmy Nash. S cenou již od 799 Kč činí z těchto kalhot naprostý bestseller. Akce pouze do vyprodání zásob.
Oznámení - dravci
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - dravci
27.4.Trout Area Tour 2024 2.kolo -...
4.5.Přívlačový maraton o pohár...
8.5.Trout Area Tour 2024 3.kolo -...
18.5. Beskydský pstruh II-2024
18.5.Přívlačový maraton o pohár...
30.5.Těšetický sumec 60hod nonstop
1.6.Mana Trout Cup
1.6.Přívlačový maraton o pohár...
15.6.Přívlačový maraton o pohár...
12.10.10. ročník v lovu pstruhů a...
Doporučujeme e-shop
GScarp.cz
Rádi Vás kdykoli uvítáme na našem internetovém obchodě rybářské potřeby a nově i v naší kamenné prodejně. V našem...