Švédsko nejen o rybách

Kategorie: Všeobecné
Určitě to také znáte, dlouhé zimní večery nejsou úplně ideální na rybářskou výpravu. Alespoň v představách nebo vzpomínkách vyrážíte na své oblíbené revíry nebo sníte o novém dobrodružství, které jste doposud nezažili. Já si nejčastěji prohlížím fotky z uplynulé sezóny a v hlavě bilancuji, zda jsem někde nemohl udělat něco jinak abych byl úspěšnější.

V roce 2016 jsem moc času neměl, ale povedlo se mi skloubit výlet do Stockholmu s rybařením. S kamarádem jsme na začátku července koupili levně letenky na nedaleké letiště od hlavního města Švédska. Odlétali jsme před koncem července. Plán byl podle kamaráda Jara jasný: "Budeme stopovat, spát ve stanu a jíst ryby!“. Taková představa se mi velice zamlouvala. Týden před odletem jsme měli vše nachystané a sbalené, od karimatek, spacáků, instantního jídla až po třpytky a prut.

Přílet na letiště Skavsta proběhl úspěšně, následoval pochod asi 4 km k hlavní cestě, kde jsme doufali ve stop do Stockholmu. Se vztyčeným palcem jsme u cesty nestáli ani 5 minut a už nám zastavovalo první auto. Jaro jásá: "Jéé, lidi na severu jsou vážně hodní“. Nutno podotknout, že tento hodný pán byl Rakušan a ve Švédsku žil 40 let.
Sice nejel až do naší cílové destinace, ale nabídl nám svezení do Nykopingu, krásné městečko u jezera (s lehkou nadsázkou jako zbytek Švédska). Nykoping jsme pěšky prošli asi za 3 hodiny a opět jsme se vrátili ke stopování. Po 4 hodinách na ostrém slunci, kde bylo určitě 35 stupňů, jsme to vzdali a sedli jsme si do stínu na batohy. Po chvilce přišel starší muž a dal se s námi do řeči: "Hoši, ve švédsku se moc nestopuje a hlavně dvěma klukům nikdo nezastaví“. Později jsme se dozvěděli, že je Američan, který tam žije přes 20 let. Poradil ať si raději koupíme lístek na vlak, že to bude jistější.


Pohled z letadla

Vlakem cesta trvalo něco málo přes hodinu. První dojem ze Stockholmu byl naprosto úžasný, krásné historické město, upravení lidé, kteří jsou oblečení jako by šli fotit pro módní časopis a co bylo pro mě nejpozitivnější zjištění, všude někdo rybařil! Kde se dalo jen trošku dostat k vodě, tam stál alespoň jeden člověk s prutem a zkoušel něco ulovit.

Po příjezdu do města jsme byli docela utahaní a hledali jsme, kde by se dalo přespat. Ono najít místo pro stan v hlavním městě nebylo úplně lehké. Naštěstí je kolem Stockholmu dost ostrovů s velkými parky. Chtěli jsme jít spát až se setmí, to byl docela problém, protože úplná tma nastala až kolem půl dvanácté, rozednělo se snad už ve tři ráno.

Druhý den už musí patřit rybám říkám si, věděl jsem, že na jezerech okolo hlavního města mohou lovit i cizinci bez místní povolenky. Jaro šel do muzea a já se vydal prozkoumat vodu. Překvapilo mě, kolik je zde bílé ryby. Místní lovili plotice a perlíny a pod jednou vrbou jsem dokonce zahlédl hejno docela velkých cejnů (odhadem tak 40 – 45 cm). Moje vybavení bylo striktně připravené na dravé ryby. Po 3 hodinách bičování vody jsem neměl ani jeden záběr. Začínal jsem propadat chmurným představám, že tady dravci nejsou a že jsem si taky měl vzít alespoň jeden splávek abych zachránil rybářskou čest, ulovením šupiny.

Třetí den jsme měli naplánovaný výlet do Upsaly, tentokrát jsme šli přímo na vlak a nezdržovali jsme se stopováním. Upsala je také nádherné historické město, které má svou osobitou atmosféru. Městečko jsme prochodili křížem krážem a ustlali jsme si opět v městském parku.


Upsala

Čtvrtý den jsme se po probuzení nasnídali opět kaší z prášku a konzervou. Byli jsme rádi, že jsme si jídlo dovezli svoje, jednak jsem jako rybář selhal a jídlo tam je neskutečně drahé. Po snídani jsme se vlakem přesunuli zpět do Stockholmu.
Z batohů, které jsme neustále nosili, začala bolet záda i nohy. Proto jsme se rozhodli, že si zaplatíme na dvě noci hotel, který překvapivě nebyl tak drahý a nabízel nám snídani se švédskými stoly. Po ubytování jsme se vydali k jezeru, které již nebylo přímo ve městě a byl tam lepší přístup k vodě, než v městské části. Lidé se tam chodili koupat, grilovat a samozřejmě rybařit. Za velkou zátokou jsme viděli skálu, která se z vody zvedala až do výšky odhadem 15 metrů, na skále posedávalo dost lidí, kteří zde odpočívali. Kamarád se tam chtěl jít koupat a já doufal v nějaké okouny, kteří by v blízkosti skály mohli hledat úkryt.

Rozbalil jsem prut, navázal smáčka a začal prohazovat oblast mezi končící skálou a začínajícím rákosovým porostem. Po 4 hodech jsem ucítil první škubanec a vytáhl první rybu. Pocit štěstí se nedal popsat, první švédský okoun, tak přece jen tady nějaký dravec je a přece jen nejsem taková lama. Kamarád na mě z vody zamával a pogratuloval mi. Najednou jako mávnutím kouzelné hůlky ryby začaly brát a během hodiny jsem ulovil asi dalších 15 okounů. Nebyli to žádní obři, největší mohl mít 30 možná 35 cm, ale radost jsem z nich měl obrovskou.


Rybaření ze skály

Do hotelu jsme přišli pozdě po půlnoci, ale já už přemýšlel, kam se zítra vydáme. Domluva zněla jasně, jdeme se opět podívat do centra na památky, hlavní promenádu podél vody a bitevní loď Vasa. Následně jsme se opět rozdělili a já si šel po "Svých“ okounech. Našel jsem si na jednom ostrově pěkné místo pod vrbou, kolem kterého vedla pěší stezka, takže jsem byl pod drobnohledem místních i turistů, ale okounům se zde líbilo. Za 2 hodiny jsem jich vytáhl určitě přes 30 kusů, opět to nebyli žádní obři, ale radost mi dělali stále. Jako úspěšné nástrahy se mi osvědčily smáčci a malé plandavky. Nejlepší bylo nahazovat maximálně 5 metrů od břehu a nechat nástrahu padnout na dno a následně pomalu cukat ke břehu. Dál od břehu jsem neměl ani poškubnutí, možná to bylo tím, že tam byla obrovskou hloubka, těžký twistr padal i 45 sekund. Jednou mi po gumce vystartovala dokonce štika, ale bohužel nástrahu netrefila a k dalšímu útoku se mi ji ani žádnou její kamarádku přesvědčit nepodařilo.


Jeden z těch větších

Celkový dojem z výletu do Švédka je i po půl roce skvělý, krásné počasí, překrásná města a ještě hezčí příroda. Doufám, že se na sever brzy vypravím, ať už jako rybář, turista čumil nebo jako v tomto případě od každého něco.


Rybaření před královským palácem
 
Chládek Josef - 19.1.2017

Diskuse k miničlánku

Žádné zápisy.