Abeceda mladého rybáře 3

- Tomáš Lotocki

Základní rybolovné techniky - položená

V předchozích dílech naší abecedy mladého rybáře jsme si povídali o tom, proč bychom vůbec měli začít rybařit a co všechno musíme udělat pro to, abychom mohli s rybářským prutem vyrazit k vodě. Nyní se už konečně zaměříme na rybářskou praxi. Nejprve si představíme jednotlivé rybolovné techniky a způsoby lovu, které můžeme na našich vodách praktikovat.


Položená je nejrozšířenější rybolovnou technikou mezi mladými


i pokročilými rybáři


Základní rybolovné techniky

Dříve se v rybářské literatuře psalo, že existují 4 základní rybolovné techniky - lov na položenou, lov na plavanou, přívlač a muškaření. Tohoto základní dělení se můžeme víceméně držet, i když dnes už určitě nevyčerpává všechny lovecké možnosti, které moderní pojetí sportovní rybařiny nabízí. Zejména z klasického lovu na položenou (na těžko) se vyvinulo několik rybolovných technik, které dnes už můžeme vnímat jako zcela samostatné způsoby lovu. Jedná se hlavně o feeder či moderní kaprařinu. Někdo vnímá jako svébytnou rybolovnou techniku i hlubinnou přívlač nebo lov na bójku (sumcařinu). K získání nástražních rybek je umožněno lovit i do speciálních sítěk (čeřínkování). A pak jsou tu ještě způsoby lovu, které nesmíme praktikovat na svazových vodách, ale můžeme si je vyzkoušet na některých soukromých revírech (lov na dírkách) nebo při pobytu v zahraničí (mořský rybolov). Všechny tyto způsoby lovu si v našem povídání představíme také. Začneme však rybářskou klasikou, kterou není nic jiného než tradiční lov „na těžko“, neboli na položenou.


Takovýto úlovek potěší nejen začínajícího rybáře

Položená

Položenou (nebo také lov „na těžko“) můžeme definovat jako rybolovný způsob, při kterém nástraha spočívá na dně, kde je přidržována zátěží. Na každé udici mohou být nejvýše dva návazce s jednoduchými háčky nebo jeden návazec s dvojháčkem nebo trojháčkem. K lovu je možné použít nástrahy rostlinného nebo živočišného původu, neohrožující kvalitu vody. Položená už z významu tohoto slova je tedy takový rybolovný způsob, při kterém je nástraha zátěží pevně ukotvena na jednom místě na dně a žádné vnější přírodní vlivy, jako je např. proud, vítr či vlny, by neměly zátěž uvádět do pohybu. V tom se liší od plavané, při které se nástraha většinou pohybuje volně ve vodním sloupci, a pokud se dostane na dno, není tu cíleně přidržována zátěží na jednom místě.


Nejběžnějším úlovkem při chytání na položenou bude v našich svazových vodách takovýto násadový kapr zhruba v mírové velikosti

Klasická položená

V tomto díle rybářské abecedy se zaměříme na tzv. klasickou položenou. Tento termín se vžil až poté, co se z tradičního chytání „na těžko“ vyvinulo několik nových technik, jako je už zmíněný feeder nebo lov kaprů na boilies. Klasickou položenou tedy máme zjednodušeně řečeno na mysli ten „starý“ způsob lovu na těžko, kterému se už před námi věnovali naši tatínci, dědečkové a pradědečkové. I klasická položená má však mnoho různých podob, které si postupně ukážeme.


Na položenou můžeme s úspěchem chytat i velké cejny, kterým podle tvaru těla říkáme lopaťáci

Proč lovit na položenou?

