Dokážeme si ještě něčeho vážit?

Kategorie: Všeobecné
Poprvé jsem to začal vnímat poté, co naši zemi přestala svírat strohá nařízení, se kterými se nedalo nijak diskutovat. Zákon a paragrafy byly opravdu zákonem a i když i v té době byli jedinci, kteří si s těmito věcmi nemuseli až tak lámat hlavu, vždy tady byla možnost, že se najde někdo, kdo jim ta jejich privilegia taky může pořádně osolit. A pravděpodobnost, že dosavadní privilegia budou pak ještě trvat, byla po střetu s tímto nebezpečím velice nepravděpodobná... Každý měl svého možného hlídače a tak i bujaré porušování zákonů a nařízení nikdy nebylo až tak bujaré. Nikdo nevěděl, od koho co čekat. Stín represe jako mrak stál pořád na obloze a kdo se jednou v tomto stínu ocitl, už na to pak do smrti nezapomněl.


Na výroční členské schůzi v sále sedělo přes dvě stě lidí. Mojí domovskou vodou byla tenkrát 350ha pískovna s křišťálově čistou vodou, průhlednou do hloubky čtyř metrů. Okolo břehů na bahnitých pásech sice rostl růžkatec, ale převážná část dna byl písek a štěrk. V hloubkách okolo pěti až sedmi metrů se prohánělo velké množství kaprů a amurů, kteří dosahovali impozantních rozměrů. Sumců, obrovských štik a candátů zde také bylo plno a šedesátky cejny ani nikdo nebral. A úhořů okolo padesáti centimetrů se dalo za večer nachytat i několik desítek. Tak, jako je tomu i dnes, nejběžnější kořistí však byli malí kapři, kteří se dvakrát, třikrát do roka do vody sypali. Jejich horní míra byla 35cm a sypali se adolescenti 25 – 28cm. Ti ale v pohodě za pár měsíců do míry dorostli.

Tak na té členské schůzi na které se mimo jiné jednalo i o tom, jak se stát samostatnou organizací, vystoupila jedna skupina rybářů s tvrzením, že nebude už dodržovat žádná nařízení, ani respektovat rybářský řád: máme přece demokracii! Tak si budeme chytat jak chceme, kdy chceme a kde se nám zlíbí! Tohle přece nová doba nabízí!

Strhla se bouřlivá diskuze a schůze trvala do pozdního odpoledne. Názory anarchistů neprošly, ale věty byly vyřčeny. Nikdo už se ničeho nebál. Po desetiletí utlačovaný vzdor se dral na povrch a organizace se nakonec odtrhla od Svazu, který byl tenkrát jen jeden.


Týden na to chlapi v práci nadšeně rozebírali výhody nově objevené nástrahy – boilí. Tenkrát si jej ještě vyráběli na koleně, bez zkušeností a znalostí a metodou pokus – omyl. Ale nástraha neuvěřitelně fungovala! Sám jsem se o tom přesvědčil ještě téhož víkendu, kdy mi hoši ukázali na břehu pískovny uloveného kapra, který přesahoval 85 centimetrů! „To už je tento víkend třetí, ty vole.“ Kolega s cigaretou v koutku a vaťákem přes kostkovanou košili hledal po břehu něco, čím by kapra praštil po hlavě – do vezírku se neměl šanci nijak vejít. Ryba se bezmocně plácala na břehu, lapala po dechu a obalovala se špínou. Dusila se a v jejích očích byl vidět děs z nového nepřítele.

Vídal jsem takové kapry stávat na hranách u ostrůvků, když jsem občas pádloval kolem na gumovém člunu. Zdržovali se většinou mimo dohoz tehdejších prutů, což byla tehdy vlastně hračka – jen málokterý rybář byl schopen nahodit víc, jak nějakých třicet metrů. Žili si svým poklidným životem kmetů, měli svůj klid a svoje místa pro krmení. A pokud se někdy nedopatřením ocitli na udici, nebyl až takový problém ten modrý silon o průměru 0,40 s nosností nějakých sedm kilo, na tvrdém prutu a s mizerným navijákem, po krátkém boji bleskově urazit. Háček v pysku bez povrchové úpravy do pár týdnů uhnil a do mozku ryby se vepsala další zkušenost. Ale s tím novým kulatým soupeřem z mouky a přísad, zpevněnou vejcem a ochucenou šalebnou chutí.

