Cesta do neznáma II. 2/00

1.1.2000 - BCG

Konečně nadešel den odjezdu - sobota 19.února 1999. Celí netrpěliví hltáme každý kilometr a těšíme se na první výjezd roku. S ujetými kilometry stoupá v autě nálada a v Praze se máme sejít s Robertem, jsme doslova jako utržení ze řetězu. Rychle! Ať jsme již u řeky. O tom, kde jsme se rozhodli lovit a proč, jsme si povídali minule. v následujících řádcích vám přiblížíme průběh lovu.

Po příjezdu na naše místo se již nemůžeme dočkat prvního náhozu. Dá se říci, že jsme jeli doslova najisto a skoro nikdo z nás nepředpokládal, že by se nic nechytilo. Navíc máme spoustu nových věcí. Signalizátory záběru počínaje, přes pruty, navijáky až po stojany a přístřešky konče. V každém z nás stoupá adrenalin, aby již bylo vše nachystáno a udice nahozeny. Kdybychom věděli, co nás čeká po prvním náhozu, asi by nikdo z nás nepospíchal. Navíc stoupá naše jistota i s tím, že Robert pečlivě celý lovný úsek týden mírně vnadil. Ale jak stoupala před odjezdem naše vidina velkých labských kaprů, tak stoupala i voda v řece. A už je to tady - první nához v roce a v zápětí i první zklamání tohoto roku. Bohužel po hodině lovu zjišťujeme, že není technicky možné udržet naše montáže ve vodě, ať jsme nahazovali kamkoliv V zoufalství zkoušíme přidávat zátěž a~ na 250 g. Všechny pokusy končí stejně. Během několika minut jsou naše vlasce průměru třicet setin milimetru doslova přeměněny v lana z jemného šlemu, trávy a dalších nečistot. Následně celé udicové montáže konči staženy po proudu, kde se většinou zachytí za nějakou vázku. Takže celou sobotu máme takovou malou školu navazování. Další den jsme z toho všichni pěkně otrávení a Luboš s Robertem sedají do auta a odjíždějí směrem po proudu najít jiné místo. Já a Petr zůstáváme na místě. Po chvilce přijíždějí k vodě jiní rybáři a jeden z nich jde přímo k nám. Zdraví nás slovy: "Tak vidím, že nejsme jediní blázni, kteří jedou v zimě na ryby!" a dává se s námi do řeči. Jeho tváiř je nám odněkud povědomá a po chvilce přemýšlení zjišťujeme, že je to jeden z našich známých kaprařů. Dozvídáme se, že nejenom nás přilákal teply přítok, ale i oni se nechati zlákat a dopadli stejně jako my Následně nám dává tip na níže položené místo. Okamžitě se spojujeme telefonem se zbytkem týmu. Kolegové nám hlásí, že dotyčné místo již našli a že u něj právě stojí. Takže se stěhujeme a rozkládáme náš tábor asi dva kilometry po proudu. Řeka zde má znatelně mírnější proud a udice drží v místě náhozu. I když jsme nuceni každou hodinu přehazovat, nejsou alespoň vlasce tolik obaleny nepříjemným blátíčkem. Poté, co je vše nachystáno, nastřelujeme kobrou asi 100 kuliček boilie HNV jahoda a 100 kuliček HE Scopex s tím, že druhý den ráno vyměníme kobru za prak a budeme krmit sekaným boilie asi 50 kusů od každého druhu a večer zhruba 20 kuliček boilie kobrou. Kromě toho, že nás Luboš opustil s tím, že přijede v pátek táno, jelikož musí do práce, se nic neděje a u vody zůstávám pouze já a Petr. Robert přijíždí vždy na chvíli, ale i on se v pátek připojí.
Na řece sedíme již čtvrtý den a ani potah. Je středa, něco kolem čtvrté odpoledne. Sedíme v přístřešku a přemýšlíme, co děláme špatně, když se Petrův signalizátor ozve nesmělým pípnutím. "Petře, máš tam zase klacek," povídám flegmaticky Vtom se ozývá zase "píp", ale už ne nesměle. Je to dlouhý, nepřerušovaný tón. Následuje okamžitý start k prutům. Mírné pozvednutí prutu - co kdyby to byl zase jenom klacek? A je to tady? Souvislý tah proti proudu. Brzda navijáku si bzučí tu snad nejkrásnější melodii na světě. Prut se ohýbá a vlasec zvoní jak do něj fouká vítr. Po několika minutách se kapr obrací a ujíždí směrem dolů a do středu řeky. Ale to už má Petr nad nim kontrolu a pozvolna jej přitahuje ke břehu. Ryba jde najednou jako beránek. Petr má oči upřené na vodu a já úzkostlivě pozoruji chomáček suché slámy na vlasci. Po chvíli kapr opět ožívá a chomáček trávy dosáhl špičky prutu, což znemožňuje navíjení vlasce. Toho ryba využívá a zajíždí do blízkého rákosí, kde končí ve vázce. Ani jsme ji pořádně neviděli, jenom nám zamávala ocasem. Snažíme se kapra vyprostit, ale jedinou odpovědí je zvířená voda a bahno, jak sebou ryba na dně mele. Unavená a silně odřená šňůra nevydržela poslední nápor a praskla. Následuje