MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK - Stále na rybách

Moje ryby II.

12.3.2011 - Robur

Tloušť

Ryba, kterou jsem dříve chytil snad jen jednou na dovolené na Slovensku, se pro mne stala impozantní pro svoji chytrost, hlavně na vodách, kde je chytám. Každopádně, když jsem přičichnul k muškařině, ale pozor chytám jen na mimopstruhových vodách, tak jsem začal počítat rybí druhy, které dokážu tímto způsobem dostat. Spíš mně šlo o poznání nové disciplíny, takže když jsem u nás pod splavem objevil jakési stíny pod hladinou, nastal čas na křest mušáku na větší rybě. Stíny jsem pozoroval asi ze 100 metrů, takže se těžko dalo předem určit, o jakou rybu jde. Po zbrodění ke splavu, kdy jsem vzdálenost k cíli snažení, zkrátil na 15 metrů, už jsem byl ve vodě po prsa a zase pro úhel pohledu nebylo možné rybu rozeznat.

Dál už to nešlo, takže jsem vztyčil prut a začal kmitat. No řeknu vám, chce to cvik. Blomc, blomc, šňůra padá, moucha plácá, dítě křičí na mostě: "Pán se tamhle topí.“ Ale klid, vše jsem vybalancoval a třetí nához sedí na hladině, tak jak má. Tyto ryby nikdy nic tak exotického neviděly, takže v pohodě nástup akvabela trpělivě přečkaly na místě a hned po dopadu mušky si jeden válec najel na mouchu. Tlama udělal cuc, já cuk a ryba flus. No nic, opět nepovedený nához, ale svatý Petr to viděl. Do pětice všeho dobrého. Nához sedí, moucha sedí, ryba pro jistotu pomaleji než před tím cuc, já o něco precizněji cuk a jde do tuhého. Prut nad hlavou, mám tolik duchapřítomnosti, že rybu vyvádím z kolektivu a akvabelím na mělčinu, kde šokovanou rybu zdolávám. Přiložením k prutu má cca 45 cm. Ten den zdolávám ještě 3 stejně velké ryby a cítím se „pure muškařem“, jež suchou mouchu prezentoval vyhlédnuté rybě tak krásně, že ryba neodolala, smilovala se a spolupracovala. Zajímavé bylo, že další den jsem dostal jelce tři, pak vždy jednu až dvě ryby a pak už jsme se chodili víceméně jen zdravit.

Pak jsem ještě k podzimu dostal jednoho pana jelce v proudu turbíny, a zde bych podtrhl důležitost literatury. Rybu jsem zasekl v proudu a tah prutem nepomáhal rybu přitáhnout přes proudnou vodu, kde byla pánem situace a teoreticky se dalo říci, že ryba držela mne. Pak jsem si po 5 minutách vzpomněl, že něco podobného jsem četl. Pak už to bylo jednoduché. Ještě chvilku přemýšlejte, co jsem udělal. Zkušení muškaři klidně přeskočí, ale já měl v ten moment takovou radost, že jsem si na to vzpomněl a ono to fungovalo. Rád to tedy zopakuji pro jiné méně zkušené rybáře. Sešel jsem s proudem trošičku níž, čemuž ryba nebránila a najednou byla mimo proud a já měl vyhráno. Jako statistickou zajímavost, podtrhující můj vztah k některým, rybáři opovrhovaným rybám, bych dodal, že jsem na mušku chytl dřív štiku, byť třiceticentimetrovou, než tlouště. Protože je tento článek o statistikách a rekordech, tak uvedu výčet ryb. Při svoji mimopstruhové muškařině jsem už zdolal perlína, plotici, cejna, potočáka, duháka, štiku, okouna, bolena, ouklej a tlouště.

Jeseter

Moderní ryba poslední pětiletky. I já chtěl plán splnit, ale reálné obrysy začal dostávat až v momentě, kdy měl být sraz rybářů v Jestřebicích. Tedy na revíru, který je těmito pozůstatky pravěku slušně zarybněn. Vtip byl v tom, že jsem tam vyrazil prioritně na přívlač, a až když se ukázalo, že čerstvě nasazení pstruzi v teplém počasí nespolupracují, jsem se vrhnul s vláčkovým arsenálem na kaprařinu. Kamarád mně tehdá podal jakési smradlavé bobky, řka: „To musíš přivázat za tu dírku pod háček a hodit tady na mělčinu. Ty mrchy nám tady jezdijó pod nohama.“ Což v zápětí dokázal záběr jesetera na prut jeho syna. No byly to nervy, ale druhý den již za tmy jsem se dočkal a v 22:00 jsem na vláčecí prut Catana do 30g s vlascem 0,16 mm dostal svého prvního metr dlouhého. Za tři roky později jsem si pak už s lepší výbavou přidal dalších asi 8 ryb a udělal nový osobák o délce 127,5 cm a byl neskonale šťastný.