S tím novým soupeřem, tak neznámým a lákavým se prostě zatím nedalo bojovat žádnými zkušenostmi. Důvod byl prostý – žádné tady nebyly. A dříve, než stačily nějaké nastat, postavily se do hry další faktory a jejich ekvivalenty – nepřeberné množství příchutí a atraktory, obohacené trávícími enzimy. Pletené šňůry a pruty, dosahující extrémních hodů. Daleké vyvážky a ukládání nástrah na přirozená krmná místa těchto velikánů s nastražením krmných koberců a partiklových polí. A já měl tak nějak pocit, že tohle už je na ty ryby jen obrovský podvod.

Břehy velkých pískoven byly brzy obleženy lovci s kuličkami a tak bylo zapotřebí hledat pořád nová a nová loviště. Ale velcí kapři byli v té době téměř všude a protože je nikdo neuměl chytit, kuličky slavily neskutečné úspěchy. Dvacet a více let staré ryby, které ke každému revíru už tak nějak patřily, visely po udírnách a byly ládovány do mrazáků na tři patra. Rybářské prodejny měly žně a v tenkrát zatím jediném rybářském časopise se objevovaly fotky neuvěřitelných ryb, jaké do té doby jen málokdo viděl.

V té době se začala formovat skupina rybářů, kteří si tento lov velice zamilovali. Začali se pídit po informacích ze zahraničí, kupovali si lepší a lepší výbavu a začaly objevovat velké ryby v zapadlých koutech zastrčených revírů, kam tenkrát ještě moc lidí nechodilo. Tato skupina měla docela jasno – jdou si rybolov užít a stojí o zážitky s ním spojené. Už jim bylo jasné, že nesmí být vidět – většina velkých kaprů se chytala v noci a to je proti předpisům. Jen pokud je člověk neviditelný, má šanci to ustát. A tak přijeli k vodě, rozhrnuli trávu, vystrčili pruty a rozhlížeje se na všechny strany a neustále si kryjíce záda, ulovili si svůj sen. Vyfotili se s ním na památku a obvykle rybu zase pustili. Slogan chyť a pusť už měl tenkrát kdekdo na triku, nebo na čepici a kdo ne, alespoň mu vzdouval jeho kaprařské srdce.

Z kaprařských es se brzo začali stávat testéři nových nástrah. Ti už ale nevynechali ani jediný revír, kde se mohlo něco velkého chytit. Pár let trvalo, než se začaly ruce s focenou trofejí natahovat hodně dopředu a ryby fotit s různými kolegy a nebo z takových úhlů, aby nebylo poznat, že je to pořád jedna a tatáž. Dosáhnout jednoznačných výsledků už nebylo tak jednoduché, velkých ryb ubývalo a sponzoři z řad obchodníků potřebovali ke svému odbytu výsledky s co největšími naditými břichy.

Testéři měli kamarády. Ponejvíce z té první skupiny nadšenců, kteří se s rybami učily zacházet s morálkou a rozumem. Ale ti měli taky kamarády, kteří sbíraly informace a ti už si osvojovali jejich poznatky s úplně jiným cílem. Rybářské obchody vybavovaly kdekoho výbavou, která byla nesmírně účinná a čím dál dosažitelnější. Pořídit si ji už mohl téměř každý a návody, jak chytit velkého kapra se to v potom už několika rybářských časopisech jen hemžilo: ukázky a fotky montáží, popisy účinných směsí a jak s nimi zacházet. A pro potvrzení těchto tvrzení se všude skvěly fotky testérů s kapry jako stodoly. Knížky už nikdo nečetl a vlastně ani nepsal. Nikoho už nezajímaly. Na DVD nosičích bylo možno si všechno do sebemenšího detailu prohlédnout. Třeba i stokrát dokola. A kdo nechtěl platit za DVD, nechal si jej vypálit od kamaráda, který si jej koupil. Což taky za chvíli už nebylo nutné – vše podstatné se dalo zadarmo najít na internetu.