Klasická položená byla, je a zřejmě ještě dlouho bude naší nejpopulárnější rybolovnou technikou. A to i přesto, že jiné metody lovu (jako je plavaná nebo feeder) konkurují tradiční položené stále víc. Stačí se však projít kolem našich řek a rybníků a vidíme, že položená zůstává pro většinu rybářů stále nedostižnou klasikou. Ponechme nyní stranou otázku, jestli je to dobře a zda se tím, že například sestavu nezjemníme, nepřipravujeme o lepší zábavu a bohatší úlovek, a vyjmenujme si skutečné výhody, které lov na položenou přináší a které ocení hlavně začátečníci, jimž je tento seriálu určen především.
Velkým plusem této rybolovné techniky je její jednoduchost. Položená je nejméně náročná na základní dovednosti, ať už při sestavování udice nebo při samotném lovu. Většina rybářů začínala chytat tzv. „na těžko“. Lov probíhá jednoduše. Nástraha se napíchne na háček, nahodí se, prut se dá do vidliček, policajt mezi očka prutu, a pak už se jen čeká. Záběr buď přijde, nebo ne. Samozřejmě, že takovéto chytání se může někdy proměnit v pověstné hledání jehly v kupce sena a ani možnosti položené tímto nejsou zdaleka vyčerpány. I při tomto způsobu lovu však může přijít záběr od slušné ryby a každý zdolaný úlovek potěší, povzbudí a hlavně přináší tolik potřebné zkušenosti, které musíme získat, abychom mohli postupně rozvíjet naši loveckou všestrannost.


Klasický policajt zůstává mezi očky prutu i při zdolávání úlovku

Jaké ryby lovit na položenou?

Ať se nám to líbí nebo ne, naše rybaření i svazové hospodaření je postavené v největší míře na kaprovi, a to, chtělo by se dodat, především kaprovi násadovém. Rok co rok jsou do našich revírů vypouštěny tuny a tuny kapřích násad. Tyto ryby se často ani nestačí ve vodě rozkoukat a už končí na háčku, což však přítomnost kaprů v našich vodách nijak neohrožuje, protože odnesené ryby jsou rychle nahrazeny novými násadovými kusy. A právě pro lov těchto menších a středně velkých kaprů je klasická položená ideální rybolovnou technikou. Kapr má rád, když mu nástraha leží v klidu na dně, kde si ji může prohlédnout a ochutnat. A pokud mu leze pod vousy, často nám pak odpustí i některé začátečnické chyby, jako je hrubší montáž a celkově na úplně vyvážená sestava. Násadový kapr však pochopitelně není jedinou rybou, kterou můžeme lovit na položenou. Na těžko se běžně chytá i mnoho dalších druhů ryb, zejména pak ty, které se pohybují a přijímají potravu u dna. Častými úlovky při lovu na položenou patří kaprovité ryby, jako je cejn, cejnek, plotice, karas nebo lín. Stražit na dno můžeme i na mnohé dravce (zejména okouna, candáta, úhoře nebo sumce).


Předprutová číhátka používáme zejména při lovu kaprovitých ryb

Sestava k lovu na položenou

Sestava k lovu ryb na klasickou položenou bývá většinou velmi jednoduchá. Skládá se z teleskopického nebo dělícího prutu, určeného k lovu „na těžko“ podle vlastního výběru, smekacího navijáku, vlasce, většinou o průměru 0,22-0,30 mm, indikátoru záběru, háčku s nástrahou a zátěže. To všechno jde pořídit relativně levně a nemusíme pro začátek hledat žádnou super kvalitu. V každém rybářském obchodě se jistě najde ochotný prodejce, který mladému rybáři či jeho rodiči vhodné náčiní pro začátečníka doporučí. Také internet je dnes již plný nejrůznějších informací a doporučení, a týká se to samozřejmě i rybářského náčiní pro začátečníky.
Rozdíly mezi jednotlivými způsoby lovu na klasickou položenou jsou napohled hlavně v  indikaci záběrů a ve zvoleném typu koncové montáže:


Signalizátorem záběru mohou být při lovu na položenou i takováto „brčka“

Indikace záběrů

Rozpoznávat záběry můžeme při lovu na položenou několika způsoby a slouží k tomu také různé druhy signalizátorů. Staří rybáři někdy ani žádné přídavné indikátory nepoužívali a lovili jednoduše tak, že drželi prut v ruce s vlascem mezi prsty, čímž mohli na každý pohyb nástrahy velmi citlivě a rychle reagovat. Dnes už tímto způsobem chytá málokdo, což je možná trochu škoda, protože zejména při chytání na kratší vzdálenost a v proudnějších vodách je tento způsob lovu velmi účinný. Jiným klasickým „hlásičem“ záběru je samotná špička prutu, z čehož se vyvinula specifická rybolovná technika - lov na feeder, kterou si představíme později. Naopak moderní položená vtáhla do hry různá závěsná číhátka, swingery a elektronické hlásiče - těmto signalizátorům záběru se budeme věnovat v příštím článku, věnovaném kaprařině. U klasické položené jsou pak nejtradičnějšími indikátory záběru číhátka, neboli policajti.

