Prší, prší, jen se lije

3.9.2013 - Milan Tychler

Jsou dny, kdy by člověk nejraději ani nevystrčil paty z domu a na ryby ho to absolutně netáhne. Podmračená obloha, olověné mraky, déšť, nálada pod psa. K tomu se ještě pořádně ochladilo. Na rybaření nic moc. Ale když už to trvá kolikátý den, je třeba vyrazit. Většina ryb reaguje na změnu počasí negativně, zvláště v chladnějších obdobích roku, kdy navíc pomaleji tráví. Naopak v déle trvajících vedrech může přinést teplá dešťová přeháňka velkou úlevu, prokysličení vody a zvýšenou aktivitu ryb. Ale když je počasí celkem v normálu a náhle přijde déšť s ochlazením, ryby přestanou žrát. Během několika dnů se ovšem adaptují na nové podmínky a zase se pustí do shánění žrádla. Jíst se prostě musí. První den to bývá hodně špatné, druhý den už jsou možné nějaké záběry a třetí den obyčejně ryby berou celkem dobře, jako by se ani nic nestalo. Jim déšť nevadí. Jsou ve vodě celý život. Reagují především na změny tlaku.

Jde samozřejmě o to, zda se jedná o trvalý déšť spojený se silným ochlazením a silnějším větrem, nebo je to jen mírné ochlazení s mírným deštíkem nebo občasnými přeháňkami. To druhé je samozřejmě lepší. V každém případě ale, když prší, nikomu se na ryby moc nechce. Rozbahněné cesty, mokrá tráva, mokré věci, však to znáte… Určitě ale platí, že déšť nemusí být vždycky nepřítelem rybáře, ale může být i jeho dobrým spojencem.

Jakmile se totiž ryby se změnou vyrovnají, pustí se do žrádla, protože zvláště na řekách v tu dobu mívají prostřený stůl. Vyšší a někdy i podkalená voda přináší z luk a polí všelijakou utopenou hmyzí havěť, také slimáky a žížaly. To všechno ryby požírají ve velkém, a když jste při tom, můžete se dočkat mnohých příjemných překvapení. Musíte jen překonat trochu nepohodlí a smířit se s pláštěnkou nebo jinou ochranou před dotěrnou vodou. Nejlepší je pořídit si pořádný velký rybářský deštník a je dobré vzít si s sebou ještě větší kus nějaké nepromokavé plachty, na kterou si jednak položíte věci, a pokud je dostatečně velká, můžete si je současně i přikrýt. A ještě jedna věc – nepodceňujte oblečení. Raději se oblékněte tepleji. Když máte často mokré ruce a k tomu fouká, dá se do vás za chvíli nepříjemná zima a to rybařinu úplně zkazí. Když vám bude teplo, nebude ani vadit, že je kolem vás všechno mokré a prší. Nevěřili byste, jak za podzimního deštíku zvedne náladu termoska s teplým čajem, a to v ní ani nemusí být nic ostřejšího. Ale vrátím se do příjemnějšího období roku, do léta, i když deštivého…

Mám pár dní volna a jako na potvoru musí zrovna pršet. Ostatně tak to bývá. Celý týden chodíte do práce, venku je jako v Karibiku a o víkendu je počasí, že by člověk psa nevyhnal. Prší už třetí den. Ani moc, ani málo, občas se mraky maličko rozjasní, ale vzápětí zase drobně prší. Mám toho tak akorát dost. Doma mě nic nebaví a jen zbytečně marním čas. Balím nejnutnější věci a jedu k řece. Právě se maličko roztrhala obloha, ale sotva si připravím věci, začne zase kapat. Teď už to tolik nevadí, protože sedím v bezpečném suchu velkého deštníku. Koryto řeky je plné až po okraj a menší přítok, mlýnská strouha, je na tom podobně. Ovšem zatímco v řece je dravý proud, voda ve strouze téměř stojí. Tady čichám ryby. Obvykle se sem z řeky při vyšší vodě natlačí. Je jim tu líp než v kalném proudu.

Připravím si jeden feeder a jeden prut se splávkem. Splávek v podstatě jen spustím pod nohy a krmítko pošlu o kousek dál. Ovšem ne dál než pět sedm metrů. Rychle připravím trochu krmení a přidám do něj dvojnásobnou dávku práškového posilovače než obvykle. V kalné vodě se mi to osvědčuje. Ryby reagují rychleji a lépe se mi daří držet je na krmení. V čisté vodě by to ale bylo moc. S nástrahami toho moc nevymýšlím. Ke splávku pod břeh jde pořádná rousnice, což je ta pravá nástraha do vysoké vody, a ke krmítku kombinace hnojáčka s kuklami.

Pořádnou dávku kukel dávám i do krmení. Rousnice je do kalné vody klasika a mnohokrát už se mi vyplatila. Hnojáček také a s kuklami mám dobrou zkušenost v době, kdy ryby nechtějí moc žrát. Tyto drobnější nástrahy je dokážou přimět k aktivitě. Tedy většinou. Uvidíme. Teď jim musím dát trochu času.

