Sedím na gauči v bytě ve Victorii,hlavním městě Britské Kolumbie a dumám nad mapou kam se vydat provětrat hlavu a promrskat proutek... je červenec a začátek mých ročních pracovních prázdnin v Kanadě.
Kačence, mé hostitelce zazvoní mobil...volá Paul, že za 3 dny vyráží s dvěma přáteli na 4 dny do Tofina vyplácnout se do horkých pramenů, že prý "seber" svého křováckého hosta a hybaj s náma! Kačenka na mě mrkne a z mého výrazu vycítí, že už mám města plný kecky a je rozhodnuto.
Jsem na netu a zkoumám, kam to vlastně jedem. Tofino je původní indiánské městečko na zapadním pobřeží Vancouver Islandu, které se změnilo v ráj pro surfaře díky svým dlouhým plažím a vlnám divokého Pacifiku (že prý Tichý oceán), které občas vyplivnou nějakej ten bordel z Fukishimy...Je to také vyhlašená rybařská destinace (jako ostatně kterékoli místo na Západním pobřeží...). Hlavní lovenou rybou je losos a halibut. Více o pacifickém lososu zde: www.salmonnation.com . Loví se trollingem (losos), nebo se různými jiggy lákaji z hlubin halibuti. Pronájem lodi s průvodcem (min 400 dolarů za půl dne) je však daleko za mým rozpočtem. Informace o Tofinu v angličtině zde:www.tourismtofino.com/ . Pro případné řeky a jezera po cestě balím jen mušana, vláčak na pstruhy a pro jistotu i hlavatkový speciál, za což si za 3 dny uděluji velkého pašáka!
Pětihodinovou jízdu z Victorie do Tofina přerušíme jen krátkou zastávkou v Cathedral Grove, v malé přírodni rezervaci, v jednom z mála míst na Vancouver Islandu, kde evropští osadníci nevykáceli tiché velikány. Jsou zde ohromné Douglesky Tisolisté (Douglas Fir), tyto jedle dosahují výšky 75 metrů, 9 metrů v průměru a mají až 800 let! Společnost jim dělaji monumentální Zeravy Obrovské (Red Cedar, provinční strom Britské Kolumbie),které mohou dosáhnout věku až 1000 let! Více info zde: www.cathedralgrove.eu
V Tofinu sháníme informace o možném transportu na horké prameny. Je zde mnoho cestovních agentur, které nabízeji početným turistům vyhlídkové plavby za velrybami, medvědy, rybařské chartery a právě taky výlet na horké prameny. My máme štěstí, za hodinu vyjíždí výletní loď, která nás tam za 60 dolarů vezme.
Cesta lodí na horké prameny (Hot springs cove) trvá hodinu, plujeme okolo nesčetných ostrovů, míjíme cestou několik skupin tuleňů a já od našeho kapitána vyzvídám, kam na ryby. Radí vyzkoušet skaliska u majáku, že nějakou tu tresku určitě vytáhnu.
