Kapr obecný 2
- Roman Čejka
6.
Vývoj různých forem kapra
Naše dnešní kulturní formy kapra jsou
výsledkem chovatelské snahy rybníkářů za období trvající téměř 9 století.
Přitom v našich podmínkách můžeme rybníky s jistotou spojovat právě s chovem
kapra. Rybníkáři začali velmi brzy k dalšímu chovu vybírat kapry podle
určitých znaků ( s lepším osvalením, silnější kůží, zbarvením.......),
postupně výběr stále častěji probíhal podle výsledků chovu se zaměřením
na lepší růstové schopnosti, odolnost proti chladu, chorobám apod. Vlivem
rybničního chovu také dochází k odklonu od původní šupinaté formy ke kaprům
s redukovaným počtem šupin. Tato změna se u kaprů v rybničních chovech
objevuje již během 16. století a dnes je vysvětlována genetickou mutací.
Zvláštní pozornost byla věnována výběru kaprů s poměrně malou hlavou a
klenutým hřbetem. Díky tomuto výběru a dlouholetému chovu kapra v podmínkách
stojaté vody vznikla vysokohřbetá forma kapra Cyprinus carpio morpha elatus.
Výsledkem důsledného selekčního procesu v chovu kapra na redukovaný počet
šupin je vytvoření kapra hladkého Cyprinus carpio nudus, který má tělo
bez šupin a s velmi silnou kůží, a kapra lysce Cyprinus carpio specularis.
Na farnostech
a v klášterech celé křesťanské Evropy bylo ve středověku zavedeno přes
200 postních dnů v roce a je logické, že mniši se snažili vybírat
k chovu rasy kaprů nejlépe přizpůsobených rozdílným klimatickým a zoogeografickým
podmínkám různých zemí. Mezi nejznámějšími rasami kaprů, z nichž některé
přežily až do současnosti, můžeme uvést kapry české, haličské, francké
a maďarské.
7.
Původní divoká forma kapra - "Sazan"
Dříve než si popíšeme kapra, bylo by
dobré říci si něco o jeho původní divoké formě. Je to přírodní forma říčního
kapra dunajského čili sazana. Je významnou rybou Dunaje i dolních úseků
jeho přítoků. Častý je i v poříčních tůních , kde si zachovává svůj příznačný
torpédovitý tvar. Ze Sazana rybáři během několika století vyšlechtili
dnes běžné typy s vysokým hřbetem.
7.1. Popis
- sazana
Sazan má o něco větší hlavu i oči než
kapr obecný. Tělo má silně protáhlé, téměř kruhového průřezu, s mírně klenutou
hřbetní linií. Nikdy nemá za hlavou ani náznak " hrbu", tedy lomu hřbetní
linie vzhůru, běžného u rybničního kapra. Tělo má pokryto pevně vězícími,
tuhými šupinami, vytvářejícími úhlednou mozaiku. Ploutve má mohutné, hřbetní
je dlouhá, v první čtvrtině oble vyvýšená, dál pokračující v přibližně
stejné výši. Ukončená je špičkou. Ocasní je vykrojená, se zaoblenými laloky.
Sazan z otevřených řek je na hřbetě sytě hnědý, bez nádechu do zelena,
na bocích bronzový, břicho má žlutavé, načervenalé. Z poříčních tůní, zejména
ze starších a více zabahněných, bývá až hnědočerný, říkají mu v pováží
"černý kapr."Čím tmavší, tím výraznější je kresba šupin. Ploutve mají touž
barvu jako odpovídající část těla, párové a řitní jsou načervenalé. Počet
šupin na nepříliš zřetelné boční čáře nebývá pod 40. Někteří ichtyologové
uznávají další formu divokého říčního kapra, ve hřbetě o něco vyšší, se
36 až 40 šupinami na boční čáře. Soudí, že právě tato forma je předchůdcem
kulturního kapra, dnes chovaného v rybnících.
7.2. Biologie
sazana
Sazan se s oblibou vytírá na zaplavených
loukách, na mírněji plynoucích nížinných tocích a v poříčních tůních i
na ponořeném vodním rostlinstvu. Při poklesu vody ze zatopených luk je
plůdek splavován jak do řek, tak do poříčních tůní, takže o násadu je postaráno.
Často se tak plůdek dostává i do odlehlých prohlubních v lukách,odkud ho
pečliví rybářští hospodáři včas přenášejí do svěřených revírů, aby nepřišel
nazmar. Sazan je na řekách odkázán výhradně na bentickou potravu, v poříčních
tůních nachází i plankton, zčásti se popásá také na měkčím vodním rostlinstvu.
V řekách roste sazan o něco pomaleji než kapři v rybnících, čehož příčinou
je jednak nižší teplota vody, jednak chudší potrava. Dosahuje hmotnosti
10 až 20 kg. Rybníkáři nověji kříží sazana s vyšlechtěnými rybničními kapry.
