Když se smůla lepí na paty

- Milan Tychler

Když se chystáte na ryby a spřádáte plány, je to fajn a když jste konečně u vody, je to jako byste se právě chystali rozbalit vánoční dárek, o kterém nevíte, co ukrývá. Bude to překvapení. Jenže každá mince má dvě strany. Může to být velmi milé překvapení a stejně tak i maličké rozčarování. Asi jako když najdete místo vzduchovky stojan na noty…

Strašně jsem se těšil na to, že konečně vyrazím na candáty s vláčecím prutem. Na své oblíbené vodě jsem během týdne vytáhl dva moc pěkné kousky na rousnici. To se nestává často, ale určitě je to dobré znamení. Ryby byly hájené, a tak samozřejmě putovaly zpět. Osm dnů jsem čekal na magické datum 15. 6. a pak jsem, celý natěšený, vyrazil.


Konečně u vody

V hlavě si hezky malujete, jak se candáti budou rvát o vaši nástrahu jako psi. Když se sápou na rousnici, co s nimi teprve bude dělat takový wobbler nebo pěkná guma! A určitě se chytí parádní kousky! Jak jinak?! Všechno proto nadmíru pečlivě připravuji. Jeden proutek lehčí, jeden těžší, nové šňůry na navijácích, nástrahy, které ještě „neokusily“ vodu. Počasí je celkem ustálené a myslím, že na ryby dobré. Není právě slunečno, ale je teplo a ryby jsou docela aktivní. Teď se bavím kapry a ti si zrovna docela dopřávají, i když se místy třou. Věřím, že candáti budou při chuti.

Maličký problém představuje jen rozhodnutí, ve které části řeky mám začít. Všechno mě táhne tam, kde jsem vytáhl candáty na rousnici. To bude tutovka! Sice to podle mě není úplně typické místo na candáty, protože je tu dost mělko, ale co my víme? Určitě to tam zkusím. Candáti sice nejsou tak teritoriální ryby jako například štiky, ale určitě nebudou daleko. Okolo je pár pěkných místeček, na která bych vsadil. Nechci však předbíhat. Je sice všední den, ale na zahájenou si spousta rybářů bere volno.


Už jen nahodit

Utěšuji se jen jednou věcí, že zahájená už na mimopstruhových vodách není ani zdaleka to, co bývala. Kdysi se u vody pomalu stály fronty. Ovšem při dnešním stavu dravců už to tak není. Ano, zaznamenávám zvýšený pohyb u vody, ale hlavně odpoledne, po práci. Do oběda je na méně atraktivních vodách poměrně klid, takže si dělám naději, že ryby nebudou na této poměrně malé vodě úplně poplašené a že to přede mnou nebude zkoušet hromada lidí.

Konečně je ráno. Trošku zakaboněné, ale na déšť to nevypadá. Alespoň prozatím ne. Vstávám tak akorát, abych dorazil k vodě za světla. Nemá velkou cenu být tu za tmy, protože nahazuji pod stromy, okolo větví a je to tu celkem divočina. Nemám zájem ověšet zdejší porost svými nástrahami. Občas něco uletí tak jako tak a to úplně stačí. Začnu chytat, až na to budu alespoň trochu vidět. Vyšlo mi to přesně, takže u vody hned připravuji proutek a za malou chviličku už letí má nástraha vzduchem.

Začínám klasicky s osvědčenou gumou. Ocásek se hezky vrtí, i když gumu vedu úplně pomaloučku. To se mi líbí. Otázkou je, zda se tohle bude líbit i rybám. Na druhou stranu už jsem na tento tip nástrahy chytil pár pěkných ryb. Člověk musí věřit a já se prozatím spolehnu na tohle a uvidíme.

Poklepávám proutkem, vodím gumu, jak nejlépe umím, ale ještě jsem nezaznamenal ani škubnutí za ocásek od okounka. Zkouším jiné nástrahy. Čas běží a je na čase tohle místo opustit. Škoda. Měl jsem jinou představu. Sunu se dál. To, že nemám záběr, mě nepřekvapuje tak jako to, že okolo mě ještě nikdo neprošel ani neprojel. Jsem tomu samozřejmě rád, protože místa přede mnou nebudou rozplašená.

Nové místo je sice rozlohou menší, ale podstatně hlubší. Normálně bych šel přímo sem, jenže náhodné úlovky candátů na rousnici mě přinutily k malé změně. Pro začátek ponechám stejnou nástrahu, ale po dvou hodech měním jigovou hlavičku za těžší. Nástraha klesala příliš pomalu a já ji chci dostat co nejdříve dolů.