Číhátka

Nejčastěji používaným číhátkem je tzv. policajt, který se zavěšuje na vlasec přímo mezi očka prutu, nejlépe mezi druhé a třetí očko. Při tomto způsobu lovu můžeme ponechat i větší průvěs a případně i rybě vlasec dále povolovat. Při lovu s předprutovými číhátky umisťujeme tyto signalizátory na vlasec mezi špičku prutu a vodní hladinu. Vlasec přitom musí zůstat napnutý. Tato signalizace záběru je velmi jemná a hodí se tehdy, když je třeba reagovat na každý lehký pohyb a rychle a včas zaseknout.


K vytvoření nejjednodušší montáže pro lov na položenou nám stačí háček, zarážka a průběžné olůvko

Položená se splávkem

Podobně jako na plavanou se dá i na položenou chytat se splávkem - takovéto technice se říká lov „na panáka“. Na rozdíl od plavané tu splávek neplní nosnou funkci ani neurčuje hloubku, ve které se nám nástraha pohybuje, ale slouží pouze jako signalizátor záběru. K lovu „na panáka“ používáme nejčastěji obyčejná brčka s korkovým korpusem, která jsou velmi lehká a na pohyb nástrahy většinou citlivě reagují. Lov na položenou se splávkem tzv. „na panáka“ je vhodný hlavně na řeky a k chytání v blízkosti břehu. Pokud chceme chytat na položenou se splávkem i na delší vzdálenost, můžeme využít např. i převážené anglické splávky. Velmi účinný je tento způsob při lovu z loďky, kde i sebemenší pohyb ukotveného plavidla na vodní hladině znesnadňuje rozpoznání záběru při použití běžných číhátek.
Zcela zvláštním rybolovným způsobem je i lov na polotěžko, při kterém používáme klasické plavačkové náčiní, ale celou sestavu přetížíme tak, že nám zátěž na dně udržuje nástrahu na jednom místě. Tento způsob lovu je vhodný na stojaté vody v případech, že chceme použít jemné plavačkové náčiní a zároveň lovit ryby, které mají nástrahu raději v klidu, jako jsou kapři, velcí cejni nebo líni.
Zajímavým způsobem lovu na pomezí plavané a položené je i lov na houpačku, při němž nám splávek neplave na hladině, ale je umístěn na vlasci těsně nad ní, nebo se hladiny jen zlehka dotýká.
Zvláštní metodou je pak lov na tekoucích vodách s tzv. podvodním splávkem, který je určen k lovu opravdu velkých ryb. Podvodní splávek zde není signalizátorem záběru. Jeho smysl je v tom, že s pomocí říčního proudu nadnáší nástrahu nade dnem v hloubce, kterou si sami nastavíme.

Všem těmto způsobům lovu se budeme v rybářské abecedě ještě podrobněji věnovat. Nyní však zaměřme pozornost zpátky ke klasické položené a představme si základní olůvkové a krmítkové montáže.


Sestava s koncovým olůvkem a dvěma návazci

Montáže na položenou

Zátěž

Jak už z definice „lovu na těžko“ vyplývá, základem sestavy při chytání na položenou je zátěž, která nástrahu udržuje na jednom místě u dna. Hmotnost zátěže volíme hlavně podle toho, na jakou vzdálenost chceme chytat a zda lovíme na vodě stojaté nebo tekoucí. Při lovu na stojáku požíváme většinou zátěž o hmotnosti 10 - 20 g., na hodně proudných vodách ovšem není výjimkou ani zátěž o hmotnosti 200 g. Umístění zátěže na vlasci spolu s umístěním háčku s nástrahou rozhoduje o podobě koncové montáže. Podle toho, zda nám jako zátěž slouží olůvko nebo krmítko, rozlišujeme 2 typy montáží: olůvkové a krmítkové.

