O kukuřici už toho bylo napsáno skutečně mnoho a není divu, protože patří k nejúspěšnějším nástrahám na většinu kaprovitých ryb. Ať chcete chytat kapry, protože ti ji skutečně milují, nebo i mnohem menší druhy kaprovitých ryb, nikdo nemůže zpochybnit její účinnost.
Kukuřice nás provází už po staletí
Já pamatuji doby, kdy se nedala koupit v žádných rybářských potřebách ani v supermarketu. Museli jsme si ji sami opatřit a sami vařit. Nejjednodušší bylo prostě vyloupat zrnka z klasu, když byla v takové té voskomléčné zralosti. To se na ně dalo hned a úspěšně chytat. Tvrdá zrnka už se samozřejmě musela povařit. Komu se ale nechtělo stále vařit novou a novou nástrahu i návnadu, začal si sám kukuřici sterilovat. Nakládala se do malých skleniček a všelijakých nálevů, včetně alkoholových. A chytala! Chytala tenkrát, chytá teď a chytat bude, i až my už tu nebudeme. Pokud tu tedy ještě budou ryby, které by ji žraly.
Po celou tu dobu bylo zajímavé sledovat, jak i tato nástraha prochází svým vývojem. Rybáři začali připravovat fermentovanou kukuřici, kukuřicí se začalo také mnohem masivněji vnadit a do vody jí padaly metráky. V tu chvíli vznikla také nevraživost proti těm, kdo kukuřicí, hlavně tou nevařenou, krmili masivněji.
Tato je ze supermarketu
Netrvalo dlouho a na trhu se objevily první skleničky se zavařenou kukuřicí a také foukaná kukuřice. Boom spustila maďarská firma CUKK. Rybáři používající kukuřici jako nástrahu měli rázem po starosti. Žádné sbírání klásků, žádné vaření. Stačilo jen otevřít peněženku a sklenička byla doma. To funguje dodnes. Už však nemáme jen kukuřici ve vlastním nálevu, ale také anýzovou, medovou, vanilkovou, jahodovou, česnekovou, s příchutí mušlí a já nevím čeho všeho. Také si můžeme vybírat v různých barvách. Je libo žlutou, červenou, nebo dokonce zelenou? To všechno je k dostání naprosto běžně. Ale jaký to má smysl? Je to jen obchodní tah za účelem zvýšení prodeje, nebo je skutečně nějaký rozdíl mezi klasickým žlutým zrnkem, které mají kapři rádi, a zrnkem červeným, vonícím po jahodách? To je tedy otázka.
Je jisté, že existují dva naprosto protichůdné tábory. Jedni jsou zastánci „natur“ kukuřice a budou tvrdit, že další upravování je hloupost. Pak jsou tu druzí, kteří s oblibou používají různé varianty včetně té přírodní. A jak se k tomu stavím já?
Pro mě jsou žlutá neupravovaná zrnka kukuřice top nástrahou. Používám jak tu rybářskou, tak kukuřici ze supermarketu. Je mezi nimi totiž rozdíl. Malá slaďoučká zrnka určená k naší konzumaci používám k lovu drobnějších ryb, a ta větší a tvrdší z rybářského obchodu k lovu kapříků. Tato o něco větší a tvrdší nástraha působí trochu selektivně, ale na některých vodách si s ní poradí samozřejmě i cejni. Ovšem pro oukleje a malé plotičky už je to přece jen trošku jiné sousto než maličké zrníčko seřezané z klasu, a proto je šance na kapříka větší. Když pak nastražím třeba dvě nebo tři zrnka, mohu očekávat ryby skutečně větší, než jsou plotice.
A co ty barvené a různě navoněné? Používám je také a mám k tomu dost dobrý důvod. Pokusím se to přiblížit popisem jednoho z mnoha lovů, které jsem s kukuřicí zažil.
Rybářská kukuřice, obarvená a v různých příchutích
Na malé říčce jsem chodil na docela pěkné kapry do míst, kde vítr vyvrátil velkou vrbu. Její koruna padla do vody a ležela tam už pěkně dlouho. Všelijaké ryby a s nimi samozřejmě i pěkní kapři tu našli svůj úkryt, jak to prostě mnohde bývá. Čím větší množství překážek, tím pěknější ryby, ale pro nás rybáře je to peklo. Potopené větve jsou skvělé lapače našich háčků, krmítek a olov. Nejde jen o to, že vám zaseknutá ryba prostě ujede do spleti větví, ale často se zachytíte i tehdy, když udici jen vytahujete z vody. Je to peklo, ale co dělat, když jsou kapři právě tady?
