Těsto kdysi a dnes

- Milan Tychler

Když jsem byl kluk, těsto bývalo jednou ze základních rybářských nástrah všech, kdo chytali na položenou nebo na plavanou.

Jako kluci jsme chytávali na takové požární nádrži a jako nástraha nám posloužily většinou nějaké žížalky, ale když bylo sucho, přišel na řadu i chleba. Chytali jsme buď na kousky kůrky, nebo z chleba prostě udělali těsto. Tenkrát jsme o rybařině nevěděli zhola nic. Chytali jsme plotice, hrouzky a na žížalku občas přišel i nějaký ten okounek. Když už jsme pak měli povolenky a začali louskat první rybářskou literaturu, začali i naše první pokusy s těstem.


Základní bílé těsto z krupice

Jako první přišlo na řadu těstíčko z krupice. Ten jednoduchý recept zná snad každý. Do malého kastrůlku dáte trošku mléka. Těsně před tím, než začne vřít a utíkat z kastrůlku, přidáte dětskou krupici. Sypete a mícháte tak dlouho, dokud to jde. Pak těsto ještě horké vyklopíte a hnětete tak dlouho, až zchladne. Hotové těsto je jemné, příliš nevysychá, dá se dobře nastražit a na háčku drží. Pokud chcete těsto vylepšit, můžete mléko přisladit, přidat jakékoli koření, tekuté aroma i barvivo a vytvořit tak hodně lákavou nástrahu ušitou některým rybám přímo na míru. Tenkrát jsme se s tím hodně vybláznili…

Kdysi jsme se s kamarádem vypravili k řece na tlouště. Moravice v Roudně jich sice nebývala plná, ale byly tam nádherné kusy a to jak v pstruhovém, tak mimopstruhovém úseku. My se vypravili na ten pstruhový. Tloušti tam nad jezem dobře brávali na červené těsto doplněné česnekem. Česnekové měli moc rádi a stejně tak jim chutnalo sýrové. Sytě červená barva jim možná připomínala třešně. Na ty jsme je také chytávali a nebyla ryba, která by jim odolala. Vzpomínám, že tenkrát už bylo po třešních, a přestože bylo léto, bylo poměrně chladno. V kraji pod horami nic zvláštního. Když začalo foukat od severu, bylo tam jak na vídrholci.


Pružinka je důležitá pomůcka

Chytali jsme na těžko, tak jak jsme to tady odkoukali od starších rybářů. Na vlasec se prostě navléklo průběžné olůvko, udělala se zarážka z ventilkové hadičky a na konec vlasce se připevnil větší háček, který se obalil těstem. Nahodili jsme doprostřed řeky, proutky položili do vidliček a mezi očka pověsili na vlasec policajta. Čím více voda táhla, tím těžší se musel dát. Průvěs byl asi tak čtyřicet centimetrů. Sedli jsme si na bobek a hlídali proutky. Když se nic nedělo, občas jsme přehodili.


Nastražení mimo háček

Chodívali jsme na tohle místo a do okolí poměrně často a tloušti se chytali čím dál hůř. Ryby jsme pouštěli i navzdory zákazu, který na pstruhové vodě panuje. Prostě jsme nemohli jen tak zabít krásného tlouště, který žil v řece kolik let. Když jsme chytli rybu u dolejšího jezu, který tvořil hranici mezi vodou pstruhovou a mimopstruhovou, nosili jsme tlouště pod jez. Tady jsme je pouštěli zpět. Kdysi nás při tom přistihl starší rybář a neřekl na to ani popel. Spíš měl radost z toho, že jsme pěknou rybu nezabili. Na pana porybného jsme si ale raději dávali pozor. Myslím, že i tloušti si dávali na naše nástrahy pozor, když už se jednou spálili.


Použití práškového dipu

Kamarád tenkrát vytáhl jiné těsto, než na jaké jsme spolu chytávali, tedy červené s česnekem. Bylo hnědé a páchlo jako tekuté polévkové koření Maggi. Už nevím, jestli mu to tenkrát někdo poradil nebo na to přišel sám, ale tloušti brali jen jemu. A byly to pěkné kousky! Moje těsto leželo ve vodě bez povšimnutí. Podělil se se mnou o ten zázrak a pak už jsme chytali oba. Když přestaly ryby brát, přemístili jsme se o kousek dál a ryby braly zase. Tenkrát jsme jich chytili mraky. Hnědé těsto nějakou dobu bezvadně fungovalo, ale pak to s ním dopadlo stejně jako s červeným česnekovým. Ryby už se podruhé nespletly. Pochopili jsme, v čem je problém, a začali experimentovat se všemi možnými příchutěmi i barvami.

