V předchozích dílech naší rybářské abecedy jsme se zaměřili na starobylou a přece stále nesmírně populární rybolovnou techniku, kterou známe pod názvem plavaná. Řekli jsme si, že dnešní plavaná má mnoho různých variant vyžadujících odlišné náčiní, představili si základní typy plavačkových prutů a pověděli si něco více o roli splávku při chytání na plavanou. Sestava k lovu na plavanou se kromě splávku skládá ještě z vlasce, zátěže a háčku, na který umisťujeme nástrahu. Kromě toho patří do výbavy rybáře lovícího na plavanou ještě celá řada dalších potřebných a užitečných pomůcek. A právě těmto součástem výbavy k lovu na plavanou se budeme věnovat v dnešním díle rybářské abecedy.
Háček ve velké bolení tlamě sedí, zdá se, pevně.
Plavačkové vlasce
V případě plavané používáme prakticky výhradně klasické vlasce, kterým říkáme monofilní (jen ve zcela výjimečných případech se používají pletené šňůry). Důležitým kritériem je však jeho využití, konkrétně to, jestli používáme vlasec jako kmenový, nebo návazcový - tzv. forpas.
Různých vlasců na plavanou je už dnes k dostání nepřeberné množství.
Kmenové vlasce
Kmenový vlasec je zjednodušeně řečeno hlavní vlasec, který máme namotaný v navijáku, případně upevněný na biči nebo děličce. Každý vlasec má určité specifické vlastnosti, jako je tloušťka, pevnost v tahu, pevnost v uzlu, barva, viditelnost, životnost, průtažnost, tvarová paměť, výše tření, potápivost apod. Plavaná je obecně jemný způsob lovu, a proto se vesměs používají slabší vlasce, nejčastěji o průměru 0,12-0,18 mm. Při chytání s takto jemnou výbavou je pochopitelně potřeba, aby měl vlasec svou kvalitu.
Mnoho rybářů se při koupi vlasce pídí především po absolutní pevnosti v tahu, opravdovou sílu vlasce však určuje především jeho pevnost uzlová. Dalším důležitým parametrem vlasce je jeho životnost, tedy jeho schopnost si při dlouhodobějším používání udržet stále svoje parametry. Barva kmenového vlasce většinou nehraje rozhodující roli. Z různých průzkumů vyplývá, že zbarvení vlasce nemá zásadní vliv na chování ryb - snad s výjimkou těch nejprůzračnějších vod.
Plavačkových vlasců je dnes k mání nepřeberné množství a každý si během roků zkoušení a rybářské praxe najde svého favorita. Není přitom dogma, že musíme používat vlasce speciálně určené k lovu na plavanou, protože i feederový, přívlačový či jakýkoliv univerzální vlasec může dobře posloužit stejně dobře. Záleží spíše na tom, aby měl vlasec dobrou kvalitu, přiměřenou tloušťku, a aby byla plavačková sestava celkově správně vyvážená.
Důležitým kritériem - notabene pro mladého začínajícího rybáře - je pochopitelně i cena výrobku. Mezi plavačkovými vlasci dnes existují velké cenové rozdíly a rozhodně pokaždé neplatí přímá úměra, že čím dražší, tím také kvalitnější a trvanlivější výrobek. Na druhé straně se rozhodně nevyplatí kupovat za pár korun druhořadé nekvalitní výrobky, které vás mohou připravit o spoustu cenných úlovků a stejně je budete muset brzy měnit. Při výběru vlasce bychom zkrátka měli vždy hledat rozumný poměr mezi cenou, kvalitou a životností.
Koncovou část udice, na níž je navázán háček, tvoří návazcový vlasec neboli forpas. Pokud nám berou cejni, bývá forpas pokrytý vrstvou jejich charakteristického slizu.
Návazcové vlasce - forpasy
Návazec neboli forpas je důležitou součástí každé plavačkové sestavy. Jedná se o koncovou část udice, na níž je navázán háček. Forpas splňuje hned několik funkcí - jednak zjemňuje sestavu v nejcitlivějším místě, kde se ryba setkává s nástrahou, dále hraje roli při indikaci záběru a v neposlední řadě má svůj význam i při uváznutí, protože pokud je vázka pevná, utrhneme pouze návazec, a ne celou montáž i se splávkem, čímž ušetříme spoustu času i peněz. Délka návazce se odvíjí od cílové ryby, způsobu lovu, roční doby apod. V průměru se pohybuje někde mezi 15 a 35 cm, ale například plavačkoví závodníci užívají při lovu cejnů a dalších ryb ze dna i půlmetrové a delší návazce.