Pokoušel jsem se kapry vylákat kousek dál od stromu, ale nějak se jim nechtělo. Zabírali na kukuřici výhradně v těsné blízkosti nebezpečné překážky. Když jsem nahodil o půl metru vedle, dřepěl jsem tam bez záběru. Pár hezkých ryb jsem tam dostal a pár také ztratil. Nekrmil jsem mnoho, protože to nebylo zapotřebí. Ryby tam byly a nebylo potřeba je nijak lákat. Bylo ale nutné je přesvědčit, aby to žluté zrnko kukuřice prostě sebraly.
Po několika dnech záběry větších ryb úplně ustaly. Když jsem se nějakého dočkal, byl to kapří dorostenec. Už jsem měl v plánu místo opustit, ale pak mě napadlo zkusit něco jiného. Kdysi jsem koupil kukuřici v plechovce v sytě rudé barvě a s příchutí tuňáka. Řekl jsem si, že zkusím ještě tohle, a když to nepomůže, prostě změním místo. Prohodil jsem místečko několika zrnky, dvě jsem nastražil a zanedlouho přišel záběr od pěkné ryby. Samozřejmě to mohla být náhoda. Ale během dopoledne jsem takto chytil ještě další tři, kdežto na druhém prutu s normální kukuřicí jsem neměl ani drc. Podstatné ale bylo to, že jsem chytil i kapra, který měl v tlamě kromě mého háčku ještě jeden. Byl to tentýž, jaký jsem používal a odpovídala i barva vlasce. S největší pravděpodobností jsem tedy ulovil rybu, kterou jsem tu nedávno utrhnul. Druhý den to bylo stejné. Tuňák fungoval, klasika ne.
Barevné kombinace nejsou od věci
Samozřejmě jsem se snažil najít odpověď na otázku, jak je to možné. Přiklonil jsem se k tomu, že ryby prostě ztratily ke žluté kukuřici důvěru a raději zabíraly na jinou nástrahu. Všimněte si, že jsem použil slova „jinou nástrahu“, protože sytě rudá zrnka zavánějící tuňákem už lze považovat za kukuřici jen stěží. Možná bych měl stejný úspěch, kdybych v tu chvíli použil pelety s podobnou příchutí, ale tenkrát se mi mohlo o peletách jen zdát a ani boilie nebylo zcela běžnou věcí, tak jako teď. Myslím, že kdybych u kukuřice tenkrát změnil jen vůni, asi by to nestačilo. Já se ale rozhodl pro radikálnější řez a podařilo se. Po pár dnech přestali kapři brát i na tuňáka a já změnil místo také hlavně kvůli tomu, že pokud jsem si skutečně nepřivstal, bylo už obsazené. Na malé vodě nic neutajíš. Ale protože většina chytala na běžnou žlutou kukuřici, až na nějakou výjimku představující malého kapříka vyšli stejně naprázdno.
Pro mě z toho vyplynulo jediné – kapři se dokázali poučit. Tuto nástrahu si spojili s nebezpečím a prostě ji ignorovali. Ti, co na ni zabrali a utrhli se, zcela jistě. Ale co ti ostatní? Pro ně bylo zřejmě varováním to, co se dělo na místě posetém žlutými zrnky. Panický únik zaseknutých ryb zřejmě stačil k tomu, aby pochopili, že něco není v pořádku, a nemusel to zrovna být ani zaseknutý háček v jejich tlamě. Možná se zdá toto tvrzení odvážné, ale jiné vysvětlení nemám. Věřím tomu, že se kapři dokážou poučit.
Kapři mají prostě kukuřici rádi
Něco podobného jsem zažil mnohokrát. I na „hladových“ vodách mohu sledovat, jak se chování kaprů během roku mění. Zatímco na začátku sezóny se záběry například při lovu feederem s kukuřicí projevují klidným tahem, což znamená, že ryby berou nástrahu s důvěrou. Později jsou záběry mnohem nervóznější, cukavé, rychlé a zabírají především malé ryby. Po změně nástrahy, respektive když vyměním žlutá zrnka za jiná s jinou příchutí, jsou záběry obvykle klidnější a často se také podaří ulovit větší rybu.
Mohl bych jistě použít mnoho jiných nástraha a nelpět jen na kukuřici, ale její použití je tak jednoduché. Je snadné opatřit si různé varianty a podle potřeby je střídat, takže proč ne? Nemám důvod si komplikovat život a téměř vždycky, když se rozhodnu pro lov s kukuřicí, beru si s sebou ještě skleničku jiné „kukuřice“, která má s tou původní žlutou stejný vlastně jen tvar a název. Ale co na tom záleží? Důležitý je výsledek.
Kukuřice je součástí mnohých vnadicích směsí
Kukuřice v různých barvách a příchutích tedy význam má. Alespoň pro mě ano. Mám rád věci jednoduché, funkční a tohle je jedna z nich.
PEPA cestovní kancelář s.r.o.
