Lov se splávkem vyváženým jen těstem

13.10.2018 - Milan Tychler

Někdy se vrhnu do chytání naprosto po hlavě a dravě (někteří to tak mají pořád), jindy na to jdu s naprostým klidem, rozvahou a chci u vody hlavně jen v klidu pobýt bez ohledu na výsledek, který pro mě začíná být čím dál méně důležitý. V takové dny obyčejně chytám se splávkem nebo dvěma jen tak kousek od břehu a musím říct, že se občas dějí věci!

Řekl bych, že mnoho rybářů je skálopevně přesvědčeno o tom, že velkou rybu mají šanci chytit jen tehdy, když dokážou nahodit svou nástrahu s patřičným rozmachem alespoň sto metrů daleko. Někdy to tak je a na některých vodách to skutečně platí. Ale na malých vodách, které můžete téměř odkudkoli prakticky přehodit, nemá smysl nahazovat nijak daleko. Naopak je dobré držet se vhodných míst u břehu. Vhodnými místy myslím ta, kde je větší hloubka, ideálně u nějaké překážky nebo rostlin, protože tam se ryby, a to i ty největší, velmi rády zdržují. Na malých vodách nenachází ryby mnoho úkrytů. Nicméně je potřebují a je jejich přirozeností se u takových míst nejen zdržovat, ale i vyhledávat potravu.

Jako mladý rybář jsem tuhle věc vůbec nerespektoval. Měl jsem prut s navijákem a tím se dalo hezky daleko házet. K čemu  by tohle nářadí bylo, kdybych ho nevyužíval? Nebral jsem skutečnost, že mohu chytat i blíže ke břehu, jako možnost. Nač chytat pod nohama? Jako kluci jsme si bůhví proč vždycky mysleli, že největší ryby musí být uprostřed rybníka, a myslím si, že mnoho rybářů si to myslí dodnes. Tenkrát jsme skutečně nachytali více ryb dál od břehu, ale nebylo to tím, že by ryby u břehu nebyly. Bylo to tím, že jsme u břehu nechytali, a také jsme byli dost neposední, takže i když jsme to zkoušeli, ryby jsme si obvykle vyplašili a ty pak nebraly. Zkušenosti s většími rybami u břehu přišly až později s věkem.

Teď je to jinak. Na malých vodách mnohem častěji chytám u břehu hned z několika důvodů. Je to jednoduché, mohu přesně a tím pádem i méně krmit a mohu chytat s pevným splávkem, což by v dálce nebylo možné. Přináší to ale i nevýhody. Tedy, jak se to vezme, protože ne všichni to máme stejné. Tento lov nemá smysl na některých vodách zkoušet během dne a zvláště problematické je to na vodách hodně frekventovaných. Člověk si musí ráno skutečně přivstat anebo chytat až večer, což každému nemusí úplně vyhovovat. Abych pravdu řekl, mně ranní vstávání příliš nevadí. Nebyl jsem nikdy velký spáč, ale vstávat na ryby ve tři ráno, to už mě také přešlo. Zvláště když vím, že na mnoha vodách se dají ryby bez problémů chytat kdykoli přes den. Nicméně voda, na kterou se hodlám vypravit, patři mezi ty ranní a noční. Přes den je to na ní celkem marné…

Když mi mobil připomíná, že mám vstát, je ještě tma. Abych pravdu řekl, včera jsem se na ryby moc těšil, ale teď už tak nadšený nejsem. Nejraději bych se otočil a ještě si tu hodinku vychutnal, ale když už jsem se jednou rozhodl, tak vstanu, abych toho později nelitoval. Potichu se vytratím z ložnice. Udělám si kávu, abych se trochu probral, a dám si do ní hodně mléka, aby rychleji vychladla. Vypiju si ji cestou v autě. K vodě je to jen pár kilometrů a je všední den. Cesty jsou zatím prázdné a myslím, že u vody nikdo nebude. Tedy alespoň v to pevně doufám, protože přesně vím, kam si chci sednout, a pokud by bylo tohle místo obsazené, jen těžko budu hledat alternativu.

U vody naštěstí nikdo není, a tak hned mířím k vrbovému keři, pod kterým je malá hlubinka, a kousek vlevo začíná pás vodních rostlin. Je to skvělé místo. Často bývá obsazené jako první, ale ti, co tu sedávají, nikdy nechytají u břehu, ale nahazují daleko před sebe. On tu vlastně nikdo nechytá se splávkem. Všichni chytají na položenou. Hladina této staré zatopené pískovny se v obloze zračí už více než padesát let. Není hluboká, a i když tu kdysi bývaly hlubší jámy, dnes už jsou zanesené sedimentem a spadaným listím z okolních stromů.