zklamaný pohled a je vidět, že máme oba dva tak minutu do infarktu. Ze smutku nás probouzí přerušovaný tón mého hlásiče, kde je .nastraženo také boilie scopex. Přibíhám k prutům a vidím, jak vlasec míří přímo proti proudu. Ted zvedám prut zase já. Následuje mírný zásek. Naviják si zase přede tu svou a prut se nádherně ohýbá. Následuje snad nejkrásnější boj, jaký jsem kdy zažil. Celá řeka je zalita zapadajícím sluncem a já mám kapitálního kapra na prutu. Ani nevnímám čas - jenom jej nepustit po proudu, tam jsou vrbičky! A už jej vidím - a nejen jeho, i chomáč nečistot na prvním očku prutu. Kapr již leží vysílen na boku; odhadujeme jej tak na dvanáct kilogramů. Petr má podběrák ve vodě a jako ve snu slyším, jak volá: "ještě kousek". Musím bohužel odejít od vody i s prutem, abych rybu přitáhl blíž. Kapr ucítil, jak vlasec mírně povoluje, a dává se na další útěk. Tentokrát po proudu - a přímo do vrbiček! Následuje infarktový stav Stojím na břehu s vlajícím vlascem ve večerním větru a jsem zralý tak na psychiatrii. Usedáme do lehátek a nadáváme. Ale záběry v nás posílily naději na úspěch. Je jasné, že kapři v zimě nepřijímají potravu po celý den, ale jsou při chuti zřejmě úderem 16. hodiny. Oba dva kapři dali přednost boilie scopex.
Čtvrtek probíhá úplně stejně jako předchozí dny. Ráno Petr vstává jako první, zakrmuje sekaným boilie a celý den se odehrává bez záběru. Jsme celí netrpěliví a očekáváme 16. hodinu. Ta právě odbila - a nic se neděje. Zato k nám na návštěvu přichází místní rybář na kus řeči o kaprech. Debatu náhle přerušuje tón mého hlásiče. Přibíhám k prutům, následuje rychlá kontrola vlasce ve vodě, jestli se na něm nezachytil klacek. Nic, rychle mi proběhne hlavou, že jsem před chvílí nahazoval, a tedy vlasec by měl být čistý. Ve zlomku sekundy zasekávám. Cítím, jako by se na druhé straně něco obrátilo. Najednou tah povoluje, vytahuji scopexového panáčka z vody. Vtom se rozezvučí Petrův hlásič, okamžitě zasekává, tah na prut je menší než minule, ale je tam! Po chvíli zdolává první'ho kapra letošní sezóny. Ještě chvíli, a je v podběráku. V pravém koutku mu cinká kulička scopexu. Ukládáme kapra na rohož, měříme a vážíme. Není to sice žádný trofejní kus, váha ukazuje. 5,10 kg, ale i tak z něj máme obrovskou radost. Jelikož nejsou nejvhodnější podmínky pro focení, ukládáme jej do vezírku z husté tkaniny s tím, že jej ráno po vyfocení pustíme zpět. Vezírek není ještě ani pořádně natažen, a už slyším; "pííp píííp". Tentokrát úspěšně zdolávám kapra o hmotnosti 4,80 kg já. Kapr dal opět přednost uhlohydrátovému boilie před boili HNV Po zvážení a ošetření vpichu po háčku dezinfekcí jej ukládáme do vezíru na ranní focení.
Nastává pátek, sedmý den našeho pobytu. Přijíždějí Luboš s Robertem. Jsme zvědavi, jestli se potvrdí pravidlo, že Luboš vozí záběry. Probíráme uplynulé dny a všichni jsme plni nadějí a očekávání. Blíží se očekávaná hodina zábérů, Luboš si dokonce natahuje budík na hodinkách. Ale záběry ne a ne přijít. Další den svítí krásně slunce a teplota se vyšplhala na 10 °C. Z tak nádherného počasí máme všichni dobrý pocit a věříme, že záběry ještě přijdou. Ale bohužel až do neděle, kdy odjíždíme, se nic neděje.
Ještě mi nedá, abych se nezmínil o tom co jsme si vyslechli od místních rybářů. Věřte, nebylo to nic příjemného a mnohdy jsme se styděli za to, že pořád ještě jsou rybáři, kteří nemají ani kousek citu. Všichni, kdo se chystáte na tuto teku, pamatujte, že jste zde hosty a podle toho se také chovejte. Velice nás zarazilo, že se ještě mezi námi najdou takoví, kteří krmí nevařenou kukuřicí a čím více, tím lépe. Abychom za chvíli neřadili tuto řeku k takovým vodám, jako jsou například Rozkoš nebo Novomlýnské nádrže. Co naplat, chybami se člověk učí. Kolik chyb si však ještě můžeme dovolit, než mnoha opravdovým rybářům zničíme svou nerozvážností jejich oblíbenou vodu a připravíme je tím o jejich největší radost - radost z každé ulovené ryby?

PS: V tomto článku nám redakce vyškrtla z nepochopitelných důvodů naše používané nářadí. Naviják Ultegra byl v článku uveden dvakrát, hlásič Fox také dvakrát a dezinfekcí se myslel Klinik od Krystnu. Není nám jasné proč, když ostatní články  jsou komercí prolezlé jak staré dřevo červotoči a komerce z nich čpí až z toho bolí oči a hlava.