Karas

Když u mne ještě nedominovala přívlač, byla to oblíbená ryba a myslím, že u stříbrňáka jsem se dostal někam ke 42 centimetrům. Spíš bych ale mnohem častěji uviděl našeho karáska zlaťáčka, a to klidně i na úkor kapra. Určitě je na světě stejně rád jako K70.

Lipan

Plachetníka českých a moravských vod jsem poznal hned při svých pytláckých začátcích. Z těch dob si držím osobák někde na 39 cm, kdy jsem se coby osmiletý naučil jednou rukou podsekávat ryby v jedné tůni u strýce na chatě. Dnes se za to trošičku stydím, ale když ty neznámé ryby v tůni nechtěly červa, kobylku ani sýrové těsto. Pak mám 29 let pauzu, ale na posledních dvou dovolených jsem si na přívlač po kousku chytil. Tentokrát jsem mohl naopak hrdě vracet rybu do živlu namočenou rukou a jemně odháčkovanou bezprotihrotovou nástrahou.

Mník

Moje cílová ryba roku 2009. Prakticky již od roku 2005 jsem se chystal na mníka. Říkám, že je to ryba vůle. Dle mého jich není zase tak málo. Málo je rybářské ochoty počkat si na horší počasí a vyrazit. U mne to bylo kombinováno tím, že jsem tušil revír, ale neznal žádné místo. Jednoho dne jsem ale vyrazil, po příjezdu se přidal déšť, ale už nebylo cesty zpět. Sice musíte s podzimem vychytat takové ty drobnosti, jako je pořádná baterka, svíčka a slušné policajty, aby byly vidět. Ale štěstí přálo nepřipravenému a hned první vycházku jsem skóroval. Za další 3 vycházky přidal ještě 1 mníka a osobák mám někde kolem 40 cm. Nehřeje mě ani tak délka, jako spíš to, že jsem tu rybu našel a chytil.

Okoun

Možná mám nějaké 40ky, ale spíš chci poukázat na to, že UL přívlač se rozmáhá a ne každý odolá podobě chutné svačiny. Například u nás (myšlen revír, kde často chytám) nejde chytit ani tu 20 cm rybu, a když ano, jedná se o jednotlivce a ne desítku kusů za vycházku, tedy tak jak to bylo ještě před 5 lety. To stejné bych měl k rybičkářům, pro které je pruhovaný bandita často opravdu škodič, který zblajznul jejich 5cm rybku za 6 Kč a často je za odměnu obloukem házen s natrženým jícnem zpět, aby v kruzích ještě nějakou dobu připomínal svoji děsnou chybu, že zaútočil na poddimenzovanou nástrahu na štiku.

Parma

Ač mám v dosahu domu krásné parmové revíry, jsem líný je navštěvovat. První parmu jsem chytl někde u Jevišovky. Jako dítě jsem tam nahodil splávek velikosti menší kačeny do takové strouhy, a když nástraha dojela do slibnějších míst, tak se splávek s žížalou krásně ponořil a já sekl do prázdna. Toto jsem realizoval ještě asi 3x, ale na pátý pokus to vyšlo. Pořád jsem nemohl věřit tomu, že ta 20 centimetrová čudla splávek razantně potopila a bez problému s ním odjížděla. Až pak jsem si něco přečetl o síle, bojovnosti a způsobu života parmy a pochopil, kde se to v té čudličce vzalo.

Další veselou historku napsal život při výpravě na Svitavu, kde jsem chtěl chvilku mušit, chvilku vláčet a večer chytat na feeder. Výsledek byl ten, že jsem po kvapném odjezdu stál na břehu řeky v termoprádle, v pantoflích, ale bez broďáků. Jistě sami uznáte, že s touto výbavou se první dva způsoby lovu moc dobře provozovat nedaly. Takže jsem s kamarádem rovnou zůstal bobkařit. Moc mně to v té garderobě nebavilo, ale kamarád si nedal kazit lov. Prohodil místo kukuřicí a již za šera tahal pěknou rybu, která se mu vyhákla. Za tmy kolega dostal další záběr, který po 5 minutách přetavil v krásnou parmu cca 60. Tehdy jsme se dost divili, že těmto rybám šmakuje i kukuřice.

Své druhé parmy si vážím nejvíc, protože jsem ji dostal jako cílenou rybu, kterou jsem v proudu viděl a přál si ji ulovit. Z krabičky jsem hned vytáhl na gumového ráčka, pro kterého to byla v mém repertoáru nástrah premiéra. Ryba stála asi 5metrů od břehu a čekal, co jí přinese proud. Asi na šestý pokus jsem skutečně nahodil tak, že sousto najelo přímo pod rybu, ta hned doklesala ke dnu a vlasec se napjal. Ryba měla pěkných 45 cm. Na 15ku vlasec jsme se chvíli přetahovali, ale vítězství bylo moje. Je vidět, že technika lovu se stále zdokonaluje, takže si važme toho, že vítěz má právo, ale i zodpovědnost rozhodnout. Tohle se odehrálo v době, kdy už jsem ryby pouštět uměl, takže barbus barbus plave ve Svratce dál.

