MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK - Stále na rybách

Rybářské toulky

28.11.2001 - Milan Rozsypal

MUŠOV
      Brzy ráno, ještě za tmy, jsem vyrazil autobusem z Brna do Pohořelic. Pak jsem šel proti proudu řeky Jihlavy k jezu v Cvrčovicích. Ve svých představách jsem už viděl potápějící se splávek a cejny jako lopaty.
      Řeka byla mírně přikalená a zvednutá. Na stéblech vysoké trávy se třpytily kapičky rosy a nad Cvrčovickým jezem v mlžném oparu začalo vycházet slunce. Bylo krásné ráno. Tyto první paprsky slunce ukázaly, že moje tajné zbraně: vysoké brodící gumáky, bič dlouhý pět metrů a pytlík strouhanky mi nebudou moc platné. Pod splav se nedalo zabrodit. Bylo moc vody. Dokonce ani z druhé strany pod splavem, kde vždy bývala krásná tišina, se nedalo úspěšně nahodit. Chvíli jsem to zkoušel, ale výsledek byl nuzný - jeden malý cejnek. "Tak to dál nepůjde," říkám si."To není ten správný požitek, nemohu najít žádnou pořádnou tišinu, ve které bych mohl vychutnat pomalý záběr cejna nebo plotice". Podle starého rybářského hesla "změna místa, ryba jistá" jsem se rozhodl odjet nejbližším autobusem na Mušov. Asi v jedenáct hodin dopoledne jsem stanul na břehu "jižního moře". U rybářů chytajících na těžko moje vybavení vzbuzovalo celkem oprávněný úsměv. Ušima mně prosvištělo pár uštěpačných řečí jako: "tak co mladej, už jsi se vyspal" a nebo "co s tím bičem tady chceš dělat, tady se musí házet nejméně 80 m, aby byla naděje na rybu"... Našel jsem si tedy místo dále od nich. Nejbližší rybář seděl asi 15m ode mně. Já do vody asi deset metrů od břehu naházel polovinu všech rozmočených rohlíků a strouhanky. Nastavil jsem hloubku 3,5 m, ze zbytku rohlíku udělal těsto a zabrodil se do vody. Začal jsem chytat ve vzdálenosti asi čtyři metry od kraje. Nohou jsem našel zlom dna do hloubky a nahodil. Dikobrazí splávek chvíli tančil po hladině a najednou se dočista ztratil. Zásek a plotička. Pak další, mezi tím i cejnci až 30 cm. K pasu jsem měl přidělán podběrák. Do toho klouzaly ulovené ryby jedna za druhou. To byly slastné chvíle, kdy se splávek pokládal a potápěl. Šlo to jako po másle. Až do toho okamžiku, kdy se ztratil, jako když ho ukradne. Zasekl jsem a začal zdolávat něco velkého. Bič jsem držel oběma rukama a snažil se rybu přitáhnout. Ta se ale bránila velice chrabře. Dlužno podotknout, že i já jsem se rval jako pravý sportovec, který nemaje navijáku využívá pružnosti biče a dobroty svatého Petra, který onu rybu držel na místě a nedal jí prchnouti v širé pláně Mušovského jezera. Konečně se mi po delším boji podařilo zvednout celo šupinaté zlaté sluníčko. Po mohutném doušku čerstvého vzdoušku kapřík zůstal ležet v objetí mého podběráku. Vytáhl jsem metr a položil jej přes nádherně baculaté tělo. Konec ocasu ukazuje 58 cm a byl nádherně kulatý. Při dalším chytání už vyvolávám rozruch mezi ostatními rybáři. Ti, kteří neměli po týdenním chytání ani záběr, si stěžují a přicházejí se podívat na rybu. Někteří se vyptávají, na co chytám, a sledují moje počínání. Opět trochu prohazuji strouhankou. Po několika cejncích se splávek pomalu ponořil do hlubin. Po záseku zdolávám dalšího kapra. Už po chvíli zdolávání vidím, že kapr je menší a také má jen 47 cm. Měl jsem ještě v batohu žížaly a tak jsem se rozhodl je vyzkoušet. Nevím jak je to možné, ale dno tam muselo být poseto pruhovanými lupiči. Na každý nához, na každou žížalku jsem vytáhnul asi 20 okounků. Nebyli velcí, asi od 10cm až do 27cm. "Tak dost", říkám si a začal jsem balil bič. Vtom ke mně přišel starší rybář a říká:" díval jsem se na tebe a říkal si, že jak ti na to přijde nějaká slušná ryba, tak ti to musí určitě strhat. Vidím, že jsem se mýlil ". Už je to tak na světě zařízené. Když se na něco moc chystáte, tak to nevyjde. Pak stačí okamžik, kdy se na nic nestačíte připravit, jdete se jen tak na chvíli, jen tak nalehko, podívat, co dělá ta rybí žoužel, a ona ta chvíle vám uvízne ve vzpomínkách jako zrníčko zlata v dlani. Celý život potom vzpomínáte na životní úlovek, na šťastnou náhodu, která vám dopřála v nečekaném okamžiku krásný zážitek.