Jde, lidově řečeno o osvěžení krve, a hlavně o získání větší odolnosti
vůči chorobám.
8.
Popis kapra - anatomie, fyziologie
8.1.
Ploutve
Kapr má nápadně velké prsní ploutve,
které sedí ze skřelemi. Jimi řídí ryba své pohyby ve vodě. Při vyhledávání
potravy používá však větší kapr tento pár ploutví také jako vějíř, aby
jím uvolňoval "objekty" ukryté na dně.
Břišní ploutve fungují také jako orgán řízení. U kapra jsou umístěny za
prsními ploutvemi, a proto jsou označovány jako břišní.
Dlouhé hřbetní ploutve jsou pro kapra
charakteristické a spolu s ploutví řitní stabilizují tělo ryby jako kýl.
Nápadné jsou silné první tvrdé paprsky s pilovitým zadním okrajem hřbetní
a řitní ploutve. Chrání ploutve před zraněním i tehdy, když se pohybuje
mezi nejhustšími rákosovým porostem.
Vlastním
hnacím orgánem je široká, lehce vidlicovitá ocasní ploutev ve spojení se
svalovitým kořenem ocasu.Ocasní ploutev je vně symetrická, vnitřně asymetrická
(homocerkní). Tou dosahuje kapr v krátké době špičkové rychlosti
asi 20 kilometrů při únikových reakcí.
8.2 Poloha
tlamy
Kapr má horní i dolní čelist stejně
dlouhé. Tato konstrukce čelistí je vlastně pro rybu, pohybující se u dna,
nevýhodná. Delší horní čelist by přijímání potravy ze dna podstatně ulehčila.
Avšak kapr umí své pysky vysunout kupředu jako rypák a jím velmi dobře
prorývat dno při vyhledávání potravy. Nevýhoda střední polohy tlamy je
tím vyrovnána.
8.3. Pokožka
Kaprova pokožka se skládá ze dvou vrstev:
jemné vrchní pokožky (vnější) a spodní hrubé pokožky (vnitřní), nazývané
také kůží. Ve vrchní pokožce jsou umístěny četné buňky, vylučující směrem
k povrchu sliz, a tím zajišťují plynulou tvorbu slizové vrstvy. Tento sliz
chrání zdravé ryby před parazity a škodlivými látkami, obsaženými ve vodě.
Rovněž eventuálně se vyskytnuvší poranění, způsobené vnějším vlivem, se
zvýšenou tvorbou slizu rychle uzavře. Navíc snižuje přilnutá vrstva
slizu tření rybího těla při pohybu ve vodě - šetří tedy energii při
plavání.
V hrubé
spodní pokožce jsou uloženy nervy, svalová vlákna a pigmentová vrstva s
barevnými buňkami. Ty určují barevný vnější vzhled kapra a umožňují mu
barevně se přizpůsobovat příslušnému okolí.
8.4. Šupiny
a stáří
Šupiny jsou zkostnatělými výčnělky
na kůži a jsou pokryty tenkou vrchní pokožkou. U šupináčů tvoří mechanický
ochranný štít. Taškovitým uspořádáním se navzájem přesahují, zadní část
zůstává zvenku viditelná. Zadní okraj jednotlivých šupin je hladký a rovný,
hovoříme proto o cykloidních (kulatých) šupinách. Svou šupinovou vrstvu
si kapr zachovává po celý život. Od tvorby prvních šupin v mladém
věku rostou šupiny s rybou až do její smrti. Pouze
Autor: Roman Čejka
Kde to žije - plavaná
5:15Naviják Centrepin 4825
PáPodběrák na plavanou 55
ČtShimano Aero X1 match float, 20 g 7
StKřeslo na odhoz 10
. . . Klub přátel Bolognese 1148
. . . Koupě matchového prutu 11
. . . Matchka na plavanou 9
. . . Ryby s třecí vyrážkou 44
. . . Karas obecný (zlatý) - dá se někdě chytit v okolí Prahy (do 50 km)? 36
. . . mlaskačka na řece (Video) 8
. . . Samo domo splávky 1853
. . . Tipy na delší boloňku na řeku 25
. . . S boloňkou na hloubce (Video) 56
Co je nového - plavaná + obecné
PoBleskovka: Mladý rybář boří sociální sítě svými videi. Děti odhazují mobily a jdou do přírody
SoBleskovka: Chlumečtí rybáři získali poprvé povolení k odstřelu chráněného bobra, ulovit se ho ale zatím nepovedlo
. . . Bleskovka: Světové šampionáty v muškaření na jihočeských vodách - hájení revírů a pozvánka
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
. . . Video: Měření hloubky ze břehu
. . . Miničlánek: Staré zapomenuté tůně, rybaření a život v nich
Oznámení - plavaná
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.