Poslední setkání s parmou proběhlo letos, a to v řece, kde bych ji nečekal. Opět jsem se vydal na přívlač, ale na zvoleném revíru byl poměrně silný proud, takže lov stál celkem za starou bačkoru. Ve finále se ještě začala dělat na vlasci pavučina, takže při náhozu do jedné tůně, jsem musel nechal rotačku klesnout ke dnu a začal rozmotávat. Během motání jsem si říkal: „Hochu to budeš rád, když to proud nezatáhl do nějakého věšáku.“ Po rozšmodrchání jsem tedy hned razantně přisekl, abych nástrahu zvedl ode dna, ale ta už tam byla někde zapíchnutá. Zkusil jsem tah z jiného úhlu a ono se to krásně rozjelo. Když jsem ale od taženého klacku dostal několik kopanců do prutu, zpozorněl jsem a začal víc pracovat s brzdou, takže jsem pak dokázal utlumit rostoucí nepokojnost ryby, která se ukázal být parmou lehce nad 40 chycenou za prsní ploutev. Když píšu toto své retro, tak si začínám říkat, že právě parmy budou cílovou rybou roku 2011.

Sumec

Tak vousaté mám na kontě už dva. U prvního jsem si dopřál luxusu zdolat ho u Piavy, a to ještě v dobách, kdy o výpravách na Ebro či Pád neměl nikdo ani tušení. Já samozřejmě nebyl výjimka, takže Piava je jen název jedné brněnské restaurace u řeky. Moji dva vousáči měli asi 100 cm, ale dohromady a oba se nechali překecat při lovu úhořů na žížalku. Žádné rekordy to sice nejsou, ale při prezentaci v tomto pořadí to většinou upoutá aspoň na okamžik pozornost velkolovců z Ebra.

Povedená je i historka, kdy jsem před 25 lety našel stanoviště sumce mezi česly vodního díla, kde si v pohodě stál. Často tam smejčily různé party kluků, takže tajemství bylo třeba uhlídat. Když jedna taková parta přicházela, tak jsem na rybu napřed zadupal, aby odplula, nic. Tak jsem z náplavu vytáhl kmínek nějakého stromku a do sumíka šťouchl, nic. Tak jsem kmínek zvedl a svrchu na rybu zatlačil. To už se holdegrón naprdnul a odplul. Nevím kolik měl, protože část ryby byla ukryta pod zařízením elektrárny, ale mít rybu cca 150 cm na dosah holé ruky, se ne každému podaří.

Tolstolobik

To jsem se po dlouhé době rozhodl vyrazit na dravce na skutečně dravcovou vodu. Cílil jsem hlavně na sumce. Od kamaráda Prutose vyloudil tip na jeden flek na Dyji. Napřed jsem urval asi 7 nástrah na klasické štikové vodě a pak se přesunul ze slepého ramene na proudnější Dyji. Bylo tam prakticky jedno 30ti-metrové chytatelné místo v jakémsi soutoku. Párkrát jsem nahodil bílého rippera, osahal dno a na hranici proudu a tišiny se nástraha zasekla a pak se tupě rozjela proti proudu. Kochal jsem se bojem se sumcem pár vteřin a ryba se vypnula.

Postoupil jsem o několik metrů níž a pod nohama mně projel metrový stín tolstolobika. Rybu, kterou jsem znal jen ze supermarketu a obrázků. Opět jsem si vybíral k náhozům místa, kde proud byl pomalejší a opět se mně na udici pověsil tupý tah, který nešlo zastavit, tedy až do vypnutí ryby. Začínal jsem mít podezření, že bych snad mohl zaseknout tolstoje, protože vím, že dost často jsou podseknuti, ale vždy jsem měl dle tahu podezření, že chycená ryba je píchlá v hlavové části. No nebudu to prodlužovat, ryb, které nešly zastavit, jsem během dvou hodin měl na tomto místě asi 7, nezdolal jsem však žádnou, ale při poslední rybě jsem už experimentoval se zdolávací taktikou, takže jsem rybu přizvedl a ta vyplašila celé hejno bohatýrů z východu. Do té doby jsem netušil, že se tato monstra mohou pohybovat v hejnech. Zároveň věřím, že většina těch ryb opravdu chtěla bílé kopýtko ochutnat, ale díky delšímu ocásku to prostě nemohla dobrat. Od té doby sleduji úlovky rybářů a dost často má tolstoj skutečně vláčenou nástrahu v hubě. Samozřejmě to říkám s plným vědomím toho, že vím, jak snadno se tato ryba podsekává. Ale zde jde hlavně o ten zážitek, že se mně hned při prvním setkání s touto rybou podařilo ji mít během dvou hodin na prutu hned sedmkrát a sborná tehdy vyhrála jak pod Tichonovem 7:0.