JIHLAVA
       Jedno sobotní ráno jsem si vyšel na ryby k malé jihomoravské vesničce Ivaň. "Že prý to tam jde", to mi říkali i rybáři, které jsem cestou k vodě potkával. Na Věstonické nádrži býl dosti vysoký stav vody. V důsledku toho došlo také v ústí řeky Jihlavy k zatopení celých pobřežních porostů. Hladina však byla pěkně stojatá a mírně táhla na jezero. Zadíval jsem se na vodu a už jsem v duchu viděl, jak do čerstvě zatopených luk vyjíždí stáda vodních oblud - kaprů, cejnů a línů. Na dně musely ležet spousty tlustých žížal a nenasytní kapři je jistě spásali jako v krmníku.
       Tak to také bylo. Domorodý rybář, co seděl kousek nade mnou, to také potvrdil. Říkal, že jak ta voda šla nahoru, brali kapři od 5 kg do 10 kg. On sám tam na jednom místě vytáhl kapra 85 cm a pozbyl asi 10-ti kg kapra - o ty proklaté keře. Vyzvěděl jsem na něm, že se zde chytají i pěkné štiky. Pokud ovšem nevjedou mezi potopené stromoví, jak se mu stalo dnes ráno asi s tříkilovou štikou.
      Už jsem nemohl poslouchat ty úžasné zprávy zrychlující tep snad každého rybáře a zatoužil jsem si je ověřit na vlastní kůži.
      Posadil jsem se na relativně méňe zarostlé místo, kde jsem hned u břehu viděl velké zavíření. Za chvíli jsem nahodil "na kaču" na štiky až k potopeným keřům. Hrouzek se divoce čipernil a v pravidelných intervalech potápěl silný splávek. Druhou udici jsem měl sestrojenou na lehko. Zdálo se mi totiž holým šílenstvím nahazovat na bývalé koryto řeky. Bylo by to jako by si člověk v sadu nahodil přes strom a potom čekal, že se mu podaří protáhnout olůvko s háčkem a rybou bez pohromy přes jeho rozvětvenou korunu. Nahodil jsem tedy kousíček od břehu na plavanou na malého hnojňáka. Téměř po nahození se rozběhly kroužky vlnek od splávku a splávek se ponořil do hlubin řeky. Byl to však jen malý okounek. Vyměnil jsem tedy raději červíka za těsto a přišel další záběr. Tentokrát to však byl celkem slušný cejnek malý, ale mě se zdál dost velký, a tak putoval do vezírku. Za chvíli k němu přibyla tučná plotice. Byl jsem docela zabrán a soustředěn na opatrné záběry ryb až do okamžiku, kdy jsem prohodil trochou rozmočené strouhanky. Vzápětí se rozstříkla hladina."Něco mi odhání ryby od háčku. To by tak hrálo! Budu si zde zakrmovat ryby a něco mi je bude žrát. Já to tak nenechám!" Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Zajistil jsem prokrmené místo tím, že jsem tam stáhl štikovou udici. Hrouzek se naposled zaklepal. "Kača" sjela pod vodu a začala pomalu putovat k zaplaveným keřům. Na živou rybičku příliš nechytám a tak se mi vždy zdá, že je to až nemožné, jak ten tlustý štikový splávek může tak klidně cestovat vodními hlubinami. "To musí být ohromná ryba" - v němém úžasu pozoruji rychle se odvíjející vlasec z cívky. Už nemohu déle čekat. Rybka je našitá "na ostro" a musím zaseknout. Polekaná ryba se po záseku rozjela první světelnou rychlostí do hlubin a nabrala kurs na jezero. Chvíli jsem ji nechal, protože voda směrem na jezero byla volná. Zato když se mi ji podařilo otočit ke mně, využila každé trávy a keříku, aby se mohla zaplést a utrhnout. Prožil jsem si perné chvíle. Při jednom obratu ryba prudce vyrazila k hladině. Nad vodu vylétla pěkná štika. Měla otevřenou tlamu a celé její silné tělo bylo prohnuté do oblouku, každý její sval pracoval naplno. Tisíce kapek se rozstříkly po hladině. Ještě pár takových výpadů a už je klidná. Opatrně ji podebírám a ukládám do trávy. Má rovných 80 cm a je nádherně vybarvená.
      Tak jsem se obdivoval kráse ryby, že jsem zapomněl na cestu domů. Zjistil jsem, že mám na cestu na vlak asi půl hodiny. Šel jsem co to dalo, utíkal, a tak jsem to stihnul. Byl jsem úplně vysílený. Motal jsem se jako opilý. Nohy se mně už skoro nezvedaly. Až do Brna jsem ležel na sedadle a sotva popadal dech. Ta štika mi udělala velkou radost, ale vzpomínka na ní se navždy bude vázat na šílené útrapy zpáteční cesty. Tíha štikové udice v koženkovém pouzdře na zádech, těžká "řízkovnice" v ruce mlátící mně neustále po nohách urychlili mé rozhodnutí. "To je naposledy, co chytám štiky na živou rybku". Od té doby opravdu už žádná štika neviděla a patrně snad již nikdy neuvidí mou rukou na ocelové lanko našitou a trojháčky okovanou živou rybičku.

