LRU Feeder 2016 - nádrž Krásné

Letošní I. Liga LRU feeder bude v mnoha věcech jiná než předchozí ročníky. Zmenšil se počet týmů z 20 na 14, budou vždy jen tři sektory místo šesti a změnil se i způsob losování lovných míst. To jsou novinky, které se dají vyčíst z pravidel, ale tu největší změnu odhalí jen přímý účastník nebo opravdu velký fanoušek těchto závodů - letos se totiž bude soutěžit na malých revírech, kde se bude chytat na krátkou vzdálenost a převážně malé ryby. To je oproti dřívějšímu standardu "3x Labe + Mušov" veliký rozdíl a bude zajímavé sledovat, jak si s tím kdo poradí. První kolo Šumperk - malá nádrž s mnoha ploticemi a malými cejny. Druhé kolo Nový Dvůr, Lužnice - téměř stojatá voda a hlavně cejni do půl kila. Třetí kolo Kladno - nový revír, rybník a zřejmě cejnodrom. Čtvrté kolo Veletov - pomalu tekoucí "malé" Labe, kde jsme loni chytali hlavně menší ryby, jen místy se chytali cejni kolem kila. Heavy pruty letos na lize možná ani nevytáhneme.

1. kolo I. Ligy LRU Feeder - Šumperk, nádrž Krásné - 23. - 24. dubna 2016

Nádrž Krásné u Šumperka nikdo z našeho týmu Preston feeder team MRK.cz neznal. Sháněli jsme předem informace od plavačkářů a také místních rybářů a dozvídáme se, že revír je doslova zamořen malými rybami - ploticemi kolem 10-20 cm a cejny jen o chlup většími. Tuto informaci potvrzují první trénující týmy 1-2 týdny před závodem. Náš tým se na místo vydal trénovat v pondělí před závodním víkendem.

Bohužel jsme v době tréninku nevěděli, kde budou rozmístěny sektory. Jistá byla pouze hráz, kde se ovšem nesmí mimo závod chytat, ale kde bude další sektor, to jsme nevěděli. Shodujeme se, že to bude nejspíše na klikatém břehu hned u parkoviště, a tam se usazujeme.

Na první nahození máme všichni tři (Martin, Martin, Radek) záběr a to nahazujeme jen asi do 1,5m hloubky. Ryb tu tedy bude hodně. Brzy chytáme plotice a občas cejny doslova na každý hod a zdá se, že závod bude vyloženě o rychlosti a pokusit se chytat o trochu větší ryby, než co budou chytat ostatní. Ať si srovnáme měřítka - průměrná ryba je plotice kolem 50-100 gramů a bonusovka je pěknější plotice, malý cejn nebo kříženci kolem 100-200 gramů. Pokud nešlo o velikost, dalo se chytat tempem ryba za minutu ze vzdálenosti 15 - 21 metrů.

Ladíme s klukama co největší rychlost chytání - největší ztráta času je při neúspěšném zasekávání. Pokud trefujete každý záběr, nemusíte spěchat. Pokud záběr netrefíte, ztrácíte 10 až 20 sekund na přehození podle zvolené nástrahy. V ideálním případě po dopadu krmítka na dno následuje několik záběrů během prvních 15 sekund. Pokud žádný z nich nebyl na zaseknutí, potahujeme krmítko o půl metru a zase čekáme max. 15 sekund na záběr a zase potahujeme. Nejpozději po 45 sekundách se přehazuje a čím blíže k tomuto okamžiku, tím hloupější záběr je potřeba zkusit zaseknout. Ryb je v rozkrmeném místě tolik, že ani postupné odtažení krmítka o 2 metry ničemu nevadí, záběry jsou i takto daleko od krmení.

Všechny ulovené ryby se daly zvedat prutem do ruky - podebírání bude spíše pro jistotu, aby ryba z háčku nad vodou nespadla. Žravost ryb byla tak velká, že jim nevadily háčky velikosti 12, přestože se s nimi jinak chytají ryby 10x těžší.

Shodujeme se, že to nebude o krmení, ani o nějakých tajnostech, ale především o šikovnosti. Kdo dokáže za 10 minut na 10 nahození chytit 10 ryb, bude stěží porazitelný. To ale ještě nevíme, že o víkendu to bude přece jen trochu jiné.

