Čechy a Francie

19.9.2011 - J.Dufek

Sedím nad rozečteným únorovým Kaprem a přemýšlím, kam budu letošní rok směřovat své výpravy za kapry. Ptám se sám sebe, při pohledu na úlovky gigantických kaprů ze soukromých revírů ve Francii, Německu nebo Rakousku, měla by být některá z těchto vod mým dalším cílem? Rázně tyto myšlenky zavrhuji. Vždy mě nejvíce bavilo a naplňovalo, lovit kapry na divokých, panenských a neprozkoumaných vodách. Nebo alespoň na takových, kde pro mě vždy zůstávalo nějaké to „tajemno“, jaký se mi zde ještě může podařit neznámý úlovek trofejního kapra. Jezdit na vyhlášené evropské revíry a snažit se jako několikátý v řadě ulovit svého třicetikilového Pepíka, Tondu nebo Jarmilu, pro mě nemá ten pravý motivační náboj. Zůstanu proto jen u obdivování vyhlášených evropských kapacit a jejich trofejních úlovků z těchto vod.

Naplánoval jsem si proto svou první letošní zahraniční 14-ti denní výpravu opět na některou z francouzských řek. Nechtěl jsem nic ponechat náhodě jako minulý rok, kdy jsem si bez ověření aktuálních průtoků vyrazil do neznáma a spoléhal na náhodu, že hladiny řek budou nízké. Tentokrát bych nemusel mít takové štěstí. Pracně jsem si s pomocí kamarádů posháněl internetové odkazy na aktuální průtoky řek a již měsíc před plánovaným odjezdem bedlivě a zároveň s obavami sledoval stále kolísavě stoupající hladiny. Také jsem hodiny strávil pečlivým mapováním terénu na internetové stránce googlemaps.com. Chtěl jsem se tak vyhnout zbytečnému bloudění okolo řek, tak jak se mi to podařilo minulý rok. Odjezd poslední týden v dubnu mi znemožnily neustále nepříznivé podmínky lovu z důvodu zvýšených průtoků. Nemohl jsem tak využít obou květnových státních svátků a ušetřit tak nějaký den dovolené. Ještě že mám tolerantního šéfa – bratra a termín dovolené jsem si mohl několikrát posunout. Nakonec vyjíždím směr Francie ve čtvrtek 8. května, opět sám jen se svým vlčákem, na dobrodružnou cestu po strop naloženým Formanem.

Zvolil jsem opět stejné místo jako minulý rok, kde jsem byl tak úspěšný. V nočních hodinách, po bezproblémové více jak 1100 km dlouhé cestě, jsem na mnou zvoleném místě. Mé obavy, že zde bude plno, se naštěstí nepotvrdily. Rozhodl jsem se (bohužel chybně a neopatrně) hned pro plošné zakrmení 10 kg boilie s tím, že lovit začnu ráno po zakoupení povolení k lovu. Má přespříliš velká důvěra v lovné místo a krmnou taktiku se mi tentokrát zle nevyplatila. Čtvrtý den bez kapra, kdy na mém kontě byl pouze úlovek metrového sumce, jsem si začal definitivně připouštět, že je něco špatně. Se změnou místa jsem ale otálel. Neúspěch jsem částečně přičítal pátečnímu příjezdu několik part okolo mě lovících německých Rusů, kteří lovili na boilie. To pro mě byla nově zjištěná skutečnost. S těmito rybáři jsem se zde minulý rok nesetkal. V neděli, když se neměli k odjezdu, jsem se jich začal vyptávat. Z toho, co jsem se dozvěděl mi bylo smutno. I ve Francii, kde jsem si myslel, že se kapři převážně pouští zpět, toto díky těmto partám už neplatí. Dozvěděl jsem se, že Rusové sem pravidelně jezdí od minulého roku na prodloužené víkendy (mají to z Německa pár set kilometrů), většinou od pátku do úterý. A také to, že si zde prý několikrát perfektně zachytali kapry nad 15 kg. Při mém dotazu jak kapři dopadli mi odpověděli, že si náramně pochutnali.

