Tři dny mě trápil

- Milan Tychler

Zima je tady. Rybníky pokryla ledová skořápka a to je konec. Labutě nad naší louží dvakrát zakroužily a odletěly jinam. Budou hledat nějakou volnou vodní plochu. Nejspíš skončí na velkém chovném rybníce, který vždycky zamrzá jako poslední. Přes den je okolo nuly, ale noční teploty šplhají až k mínus šesti. Led už asi nepovolí. Není silný, ale to je jedno, nahodit se nedá. Pro většinu zdejších rybářů to znamená konec sezóny, protože na řeku nechodí. A to já ano! To by musely přijít mnohem větší mrazy, abych zůstal doma!

K řece to nemám daleko, jenže právě teď nemám moc času, a tak vždycky alespoň na dvě hodinky chodím k menší říčce. Ona to vlastně ani není říčka jako spíš trochu větší potok, ale na tom nezáleží. Důležité je, že zamrzá jen málokdy a v zimě mi poskytuje velmi milé útočiště. Já sem chodím i v létě, ale ne moc často. Vlastně poslední dobou čím dál méně. Teď v zimě to všechno doženu. Bohužel, tato voda, podobně jako mnoho ostatních, čím dál víc trpí nedostatkem vody. Tam, kde bych dřív zahučel do vody celý, je vody sotva do pasu. Teď, když se voda vyčistila a je jako sklo, vidím na mnoha místech až na dno a není mnoho míst, kde se mohou ryby schovat. To jsou samozřejmě ta místa, kam míří mé kroky…


První rybou je okoun

Popocházím z místa na místo a prohazuji vodu lehoučkým vláčecím proutkem. Postupuji jen pomaloučku a stejně pomaloučku vedu i nástrahy. V zimě je všechno tak nějak pomalejší a jakoby ospalejší. Ryby na rychleji vedené nástrahy prakticky nereagují. Sem tam se ale přece jen některá slituje a nástrahu vezme. Doufám v okouna nebo tlouště, splést by se mohl i nějaký candátek. Se štikou tu vůbec nepočítám. Nahoře nad jezem, tam se dá chytit i větší kousek, ale tady je to bída. Tak možná nějaká čtyřicítka se tu najde, větší kousek už je téměř zázrak.

U první tůňky mám záběr na první nahození. Je to menší okoun. Zabral, jen co klesla nástraha ke dnu a párkrát jsem otočil kličkou. Nejdříve malou gumičku jen podržel za ocásek a na druhý pokus ji dobral. Bylo to takové to typické zabrání okouna, kterému se zrovna moc nechce nebo si není tak úplně jistý. Zabral na malý bílý smáček. Ten už byl takový potrhaný od posledně a já ho chtěl vyhodit. Pak jsem si řekl, že ještě pár hodů vydrží a ejhle, mám na něj první rybku! Poupravím ho a zkouším to znovu. Třeba mi ještě dá nějakou rybku…

Nedal. Snažil jsem se nahodit co nejblíže k protějšímu břehu a zůstal jsem zavěšený na větvičce nad vodou. Nástraha visí jen na konečku, a tak s tím trošku potřepávám, aby se uvolnila. Třesu, třesu – a najednou frnk, hlavička letí ke mně a smáček padá do vody. Plácl lehce o hladinu na konci tůňky a já v čisté vodě sleduji, jak kymácivě klesá ke dnu. Když je tak v půli sloupce, vidím, jak se ode dna odlepila nějaká ryba, bleskově popadla smáček a zase s ním zmizela. Bylo to jako blesk. I tak jsem ale poznal, že je to pořádný tloušť.


Je to tloušť, ale ne ten můj

Abych to upřesnil: pořádný tloušť na tento potok. Na řece chytám tlouště k půl metru a každý větší už je „pořádný“. V měřítku tohoto potoka je „pořádný“ každý takový, jaký se blíží ke čtyřiceti centimetrům. Pro někoho nezajímavá ryba, nad kterou ohrne nos. Pro mě pokyn k tomu, abych se o něj pokusil. Takových tu neplave moc. Teď vím, že je při chuti a možná bych ho mohl dostat. Samozřejmě, že ho zase pustím, ale jde o ten pocit, že jsem ho prostě dostal. Nic víc. Je to lov…

Okamžitě nasazuji novou nástrahu a jdu na to. Jenže tloušť zřejmě není dnešní. Mnohokrát se mi stalo, že jsem tlouště, kterého jsem viděl zalovit, chytil na první nahození. Stačilo nahodit pod břeh a už tam byl. Ale tento je zdá se obezřetný. Zkouším jiné barvy i jiné nástrahy. Vyzkouším smáčky, kopýtka, gumové žížalky, twistery i malé wobblery, na řadu přijdou i streamery. Pořád nic…

Už to chci vzdát, když na malý wobbler přijde záběr. Je to tloušť, jenže ne ten můj. Tohle je malá ryba. Zkusím ještě párkrát hodit a půjdu dál, už jsem tu skoro hodinu. Měním ještě naposledy nástrahu, tentokrát je to pomalu potápivý model. Nástraha dopadne na hladinu a já ji nechám pomalu klesat. Když je skoro na dně, začnu přitahovat a v tu chvíli do ní bouchne můj starý známý. Bohužel z háčku padá a to je konec. Je mazaný a ke všemu má štěstí.