Po pondělním tréninku máme výhodu několika volných dnů na konzultaci a vyhodnocení, jaká taktika bude nejlepší.

Trénink na hrázi

V pátek v poledne přijíždíme opět trénovat - tentokrát již "oficiálně" a máme s sebou i pomocníka Radka Pečtu, který nám bude pomáhat v závodě se špionáží u soupeřů.

Zjišťujeme od organizátorů, kde budou sektory - dva na hrázi, což se očekávalo, a jeden naproti v lese, což je překvapení. Samozřejmě jsme v pondělí trénovali úplně jinde, ale co se dá dělat. Jdeme na hráz, tam budou určitě dva z nás chytat a potřebujeme vyzkoušet, jak se chovají ryby v hlubší vodě, protože na hrázi není metr a půl, ale spíše tak 3 až 6 metrů. A čím blíže si vylosujeme k výpusti, tím hlouběji.

Sedáme si asi tak doprostřed hráze. Zatím zde nikdo není, ale během hodinky už je hráz zaplněna - nikdo nejde do třetího sektoru, což je také dobře, ať je zakrmený celý sektor nebo vůbec.

Hráz je zpevněna panely a hlouběji za nimi to vypadá na kameny. Při zkoušení hloubky několikrát váznu krmítkem, které se mi sice daří vycukat, ale to není terén, v kterém bych chtěl odchytat 5 hodin závodu. Potřebuji trochu rovinu a tu nacházím až 15 metrů od břehu a možná by to chtělo ještě nějaký metr přidat, ale nechci jít do hloubky více než je nutné - už i tak si myslím, že na 15 metrech jsou ty cca 4 metry hloubky až moc. Kdybych si mohl vybrat, chytal bych tak v 2 metrech maximálně, což by bylo třeba jen 8 metrů od břehu, ale tak blízko bych na tomto místě moc trhal.

Zkoušíme chytat a je jasné, že to nebude taková hitparáda jako v pondělním tréninku - ryby zde nejsou tak nahusto, rozhodně neberou nástrahu už z propadu a na záběry se čeká delší dobu. Zato je zde ale možná více cejnů než plotic - a ti zvyšují váhu rychleji. Stále to bude velmi rychlé chytání, ale zdaleka nepůjde jen o rychlost nahazování a zdolávaní. Na slušný výsledek by měla být cílová hmotnost úlovku za 5 hodin přes 10 kilo, což je asi 100 ryb a tedy jedna ryba za 3 minuty čistého času. Když tak koukáme kolem sebe, velmi pěkně chytají kousek od nás Štěpničkové, které jsem zde už před závodem odhadoval jako největší kandidáty na vítězství, ale na ostatních v dohledu bylo vidět, že se trápí a že to není jejich šálek kávy. Je ale pravda, že v tréninku se málokdo vyhecuje, aby chytal naplno celou dobu, a při chytání malých ryb to platí dvojnásob. Nebo někdo taktizuje a nechce ukazovat to nejlepší, čeho je schopen. Ani my jsme některé věci v tréninku záměrně nezkoušeli, zvědavých očí bylo mnoho.

Po tréninku následuje jen krátká porada, namíchání krmení a rychlá večeře a musím odcestovat zpátky domů.

Cestou domů mám čas si vše zrekapitulovat a vychází mi, že na hrázi není cílová ryba plotice, ale cejn. Původně se zdálo, že to bude o ploticích a že nemá smysl zaměřovat se na cejny, protože jich v pondělí bylo jen asi 20%, a to ještě ne všichni byli těžší jak plotice a nemělo smysl je zkoušet vyselektovat od plotic, když plotice braly mnohem lépe. V mělké vodě bylo zkrátka cejnů méně a převažovaly plotice, ale na hrázi bylo malých cejnů tolik, že se dalo na ně více zaměřit. Stále to musí být rychlostní lov, kdy se nečeká 3 minuty na záběr, ale maximálně minutu, ale oproti ploticím se nekrmí tolik do sloupce, nepotahuje se nástrahou po každých 10 sekundách a určitě se nemusíme bát krmit patentkama a také na ně chytat.


Nachystané pytlíky s krmením pro celý tým.