Autor: Milan Rozsypal

Přečteno: 2 878x
Průměrná známka: 1.31

Související články

S Kabátem na rybách

V čele skupiny šel chlapík v černých brýlích s rozpuštěnými blonďatými vlasy, které mu sahaly až po pás.

Elektrizující rybolov

Tloušť protáhl větvemi příliš velký kus vlasce a ten spolu s větvemi pruží natolik, že se ryba nedokáže utrhnout.

Věstonice

Můj jemný proutek se v němém úžasu poklonil a ohnul až k hladině.

Orava

Po ohrnutí gumáků vidím na kalhotách už jen přimrzlé ledové rampouchy vedoucí dolu k chodidlům.

Co je nového - všeobecné
Oznámení - obecné
Vložit oznámení

sbírka

Dovoluji si oznámit ,že jsem se rozhodl uspořádat sbírku nějakého rybářského nářadí -náčiní pro svého kolegu z práce,kterého postihla dne 16.1.2017 osobní tragédie v podobě vyhoření domku do...

Kalendář akcí - obecné
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniEiger Nepromokavá souprava Rainy Set (SLEVA 52%)

Za 1 299 Kč s DPH.
Set do deště od firmy Eiger je vyrobený ze 100% nepromokavého ohebného PU materiálu. Tento komplet Vám zaručí že i za vytrvalého deště zůstanete v suchu.


akce, rybareniSHIMANO Naviják Ultegra XSC 5500

Za 4 088 Kč s DPH.
Navijáky střední třídy ve vynikající ceně jsou osazeny Shimano brzdou Instant drag. Ve srovnání s předchozím modelem série Ultegra XS jsme hrdi, že můžeme oznámit využití technologie X-ship i v těchto modelech série XSC. Poskytuje navijákům hladší chod a výrazně zvyšuje přenos výkonu.


Doporučujeme e-shop
Rubrika E-shopy
Chyť a pusť Chyť a pusť

Obchod Chyť a pusť vám nabízí široký sortiment rybářských potřeb. Vyzkoušejte nás a zařaďte se mezi tisíce spokojených rybářů, kteří si...