Rozpršelo se zase o něco víc a neděje se vůbec nic. Jen déšť vytrvale bubnuje na můj deštník a vodní hladinu. Je neuvěřitelné, jak se v takových chvílích vleče čas. Minuty jsou nekonečné. Špička prutu je mrtvá a o splávek jen sem tam škrtne nějaká ta větvička unášená proudem. Je to nuda. Ponurá krajina oko netěší a nepípne ani ptáček. Schoulím se do bundy, povytáhnu límec a zaujímám co nejpohodlnější vyčkávací polohu. Nevypadá to dobře, ale neztrácím naději. Občas pruty přehodím a čekám.

Čekám, čekám, až se konečně dočkám. Špička prutu se neochotně zavrtí a maličko přihne. Je to jako probuzení ze snu. Naštěstí se probouzím docela rychle a zasekávám včas. Ryba se brání a já se dávám rychle dohromady. Za okamžik už získávám převahu a vedu ji do podběráku. Docela pěkná ostroretka. No konečně. Snad už to půjde. A skutečně, ryby jako by najednou ožily a začaly se krmit. Špička je stále v pohybu a já zasekávám tu ostroretku, tu plotici. Dokonce přestalo i pršet. Je sice stále zataženo, ale zvedl se mírný větřík a hezky vymetá oblohu. Jenže oblačnosti je moc a jistě to chvíli potrvá. Na sluníčko to dnes určitě nebude. Nevadí, hlavně že ryby berou. Mezi nahozením krmítka si všimnu, že i splávek se dává do pohybu. Zdá se, že rousnice zaujala nějakého šupinatce. Nechávám splávek, ať se vrtí, a čekám na ten správný okamžik. Rousnice je přece jen objemné sousto a vyplatí se nespěchat. Správný čas k zaseknutí přichází ve chvíli, kdy splávek skočí pod vodu a začne plout proti proudu. Zaseknu a nastává pořádná mela. Zásek byl jako do pařezu. Vlasec jen zadrnčí a prut se okamžitě ohýbá jako luk. Bude to pěkná ryba. Žádný okounek nebo plotice. Tohle je něco lepšího.

Držím prut levou rukou, v pravé mám pořád ještě feeder. Rychle ho odkládám a snažím se něco udělat s rybou unikající proti proudu. Nerad bych, aby se dostala moc vysoko. Jsou tam nebezpečné větve a plno překážet. Tam by mohlo všechno skončit ještě dřív, než to začalo. Naštěstí se ryba zastavuje a tlačí se spíš pod protější břeh. To je v pořádku. Myslím, že tam nic nehrozí, a já získám nějaký čas. Zbytečně ji nedráždím prudkým tahem. Jen udržuji ve vlasci silnější napětí a snažím se celou situaci co nejlépe kontrolovat. Daří se. Zatrne mi, když se ryba pustí směrem k rozvodněné řece.

Zastaví se až na hranici klidné vody a proudu a tam se chvíli motá, jako by zvažovala, zda se do proudu dát, nebo ne. Nedala, a to byla její chyba. Chvíli v nebezpečném úseku křižovala sem a tam a pak se zase vrátila do klidného náhonu. Kdyby sklouzla do proudu a pustila se po něm, byla by pro mě jistě ztracená. Ještě chvíli hrajeme na přetahovanou a najednou se to zlomí a má dost. Už je zralá na podběrák. Trochu přitvrdím a zvedám k hladině hezkého kapra lysce. Do podběráku vklouzne napoprvé a já si můžu oddechnout. Nemůžu být spokojenější. I když je nebe pořád uplakané, já se můžu radovat z pěkné ryby. Hladina rozbitá na kusy se uklidnila a já už zase žhavím feeder.

Na konto si připisuji další dvě ostroretky a jednu plotici. Pak pro změnu boduje splávek s rousnicí. Podařilo se mi na ni zaseknout velkohubého tlouště. Trochu se vzteká, ale není mu to nic platné. Chvíli se snaží ukrýt v zatopených travách pod břehem, jenže odtud ho vytáhnu a má po žížalkách. Je krásně zlatý, ale zachoval se nehezky – do podběráku mi „vyplivne“ dva pořádné slimáky a jednu natrávenou rybku. Nevím, co tím chtěl říct nebo naznačit, ale já pro dnešek končím. Myslím, že to úplně stačilo.

Bylo to mnohem lepší, než jsem si myslel, a nelituji trochy té zimy a deště. Teď už ani neprší a obloha se trhá. Mohlo by se vyčasit.

Jenže počasí se nijak výrazně nezměnilo. Večer přišel zase pořádný liják a pršelo ještě další tři dny tak, že jsem se nedokázal přemluvit, abych to ještě zkusil. Možná jsem udělal chybu, možná ne. Chci ale říct jen to, že trocha vody na rybách neškodí, a pokud to jen trochu jde, je třeba to alespoň zkusit.