V sobotu ráno doděláváme krmení (Sensas dark salty bremes + dark salty riviere, jen tak bez ničeho dalšího, i když nám to mnozí dodnes nevěří :-)), každý asi 8 litrů a k tomu 2 litry hlíny. Rozdělujeme si patentky, červy, pinky, hnojáky a kukly - nepřeháníme to, bo jsme chudí a lakomí, takže nám stačí každému asi litr a půl "živé", přestože pravidla dovolují 2,5 litru.

Jdeme losovat. Letos se poprvé v nejvyšší soutěži losuje podle losovací tabulky, která má pomoci k rovnocennějšímu rozdělení lepších a horších míst mezi týmy. Ve zkratce jde o to, že když každý tým má jedno místo lepší, jedno horší a jedno průměrné, nebo všechna 3 místa průměrná. Po vylosování všech míst by se teoreticky nedalo rozhodnout, který tým si vylosoval dobře a který špatně, protože budou mít všechny týmy tak nějak podobně nadějná místa. Tabulka neřeší jednotlivce, tam stále hraje velkou roli štěstí, ale v týmech pomáhá vliv štěstí vynulovat. Teoreticky. V praxi to může být trochu jiné - např. na tomto revíru bylo výhodné vylosovat nízké číslo, protože to pak ve všech sektorech znamenalo chytat na menší hloubce. Losovací tabulka počítá s výhodností míst podle vzdálenosti od krajů (forhontů), ale jinak předpokládá, že místa v sektorech jsou podobná.

Nejvíce ryb bude asi u přítoku v sektoru C, hejna ryb tam jsou vidět i ze břehu - krajní C14 tipuji za nejlepší možné místo celého ročníku letošní první ligy. Dále by mohlo být hodně ryb na začátku hráze, kde je i dál od břehu relativně mělko, ale první místo je chytře namáčknuté ke kraji, čímž se hodně stírá výhoda forhontu.

Losuji si sektor A, Radek B a Martin C. Následně losuji číslo 6, pro které tabulka určuje A6, B6 a C13. Bonusové místo je C13, druhé od kraje u přítoku, A6 i B6 jsou neutrální, ale pokud zohledníme i hloubkové poměry, které tabulka "nevidí", tak to je nadprůměrně dobrý los.

Vedlejším efektem losovací tabulky je, že všichni tři máme vedle sebe sousedy ze stejných týmů - zleva Timár, zprava Matrix. Pro mne to v sektoru A jsou Slávek Ruman a Radek Štěpnička. Jak už jsem řekl, Štěpničkové jsou mými favority pro tento závod, a je proto dobré mít je pod dohledem, případně od nich i něco okoukat. Ale popravdě řečeno zrovna při takovémto závodu člověk nemá moc čas koukat se kolem sebe.

Odnosit věci na místo mi pomáhá Patrik, který ač sám ve feederu nezávodí, je velkým fanouškem a strávil s námi víkend už loni na lize ve Veletově. Na A6 to od auta máme jen asi 200 metrů.

Další letošní novinkou je pravidlo, že si před vstupem na lovné místo nesmíme rozdělávat náčiní. Dříve to fungovalo tak, že jsme si odnosili věci ke svým místům za čáru, tam jsme si rozdělali pruty, bedny, stojany a co kdo stihl k tomu, pak se pískl začátek tzv. přípravy a stačilo si to odnosit k vodě a hotovo. Teď to musíme stihnout vše během hodiny a dvaceti minut až v přípravě. Stíháme v pohodě, ale na nějaké dlouhé prohazování lovného místa a sondování hloubek a reliéfu dna už to moc není.

Než nás pustí rozhodčí do sektoru, máme asi 45 minut volno na klábosení se sousedy.


Moje místo na hrázi v sobotu

Po zaznění signálu se přesouvám těch 5 metrů k vodě a chystám 4 pruty - všechno pickery v délce 3 metry s co nejměkčími špičkami. Na třech mám pletenku, na jednom vlasec a sestavy 2x paternoster, 2x průběžka. Zkouším tahat krmítko po dně a hledám nějaké vázky, ale je to zde znatelně rovnější, než kde jsme včera trénovali, a také o něco mělčí - ve vzdálenosti 18 metrů tipuji hloubku kolem 3 m. Na tuto vzdálenost klipuji všechny pruty.

