Výroba splávků z balzy

29.11.2019 - Miloslav Goláň

K rybaření jsem se vrátil asi po pětadvaceti letech. Předtím jsem jako náctiletý rybařil s bratrem a otcem snad každý víkend. Brali jsme to jako perfektní zábavu, když jsme hlavně v létě až po pás ve vodě prohazovali břehy Bečvy a snažili se ulovit toho největšího pstruha. Teď, když jsem se k rybolovu vrátil, nestačil jsem se divit, kam se mezitím vývoj dostal a co všechno se změnilo ve prospěch sportovních rybářů. Přibyly nové techniky lovu, objevily se moderní materiály, rybářské obchody praskají ve švech, jak jsou přeplněné různým zbožím, ze kterého mi jde hlava kolem. A to nemluvím o e-shopech.

Kolik času uteklo, mi došlo, až když jsem začal pátrat, jakou výbavu si pořídím, protože z rybářského náčiní mi nezůstalo krom nadšení nic. Všechno jsem tenkrát daroval kolegovi, který s rybařinou začínal, a tak nezbylo než znovu nakupovat. Sám mám velkou zkušenost z obchodní činnosti, a tak jsem tušil, že nákup v kamenné prodejně nebude nic lehkého. Co prodavač, to názor, většinou ovlivněný výší rabatu na daném zboží, protože pro naše krásné oči to nedělají. Potřebují živit rodiny, platit nájmy… Přesto je chválím, protože v kamenných obchodech získávám přehled, který když jsem sám u vody, nedostanu. Také ceny mě nenechávaly spát, proto brzy došlo k rozhodnutí, kterým směrem se budu ubírat ze startu. O tom, že to určitě nebude kaprařina, nerozhodla jen cena nutného vybavení, ale i to, že jsem spjatý s řekou Bečvou, na kterou jsem nikdy nezapomněl. Nakoupil jsem základ na lov se splávkem. S výběrem pomohli kamarádi, osvěžili mi paměť. Ono se toho v plavané naštěstí pro mne tolik nezměnilo a to, co fungovalo dobře před třiceti lety, funguje stále.

Navíc mám jednu vypozorovanou zkušenost - kde jsme s otcem chytali parmy před třiceti lety na Bečvě, tam je chytám i dnes a o pstruzích to platí také. Ano, řeka se změnila, po povodních v roce 1997 se upravilo koryto řeky, zpevnily se břehy, vyčistilo se dno, člověk by řekl, že po všech těch zásazích člověkem do přírody to s rybami bude jinak - není. Ryby jsou stále tam, kde jsme je chytávali. Krásné, divoké a nevyzpytatelné. Snad jen ještě jedna poznámka, kvalita vody šla podstatně nahoru a myslím si, že se udělal kus práce na některých našich tocích, za což jsem hodně vděčný.

Postupně jsem dal během roku vše dohromady, od povolenky až po výbavu. Nastudoval jsem spoustu literatury, přečetl hodně článků a shlédl hodně videí, až jsem nakonec usoudil, že jsem připravený. Avšak, zdaleka jsem nebyl. To ale člověk pochopí, až když do té stejné řeky podruhé vstoupí.

A tak jsem začal se splávkem prohazovat břehy řeky a vytahovat pstruhy, tlouště, parmy a ostré (ostroretky) a ničil jsem své splávky. Tu vypadlo očko na vedení silonu, tu jsem při nešetrném náhozu vylomil anténku nebo spodní tyčinku, o přeřezaných vodicích bužírkách nebo ventilkových gumkách ani nemluvě... Až mě to začalo pořádně štvát. To, že splávek někde utrhnu svou nešikovností, je už víceméně moje chyba. Ale že se mi splávek rozpadá pod rukama, tak to už je věc výrobce. Splávky na oko krásné, ale technologicky špatně postavené.