I přes tyto nově zjištěné okolnosti se mi místo nechtělo opouštět a stále jsem věřil, že po jejich odjezdu se situace zlepší. Nestalo se tak a já se v úterý večer přemístil asi 2 km proti proudu řeky na nově vyhlédnuté místo. Raději jsem oželel větší pohodlí a místo vybíral tak, abych měl jistotu, že o víkendu nebudu opět z obou stran v obležení Rusů. Tentokrát jsem byl s množstvím krmeného boilie opatrnější. Pruty jsem rozmístil od 5 do 30 metrů od břehu v hloubce od 3 – 4 metrů. Velké tlačné lodě zde jezdily o poznání blíže k břehu a za den jich projelo několik desítek. Přes den nemělo velký smysl zakrmovat, protože po každém projetí lodě toho ze zakrmeného boilie, v oblasti kde jsem měl nahozeno, moc nezůstalo. Krmil jsem proto vždy až večer po projetí poslední lodě. Nahazoval jsem s PVA sáčky a okolo nakrmil pár desítek kusů boilie. Také jsem zmenšil průměry nástrah z 24 na 16 mm. Druhý den ráno jsem se dočkal konečně prvního úlovku kapra - dlouhého nízkého šupináče, který zabral 5 metrů od břehu. Tak snad se teď vše obrátí k lepšímu, říkal jsem si. Ještě lepší náladu jsem měl odpoledne, kdy se mi podařil úlovek pěkného lysce 87 cm a 15,5 kg. Kapr zabral na prut, který jsem měl od rána nahozený po proudu řeky a opět pouze 5 metrů od břehu. Ještě, že jsem si sebou vzal ty malé průměry boilie ze směsi Biosquid s AK frankfurtská klobása + losos, kaviár a černý pepř. Oba kapry jsem ulovil právě na tuto nástrahu. To byl ale opět na dlouhou dobu první a poslední větší úlovek. Další dny, i když jsem zkoušel měnit různé nástrahy, návazce atd., se mi podařilo docílit vždy 1 – 2 záběry za den a pouze od kaprů do 10 kg. Rozmýšlel jsem, se zda opět nezměnit lovné místo. Na další dny předpověď počasí hlásila změnu teplého jasného počasí na ochlazení, déšť a bouřky. Počkám tedy, a jestli ani tato změna s kapry nepohne, jedu jinam.

Následující den večer skutečně bouřky přišly a po půlhodinové průtrži mračen jsem měl první záběr. Totálně promočený, ale konečně opět spokojený, jsem vážil bojovného lysce 90 cm a 14,5 kg. Za další dvě hodiny přišel další záběr a já se mohl radovat z úlovku lysce 91 cm a 15,6 kg. Oba kapři zabrali opět 5 metrů od břehu a v obou případech bodovalo boilie Biosquid s AK frankfurtská klobása + losos, kaviár a černý pepř. Tentokrát na boilie o průměru 24 mm, protože na moje krmná místa začala pravidelně najíždět hejna nenasytných tloušťů a já byl nucen průměry boilie zvětšit. Do rána jsem měl ještě čtyři záběry od menších ryb. Jenomže jak braní kaprů začalo, tak po bouřkách opět ustalo a přišla stejná šeď jednoho až dvou záběrů od malých ryb za den. Kdybych nemusel tři dny vyrábět nové zásoby boilie z 80-ti vajec, už bych zase zkoušel štěstí jinde. V úterý, druhý týden rybolovu, mi už mnoho času na experimenty nezbývalo. Tři dny jsem ale přesto obětoval, vždy na jednu noc, zkoušením nových lovných míst na řece v okruhu 100 km. Bohužel jsem nikde neuspěl a ve čtvrtek večer jsem se opět vrátil na jediné úspěšné místo. Před mým sobotním odjezdem zpět do Čech se mi přeci jen podařilo zdolat ještě pár kaprů. Závěrečnou malou náplastí za ne příliš vydařenou výpravou, byl úlovek nejdelšího kapra šupináče 94 cm a 13,8 kg.