Chytím ještě malého candáta

Jdu dál. Chytím ještě pár okounků, tři malé tlouště a candátka. Nebyl to úplně neúspěšný den. Na začátek docela studeného prosince docela dobré. Jen ten tloušť, ten mě vyplatil. Ale to nevadí, zítra po obědě ho zkusím znovu. Dnes bylo docela hezky a řekl bych, že se i oteplilo. Zítra by to mělo být podobné, tak uvidíme.

Ráno skutečně leze sluníčko, ale jen na chvíli. Pak se zatáhne a je tak nějak šedivo. Zima ale není a to je fajn. Hned po obědě jsem u tůňky. Dnes je tu trošku živěji. Hned na začátku chytám dva okouny a dva malé tlouště. Ovšem po tom „mém“ ani vidu ani slechu. Na sto procent tady je. Jen dělá drahoty a možná už jsem ho také zdoláváním ryb poplašil. Opět střídám nástrahy, snažím se, marně… Tak zase zítra. Projdu se ještě kousek dál a honem domů. Zatáhlo se a začalo drobně mžít. Jestli tohle večer namrzne, bude to ráno hezká klouzačka.

Nenamrzlo a je docela teplo. U potoka mě čeká změna. Někde nahoře asi i trošku sprchlo a voda je podkalená. To se mi moc nelíbí a nelíbí se to ani rybám. Dnes za dvě hodinky pouhý jeden tlouštík a nic víc. Jdu domů a přemýšlím, jak tuhle situaci využít ve svůj prospěch. Prostě už dnes zase spřádám plány na zítra. Pak si budu muset dát malou pauzu.


Trošku neumělé, ale funguje to

Vidím to tak, že když nebude pršet, voda se začne rychle čistit. Vysoká není, což je dobře. Mohl bych zase na začátku zkusit smáčky. Nastražím je jen na háček bez zátěže nebo jen s malým bročkem, aby pomalu klesaly ke dnu, jako to bylo tenkrát, když smáček spadl bez zátěže z větve. Pak ještě proberu krabičku se streamery a večer dovážu své oblíbené kousky. Jsou to takové hybridy. Tělíčko je zatížené kulatým olůvkem, ale velké oči z pěny nedovolí nástraze klesat příliš rychle. Díky tomu, že je streamer zatížený, dobře se s ním hází a ve vodě se chová jinak kvůli vylehčení pěnou. Nepadá tolik na hlavu jako jig. Nevím, jaká bude voda, proto vážu pár světlých i pár tmavších vzorů. Uvidíme.

Nedočkavě spěchám k potoku a hned zkoumám hladinu. Čistí se to. Začnu tedy se smáčky. Jenže se neděje nic. Okouni nula a ani malí tloušti nejeví zájem. Už jsem vyzkoušel skoro všechny barvy. Je čas na změnu. Nasazuji světlý streamer. Pleskne o hladinu a jde pomalu ke dnu. Pomalými přískoky ho vedu k sobě. Vypadá jako malá rybka s velkýma očima. Nic… Asi při pátém hodu se mi zdá, že se za nástrahou něco zvedlo, ovšem záběr z toho není. Zkouším tmavší variantu. Když nástraha klesne až ke dnu, trošku jí zatřesu a velmi pomalu ji vedu vzhůru k sobě. Když přidám jedno rychlejší trhnutí, něco do nástrahy práskne a ryba visí!


A mám tě!

Skoro jsem se lekl, přestože jsem záběr očekával. Teď jen rybu neztratit. Vzteká se a snaží se utéct do hlubší vody. Nedělám nic, jen držím proutek. Maličko povolím brzdu a cívku držím prstem. Ryba je silná, avšak na malém prostoru se nemůže nikam rozjet. Do mělčiny se jí rozhodně nechce, a tak je rychle konec. Jakmile ji zvednu k hladině, je okamžitě v podběráku a já mohu slavit! Pořádný tloušť je na břehu! Nemohu přísahat, že je to ten, po kterém jsem šel. Klidně tu mohou být dva nebo tři takoví, ale moc pravděpodobné to není.

V každém případě z něj mám velkou radost. Tohle je to, co chci. Rybaření nemá být snadné a nemá se stát rutinou. Rybaření musí bavit!

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (6 reakcí)

Přečteno: 8 250x
Průměrná známka: 1.06