MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK - Stále na rybách

Moje ryby I.

5.2.2011 - Robur

Při psaní svých článků jsem tak nějak zjistil, že dost často vynechávám hlavní pointu naší činnosti, tedy samotné ulovení šupinatého protivníka. Mohl bych klidně napsat i slizkého, ale to by rybu mohlo dehonestovat a navíc, ryba je kámoš. Hlavně v době, kdy na ni nemám chuť.

Nějak tento článek musíme začít, což logicky znamená nějaké číslo jedna. Pokud je pak za jedničkou tečka, také je jasné, že půjde řeč o první rybě, které mám samozřejmě hned dvě. Nebudu se ale držet striktně svého zadání, ale budu psát i o svých top rybách, tedy rybách, které pro mne znamenaly zdolání nějaké rybářské mety.

První ryba, aneb chvála plotici

Mám dvě první ryby. Můj prazážitek patří na maďarský Balaton. Mám ale silné podezření, že úlovek zařídil dědeček, když jsem se nedíval. Chytal tam tehdy bratranec a já celý týden záviděl. Po týdnu jsem též dostal proutek se špuntem a snad i háčkem. Nějak se na něm objevila asi plotice, ale jak říkám naaranžovaná a za první rybu to nepovažuji. Ani pocit euforie z lovu nebyl. Měl jsem cca 3 roky. V 6 letech na nějakých Panvastrech (zpětně dedukuji, že to bylo někde na slepém rameni Dyje) jsem obdržel lískovku s vlascem a splávečkem. Lovil jsem plotičky, ale asi 20 záběrů jsem různě prodrbal, prostě jsem neuměl zaseknout. Buď brzo nebo moc silně či pozdě, ale pak to přišlo. CINK, BYL JSEM RYBÁŘ! Rybku jsem zásekem katapultoval na blízký keř, kde se ještě asi minutu vyprošťovala, ale pak jsem ji dostal a pustil. To jsem měl ještě nějakou dobu maminku či babičku za pomocníka na vyháčkování ryby, nandání těsta atd. Ale o tomto svém prvním úlovku nepochybuji. Rok jsem ještě takhle čudlařil a pak následoval kroužek.

Kapr

Jako dítě jsem němě převzal kult většiny českého rybářského národa, který se dnes saturoval až do gerontologické petice K70. Každopádně kapr je bůh a já dost dlouho nemohl rodině dokázat, že jsem lovec a toto maso domů přinést. Vůbec mám smůlu na lovecky zajímavé ryby, a taky proto píši o úlovcích, které se ukážou ve finále pěkné, ale rozhodně jsou u mne ojedinělé a mám je proto rád. Chci tak tímto psaním otevřít oči těm méně „úspěšným“ rybářům, že k vodě nechodíme trhat rekordy, ale pro zážitky a klid.

Zhruba od 6 let chytám, od 8 mám lístek, ale prvního kapra, a to i mírového, jsem ulovil asi v 10 letech a ještě dalších cca 5 let jsem si dokázal na jednotlivé mírové kusy vzpomenout. Poprvé jsem skóroval na návštěvě u mého strýce, který řekl: „Pojedeme na ryby a že jeho syn“, tedy můj bratranec, „pravidelně chytá kapry na revíru Trkmanka 1. Je to zavlažovací kanál.“ Co se pod tímto termínem skrývá, jsem pochopil až po příjezdu. Jak by řekl pejsek s kočičkou: „Milé děti, je to strouha mezi poli.“ Její šíře byla asi taková, že když jsem se do ní pokoušel se svým modrým 1,8 metru dlouhým laminátkem s rexíkem nahodit, tak se mně to povedlo až na třetí pokus. První dva pokusy prostě dopadly vždy na protější mez, která byla 5 metrů daleku. Toto jsem ale časem zvládl, a když jsem viděl, že se různě od nás ukázala větší ryba, začal jsem tušit. Z ničeho nic zásek, hladina se zavlní, voda hnědne zvířeným kalem a bratranec táhne na splávek prvního kapra. Cítím, že jsem na správném místě ve správný čas, a to asi ještě dvě další hodiny. Pak začínám nervóznět. Nu což, nechci být za hlupáka a taky se musí občas nástraha, tedy knedla domácí výroby, přehodit. Pozvedávám prut, který mně neznámá síla bere zpět do vody. Seznamuji se s novým pocitem, kdy já nevodím rybu, ale ryba vodí mne. Laminát drží, rex by předl, kdyby to uměl a 25ka silon spolehlivě tlumí výpady ryby. Byla to celkem zkouška ohněm unavit rybu v tak malém prostoru, ale dílo se podařilo a můj první kapr, byť vlastně nikdy nezabral, byl v mém vezírku i povolence se zápisem: kusů 1, délka 42 cm.