A tak se na všechny revíry dostala cílová skupina, která je vlastně největší a to je ta, na kterou byla celá reklamní kampaň cíleně cílena. A dopadla na velice úrodnou půdu.

Testéři museli mít výsledky a pokud se jim jich nepodařilo dosahovat legální cestou, začaly se hledat ty další. Přes noc už se chytalo skoro veřejně a na revírech, kde byla i RS složená z kaprařů, to nebyl až takový problém. Občas se sice někdo spálil, ale bylo to tak malé procento, že to bylo vlastně docela zanedbatelné. A taky se s tím dalo mnohdy ještě něco udělat – koupit si členství v jiné MO jiného svazu, koupit si nečlenskou povolenku a podobně. A tak se v rámci dosažení výsledků začalo chytat na více prutů, zavážet tam, kde to není povoleno a sakovat celou noc ryby k rannímu focení a tyhle informace pronikaly od kamarádů jedněch, ke kamarádům druhých. A ti, co jako cílová skupina, ovlivněni masívní reklamní kampaní, zahájili nájezdy na revíry s křovinořezy, pilami, sekerami a terénními auty, vrchovatě naloženými výbavou na lov kapra. Tihle obyvatelé nejrůznějších kemping přístřešků a igelitových plachet. Tihle už všechny zažité prohřešky, které se v malém daly jakž takž ututlat, tihle už to porušování předpisů brali jako samozřejmé.


Na řadě revírů vyrostly pevné přístřešky a maringotky a bezzubý státní aparát s úplatnými úředníky a nezájmem o zásadní věci jim nahrával. Rozježděné louky s utrhanými zákazovými značkami u jejich vjezdů. Policie, která nemá čas a RS, která nechodí a když, tak jen dopoledne. Hromady svinstva o odpadků v keřích a porostech, povlávající konce silonů od trhaček na každém pařezu, či větvi trčící z vody pod protějším břehem. Staré koberce na kamenech pod břehy, na nichž parkovaly fishuntery, aby se nepoškodily o jejich ostré hrany. Opuštěná ohniště s napolo spálenými plastovými flaškami a hliníkovými tácky od grilovaných salámů a žebírek.

A taky ryby, utržené v pařezech, kde pomalu uhynuly. Návnada spuštěná přes kolíček trhačky, přesně nad místem, kde ryba stojí, ji zlákala a k návratu do stromu už jí zbývalo jenom pár metrů. Ale o mnoho víc zbývalo rybáři, vyspávajícímu desáté pivo ve stanu, k zaregistrování ječícího pípáku. Ke zmátoření se a nalezení směru. K obutí se do bot, které jsou neznámo kde. K přímé cestě k prutům, když se dá utíkat jen velmi klikatě a navíc se to útěku vlastně ani nepodobá. K vyřazení baitruneru a záseku, kdy již vyděšená ryba omotává několikátou větev a masívní kovaný hák s povrchovou úpravou se zařezává stále hloub a hloub do dolního patra. Taková ryba už se většinou pustit nedá. Čest výjimkám, kteří se o to snaží a občas se jim to i povede.

Skupina číslo jedna zakrátko zjistila, že vlastně už nemá kde chytat! Vydupané a vysekané porosty jejich kdysi tak zamilovaných a zapadlých fleků, už je k lovu totiž ani nelákají! Kdo by tady ještě hledal zážitky z ryzí přírody, když na protějším břehu sotva dvacet metrů přes vodu, skupinka nadšenců zrovna naráží bečku a dva z nich už hodinu lámou suché větve na oheň! Za zády po louce co chvíli projede auto s rozsvícenými dálkovými světly. Jedno tam a vzápětí dvě zase zpět. A teď dokonce i nějaký magor na čtyřkolce, s rykem laděného výfuku, který ticho noci páře na prvočinitele!

