Tloušti a víno

- Milan Tychler

Sedím na dvorku, uzobávám kuličky sladkého vína a přemýšlím o tom, jak si užít zítřejší rybářský den. Podzimní dny se skutečně vydařily. Je krásně a teploty si nijak nezadají s těmi letními. Nebýt chladnějších nocí a toho, že slunce vychází až po sedmé hodině, řekl bych, že jsou stále prázdniny.

Předpověď slibuje pěkné počasí i nadále. Měl bych to využít co nejlépe. Ale jak? Byl jsem teď pár dnů na kaprech. Celkem se mi dařilo a užil jsem si je do sytosti, takže to chce nějakou změnu. Možná bych si mohl na pískovně posedět na candáty, jenže ti zatím moc nejdou. Na ty je ještě čas… Z dalších úvah mě vytrhuje klepání na vrátka. Zastavil se kamarád, který jde právě z ryb. Byl vláčet a nese nové zprávy. Tak to jsem opravdu zvědavý!


Trochu netradiční nástraha

Užil si pěkné časné ráno a dopoledne u řeky. Vláčel. Sice se mu příliš nedařilo, tedy nic většího nezasekl, ale menších kousků bylo požehnaně, takže se dobře pobavil. Ovšem důležitá zpráva pro mě byla, že u mostu zahlédl několik velkých tloušťů. Na tomto místě bylo tloušťů vždycky dost. Od těch nejmenších až po pěkné kousky a občas se tu objeví i hodně slušné kusy. Ty pak na nějakou dobu zmizí, aby se zase nakrátko ukázaly. Pro mě jsou vždycky zajímavou výzvou, takže je v podstatě rozhodnuto. Zítra jim věnuji svůj čas. Kamarád sice říká, že cokoli vláčeného absolutně ignorují, ale já chci zkusit něco jiného…

Čas třešní, snad nejúspěšnější nástrahy na tlouště vůbec, už je dávno pryč, ale tloušti mají rádi i jiné plody. Například takové bobulky sladkého vína, jaké mám právě na stole. Stejně tak mají rádi i švestky a spoustu dalších věcí. Když tedy nechtějí nic vláčeného, dostanou něco jiného. Vsadím na révu.


Plody zmáčknu, aby z nich vytékala šťáva

Někdo by ve volném dni vyrazil k vodě celý nedočkavý brzy ráno. Udělal bych to také, kdybych šel třeba na štiky nebo kapry, jenže v podzimních dnech se mi zejména při lovu tloušťů osvědčily spíše pozdější hodiny. Nejvíce záběrů mám, až když sluníčko naplno svítí, a ne když se sotva vyhoupne za obzor. Nemusím tedy brzy stávat. Sice s tím problém nemám, ale kdo si ráno rád nepoleží, když nemusí vstát? Odjíždím z domu až po osmé. Je neděle, venku není ani noha a i ve městě, kde chci na řece chytat, je pohyb minimální. Seběhnu k řece, jdu kousek proti proudu nad most a při tom sleduji hladinu. Přímo u mostu se na mělčině blýskají ostroretky na ranní pastvě. To by také byla pěkná zábava. Ale ty si nechám na jindy.

Hladina je tichá a kromě občasného šplíchnutí nějaké té drobné rybky pod břehem je absolutní klid. Slunce pomalu stoupá a od hladiny se začínají odrážet ostré sluneční paprsky. Nasadím brýle, stáhnu kšiltovku do čela a hned je to lepší. První kuličky vína dopadly na hladinu, pomalu klesají ke dnu a já doufám, že je proud přinese až k mlsným tlouštím tlamám. Ti pak budou hledat další a brzy se snad dočkám záběru. Plody jsem maličko zmáčknul, aby z nich vytékala sladká šťáva.


I nástrahu zespodu naříznu

Myslím, že proud ještě hrozny nikam daleko neodnesl, a už je tu první rána do prutu. Musím se přiznat, že jsem to vůbec nečekal a že se zaseknutím přicházím až s křížkem po funuse. Hodně mě to mrzí, protože obvykle nejdříve zabírají spíše větší ryby. Utěšuji se tím, že se tloušť snad nepíchl a nevylekal a že možná zabere znovu. Ovšem sám tomu nevěřím. Vím, jak jsou tloušti, a zvláště ti velcí, opatrní. Tato ryba je prostě ztracená. Nezbývá než doufat, že i následující kousek bude větší, a ne nějaký dorostenec.

Další záběr je zvláštní a pro tlouště absolutně netypický. Tloušti obvykle brávají tak, že prostě třísknou do prutu a mažou pryč. Teď se špička feederového proutku jen chvěje a pak se pomalu ohne. Myslím, že se na vlasci zachytila nějaká tráva, větvička, list nebo něco podobného. Pro jistotu přiseknu a nastává pořádný tanec. Je tam ryba, a pořádná! Tohle musí být jeden z těch velkých!