Po návratu domů, místo abych vyložil všechnu rybařinu z auta, jsem pouze zmenšil její objem a už v neděli večer jsem si jel „odpočinout“ na jednu mou oblíbenou vodu v severních Čechách. Po mém příjezdu zde zrovna končili víkendový rybolov mí kamarádi a s ironickým prohlášením: „To jsi mohl zůstat doma, vůbec to nežere“, mi popřáli úspěšný lov. Hned první noc se mi podařilo ulovit tři menší kapry do 10 kilogramů. Ani ve snu by mě nenapadlo, že co se mi nepodařilo v zahraničí se mi povede zde. Trefil jsem dobu žraní kaprů těsně před třením a užíval si doslova žně. Přestože jsem neměl dovolenou a dojížděl na ryby denně z práce, podařilo se mi takto nachytat krásné kapry téměř do 20 kg! Výsledkem bylo několik desítek ulovených kaprů přesahujících váhu 10 kg.

Můj velký den „D“ přišel ve středu x-tého května. Už když jsem nosil svou výbavu na lovné místo a pozoroval hladinu, na které se co chvíli udělalo kolo od velké ryby, tušil jsem úspěšný rybolov. Po zakrmení a nahození prutů přišel za půl hodiny první záběr. Po deseti minutách zdolávání jsem úspěšně podebral prvního kapra přes 15 kg na této vodě. Šupináč, na kterém byly patrné stopy špatného zacházení předešlých lovců, měřil 92 cm a vážil 16 kg. Po dvou menších kaprech, přišel brzo ráno na jeden z prutů, na který jsem zkušebně nastražil dvě kuličky boilie ze směsi Biosquid s AK GLM mušle o průměru 16 mm, opatrný záběr. Kapr mi dal pořadně zabrat, ale nakonec skončil v podběráku. Šupináč měřil 96 cm a vážil19,70 kg. Za hodinu jsem měl na podložce další pěkný úlovek, šupináče 88 cm a 14,20 kg. Další dny i přesto, že se na některých místech kapři začali třít, jsem vždy zdolal několik pěkných ryb. Největším z nich byl šupináč 94 cm a 16 kg. Drtivou většinu kaprů se mi podařilo ulovit na boilie ze směsi Biosquid s AK oliheň. Bylo vidět, že kaprům toto boilie opravdu zachutnalo a denně jsem musel vnadit i několik kilogramů tohoto boilie. Největší kapry jsem ulovil do 10 metrů od břehu! Používal jsem pouze kombinované návazce. U háčků jsem neměl vyhraněný tip, ale kladl jsem velký důraz na jejich 100% ostrost a při sebemenší nejistotě jsem raději použil háček nový. A jaký je můj recept na úspěch? Potvrdilo se mi opět ono známé pravidlo, být ve správný čas na správném místě. Jenomže jen to nestačí. Pokud chceme ulovit velké kapry, tak musí především v daném revíru plavat. Než kapr vyroste do trofejních rozměrů, to nějaký ten čas trvá a je potřeba takovou rybu chránit. A to nejen její ochranou co se týká např. povinností pustit zpět kapra přes 70 cm do daného revíru, kde jsme ho ulovili. Tak mě teď napadá, že by jsme my, kapraři, nemuseli za každou cenu jezdit tisíce kilometrů po celé Evropě za svým vysněným úlovkem. Stačí tak málo, aby se zároveň s kladnými změnami v pravidlech rybolovu, které se konečně v posledních letech dějí i v naší zemi, také změnilo myšlení masochtivých rybářů. Vždyť přece stačí začít maličkostmi a třeba každou třetí ulovenou rybu pustit zpět do vody.