Návazce mám 0.12, háčky budu střídat podle aktivity ryb od velikosti 14 po 10, stejně tak velikost a hmotnost krmítek.

Na úvodní zakrmení dávám asi půl litru krmení. Kolegové na dohled po obou stranách nahazují všichni podobně daleko asi tak 15-18 metrů.

Popis chytání s dovolením zkrátím. Jednak zde pár taktických věcí, které zcela výjimečně nechci prozrazovat, a také to bylo celé hodně o spěchu a méně o taktizování. Bodovala šikovnost a vychytanost. Plotic bylo mírně více jak cejnů, ale záběry nebyly trvale celých 5 hodin - občas to bralo více, jindy méně. Nebyl to zase takový fofr, jako to vypadalo v pondělí na tréninku, ale stále to bylo tempo nedovolující např. sledovat, jak jsou na tom soupeři. Skoro vše jsem nachytal s prutem s pletenkou a paternosterem dlouhým asi 60 cm.

Vážící četa jde zleva od A1 - první tři mají 10-11 kg, další pak kolem 7 a 9 kg. Můj úlovek má hmotnost necelých 14 kg, ale hned vedle Radek Štěpnička má 15 kg a zaslouženou jedničku v sektoru. Dále doprava směrem do větší hloubky už se nikdo přes 10 kg nedostal. Mám tedy dvojku, což bych před závodem bral, ale teď jsem věděl, že jednička byla velmi nadosah. Při tak dlouhém závodě (připadal mi nekonečný) jsem chvílemi ztratil pozornost a chytal jen tak ze setrvačnosti, ale ono to chce jet naplno celou dobu.

Radek v prvním kole a jeho krmení.

V sektoru B se chytalo méně ryb - Radek zde pro nás vychytal skvělou jedničku za 7,4 kg. Výsledky zde byly mnohem vyrovnanější - mít o kilo méně, skončil by až šestý.


Martin Brückner u přítoku

V sektoru C se podle očekávání nachytalo nejvíce ryb. Vzadu u přítoku, kde byla hloubka jen to metru, byla černá hejna ryb vidět i ze břehu. Forhont zde využil Martin Štěpnička - 17,6 kg. Vedle něj seděl náš Martin Brückner a bohužel nemá takovou rychlost a nachytal jen 8,6 kg a zasloužil si za to až devítku v sektoru. I zde se chytalo velmi blízko u břehu.

Máme tedy po prvním dnu součet 2+1+9=12 a později zjišťujeme, že nikdo nemá lepší, ale stejně tolik má Matrix CZ, pak o bod méně Matrix Uničov a o další bod společně Maver a Timár. Tedy 5 týmu se vlezlo mezi 12 až 14 bodů a nic není ještě rozhodnuté.

Večer domícháváme krmení, konzultujeme komu co fungovalo, co kdo viděl kolem sebe u ostatních závodníků a prostě ladíme taktiku na zítra. Já opět musím odjet na noc domů pomáhat s dětmi a po 4 hodinách spánku se ráno vracet.

Ráno je pořádná kosa, jen 2 stupně - přesně podle předpovědi. Přes den má být kolem 5 stupňů a silný vítr. Přidávám druhé podvlíkačky, teplé ponožky a na hlavu ušanku. Sice se mi pár lidí směje, že vypadám, jak kdybych přijel s tankem, ale vsadím se, že ke konci závodů po 4 sněhových přeháňkách by si to se mnou vyměnili. Tedy ne že by mi bylo teplo, ale určitě lepší jak v kšiltovce. Ale to předbíhám.

Jdeme losovat - včerejší týmy, které měly krajní místa v sektorech A a B budou mít dnes místa středová, a podobně naopak - tak říkají pravidla. My měli včera středové číslo 6 a na dnešek vytahuji krajní číslo - chci nízké, ale vytahuji 11. Zrovna ten horší kraj blíže do hloubky, ale co už, musíme se s tím poprat. Třeba to při tomto ochlazení nebude vadit. Máme tedy A11 - Martin Brückner, B11 - já - Martin Maťák a podle tabulky dopočítané C4 - Radek Černý. Opět máme všichni tři po pravé ruce Matrix CZ, na mne tentokrát vychází Martin Štěpnička. Máme po včerejšku stejně bodů, může to být přímý souboj o vítězství v týmech.