V té první skupině jsou i tací, co pod rouškou tmy převáželi velké kapry z toků řek na lesní oka, aby je zde zachránili. Ale testéři je našli i tam a konvoj těch dalších už pak o nich taky věděl. Informace se nedají utajit. Mobily a internet této době dávají směr a tak, jak jsou přínosné, dokáží i neskutečně ubližovat.

Jedni chtějí kapry chránit a vydupávají si v Bližších podmínkách jejich horní míru. Ale v druhé větě hned horují za lov nonstop, aby jim nedali pokoj ani těch pár zákonem stanovených hodin. Další se ohání tvrzením, že tu rybu stejně pustí, když ji chytí a dodávají ještě cosi o úklidu okolo stanů, podložce, kliniku. Ale v dalším odstavci už taky o tom, že v noci se ryba fotí špatně a je potřeba ji zasakovat do rána a počkat na denní světlo. A ryba si počká. Jedna, druhá, třetí...

Viděl jsem umírat zaplísněného metrového, amura, kterého pobyt v saku zbavil slizu a šupin. A těch pytlů s odpadky, které za pár dní roztrhají lišky a rozfouká vítr, nacházím po březích pořád dost a dost a samy se tam neocitly. Jiní tohle považují za sport. Nahodí pruty a jdou spát. Mnohdy ještě vydatně posíleni alkoholem. A jen tak snadno se nevzbudí a o tom já toho dost vím! A až jsou probuzeni ze sladkého spánku, ti kteří jsou schopni artikulovat a dávat slova dohromady, nejvíc křičí o tom omezování sportovních rybářů, o pouštění ryb, o pořádku okolo udic a o důchodcích a cizácích, kteří jim ty jejich kapry kradou. I o tom, jak nemají tolik času chodit na ryby, jako ti dědci a když už se konečně na ty ryby dostanou, mají přece právo si to užít! (Ty řády a zákony jsou prostě špatně nastavené!) Při svém rozohňování pochodují poházenými vajgly, rozkopávají vypité petflašky, kelímky a hrnky a zakopávají o grily, stolky, židličky a já nevím co ještě a jsou velice přesvědčiví.

A tak vlastně ta kaprařská elita spolu s testéry nadává na komunitu, které šli příkladem. Nejenže je naučili ty kapry chytat. Naučili je taky chytat tak, aby nad problémy nemuseli vůbec přemýšlet a mohli se naplno věnovat lovu. A taky jim předali poznatky, jak si nařízení a zákazy přizpůsobit a jak je obejít a v rámci jakých dogmat a ideí burcovat ty další.


Cítil jsem, že toto musím napsat. Nejsem kaprař, nijak mě lov takovým způsobem neláká a nikdy jsem to ani nezkoušel, protože mi v tom chybí dynamika a vadí mi chodit k vodě naložený, jako by mě stará doma vypakovala. Nejsem ale natolik naivní, abych toto nadšení někomu bral, nebo jej dokonce odsuzoval. Mám dost kamarádů tohoto vyznání a ač jejich nadšení až tak nesdílím, mám je rád a docela jim fandím a jejich úspěchy jim přeju.

Chtěl jsem jen poukázat na souvislosti a uvést argumenty, které tady ještě možná nezazněly. Je to jen můj pohled na věc a tudíž je můj názor subjektivní a ne každý se s ním musí ztotožnit. Ale možná se najde pár lidí, kteří se nad ním aspoň zamyslí.
 
JaČ - 24.3.2014

Diskuse k miničlánku

Michalovec - Profil | St 10.9.2014 21:47:47 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

Článek, který pokud by nenapsal tento autor, pravděpodobně bych to udělal já sám. Avšak přiznávám, že bych neuměl a asi ani nechtěl být tak objektivní, jako to víceméně v celé lince předvádí on. Slušný zodpovědný člověk dělá neustále tu samou chybu - stojí skálopevně v objetí objektivity, nepáchá výtrhy z kontextu a namísto (dnes již nutných) pohružek a radikálního presu volí mírnější cestu abstrakce, eufemizmů a volání po opravdu efektivní legislativě pevnějšího stisku. Ta však, jak inteligentní člověk dobře tuší a ví, nikdy nepřijde. Proto jsou všiváčci vždy ve výhodě, neb s podobným nikdy neztrácejí čas...
Občas je nutné bít na poplach, rozšafně, ale důrazně. Občas neuškodí i šibalským kalkulem kvantifikovat takovým způsobem, že se nejeden z ignorantů takříkajíc chytí za rypák. Občas je i občanská odvaha jen kopím s otupělou špicí, co bestii nijak nezraní.