Návazcové vlasce by měly mít podobné vlastnosti jako vlasce kmenové. Důležitými kritérii je jejich tloušťka, pevnost, měkkost a průtažnost, a na rozdíl od hlavních vlasců se klade důraz i na barvu. Tloušťka návazce by měla být v ideálním případě zhruba o 2-4 setiny milimetru menší než síla kmenového vlasce. Pokud tedy máme kmenový vlasec o tloušťce 0,16 mm, volíme forpas v rozmezí 0,12-0,14 mm. Návazcové vlasce by měly být pevné a také co nejměkčí a nejprůtažnější, aby mohly absorbovat prudké výpady ryby při zdolávání. Na forpasy se používají vlasce světlejších barev, využít lze i průhledné fluorokarbonové vlasce. V rybářských prodejnách se dnes již běžně prodávají speciální návazcové vlasce na malých cívkách po 25 nebo 50 m. Návazec si lze vyrobit i z klasického vlasce, měl by však splňovat výše uvedené vlastnosti.
Zásobníky na návazce
Důležitou pomůckou při lovu na plavanou je zásobník na návazce. Návazce se při lovu trhají, často je také potřeba změnit jejich tloušťku, délku či velikost háčku, a proto je dobré mít návazce nachystané dopředu. K tomu, aby se nezamotaly do sebe nebo se jinak nepoškodily, slouží návazcové zásobníky, kterých je několik typů. Většinou jde o plastové skládací karty -návazec se za háček zahákne na jeden konec karty a druhý konec s očkem se zasune do samostatné těsné štěrbiny na druhém konci karty. Existují i jiné systémy uchycení, některé např. využívají k napnutí návazců gumičky. Zásobník pro rekreační plavanou by měl pokrýt aspoň základní potřeby této rybolovné techniky - měl by tedy pojmout několik desítek návazců o různých délkách, průměrech vlasců a velikostech háčků.
Nejběžnější zátěž používanou k lovu na plavanou dnes představují bročky.
Zátěže na plavanou
Zátěž patří mezi nejdůležitější části plavačkové sestavy. Rozhoduje o mnoha věcech, které bezprostředně ovlivňují samotný lov. Množství zátěže rozhoduje o vyvážení splávku, její rozložení pak o vlastnostech celé sestavy, včetně signalizace záběru. Zátěž a její rozložení na vlasci rozhodně nesmíme podcenit. Špatné rozmístění zátěže může chytání značně znepříjemnit, třeba jen tím, že se bude montáž při lovu s odhozem zamotávat a nebude možné pořádně nahodit. V dnešní době se používají především dva typy plavačkové zátěže - bročky a torpily (olivky).
Bročky
Bročky jsou dnes nejpoužívanější zátěží na plavanou. Mají tvar kuličky s výřezem, do nějž se vloží vlasec, a následným smáčknutím se broček fixuje na vlasci. Výhodou bročků je především to, že se vyrábějí v nejrůznějších velikostech a hmotnostech, což umožňuje velkou variabilitu při vytváření montáže.
Podle rozmístění bročků na vlasci se rozeznává několik typů montáží - např. koncentrovaná zátěž, kdy skupinu bročků tvořící větší část zátěže (asi 4/5) umístíme na vlasec k sobě, čímž zátěž koncentrujeme do jednoho místa, takže nástraha bude rychleji klesat ke dnu. Zbytek zátěže tvořený nejmenšími broky se umístí na konec sestavy (většinou těsně nad návazec). Tyto koncové bročky rozhodují hlavně o chování nástrahy u dna a také o způsobu, jakým se záběr ryby projeví na splávku. Opakem je tzv. propadová sestava, kdy malé bročky rozmístíme průběžně po vlasci, což způsobuje pomalé propadání nástrahy ke dnu.
Různých montáží existuje pochopitelně celá řada. Důležité je, aby konkrétní montáž v daném prostředí a za daných podmínek dobře fungovala a - jak už jsem zmínil - aby s ní šlo také dobře nahazovat.
Torpila (olivka)
Další zátěží, kterou plavačkáři běžně používají, je torpila. Jedná se o poměrně velkou zátěž ve tvaru kapky nebo olivky, která se používá, pokud chceme větší množství zátěže soustředit na jedno místo. Pak je místo skupiny bročků natěsnaných k sobě vhodnější a pohodlnější použít torpilu.
Háček je důležitou součástí plavačkové udice a na výběru správného typu proto velmi záleží.