Moje místo v neděli na hloubce.

Vyzvídám, jak to na mém místě šlo včera - nešlo a navíc mnoho vázek, 30 utržených návazců. Proto hned jako první, co po vstupu do sektoru udělám, beru prut s olůvkem a prohazuji metr po metru celý prostor svého místa. Dál jak 15 metrů od břehu jít nechci, i když se zdá, že tak 18 a více metrů od břehu už je rovné, bahnité dno, jenže hloubka tak 7 metrů, což je moc. Sedím přímo u "stavidla" na nejhlubším místě revíru a házel bych přímo k věži s výpustí. Hledám dál a nacházím relativně přijatelné dno jen asi 8-10 metrů od břehu, kde jsou sice také kameny, ale cítím na špičce prutu, že na nich je pár centimetrů usazenin - dopady olůvka jsou tlumenější, než na holých kamenech. Protahuji tento prostor několikrát olůvkem a sice zadrhávám, ale ani jednou natvrdo neuváznu. Hloubka je zde odhadem kolem 2,5 metru, což je tak akorát.

Devět metrů od břehu jsem na závodech snad nikdy nechytal, ale jdu do toho. Zaklipuji dva ze čtyř prutů takto blízko a dva nechávám nezaklipované. Pokud budu trhat, nebo pokud zde ryby nebudou, zkusím jít až pod svah hráze do těch 7 metrů hloubky. Špičku prutu dávám ve stojanu mírně nahoru, aby záseky šly více nahoru a nechytal jsem krmítkem o dno.

Závod začíná, mám zakrmeno a hned první nahození jsou záběry. Sice je rozjezd pomalejší, ale ono to půjde. Pletenka zde nemá na takovou vzdálenost žádnou výhodu, tak zkouším druhý prut s průběžkou a monofilním vlascem. To se mi zdá lepší a na tento prut chytám až do konce kola. Po slabším začátku se to krásně rozjelo a ryby jdou doslova na hod. Navíc se zvětšuje počet cejnů proti ploticím.

Vedle mne sedící Martin Štěpnička sice také chytá nadprůměrně, ale spíše menší ryby, a tak se asi po hodině a půl také stahuje ke břehu na mou úroveň. Během 3 nahození cítím jeho konkurenci velmi zřetelně, na záběr musím čekat delší dobu. Zeslabuji návazec z 0,12 na 0,10 a místo pinek a červů zkouším na háček patentky - a to cejnům chutná. Znovu se dostávám do tempa, ale protože cejni jsou za 2-3 plotice, není potřeba tak spěchat a vyplatí se počkat si na pěkný záběr.


Zasněžený Radek v sektoru C, kde byla největší zima.

Je opravdu velká zima a vítr to ještě zhoršuje. Na hrázi nám fouká zleva, ale v sektoru C přímo do tváře. Vytahuji velký deštník a dělám si závětří, což hodně pomohlo. Oba naši břehaři se ke mně chodí "ohřát" a zároveň hlásí, že chytám v sektoru nejlépe. Radkovi to také jde pěkně, jen druhý Martin se bohužel trápí. Nalosoval špatný konec sektoru A, kde je hloubka a složitější chytání. Bohužel když teď máme jen tři sektory po čtrnácti, tak budeme častěji už podle losu tušit, že opačný konec sektoru není možné přechytat a že úspěch bude třeba osmé místo.


Deštník mi pomáhal proti sněhu i větru.

Ryby mi berou rovnoměrně celých 5 hodin, nejsou větší prodlevy. Pouze mi na rozdíl od včerejška vůbec nefunguje potahování s nástrahou. Podle mne ryby stojí v hlubší vodě a vyplouvají po svahu nahoru k zakrmenému místu a při poplašení zase sjíždějí do hloubky, takže od krmného místa směrem ke břehu v mělčí vodě jich moc nebude. Jakmile vytáhnu nástrahu půl metru "nahoru" do mělčiny, jsem bez záběru - stejně tak pokud se mi nepodaří nahodit na plnou délku zaklipovaného vlasce.