Je tu jen málo míst s tvrdším dnem a alespoň nějaký ten dolík se hledá dost těžko. Jedno takové místo je právě tady, kousek od břehu. To je můj cíl. Jdu jen tak nalehko s jedním prutem, protože to, co chci dnes dělat, vyžaduje pozornost a soustředění. Druhý prut by mi jen překážel. Je to dost nezvyklé, ale pro dnešní chytání mám připravenou pětimetrovou boloňku, kterou jinak používám na menších řekách. Mám k tomu dva důvody. Jednak kvůli hloubce, protože budu chytat s pevným splávkem, a také kvůli tomu, abych mohl položit splávek dál od břehu, což by s krátkým prutem nešlo.

Má lovná sestava je velmi jednoduchá. Na osmnáctce vlasci je navlečený malý splávek a na jeho konci háček. Žádný návazec, žádná zátěž, nic dalšího na vlasci není. Jak ale splávek vyvážím, aby stál? To je jednoduché. Na háček nastražím tak velký kousek těsta, jaký stáhne splávek pod vodu. Důležité je seřídit hloubku přesně tak, aby byla anténka jen malý kousek pod hladinou. Jakmile ryba sebere nástrahu ze dna, vlasec se buď bude napínat, anebo anténka či celý splávek vystoupí na hladinu. To je pak pokyn k zaseknutí. Je to velmi jednoduché, praktické a je to dokonalá past i na opatrné kapry. Je tu jen jedna podmínka - nesmí foukat. Ideální lov je na úplně klidné hladině a to právě teď je.

Svítá a já už potichoučku připravuji všechno potřebné, abych mohl nahodit. Opatrně zapíchnu vidličky do břehu tak, abych mohl prut vystrčit co nejvíce nad vodu. Okolo splávku rozhodím pár zrnek kukuřice, trošku pelet a uválím i pár kuliček z těsta, které vzápětí žbluňknou za kukuřicí. Ještě udělám trošku vnadicí směsi. Záměrně ji hodně převlhčím, aby se s lehkým plácnutím rozbila na hladině a udělala hezký mrak. Všechno tohle probíhá tiše, bez velkého spěchu. Nesmím si ryby vyplašit dříve, než začnu skutečně chytat. Když lehkým spodním zhoupnutím posílám nástrahu se splávkem před sebe, slunce se ukáže na obzoru. Nahození je tiché a splávek se poslušně zanoří pod hladinu. Odložím prut do vidliček, napnu vlasec a už jen tiše čekám, kdy to začne.

Konečně se okolo splávku objeví drobné bublinky. Znamení, že ryby našly návnadu na dně a začaly se krmit. Jsem napnutý jako struna před prasknutím. Vlasec se maličko povolil, napnul, povolil a tenká anténka splávku se objevuje na hladině. Okamžitě mám prut v ruce a sekám. Do prázdna. Nevadí. Namáčknu na háček beztvarý kousek těsta a šup s ním zpátky. Ani se pořádně neusadím a splávek už je zase na hladině. Tentokrát zaseknu správně a ryba vyrazí z místa. Nechám ji odjet od břehu, vezmu do ruky podběrák a jdu opatrně kousek stranou. Tam kapra zdolám, podeberu a zase pustím. Slušný kousek okolo padesáti centimetrů. Další rybou je lín, pak ještě jeden, karas, menší kapřík a zase pěkný kapr. Do devíti hodin chytím ještě docela slušného amura a pak už jsou to jen línci a karasi. Větší ryby od břehu odjely, protože už je na ně toho hluku příliš, ale nezdržely by se tu ani tak. Mnohokrát jsem to tady zkoušel od devíti do oběda a o slušnější rybu jsem v tu dobu nikdy nezavadil. Jsou tu prostě jen ráno a pak zmizí. Takže je čas, abych zmizel taky…

Odcházím od vody ve chvíli, kdy se k ní někteří teprve chystají. Kamarád chodí zásadně až okolo deváté. Ráno si rád přispí, pak jde k vodě, nahodí, položí dva pruty do stojanu a zase klimbá. Hezký relax, ale nic pro mě. To já si odpoledne vyrazím někam na tlouště. Myslím, že dnes by se mohl nějaký lepší kousek splést u starého mlýna, kde dozrávají mirabelky a padají do vody. Zkusím nějakou napíchnout na háček a uvidíme…