Začal jsem přemýšlet, že se do nich pustím, ale jak na to, jsem moc nevěděl. Podotýkám, že jsem se do výroby nepouštěl proto, abych ušetřil. To se vlastně ani nedá. Dnes jsou splávky v cenách, na jaké se při vlastní výrobě po započítání všech nákladů jen těžko dostanu. Spíš mi vadilo to zklamání u vody, když jsem musel převazovat nový splávek, protože ten původní se zničil, a když mi přesto, že s sebou mívám zásobu splávků, došly ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekal.

Mým cílem je, aby splávek vydržel co nejdéle. To se dá ovlivnit asi třemi faktory. Za prvé výběrem splávku - to znamená jeho tvarem a univerzálním použitím na daném revíru. Mám tím na mysli, že na řece se střídají proudy s tišinami. Druhým faktorem je správně zvolený návazec s háčkem z hlediska kmenového vlasce. Tím třetím faktorem je kvalita zpracování. Došel jsem k závěru, že toto jsou faktory, které dokážu ovlivnit, tudíž jsem schopen zajistit lepší životnost splávků.

Proberu to ale to postupně. Tvar splávků představuje asi největší zdržení. Nejlepší je, když už jsem našel tvar, který mi vyhovuje. Ten pak jen zkopíruji. No a nebo prostě hledám. Hledal jsem a vyrobil jsem několik tvarů a z nich pak vybral takový, který se v proudech řeky dobře vodí a je vidět. Nakonec jsem jej upravil na velikost, která mi vyhovuje. Když jsem tímto prošel, mám vyhráno a můžu se pustit do stavby.

Upozorním ještě na vlastní návazec. Je sice možné chytat na kmenový vlasec, ale pokud uvíznu za nějakým kamenem nebo na druhém břehu v roští, zbytečně o splávek přijdu. Proto je lepší chytat s návazcem o síle menší, než je kmenový vlasec. Já volím šestnáctku kmenový vlasec a na návazec čtrnáctku. Je to hlavně z důvodu bojovných parem, pro které se šestnáctka jeví jako dobrá volba. Další výhodou je pro mě to, že šestnáctka se lépe ovládá za větrných dní, kdy slabší silony neudržím v pohotovosti a připravím se tak o množství záběrů, které propásnu. Tohle všechno je ale asi také otázkou zvyku. Dovedu si představit, že spousta rybářů chytá na jemnější náčiní a nedělá jim to problém.

A teď k samotné výrobě… Používám malý soustruh, ale jde to i s vrtačkou, jen doporučuji takovou, která má vyšší otáčky. Co se balzy týká, vybírám tvrdou, v žádném případě ne měkkou. Pokud byste nebyli s kvalitou balzy spokojení, je také možné blok slepit z několika prkýnek a tím vlastně docílit požadované tvrdosti. Balza je dnes běžně dostupná, nicméně její cena je někdy přehnaná. Je také možné najít modelářskou prodejnu a zkusit to co já, tedy spojit se s nějakým výrobcem modelů z balzy a od něj odebírat odřezky. Věřte, že tímto způsobem se můžete dostat k balze za minimální náklady. Pokud neuspějete, nakupte prkénko balzy o tlouštce, jakou potřebujete k soustružení, případně, jak už jsem psal, si slepte několik destiček dohromady.

Bloky balzy si připravím tak, že na jejich protilehlých stranách si naznačím středy a ty co nejpřesněji odvrtám, nejlépe vrtákem průměru 0,8 mm. Snažím se být co nejpřesnější, nevrtám skrz a ani by to nešlo, protože nevlastním tak douhý vrták. Stačí prostě z každé strany tak hluboko, jak jen to jde. Oba otvory budu potřebovat na upnutí do soustruhu, abych upevnil blok co nejvíce v ose. Při vrtání se vždy přesvědčím o tom, jak je tvrdost balzy důležitá. V měkké balze vrták spíše sjíždí a vyvrtá něco jako elipsoidní díru, se kterou se později při upínání těžko bojuje. Vůbec se nevyplatí vrtat v ruce. Nejlépe to jde ve stojanové vrtačce, a to tak, aby byl vrt co nejvíce kolmý.

