Když ráno vstanete z postele a svítí sluníčko, je to parádní pocit. Jenže pohled na venkovní teploměr vás pak rychle přivede do reality – jsou mínus tři stupně. Ovšem. Není se čemu divit, protože dnes je Mikuláš. Ale ani to mě nemůže odradit od úmyslu vyrazit na ryby. Je to prostě jen další den v mém rybářském kalendáři. U říčky je krásně. I když ruce trochu mrznou a od pusy jde pára. Co na tom. Sluníčko se dere přes opar a okolo poledne bude jistě okolo pěti nad nulou. Jsem přesvědčený, že tloušti už čekají…
Dnes se podívám, zda se dá na tomto místě uspět se splávkem. Plavanou mám rád a i svou první rybu v životě jsem chytil se splávkem. Říčka není velká. Je to vlastně starý mlýnský náhon, a tak mi stačí jen lehký jednogramový splávek, a protože je to splávek malý, používám typ stick s dobře viditelnou anténou. Ona to vlastně ani anténka není, jen zúžené tělo splávku na vrcholu. Takový splávek je velmi dobře vidět i v proudné a zvířené vodě.
Na dovážení splávku používám broky. Abych dostal nástrahu rychle ke dnu, soustředím zátěž asi deset centimetrů nad háček. Čím dříve bude nástraha u dna, tím dříve bude chytat ryby. Je to snad ta nejjednodušší sestava se splávkem, jaká se dá vůbec použít. A přesto dokáže nachytat mnoho ryb. Nachlup stejnou používám v létě, když jdu na tlouště s třešněmi. Že je splávek, respektive jeho vrchol robustnější vůbec nevadí. Tloušť není z těch ryb, které jen tak poťukávají. Ten nástrahu prostě popadne a hotovo. Ovšem dovede ji i bleskově pustit, takže musíte být při zaseknutí rychlí.
Jako nástraha mi poslouží napařený toustový bílý chleba. Dřív jsem používal rohlíky, ale ty nevydrží na háčku tak dlouho jako právě toustový chleba, který tak rychle nevysychá. Možná se zdá být tohle sousto trošku velké, ale tlouští tlama nezná hranic. Větší kousek pečiva slupne bez problémů i ryba sotva dvaceticentimetrová, a to sousto ve vodě ještě nabobtná. Pro tlouště okolo čtyřiceti centimetrů je to jako malina. Ovšem není třeba to přehánět, a hlavně je důležité používat větší háček. Malý snadno vytáhnete z tlouští tlamy, aniž by se zasekl.
Voda je křišťálově čistá, a to je jeden z problémů lovu na malých vodách. Když lovíte ze břehu, ryby vás prostě vidí a opatrný tloušť nezabere. Když spouštíte splávek podél břehu a ryba napoprvé nezabere, stahujete ho pak zpět, a i tohle mazané tlouště dostatečně varuje. Proto je výhodnější lovit z vody, pokud to jde. Vlezu tedy do říčky, jdu proti proudu a snadno tak obsáhnu oba břehy. Splávek nestahuji, protože plave ke mně. Ovšem pozor na teplotu vody. V tuhle dobu je skutečně třeba se dobře chránit, protože ve studené vodě prochladnete jedna dvě. Dobré teplé prádlo a kvalitní ponožky jsou zcela na místě.
Nahodím a stále udržuji jak vizuální, tak i fyzický kontakt se splávkem. Vlasec se musí neustále dobírat, aby nevznikl pytel. Záběry mohou být opravdu rychlé a ryba dovede nástrahu i bleskově pustit. Malé zaváhání znamená, že skóruje ryba, a ne vy. Pohříchu nejrychlejší jsou právě ti nejpěknější tloušti. Ti malí přidrží splávek déle, ale o ně nám určitě nejde. Když už se hodlám máchat v ledové vodě, chci prostě zajímavější rybu. Každá pěknější mě přímo rozehřeje.
První tloušť nepatří právě k těm největším, ale je to hezká ryba. Takových jsou tu spousty a nebude snadné se přes ně dostat k něčemu zajímavějšímu. Problém je ve dvou věcech – ti malí jsou hodně rychlí a útočí na jakkoli velké sousto a větší ryby si ještě plaším jejich častým zdoláváním. Čím více malých tloušťů z jednoho místa chytíte, tím menší šance je na záběr většího kusu. Bohužel se s tím nedá nic dělat. Tento kousek zabral na poměrně mělkém místě a blízko mě, takže mám pořád šanci.
Následující tloušť už je zajímavější a patří k těm hezkým čtyřicítkám, které patří na malých vodách k těm slušnějším kouskům. Ryba zabrala na rozhraní hlubší a mělké vody. Stála tedy na svém typickém letním stanovišti. Ale u tloušťů to tak je. Nestěhují se s chladnoucí vodou hned do hloubek. Šmejdí všude a čile shání potravu. Nejlepší k jejich lovu jsou slunné dny a ten dnes rozhodně bude.
Pomalu postupuji proti proudu a chytám další a další ryby. Je to takový mix tloušťů všemožných velikostí. Většina z nich má háček pevně zaseklý v horním patře kousek za okrajem tlamy. Z většího háčku mi zatím neupadla jediná ryba. Tlouští tlama je dost tvrdá a malé háčky se často zaseknou jen v blance tlamy a pak se buď krátce po zaseknutí, anebo během zdolávání vytrhnou. Zpočátku jsem zkoušíval malé háčky a experimentoval s jejich tvary. Teď už vím, že v tomto případě to není ta nejlepší cesta.
A je tu další ryba. Tento kousek je trochu vybledlý, což není v čisté vodě obvyklé. Červeň ploutví je úplně minimální, ale černé rámování šupin je dobře zřetelné. Právě tímto se snadno odliší od ostatních jelců. Proudník i jesen mají šupiny jiné. Během chvíle je to další ryba přes čtyřicet centimetrů a je asi jedenáctá v pořadí. Dnes je skutečně tlouští den. Přesouvám se na poslední místo, které bych rád prověřil.
Tohle místo je nejhlubší ze všech a dost na něj spoléhám. Posílám splávek těsně ke břehu a sotva se usadí na hladině, jde bleskově pod vodu. Neváhám ani vteřinu a okamžitě zaseknu. Podařilo se. Na konci vlasce se zazmítá silná ryba. Silnější, než byly ty předešlé. Prut se hezky ohne a opatrné zdolávání začíná. Šestnáctka na navijáku sice vydrží hodně, ale větší tloušti jsou dost záludní. Kličkuje mezi kameny a snaží se ukrýt pod břehem. Jsou tam převislé suché trávy a větvičky nějakého křoví. Kdyby na nich vlasec uvázl, mohl by to být konec.
Nakonec se mi to podařilo a já držím tlouště v rukou. Hezká padesátka, která jde do vody stejně jako ostatní. Dívám se, jak pomalu mizí v proudu, a vylézám z vody. Po hodině a půl už toho mám dost a těším se, jak budu doma hezky rozmrzat a znovu si v hlavě přehrávat ten svůj dnešní rybářský „film“…
Rybářské centrum Olomouc