10ti-kiláč, ano i toho jsem měl zanedlouho v ruce. Prostě jsem šel jednou ze školy domů a potkal otce, který měl být na rybách. Říkal, že přijel dřív, protože chytl desítikilového kapra a byl brzy odchytaný. Nedokázal jsem si to nějak v hlavě vůbec představit, ale zařval jsem hurá a pelášil domů. No prostě náš panelák do té doby nic takového neviděl a z tohoto důvodu plně chápu rybáře, kteří prostě ani kolikrát netuší jak, ale při ulovené své vysněně ryby, se jim otevře kudla v kapse, vezírek se sám nabízí a ryba jde prostě domů. Smiřme se s tím, že jsme jen blbé opice a před rybáři, kteří dokážou pud predátora překonat, hluboce smekám. Ti co ryby neberou, protože jim nechutná rybina, se teď přestanou vytahovat.

Kupodivu i můj druhý kapr měl poněkud divnou historii, takže si to i po 30 letech dobře pamatuji. Prostě dávali se kapři (už jste si všimli, že u nás se ryby dávají nebo se nasazují, a to vždy vysloveno v takovém kontextu, jako že se to děje samo, čeština pro to používá terminus technicus - rod trpný). Přišel jsem k vodě, napíchl červa, nához na pořádnou hloubku, dávám prut do vidliček, šteluji policajta, vypnu průvěs, povolím a policajt vyjede. No nic, je tam hloubka, dáme repete, a flek na hru, policajt opět vyjede, tak se ptám otce, to je divné, mám to seknout? „Zkus to“. Nedbale sekám a je tam číslo 2, míra 42. No klidně se přiznám, že za 30 let rybaření nemám ani 100 mírových kaprů a největší měl snad 57cm. A pojem odchytat se, tedy chytit dva mírové kapry za docházku jsem poznal poprvé snad po 10 letech rybaření. Tím nechci říci, že je to pro mne v současné době nějakou Mekkou, není. Jen chci vlít do žil optimismus těm rybářů, kteří čtou neustále jen o úspěších. Takže nebojte, i mně to moc nebere.

Začali jsme bohem kaprem, tak si dáme jako druhý chod zubatou. Tak co myslíte, kdy a kolik?

Štika

Začal jsem chytat v roce 1972. A první štiku jsem chytil na Nitranském Rudně cca. v roce 1985. Klasický příjezd na dovolenou na neznámou vodu, rozbalení stanu a hned jsem musel jít prozkoumat novou neznámou. V přítoku pěkného podhorského potoka dopadl splávek s nastraženým kolínkem na hladinu, divně se připotopil a zůstal stát. Copak jsem ho před odjezdem blbě vyvážil? Nebo je tam tak málo vody? Prostě standardní záležitost, žádný pořádný záběr, přizvednutí a je tam ryba. Po tuhém boji měla krásných 37 cm a po ní přišlo dost dalších, ale ta mírová 57 přišla až v roce 1996, tedy po 18 letech rybaření. Možná by chtělo pro ilustraci dodat, že jsem nějak výrazně nejezdil na štičí vody ani se nevěnuji klasické kaprařině, ale i tak rybařinu považuji za krásnou a zajímavou.

Amur bílý

Ryba, o které se začalo dle mého hovořit až někdy kolem počátku 80. let. Tento import z východu měl být tuze bojovný a beroucí jen na zeleninu. Moje první setkání s ním proběhlo na mušovské laguně. Z vyprávění starších jsem pochytil nějakou tu teorii a přichystal do jednoho pytlíku kolečka mrkve a do druhého dal listy hlávkového salátu. Každopádně pokud to budete zkoušet taky, tak 180 cm prutem proti větru salát moc dobře nelítá. Nu což, nasadil jsem mrkev a po dvou hodinách jsem kapituloval a přešel na kolínka, protože cejni ten den brali přímo nádherně. Finále přišlo při odchodu, kdy jsem si cestou zpět všiml cedule, která byla na bráně otočená směrem od nás. Bylo tam napsáno něco ve smyslu: Zákaz lovu amura, ryba je hájena od … do…

Asi za tři roky jsem se na nějaké saláty vykašlal, protože co je mně do nějakého blbého amura, který žere jen jakési zelenisko. Rovnou jsem nahodil kolínko na ochotné cejny. A jak je známo, když se něco neláme přes koleno ale přes kolínko, tak bum, první nához a host z východu byl na háčku. Měl cca 40 cm a snad plave dosud. Z mých dvou životních amurů je ten první ten větší. Druhý přišel letošní rok na feeder s rohlíčkem a měl aspoň 25 cm.

Candát

Na svého prvního si už nevzpomínám, ale mé dvě 76ky zabraly takto.

První byl uloven v noci. Když se konečně policajt s mrtvou plotičkou rozjel vzhůru, povolil jsem asi 10 metrů a pak jsem NĚCO s těžkou dvoubuřtovou baterkou v puse zdolával. V okamžiku, kdy jsem uviděl bílé torpédo a svítící oko, nakoukl jsem do ráje.