Postavíme stany na indiánském tábořišti a vyrazíme objevovat. Přátelé hledjí horké prameny a já kde nahodit, protože mě válení v horké vodě zas tak nebere. Najít však vhodné místo není nic jednoduchého, prodrat se deštným pralesem je porod, vede zde vlastně jen jediný chodník k horkým pramenů, dlouhý asi 2 km od mola, kde nás loď vyplivla. Maják, který mi ukázal kapitán, je až za prameny a musí přece k němu vést pěšina! Zkouším se k němu vydrápat a po notné chvíli opravdu naleznu pěšinu, která slouží spíš zvěři, než lidem o čemž mě utvrdí i nález naštěstí ne uplně čerstvého mevědího koblihu...nicméně si zpívám a vydávám jiné hýkavé zvuky, medvídka bych v hustém porostu nechtěl potkat. Po půlhodině se mi podařilo vyškrábat až k majáku a otevře se mi úžasný pohled na burácející oceán, nad hlavou krouží orli bělohlaví! Zjistím však, že tudy cesta k náhozu nevede, pode mnou jsou jen strmé skaliska, přes které se nedostanu a na hledaní nové trasy nezbývá dnes už čas a tak se vracím trnitou stezkou k horkým pramenům, kde jsou vykvásnutí přátelé...I já uznávám, že to je skvělý pocit ponořit se do horkých tůní. Je zde několik jezírek s teplotou od 35 – 50 stupňů. Už tak náherný výhled na oceán nám zpestřil plejtvákovec šedý (grey whale), který se několikrát vynořil nadechnout. Tyto nádherné velryby migrují na jaře od břehů Mexika (Baja California), kde rodí potomky, kolem zapadního pobřeží USA a Kanady až k brehům Aljašky, jejich jídelníček tvoří krabí larvy, krevetky a jiní bezobratlí.... Více na:en.wikipedia.org/wiki/Gray_whale
Ráno vyrážím opět na průzkum a volím jinou taktiku postupu, od horkých pramenů, kde končí pěšina postupuji přes skaliska směr otevřené moře. Je odliv a nízká hladina mi dovolí prolézt mezi skalami i na místech, která jsou za přílivu neschůdná. Přelézam přes skalisko a spatřím orla, který si pochutnává na čerstvém lososu. Je ode mě 10 metrů a mě se tají dech z majestátnosti a velikosti tohoto dravce. Tajím dech a dlouhých 5 minut si vychutnávám blízké setkání. Ale musím dál na skaliska, která se zařezávají do otevřeného oceánu, cesta vede jen přes orla. Pohnu se, orel mě spatří a při vzletu se ukáže v cele své kráse a velikosti, rozpětí dobře přes 2 metry.
Dorazím na nejzazší výběžek, ubalím, pokuřuji a zírám do vln, které se rozbíjejí o skaliska pode mnou. Přede mnou 4 metrové vlny, oceán a tam někde v dáli Japonsko, když na jednou zpozorním. Ve vlnách se míhá stín za stínem, jsou jich desítky, možná stovky, lovící lososy! Pouhých 30-40 metrů od skal! Projede mnou vlna vzrušení umocněná BC konopím a skládam hlavatkový speciál a na karabinu přicvaknu Meppsku č. 6... Ruce se mi klepou, když poprvé nahazuji do zpěněných vod Pacifiku. Nahodím přímo doprostřed lovíciho hejna...3 otočky a dup, záběr a rozjezd směr Japonsko. Ryba má sílu umocněnou příbojem a sebere si většinu sňůry, než ji konečně zastavím a začnu přitahovat. Losos je stále dobrých 60 metrů od skal a já začínam pozdě uvažovat, jak ji asi vytáhnu z vody...jsem na útesu 10 metrů nad hladinou a lézt níž je riskantní. Příboj je mohutný a tříštící se vlny mě občas pekně ohodí až tak vysoko... Výpady ryby jsou slabší a mě se daří získávat šňůru, když najednou mi prudký cukanec málem vyrve prut z ruky. Mezi mnou a rybou se vynořila velryba plejtvákovec! Napnutá šnůra jí přejela po hřbetě, odírá se o výrůstky na jejím těle. Jen stojím na skalisku, na prutě prvního lososa, vydávám skřeky úžasu, vzrušení, nadšení, všech možných pocitů na jednou, až jsem si z teho ucvrnkl! Užasle pozoruji majestatní zvíře které se ještě několikrát vynoří nadechnout, má rozhodně přes 10 metrů na délku, pouhých 30 metrů od skal. Při posledním nádechu vynoří i mohutnou ocasní ploutev, jako by chtěla zamávat, „welcome to Canada“!