Háčky na plavanou
Základní výbavou nejen při chytání na plavanou, ale prakticky při všech rybolovných technikách, jsou háčky. Výběr vhodného háčku je proto základem úspěšného lovu. Jaký háček je však vhodný k lovu na plavanou? Vybrat správný model v dnešní době, kdy se na pultech prodejen setkáváme s nekonečnou řadou různých typů háčků, určitě není jednoduché a bude asi nějaký čas trvat, než si mezi nimi najdeme své oblíbence. Plavačkový háček se podobně jako většina jiných skládá z lopatky (jen výjimečně očka), ramínka, obloučku a hrotu. Důležitými vlastnostmi plavačkových háčků jsou zejména tvar, síla a pevnost drátu, ostrost, velikost a barva.
O tvaru háčků rozhoduje zejména délka ramínka a tvarování obloučku. Tato kombinace nabízí celou řadu různých tvarů, které volíme v závislosti na způsobu lovu, použité nástraze i cílové rybě.
Háček na plavanou by měl být malý a nenápadný - nástraha by na něm měla působit naprosto přirozeně.
Síla a pevnost drátu je další důležitou vlastností plavačkového háčku. Obecně platí, že háček by měl pevný a z dostatečně kvalitního materiálu, ale zároveň i lehký a nenápadný - nástraha se na něm musí pohybovat přirozeně, jako by tam vlastně ani nebyl. Čím silnější je drát, tím je také horší ostrost špičky a zásek je tím oslabený. Pevnost háčku by tedy měla být uzpůsobena síle vlasce a neměla by být větší, než je nutné.
Ostrost je jednou z důležitých vlastností nejen plavačkových háčků. Obecně platí, že čím ostřejší tím lepší. Důležitá je ostrost zejména při lovu na větší vzdálenost nebo při chytání ryb s pevnější kůží v tlamě (kapr, lín apod.). Se správným zásekem a zdoláváním ryby souvisí i to, zda má háček protihrot, který zabraňuje uvolnění ryby z háčku během zdolávání. Zároveň však protiháček snižuje účinnost záseku a rybě může také způsobit nepříjemné zranění. Od protihrotů se proto v moderní rybařině pomalu ustupuje. Také u plavané je nejlépe používat háčky s co nejmenším protihrotem (mikroprotihrotem), případně zcela „čisté“ háčky bez protihrotu.
Ostrost plavačkových háčků oceníme při chytání ryb s pevnější kůží v tlamě, jako jsou kapři.
Velikost háčku je u plavané také velmi důležitá. Běžný rybář většinou řekne, že při plavané se chytá na malé háčky. To je samozřejmě například ve srovnání s kaprařinou pravda, na druhou stranu i mezi plavačkovými háčky jsou značné velikostní rozdíly. Opět platí, že velikost háčku musíme vybírat podle způsobu lovu, cílové ryby a zejména velikosti nástrahy. Při lovu na plavanou se zpravidla používají háčky od velikosti 6 (např. při lovu na rousnice) po velikost 22 (na velmi jemné nástrahy: patentky, kukly apod.). Toto číslování je ovšem třeba brát s rezervou, protože každá firma má pro označení jiná kritéria, a tak háčky různých výrobců označené stejným číslem mohou mít ve skutečnosti trochu jinou velikost.
Poslední vlastností, kterou je třeba zmínit, je barva háčku. Ta s největší pravděpodobností nehraje při lovu zásadní roli a má pro rybáře spíše psychologický efekt. Přesto někteří lovci např. velmi důvěřují červeným háčkům při chytání okounů. Červeně lakované háčky se také často používají při lovu na larvy pakomárů (patentky).
Nástraze neodolala ani chráněná ouklejka pruhovaná. Malý plavačkový háček bez protihrotu však ani její křehké tlamce nijak neublíží.
Vyprošťovač háčků - obůstek
Důležitou a také povinnou výbavou sportovního rybáře je vyprošťovač k šetrnému uvolnění ryby z háčku. Nejběžněji používaným vyprošťovačem je peán, ale k lovu na plavanou s malými háčky se příliš nehodí. Při uvolňování ryb mohou drsné plošky těchto svorek poškodit vlasec v uzlu a navíc mohou ublížit i samotné rybě - šťárat se peánem v malé a křehké tlamce oukleje zkrátka není vhodné. K vyprošťování malých plavačkových háčků lze použít obyčejnou pinzetu, ale nejlepší je obůstek - lehká plastová tyčinka umožňující snadné a šetrné vyproštění háčku.
Další plavačková výbava
Existuje pochopitelně ještě množství další rybářské výbavy, která se používá při lovu na plavanou - namátkou zmiňme např. prak na zakrmování, kbelík a síto na přípravu krmení, plavačkový podběrák, vezírek atd. Tyto rybářské pomůcky si však blíže představíme až v příštích dílech našeho seriálu. V nich se zaměříme na další oblasti sportovního rybolovu, které se dotýkají i jiných rybolovných technik, např. na přípravu krmení, zdolávání a uchovávání ryb apod.
Rybářské centrum Olomouc