A proutek už se ohýbá

Proutek dostává pořádně zabrat, cívka navijáku se točí a vlasec jen zvoní. Tohle je písnička pro mé uši! Ale jak opatrně zabral, to jsem snad u tlouště při lovu na ovoce ještě nezažil! Jestli to tedy tloušť je, protože rybu už vodím hezkou chvíli a ona to ještě nehodlá vzdát ani náhodou. Tloušťů už jsem se něco nachytal, ale ani ti největší z nich nejsou nijak zvláštními bojovníky. Sílu mají, to ano. Jsou mazaní a vyvádí všelijaké kousky, ale vytrvalost jim chybí. Celkem rychle se unaví. Avšak tato ryba je hodně, hodně houževnatá.

Už se mi stalo, že mi tu sebrala třešni parma. To bylo taky pěkné „tóčo“! Na žlutou mirabelku jsem zasekl i kapra a obávám se, že i právě teď jsem zasekl něco, co se nejmenuje tloušť. Však uvidíme. I tato ryba pomalu umdlévá a už ji mám u břehu. A on to skutečně snad bude tloušť! Dlouhý zlatý válec se nakrátko objevil pod hladinou, pak zase sjel ke dnu. Ještě chvíli. Připravím podběrák, ubezpečím se, že nemůžu sklouznout po břehu, a jsem připraven rybu podebrat. Tak, už je tu – a rázem je mi to jasné. Tohle není tloušť, ale amur! Nepatří ani zdaleka k těm největším a na chvilku mě svou siluetou zmátl i proto, že jsem ho prostě v tomto mělkém a proudném úseku řeky vůbec nečekal…


Není to tloušť, ale amur

Pěkný úlovek, pěkné překvapení, jenže já přišel na tlouště a ti nade mnou zatím vítězí. Snad jsem to moc nerozplašil a něco se ještě podaří. Pro jistotu nahazuji hodně dolů po proudu, dál od místa zdolávání. Cítím, jak zátěž klepla o tvrdé dno. Položím prut do vidliček, maličko poupravím napětí vlasce a zase čekám. No ano, rybařina vyžaduje hodně čekání, ale není to nuda, protože v hlavě stále něco běží. Právě teď tam ještě pořád mám toho amura. Ovšem ze špičky prutu oči nespouštím ani náhodou. Netrvá dlouho a po jemném drcnutí se špička prudce ukloní. Ryba hlásí: Dobrý den, chyť mě, jestli to dokážeš! Jsem připravený a sekám včas.

Na druhém konci vlasce se zhoupne těžké tělo ryby a zase je prut v úklonu a brzda cvrká. Už ne tak jako při amurovi, ale ryba to bude pěkná. Táhne k protějšímu břehu ve snaze se pod něj ukrýt. Když zjistí, že to nepůjde, křižuje v hlubší vodě uprostřed řeky, kde je také nejsilnější proud. Dobrá taktika hodná zkušené ryby. Avšak ani já nejsem dnešní. Nespěchám a nechám rybu, ať bojuje. Čím rychleji a více sil vydá, tím snadněji a bezpečněji ji pak podeberu.


Konečně jsem se ho dočkal…

Netrvá dlouho a podvoluje se tahu vlasce. Sjela trochu níž, ale už se nechá táhnout proti proudu jako ovečka. U břehu ještě provede jeden rychlejší výpad a to je vše. Na víc se v tuhle chvíli evidentně nezmůže. Do podběráku vklouzne lehce a stejně snadno je vyzdvižena na břeh. Pěkný tloušť! Zlaté šupiny v černém rámu, velká bílá huba, a jak praví klasik, červené kormidlo u prdelky. Háček má pevně zaseknutý v koutku prostorných úst.

Tak tahle ryba stála za trochu námahy. Ale proč mluvit o námaze, když to byla jedna veliká zábava? Tato ryba je dokonalá a je škoda, že jich je v řece čím dál méně. Proto ji s největší opatrností zase pouštím zpět. Tito velcí tloušti jsou jikernačky schopné dát život dalším generacím. Na jaře položí do řeky spoustu jiker, ze kterých se vykulí drobné rybky. Mnoho jich zahyne. Stanou se potravou pro jiné ryby a jen malá část se dožije dospělosti a pouze nepatrný zlomeček doroste do stejné velikosti jako tento kus. Možná jednou v budoucnosti budeme moct zase sledovat z mostu potomka této nebo podobné ryby. Proto je třeba velké tlouště pouštět, což mně nedělá absolutně žádný problém. Máme přece spousty jiných ryb, které mohou skončit na talíři, aniž by to našim vodám uškodilo.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (11 reakcí)

Přečteno: 10 137x
Průměrná známka: 1.03