Lososa mám stále na háčku, je unavený dlouhým bojem a mrská se v příboji, velryba se ještě několikrát vynoří už o pár set metrů dále, ale já už se snažím zdolat lososa. Škube sebou ve vlnach 10 metrů pode mnou, mě nezbývá než položit prut a vytáhnout ho k sobě na skalisko holýma rukama za šňůru, která má naštěstí nosnost 23kg. Je to nádherný losos coho, měří necelý metr! Parádní první úlovek. Poruším svou zásadu a první rybu nevracím vodě, protože už tak dostala pěkně zabrat, příboj ji dal pěkných pár úderů a tahání na skalisko nebylo bohužel nejšetrnější, takže z ní bude parádní večeře. Dlouhou chvíli jen sedím, čumím na příboj a vstřebávám co se zrovna stalo. Jeden ze zážitků, na které nezapomenu do konce života, ruce se mi klepou vzrušením, že si nejsem schopen ani pořádně ubalit jointíka a když už se mi to povede, tak pokuřuji a čumím pod sebe do příboje, kde se míhá jedno lovící torpédo za druhým. Zahlédnu ještě velrybu několikrát se vynořit v dáli. Nalézám skalisko o kus níž, kde sice hrozí sprcha od příboje, ale dá se tu nahazovat a sundat ryba z háčku bez většího poranění, ta první dostala zabrat za všechny a nechci v neplánovaném trýznění ryb pokračovat! Během další hodiny jich vytáhnu ještě 6! Nejmenší měla půl metru a největší 106 cm, odhadem přes 10kg. Hladina stoupá, je příliv a musím bohužel zpět, jinak bych se nedostal přes některé užlaby, které jsou už teď z části pod vodou. Loučím se pro dnešek s magickým místem, které mi přineslo doživotní zážitek.
Když vyprávím zážitek ostatním, jsou rozhodnuti jít druhý den ráno se mnou. Vyrážíme brzo,by jsme si aspoň chvilku zarybařili, protože v poledne už musíme na „stopa“ zpět do Tofina. Vlny jsou ještě větší než včera a hejno lososů tu je opět! Musí tu být u skalisek pro ně spousta potravy. Krátce vysvětlím děvčatům jak nahazovat a Claire už zkouší první nához a ani se jí moc nepovedl, snad jen 25 metrů, udělá par otoček a záběr jak kráva! Nádherný losos jí málem vyrval prut z ruky a vyrazil směr Japonsko! Zvedni prut! Řvu na ni, protože drží prut jak robertka a naštěstí přestane onanovat a podaří se jí rybu zastavit a po 15 minutovém boji se spoustou nádherných výskoků i přitáhnout ke skalisku, kde ji úplně zmáčený příbojem vytáhnu. Nádherný 6ti kilový coho! Claire řičí nadšením, je to její první ryba v životě! Ostatní to chtějí zkusit taky, ozval se v nich lovecký pud! Během hodiny každý vytáhne svého lososa a nadšení nezná mezí. Já se k prutu ani nedostal... a už musíme zpátky zbalit stany a na „stopa“, v čemž spočívá pokusit se přemluvit kapitány turistických lodí, jestli nas vezmou na palubu a zpět do Tofina. A máme štěstí, Indián Jim, který zrovna vyplkl skupinu turistů má volné 3 hodiny a vezme nás! Jeho loď je parádní zodiak pro 16 osob se dvěma 180 koňáky, super rychlý člun určený k pozorování velryb.
Nahážeme bagáž do člunu a navlékneme se se do plovoucích overalů, které za 5 minut po vyplutí tiše ocením. Jim valí na plný plyn, rychlost na GPS občas vyskočí ke 100km v hodině, člun skáče z vlny na vlnu a my schytáváme kyble slané vody přímo do ksichtu. Jen se pevně držíme a snažíme se překřičet motory, Jim se jen chechtá ve skleněné kukani na zádi...Najednou Jim strhne člun prudce doprava a vyrazí směr otevřené moře...něco zahlédl! Po chvilce prudké jízdy zařadí neutrál a jen se houpeme na vlnách. Tu se vedle člunu se vynoří velryba plejtvákovec, vyfoukne oblak páry a zmizí v hlubině. V zápětí druhá a třetí! Je to úžasný pocit, být blízko těmto velikánům! Po 5 minutách blízkého setkání fičíme směr Tofino, kde se vylodíme, naložíme se do aut a odjezd směr Victoria! A já vím, že Tofino utkví navždy v mé paměti!
www.chytil.cz