V jakých příčinách shledávám důsledky současné (v článku pregnantně popsané) situace na našich vodách:
- Naprosto neopodstatněná a netolerovatelná arogance některých osob, způsobená - jak jinak - absencí určovatelů zdravých hodnot ve společnosti.
- Orientace na hedónizmus vždy a všude - carpe diem, po nás potopa atp.
- Naprosté vymizení tzv. hlídacích psů, místních chlapíků, kteří rozuměli přírodě a jakékoliv nepřístojnosti některých rybářů dokázali sami rychle eliminovat či promptně přivolat představitele zákonné moci.
- Rybářská stráž? Jen největší celorepubliková autogramiáda
- Různá cizojazyčná pytlačící verbež, jež břehům vtiskne podobu smetiště, na kteréžto vlně nečistoty si pak bez hlubokých úvah zasurfuje i jinak relativně uvědomělý rybář.
- Mediálně pervazivní dlouholetá reklamní kampaň podnikatelů v oboru "nedáme kaprům klid nikdy a vůbec nikde". Zřejmě mě někteří v tomto zainteresovaní nebudou mít rádi, či mi zde dokonce bude vymazán profil, leč naprosto upřímně přiznám, že mi již jako junákovi bylo zcela zřejmé, kam tato intenzifikace, profesionalizace, elektronizace a jistým způsobem i dehumanizace rybolovu v honbě za "specimeny" nakonec dokráčí a jaký dopad bude mít na ryby, na vodu, na břehové prostory i na ty rybáře, pro něž nejsou environment a krásno přírody jen prázdnými pojmy. Na druhou stranu si umím vážit všech těch z řad obkličovatelů kaprů (a dnes stále častěji i sumců), kdož se nechtějí vzdát pozitivního přístupu ke všemu živému a kvůli "pěkné" fotce či pár babkám nehodlají zaprodat svou duši... ďáblu, mamonům, dobře zamýšleným "odchylkám"...
- Chyba je v nás, v rybářích, kteří leckdy se suchým polknutím přecházejí nehoráznosti jiných s dočasně vzletným pocitem úlevy, že si přece nebudou ten dnešní den dělat s nikým zle. Srdce buší ve stále zvyšující se frekvenci, šlachy vedoucí k pěstím podivně tuhnou a zase povolují, slušných slov v představách už se nedostává a nohy přeskakují zvednout tělo jako dvacetikilovou skořápku. Umíme si ještě pořádně zašpinit ruce, nebo už vlastně ani nejsme chlapy?

Michal

Carlo62 - Profil | So 5.4.2014 8:13:56

Kromě toho prvního odstavce, který je jako vystřižený z normalizačních seriálů typu Vyprávěj, nebo Zdivočelá doba se článek dal docela číst a s většinou názorů souhlasit. Nepochopím ale ,kde bral pisatel inspiraci pro odsuzování všeho co bylo před převratem. Asi žil v jiném Československu. Já mám zkušenosti jiné, a můžu zodpovědně říct, že tolik zákazů, omezení nařízení , co platí dnes za minulého režimu nebylo a nebyli ani potřeba. A hlavně se tolik nekradlo, nebylo tolik tunelů prokopaných z republiky na různé Kajmanské ostrovy, do Monaka, na Seychely a bůhvíkam ještě .Tehdy totiž ještě lidé byli většinou slušní, nezkažení, a zákony dodržovali jaksi automaticky, nikoli pod kuratelou postihů a zákazů. Dneska je to daleko horší- jen tak namátkou si vzpomenu např.. do lesa se nesmí vjet, všude kde se dřív svobodně jezdilo jsou dnes závory s otvíráním pro novodobé vyvolence ,stanovat se venku nesmí, rozdělat oheň u přehrady se nesmí, Nic se nesmí a přitom situace u vody je horší a horší. Větší bordel, igelitky , PET flašky, mnohdy pneumatiky, staré hrnce, pohozené pytle plné odpadků od chatařů jak odjíždí doma nechce se jim platit za odvoz, podél silnic, atd atd. Musím zodpovědně prohlásit, že to dřív nebylo.

pasty19 - Profil | Pá 28.3.2014 9:34:29 - SKVĚLÝ ZÁPIS!