Jenže už to nebylo tak jednoduché. Sezóna se chýlila ke konci a voda byla čím dál chladnější. Ale přišli jsme na to, že tloušti berou lépe na nástrahy spíše beztvaré než na kuličky a hruštičky, které jsme dosud dělali. Prostě i tvar nástrahy začal sehrávat svou roli. Rozhodně to nebylo tím, že by tloušti z řeky zmizeli. Mohli jsme je v čisté vodě pozorovat každý den. Tvrzení, že se ryby nedovedou učit, prostě neobstojí. Tloušti se učí a dovedou rozpoznat nebezpečí i v nástraze velmi rychle…


Barvit můžeme libovolně

Dnes se na těsto rozhodně nechytá tak intenzivně jako dřív. Jen ti, kdo se věnují lovu kaprů, tuto nástrahu trochu oprášili svými obalovacími pastami, jak nazývají prosté, i když mnohem rafinovaněji připravované těsto, na které se dříve zcela běžně lovilo a které položilo základy pro výrobu boilií. Já jsem začal znovu používat těsta, když lovím feederovými pruty. Je to totiž ideální nástraha, pokud používáte otevřená krmítka na method feeder. S těmito krmítky je nejčastější nástrahou kukuřice, miniboilie nebo pelety. Tato metoda spolu s nástrahou umístěnou mimo háček funguje opravdu skvěle. A když uděláte tuhé těsto, jaké si jen vymyslíte, snadno ho nastražíte na malou pružinku mimo háček a máte další vynikající nástrahu.


Plovoucí těsto

Výhoda těsta spočívá v tom, že z něho můžete vytvarovat libovolně velkou nástrahu a můžete si v okamžiku připravit nástrahu různé vůně, chuti i barvy. Stačí, když si přinesete k vodě základní bílé těsto, které snadno ochutíte troškou tekutého nebo i práškového atraktantu a obarvíte kapičkou barviva. Během velmi krátké chvíle si můžete přímo u vody z jednoho těsta udělat různobarevné nástrahy se zcela odlišnou vůní, která se z těsta uvolňuje mnohem snadněji než z pelet nebo vařeného boilie. Proto je těsto tak atraktivní a kapraři ho používají k obalování nástrah.

Receptů na těsta jsou spousty a vyzkoušet si můžete skutečně neuvěřitelné množství postupů a ingrediencí. Důležité je, abyste dosáhli správné konzistence a těsto z pružinky nepadalo ani při prudkém nahození. K lovu se ale hodí i těsta měkčí, pokud nenahazujete prudce a daleko. Základem mnohých těst je krupice a strouhanka. Klidně lze použít i rozmočené pečivo a k tomu stovky všelijakých mouček včetně rybích. Zda použijete při výrobě cestu studenou, nebo budete těsto vařit, to už není tolik důležité. Hlavní je, aby bylo těsto soudržné a rybám zajímavě vonělo.


Je třeba použít krátký návazec

Klidně se mohou míchat moučky jemné s hrubými, což doporučuji, protože pak se těsto lépe rozpadá, respektive se z povrchu nástrahy lépe uvolňují všelijaké drobečky a spolu s nimi i vůně. Jako dobrý základ těsta se dá použít i mnoho všelijakých vnadicích směsí. U těch skutečně lepivých stačí přidat jen trošku vody a dobře prohníst. Do směsí méně lepivých přidáváme jemnou strouhanku z bílého pečiva. Celkem dobře funguje i to, když jemné a hladké těstíčko z čehokoli prostě jen obalíte vrstvou suché vnadicí směsi nebo práškovým dipem. Rázem získáte zajímavý a lákavý povrch. Vymyslet se dá skutečně ledacos.

Ve spojení s krmítky na method feeder používáme plnicí formičky a naučili jsme se dávat do nich nejdříve nástrahu a teprve pak vnadicí směs. Tady musím upozornit, že pokud je těsto příliš měkké, nástrahu při zatlačení formičky zdeformujete a může se snadno stát i to, že ji prostě vtlačíte mezi žebra krmítka a odtud se nebude chtít uvolnit. Proto je lepší nástrahu do krmítka nedávat a použít velmi krátký návazec, aby se nezamotal, nebo používat krmítka na plastové trubičce, která zamotání zabrání. Dobrou variantou je také použít těsto, které plave. Jak to zařídit? Můžete si plovoucí těsto prostě koupit, anebo jednoduše připevníte na vlasový přívěs kousek plovoucí hmoty nebo kuličku korku či polystyrenu a tu pak těstem obalíte.


A je tu úspěch

Můžete tak pomocí různých postupů vyrábět nástrahy těžké, plovoucí, anebo lehce vzplývavé. Jak je libo. Těsto skvěle funguje po celý rok, a tak se do vlastních experimentů můžete pustit kdykoli. Je to zábava a já mám vždycky radost, když chytím rybu na nástrahu vlastnoručně vyrobenou.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (31 reakcí)

Přečteno: 11 781x
Průměrná známka: 1.19