Dvojka přišla na druhý nához při zahájené před cca 4 roky, kdy jsem v čisté vodě najednou uviděl za woblerem otevřenou tlamu, dokončený útok a krásný souboj. Za další dva dny jsem o kousek dál dostal candáta 65, a ten snad pořád plave dál. Opět ulovený na přívlač, chycený za krajíček a jsem přesvědčen, že ani zdolání ho nepoškodilo. Tím chci naznačit, že jsem se i přes svoje nevýrazné úspěchy, dopracoval k šetrnějším způsobům lovu, než je nechat rybku pořádně zažrat, ale i k tomu, že ne každé maso musí se mnou domů.

Fantóm

Znáte je? Už jste je měli na prutu? Cože, u vás se nevyskytují? Chyba nebo smůla. Klid, já tak říkám rybám, které zvítězily a já ani nevím, s čím jsem měl čest. Rád vzpomínám na dva zážitky. První byl z doby mých 15 let, kdy jsem poprvé směl chytat na živou rybku a nejvíc mne bavil lov okounů na malý potěr u nás na řece. S rodiči jsme vyrazili na rybník do Velkých Bílovic, kde pořád brali všudypřítomní karasi. Chtělo to změnu, ale z nástražních rybek se podařilo chytit jen potěr. Otec ho z nudy píchl pod káču, ale po té co zabral okoun 15cm, to zabalil. Dvě rybky zbyly na mne. Hodil jsem je bez lanka na položenou a do 10 minut policajt lehce poskočil a dál nic. Udici jsem vytáhl a rybka byla fuč. Neměl jsem co ztratit, tak jsem tam dal poslední rybku. Když opět policajt lehce poskočil, ihned jsem seknul a nestačil se divit. Fantóm mně přirazil prut k hladině, ani jsem nestačil povolit a vlasec praskl nebo byl ukousnutý. Nevím, musíte se zeptat fantóma. Pokud chcete spekulaci, tak si myslím, že potěr nasál nějaký velký kapr, protože udice jsem vytáhl bez olůvka (vzdálenost mezi zarážkou a háčkem byla cca 30 cm) takže si myslím, že nedošlo k ukousnutí ale spíš utržení.

Dalšího fantóma jsem zapřáhl na rybářském srazu v Ostrově nad Oslavou. Ráno jsem obcházel břehy s přívlačí a zkoušel celkem úspěšně candáty a okouny. Na jednom travnatém místě jsem uviděl, že v mělké vodě něco lehce rozvlňuje trávu. Říkal jsem si, že tam ryje nějaká myš či rybka, ale pro legraci jsem tam hodil Rapalu s větší lopatkou. Předem jsem si říkal, to dřív zadrhnu, než to něco udělá. Nához byl celkem přesný, ale v 20centimetrové hloubce jsem hned začal orat dno. Lehkým pocuknutím jsem chtěl nástrahu vyvadit, ale brutální tah mne prut málem vyrval z ruky. Necitlivě seřízená brzda zabzučela a já si poblahopřál k pletence. Zvýšené sebevědomí se ukázalo chybou, protože ryba udělala otočku, na rozloučenou poslala nádhernou vlnu a byla pryč. Stál jsem tam v tom ránu jak zařezaný a přemýšlel, zda se mně to nezdá. Po přitažení Rapalky jsem na ní našel narovnané dva háčky a zářezy. Po osondování terénu tentokrát usuzuji, že fantóm byla metrová i větší štika, která v tom místě prý má (měla) stanoviště. Druhá možnost je, že jsem píchnul něco většího za hřbet, ale to si myslím, že bych v té mělké vodě poznal. Nevýhodu bylo moje postavení, neboť jsem nástrahu házel 15 metrů těsně podél břehu.

text: Robur

foto: www.jablib.cz, Mr.Stick
Autor: Robur - ®

Diskuse k článku (66 reakcí)

Přečteno: 12 762x
Průměrná známka: 1.6

Související články

Moje ryby II.

Druhá část vyprávění o autorových strastech i radostech s tuzemskými rybími druhy.

Co je nového (všeobecné)
Oznámení - obecné
Vložit oznámení

Umrti

S litosti Vam oznamujeme,že nas dne 18.11.2016 opustil naš dlohiletý přìtel,rybàř pan
JIŘÍ LINKA
V organizaci působil od roku 1977 a od roku 1985 jako jednatel.
Přejeme...

Kalendář akcí - obecné
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniTriko DOC dětské

Za 250 Kč s DPH.
Dětské triko s krátkým rukávem a vtipným potiskem, kvalitní materiál 100% bavlna, různé barvy. Vel.4-10 let.


akce, rybarenidam effzett thermo suit

Za 4 599 Kč s DPH.
Kvalitně provedený termo oblek s vodním sloupcem 8.000mm.


Doporučujeme prodejnu
Adresář prodejen
Rybářské potřeby - Rybáře Rybářské potřeby - Rybáře

Karlovy Vary, Sokolovská 81