Základní olůvkové montáže:

Pro vytvoření nejjednodušší základní sestavy si vystačíme pouze s průběžným kulatým olůvkem, zarážkou (ventilkou, popř. obratlíkem) a háčkem. Průběžné olůvko navlékneme na vlasec a pod něj připevníme zarážku. Háček navážeme na vlasec cca 15 až 30 cm od zarážky. Tato montáž je vhodná pro lov na větší nástrahy (např. rousnice nebo mrtvá rybka). Volíme i při lovu na panáka, kde je však průběžné olůvko většinou lepší nahradit několika bročky, umístěných pevně na vlasci.

Další základní montáží na položenou je sestava s koncovým olůvkem a dvěma návazci s jednoduchými háčky. Tentokrát použijeme spíše ploché olůvko, např. ve tvaru kotvy. Olůvko uvážeme na konec vlasce a nahoru na kmen navážeme dva boční návazce s jednoduchými háčky. Tato montáž je vhodná k lovu na menší nástrahy rostlinného původu, kde je třeba okamžitý a včasný zásek.


Různé typy krmítek

Základní krmítkové montáže

Při chytání hejnových kaprovitých ryb hraje velmi důležitou roli vnadění, které nám má stáhnout ryby na požadované lovné místo a tam je po co nejdelší možnou dobu udržet. Při lovu na položenou často chytáme na dlouhou vzdálenost, což neumožňuje klasické vnadění rukou. Proto rybáře napadlo, že by vnadící směs mohla být přímo součástí udice. Tak vznikla rybářská krmítka, která nahradila olůvkovou zátěž. Krmítek dnes máme mnoho různých druhů. Mají podobu košíku, spirály z tenkého drátu atd. Stejně tak existuje spousta nejrůznějších montáží pro lov s krmítkem. My si představíme jen několik nejzákladnějších typů:

Lov s průběžným krmítkem

Kmenový vlasec provlékneme trubičkou vedoucí středem krmítka. Pod krmítko umístíme pevnou zarážku a několik centimetrů pod ni navážeme háček. Můžeme použít i dva návazce, případně jeden návazec umístit i nad krmítko.

Lov s koncovým krmítkem a návazci

Krmítko navážeme na konec vlasce a nad ně umístíme max. 2 návazce s jednoduchými háčky. Návazce je třeba navázat v dostatečné vzdálenosti, aby se nám při dlouhém náhozu do sebe nezamotaly.


Sestava s průběžným krmítkem


a koncovým krmítkem se dvěma návazci


Srkačky

Speciální způsob lovu na položenou je chytání na tzv. srkačky, při kterém jsou háčky na krátkých návazcích umístěny přímo na krmítku. Nástraha tedy leží v bezprostřední blízkosti krmítka s návnadou. Za nástrahu můžeme použít např. kukuřici, hrášek, kousek žížaly atd. Při lovu na srkačku však ani žádnou nástrahu používat nemusíme, stačí dát na háčky malou kuličku polystyrenu nebo je nechat úplně prázdné. Ryba, která objeví krmítko s návnadou, totiž háček bezděky nasaje do tlamy a píchne se sama. Zjistí-li pak, že je něco v nepořádku, následuje zběsilý úprk, takže záběry jsou mimořádně razantní a je třeba mít vždy povolenou brzdu u navijáku, jinak riskujeme i to, že o prut příjdeme. Zlepšovákem při lovu na srkačku bez nástrahy je tzv. bagr, kdy háčky schováme přímo do krmítka. Ryba dolující těsto z krmítka pak opět háček sama nasaje do úst. Hotové srkačky si můžeme koupit v rybářském obchodě, ale lze si je také celkem snadno vlastnoručně vyrobit z obyčejného krmítka, na nějž umístíme návazce ze silnějšího vlasce nebo pletené šňůry.


Při lovu na „srkačku“ může být na háčku nástraha, např. kukuřice, nebo ho můžeme nechat i zcela prázdný

Pokračování příště

Text + foto: Tomáš Lotocki

Autor: Tomáš Lotocki - ®

Diskuse k článku (73 reakcí)

Přečteno: 9 249x
Průměrná známka: 2.58