Pokud nemáte stojanovou vrtačku, můžete slepit blok ze dvou prkýnek, přičemž před jejich slepením protlačíte jehlou osu do každé destičky. Protlačenou osou pak prkýnka k sobě slepím disperzním lepidlem a protlačená osa mi vytvoří jakoby díru po celé délce. Je to dokonce přesnější metoda než vrtání. Nicméně při práci s blokem, který není lepený, nezbývá než díru odvrtat. Časově je vrtání určitě rychlejší než čekání na zaschnutí lepidla, ovšem lepidlo zase zpevní balzu, a to právě v místě osy, ka se bude později vlepovat spodní tyčinka a horní anténka. Každá metoda má svá pro a proti, já sám používám obě.

Když mám navrtáno, pokusím se blok upnout do soustruhu. Nebudu psát dále o vrtačce, tyto návody jsou běžně k nalezení na internetu i s postupem. Pokračuji tedy se soustruhem. Jedná se o malý čínský výrobek, ale šikovný kutil si ho dokáže sestrojit i sám. Pokud vás soustruh zaujal, lze ho objednat v Číně za zhruba 600 Kč i s dopravou, když budete mít štěstí. Pokud ne, do 1 000 Kč se vejdete určitě. Soustruh je jednoduché konstrukce, na straně pohonu má sklíčidlo a na druhé straně koník umístěný na lyžinách a upnutý křídlovými maticemi. K tomu, na co budu soustruh potřebovat, je to dostačující řešení. Se soustruhem jsem obdržel i sadu malinkých dlát, které jsem však hned vyhodil. Jsou prakticky úplně k ničemu. Na balzu se nehodí a vlastně ani nechápu, k čemu by se hodit mohla. Jsou vyrobená z materiálu, který zrezivěl už po cestě z Číny. Já se spokojím s broušením. Nebudu prakticky soustruřit nožem, ale pouze obrušovat smirkovým papírem. Postupuji od nejhrubšího zrna až po leštění.

K upnutí balzy do soustruhu používám čtyřhran vybroušený z vrtáků nebo, jak je patrné z fotografie, vrutový unašeč, na který blok balzy jednoduše našroubuji. Opatrně a samozřejmě v ose. Druhá strana se opře o koník, na který ještě nasadím podložku, která zabrání, aby se koník do balzy zatlačil hluboko. Vše nasadím do předem odvrtaných, popřípadě protlačených děr. Než k tomu všemu ale dojde, je dobré si budoucí tvar splávku nahrubo nožem ořezat. Je pak třeba ubírat méně materiálu a nehrozí protočení na již zmíněném trnu ve sklíčidlu.

Na fotografii je vidět upnutí i s podložkou na koníku a nahrubo ořezaný blok balzy, vše připravené k broušení.

K broušení přistupuji s lehkostí a nikam nespěchám, přesto jde práce rychle. Smirkový papír přikládám zespoda a držím jej oběma rukama, takže horní stranu dobře vidím a mohu tak kontrolovat stav obrušování. Používám proužky brusného papíru, Začínám hrubým, např. P80, a končím jemným, P240. Pak ještě povrch zaleštím klidně tisícovkou. Tvar si kontroluji šablonkou vyrobenou třeba z plastové tabulky s vnitřním profilem budoucího splávku. Pokud se rozhodnu pro sériovou výrobu, vyrobím hrubovací šablonu s tvarem z nějakého hrubšího materiálu s nalepeným smirkem, ale o tom někdy příště. Když se dopracuji k vysoustruženému tvaru, který dokonale vyleštím jemným smirkovým papírem, můžu splávek ze soustruhu sejmout. Snažím se pracovat čistě. Když si teď dřevo zamastím, nic nepůjde zachránit.