Když jsem neměl záběr na mělké vodě, snad to bude lepší v hloubce u dna, i když o nějaké velké hloubce tu nemůže být řeč. Je tu zhruba tak do dvou metrů.


Chytám menší štiku

Na třetí nahození mám záběr. Hezké kopnutí přiseknu a vypadá to, že ryba není úplně malá. Za dvě tři vteřinky dokonce zjišťuji, že bude víc než dobrá. Paráda! Podle toho, co ryba ve vodě dělá, bych řekl, že to bude candát. Na tomto revíru mám šanci i na štiku a sumce. Po nějaké chvilce rybu zvednu ode dna a pomalu ji vedu k sobě. Dychtím ji co nejrychleji zahlédnout. A je to candát a pořádný! Bohužel udělal pod hladinou rychlou otáčku a z háčku padá… Zpropadeně! Taková ryba! No, co naplat. Život jde dál a snad mi ještě něco zabere.

Zkouším to dál, do úmoru, nic. Měním opět místo. Tentokrát šlapu o hezký kus dál na místo, kde je ve vodě větev vedle větve. Ryby tu jsou, o tom žádná, ale dostat je ven z těchto vázek není snadné. Pro tuhle příležitost mám s sebou druhý prut s pevnější pletenkou. Doslova tu jen ťukám o dno mezi vázkami. Normálně vláčet se tu prakticky nedá. Dvě gumy utrhnu, běžná daň. Navážu další a zkouším to na okraji před překážkou tak, že nahodím úplně k jejímu okraji a gumu nechám sjet pod ni, kde s ní trošku zalaškuji, a pak ji pomalu táhnu k sobě.

Na druhý pokus je tu razantní záběr. Zpočátku mi zatrnulo, že zase visím, ale není to vázka. Ryba se dá do pohybu. V podstatě se otočí na místě a jede rovnou pod větve. I když mám nářadí poměrně silné, nemám nejmenší šanci ji zastavit. Myslím, že si na mou nástrahu otevřel hubu pěkný sumec. Rád bych s ním poměřil síly, jenže tahle ryba evidentně neměla zájem. Šňůru celkem rychle a bez zaváhání utrhla.


Překvapil mě bolen

Smůla se mi lepí na paty. Na dalším místě přicházím o rybu hned po záběru a pak zase dlouho, dlouho nic. Pro dnešek mám chuť s tím praštit. Přede mnou jsou ještě dvě celkem zajímavá místa. Tam to zkusím a dál už nejdu. Chvilku házím a doufám, že o nástrahu něco zavadí. Na žlutou gumu s dlouhým ocáskem brzy zapřáhnu celkem pěknou štiku. I když je to zkušená letecká akrobatka a energie má na rozdávání, podaří se mi ji dostat do podběráku. Konečně alespoň nějaká náplast na dvě ztracené hodně pěkné ryby. O štiku mi sice vůbec nešlo, protože candát je prostě candát, ale reptat rozhodně nebudu. Při současném stavu dravců jsem rád za každou zubatou tlamu přes míru.

Zbavil jsem štiku háčku a s potěšením sleduji, jak se pomalu propadá ke dnu. Chvilku stojí na místě a pak rozvážně odplouvá. Další hody nic nového nepřináší, a tak odcházím na poslední místo. Na první pohled není ničím výjimečné ani zajímavé. Rovný úsek s tvrdším dnem a u protějšího břehu rákosový porost. Ale u něho se často zdržují rybky a dravci to vědí. Hloubka je tu sotva do metru.


Malý, ale přece candát

Zkouším tu wobbler. Není kde uváznout a dnes už nebudu mít příležitost ho do „akce“ nasadit. Po pár hodech chytám docela pěkného bolena, který mě tu celkem překvapil. Těch se tu moc nechytá. Když jsem prověřil vrchní vrstvu vody, nasazuji potápivou nástrahu a zkouším to u dna. Po nahození nechám wobbler klesnout a oživím ho dvěma škubnutími. Maličko přitáhnu a zase zaškubu nástrahou. Klasický twitching.

Ve třetí sérii poškubnutí je tu záběr a konečně je to candát. Ne velký, ale konečně! Ryba něco lehce přes míru mě potěšila, protože už jsem nedoufal. Nakonec chytám ještě dva o maličko větší. Pouštím je zpět a doufám, že vydrží co nejdéle. Je to jen malé zadostiučinění a ryby z rána mě budou ještě chvíli mrzet. Na druhou stranu vím, že tu jsou a že snad ještě dostanu šanci. No jo, občas se smůla lepí na paty…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (16 reakcí)

Přečteno: 7 412x
Průměrná známka: 1.16