Úhoř

Před 25 lety nebyl takřka problém mít 15 záběrů za noc, a to při lovu na jeden prut. Horší to však bylo s produktivitou. Již asi při druhé výpravě na úhoře jsem se šel ještě za světla projít kolem vody a uviděl jsem rybáře, který něco ve vrbičkách zdolával. To něco byl had určitě přes metr. Ryba zběsile kličkovala u břehu, kde byly kořeny. Nabídl jsem tenkrát pomoc. Ale asi tehdy nebyl desetiletý klučina ten správný partner. Prostě jsem tak nějak pochopil, že na takovou megarybu nemám ještě tu správnou kvalifikaci. Nicméně to celé tenkrát skončilo vítězstvím úhoře.

Ten den asi byla správná úhoří noc, protože jsem se dočkal i já. Kolem půl jedenácté se policajt už poněkolikáté zhoupl, já vzal prut, předpažil, policajt dojel k prutu, zásek, skoro žádný odpor, přesto jsem zběsile navíjel, aby ryba nedostala šanci zajet ke kořenům a pak se u břehu ukázalo ve svitu baterky bílé úhoří tělo. Otec ho zvedl za vlasec na břeh a dal ho do připraveného kýblu. Doteď vím, že měl 72 cm. S úhoři jsem si užil ještě moc a moc a díky nim jsem i ženatý, ale to je jiná kapitola.

Co říci na závěr?

Lín, ostroretka, podoustev a další. Ryby, jsem za vás rád. Vím, že umíte být trofejní. Chytnul jsem vás, ale nenavštěvuji toky, kde byste dorůstaly trofejních velikostí, nebo to taky možná jenom neumím, ale to je právě na rybařině krásné, a taky ještě nekončím.

Považuji se za dobrého rybáře. Myslím, že docela umím, ale čím víc umím, tím víc vidím, že se mám pořád co učit. Touto zpovědí jsem chtěl ukázat rybařinu tak, že každý máme svoje trofeje, kdežto jiný by se za naší TOP rybou ani neotočil. K napsání mne inspiroval i povzdech jednoho mladého rybáře, že všude chytají metrové kapry a on nic. Na cestách za rybami jsem se naučil jako dítě ryby postupně jíst, jako začínající lovec zabíjet a jako, dejme tomu, moudřejší muž se je naučil i pouštět. Aby měli čtenáři i další srovnání tak uvedu seznam rybích druhů, které jsem chytil a pak ty černé duše, na které pořád čekám (to jsou ti zvýraznění).

Amur, bolen, candát, candát východní, cejn siný, cejn malý, cejn velký, drsek, hrouzek, hořavka,jelec jesen, tloušť, proudník, jeseter, ježdík, vidíte, tak na této rybě jsem prakticky začínal a za posledních 8 let jsem o ni ani nezavadil, karas obecný a stříbřitý, koljuška, lín, lipan, mník, okoun, ostroretka, ouklej, parma, perlín, plotice, podoustev, pstruh duhový, potoční, piskoř, síh, siven, slunečnice, slunka, střevle, střevlička, sumec, sumeček americký, štika, tolstolobik, vranka, úhoř.

text: Robur

foto: Mr.Stick, Martin M.

Autor: Robur - ®

Diskuse k článku (12 reakcí)

Přečteno: 10 294x
Průměrná známka: 1.27

Související články

Moje ryby I.

Při psaní svých článků jsem tak nějak zjistil, že dost často vynechávám hlavní pointu naší činnosti, tedy samotné ulovení šupinatého protivníka.

Co je nového - všeobecné
Oznámení - obecné
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - obecné
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniFOX Chunk mikina Camo Body Hoody Novinka 2016

Za 1 782 Kč s DPH.
Pro registrované zákazníky ještě o 5 % levnější ! Stylová značková mikina v Camo vzoru.


akce, rybareniSportcarp plovoucí boilies Reflex

Za 142 Kč s DPH.
Vysoce vzlínavé plovoucí boilies v reflexních barvách a nejúspěšnějších příchutích vyrobeno pod novou recepturou a zcela novou technologií.


Doporučujeme e-shop
Rubrika E-shopy
CARPFANATICS.cz CARPFANATICS.cz

Jsme internetová prodejna moderního typu s individuálním přístupem ke každému zákazníkovi a také klub vyznavačů moderního rybolovu. Máme...