Tvarování je tím hotové a já můžu dokončovat. Následuje povrchová úprava a kompletace splávku. Jako první provádím lakování. Osvědčil se mi lodní lak naředěný v poměru zhruba 1 : 1 se syntetickým ředidlem. Postupuji tak, že do vrchní části splávku, do díry po unašeči v soustruhu, zastrčím nýtek do nýtovací pistole a do spodní části zbytek nějakého drátu o průměru 0,8 mm. Stačí opravdu kousek. Splávek namočím do laku, za nýtek uchytím klamerkou tak, aby přebytečný lak stékal po zasunutém spodním drátku. Je to vcelku snadná práce, ale i zde platí, že je třeba mít všude čisto, nikde žádný prach. Namáčení opakuji vždy po zaschnutí třikrát. Po třetím namočení nechám splávek v teple vyschnout 24 hodin.

Pak jej v ruce přebrousím jemným smirkovým papírem a začnu kompletovat. Jako vrchní anténku použiji kuchyňskou špejli. Vyberu tvrdou, nakrátím ji na soustruhu, jednu stranu zabrousím do špičky a druhou, vrchní, krásně dokulata. Zkusím vsunout špejli do splávku, do díry po nýtku. Mělo by to jít krásně těsně. Pokud vše jde, jak má, epoxidem špejli přilepím, do spodní části vlepím uhlíkovou tyčinku o průměru 0,8 mm, také epoxidem. Takto připravený splávek nastříkám bílou barvou ve spreji, krepovou páskou přitom překryji uhlíkovou tyčinku. Po důkladném zaschnutí zamaskuji zase krepovou páskou a nastříkám reflexní barvou vršek. Po opětovném zaschnutí znovu stříkám, tentokrát černou barvou spodek splávku. Poté vše dokončím poslední vrstvou lodního laku. Splávek vnořím do laku hlavou dolů. Držím ho při tom za uhlíkovou tyčinku, ponořím ho až po uhlík a zase ho na kolíčku na prádlo nechám vyschnout. Přebytečný lak steče. Po dokonalém vyschnutí pak lakuji splávek ještě jednou.

Ještě dovětek k barvení. Zpočátku jsem barvil namáčením, jenže barva pak zasychá dlouho, vrstva je zbytečně silná a povrch splávku je měkký. Stříkání vše urychlí. Když používám reflexní značkovací barvu, je vždy nutné nanášet ji až na bílou barvu a vždy je nutné aplikovat také vrchní lakování pro delší životnost barvy.

Teď chybí už jen drobnosti. Ze zvonkového drátu na kulatině o průměru 0,8 mm stočím očko tak, až dostanu délku komletního očka i se stočenou částí v délce asi 6 mm. Do splávku udělám dírku v místě, kam chci dát očko. Nevrtám, vrták může sjet a poškodit splávek. Prostě jen vpíchnu špendlíkem nebo jehlou dírku. Očko potřu epoxidem a zašroubuji do vzniklé dírky. Stočením očka vlastně vznikne závit, ať už pravý nebo levý, záleží na tom, jak jsem točil, a ve směru závitu očko našroubuji. Tohle očko už nikdy nevypadne. Na spodní tyčinku nasadím bužírku tak, aby dobře seděla i s provlečeným silonem. Musí být dostatečně pevná, ale musí také umožňovat posouvání silonu. Pokud budu na lovu často měnit hloubku ponoru, může se stát, že to bužírka nevydrží a praskne. Existuje jednoduchá pomoc - na silon pod splávek nasadím ještě jednu jakoby náhradní bužírku, tu nechám na silonu volně jezdit. Zabrzdí ji vyvažovací olůvko a to nebude ničemu vadit. Pokud by došlo k prořezání původní bužírky, nasadím jednoduše náhradní, která je na silonu připravená. Tak a je hotovo. Hurá na ryby!

Vždy je co zlepšovat. Splávky rozdávám svým známým a rád si pak poslechnu jejich názory. Některé jejich postřehy jsem schopen realizovat a tím kvalitu posouvat zase o kus dál.