JaČ - >> Pěkně a hlavně pravdivě napsané tak, jak to chodí. Není to zaměřené ani na jednu skupinu, ale jako zhodnocení všeho, s čím se můžeme u vody setkat...Na to, že nejsi kaprař o tom docela hodně víš :)

Sven - Profil | Čt 27.3.2014 19:30:33

Juraj >>Juro u mě v pohodě :-))
Je pravda, že jsme si delší dobu nenapsali... Já tě na seznamu stále mám a jsem tomu rád :-)

Juraj - Profil | Čt 27.3.2014 19:23:38

Sven >> Ahoj. To číslo je sice poněkud zkreslené, nicméně tady nejde o to kdo sem přispívá, ale o to kdo tu čerpá informace.
Nemám poslední dobou moc času a tak sem moc nechodím.
Asi před měsícem jsem promazával seznam přátel. Teď si asi moc nepomůžu, ale je to tak, že mě pár lidí nakrklo a přitom se svezli i ti u kterých jsem si nemohl vybavit jak přátelství vzniklo, protože mezi námi dlouho neprobíhala žádná komunikace. O to víc mě mrzí, když si to někdo pamatuje a váží si toho. Jsem tak trošku slon v porcelánu. Zpátky už to vzít nejde.
Pokud můžeš, tak prosím přijmi mou omluvu a jestli ti to není proti srsti, tak si tě tam hned dávám zpět.

Sven - Profil | Čt 27.3.2014 19:13:07

Juraj >> Ahoj Juro. Přihlášení versus aktivní, jsou podle mého názoru dva zcela rozdílné pojmy.
Já považuji za aktivní ty, kteří sem napíší minimálně jeden zápis týdně a ne ty, kteří jen monitorují.
Počet připojení, rovněž o ničem nevypovídá. Např. jen já, jsem se dnes připojil minimálně 5-6 x.
Jak jsem už psal, 67 817 zaregistrovaných členů, je podle mého názoru poněkud zavádějící údaj.
Mnozí ze zaregistrovaných, tu mají dva i více profilů, (v minulosti jsem registroval i jedince s deseti), řada z nich se za měsíce i roky ani nepřihlásila. Řada z nich už ani nežije...
Pokud mě považuješ za něčího nohsleda, je to tvůj problém.....
Pokud se tvé osoby má poznámka dotkla natolik, že sis mě vymazal ze seznamu přátel, je mi líto ale je to tvoje volba...
To tedy bylo velmi křehké "přátelství"... :-)
No, měj se.

FRANK71 - Profil | Čt 27.3.2014 19:01:56

Juraj >> ale to se nacita, kdyz se odhlasim a zase prihlasim, tak to nacte nebo ne. Ale urcite je zde vic nez tisicovka.

computerfish - Profil | Čt 27.3.2014 18:55:12

Juraj >> No přesně ti to nikdo neřekne. Ale přes 10 000 je reálné číslo i když někteří tu mají zřejmě i více účtů. Stejně jak na té pomatené ksichtí knize.

Juraj - Profil | Čt 27.3.2014 18:31:31

Sven >> Na Mrku, že je aktivních tisícovka lidí? Teď jich je přihlášených přes 1200 a jen dnes tu bylo přes 16 000 lidí. Víš já nemám rád nohsledy, který dělají výrazným osobnostem "advokáty". Tak se prosím mezi ně neřaď. Hraji se do sporu radši nepouštěl a dobře věděl proč.

JaČ - Profil | Čt 27.3.2014 0:10:16

Sven >>
Budeme uvidět :-)))