Ale nejsou to ryby zadarmo. Abych měl záběry pravidelně, musím dělat vše pečlivě - pokaždé patentky v nejlepší kondici, návazec i háček očistěn od slizu, precizní nahození. Pokud nahazuji občas bez krmení, což na mělkých místech fungovalo, záběry ustávají. Prostě nic nešidit, i když se spěchá.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli nepřejít jen na hlínu s patentkami, což by mohlo urychlit záběry, protože rybám odeberu jemné krmení a musejí se zaměřit na "sousta" jako jsou kukly a patentky a také moje nástraha. Zároveň se tím ryby stáhnou více ke dnu, včera mi to tak fungovalo. Ale pak si říkám, že když chytám tolik cejnů (druhou půlku kola možná 3/4 ryb) a vedle Martin jich tolik nemá, tak jim asi to moje slané cejnové krmení chutná a třeba je to právě jeho zásluha. Nic tedy neměním.

Za zmínku stojí úlovky úhořů - na hrázi se jich chytly desítky. Sice takové tkaničky do půl metru, ale fakt hodně. Asi se jim mezi kameny líbilo. Ale kdo měl nějakou dírku ve vezírku, na zvážení mu nečekali. Druhé kolo se chytlo i pár kapříků kolem míry, kteří dokázali zamíchat pořadím. I přes velké ochlazení se nijak výrazně počet ulovených ryb nezměnil.

Jdeme vážit - mám skoro přesně 14 kilo, což je nejvíc nejen v sektoru, ale v neděli i na celém revíru. Radek s 11 kg dostává 5, Martin s 3,7kg bohužel 12. Součet 18 a uvidíme, o kolik míst jsme si pohoršili oproti včerejším 12. Včera by to stačilo až na 8. místo. Brzy zjiťujeme, že ani ostatním týmům na špici se nepovedlo zopakovat včerejší výkony, tak snad to nebude tak strašné.

Ať to nezdržuji - zůstáváme na 2. místě v týmech!

Výsledky týmy:

1. MATRIX FEEDER TEAM CZ - součet 30, hmotnost 60.960 g
2. Preston Feeder Team - MRK.CZ - součet 30, hmotnost 58.700 g
3. Matrix Fishing Feeder Team Mo ČRS Uničov - součet 30, hmotnost 58.700 g

V jednotlivcích jsem byl zvědavý, jestli mi součet 2+1 bude stačit na vítězství, protože stejný měli hned 2 další závodníci. Nakonec je z toho dvojka, přechytal mne Radek Štěpnička doslova o jednoho cejna - úplně toho jednoho vidím, jak jsem lenošný jej podebrat, nad vodou mi vyklouzává z ruky, uvolňuje z háčku a padá do vody. Ale co už, Radek mne včera v přímém souboji porazil a vítězství si i proto zaslouží. Třetí končí Franta Filák také se součtem 2+1 - a asi jej budeme nahoře vidět častěji. Čtvrtý je Martin Štěpnička za 1+3 a z našeho týmu Radek Černý obsazuje výborné páté místo za 1+5 - dříve by s takovým součtem tak vysoko neskončil, ale jsou už jen 3 sektory, takže nízkých součtů bude méně než bývalo.

Výsledky jednotlivci:

1. Radek Štěpnička - MATRIX FEEDER TEAM CZ, 1+2, 28.040 g
2. Martin Maťák - PRESTON FEEDER TEAM - MRK.CZ, 2+1, 27.920 g
3. František Filák - TIMÁR FEEDER TEAM TOVAČOV, 2+1, 24.620 g
4. Martin Štěpnička - MATRIX FEEDER TEAM CZ, 1+3, 25.610 g
5. Radek Černý - PRESTON FEEDER TEAM - MRK.CZ, 1+5, 18.400 g


První kolo máme za sebou - zhodnocení? Vyzkoušeli jsme si nový revír, kde jsme i za velmi nepříznivého počasí dokázali nachytat v průměru 7,5 kila ryb za 5 hodin. Byl to značně odlišný závod od všech, které jsem na lize zatím odchytal - mnoho malých ryb a kromě taktiky i souboj v rychlosti a celkové šikovnosti (např. se si v té rychlosti všechno nezamotat apod.) Zatím nikdy se také nechytalo tak blízko u břehu, ani nebylo vidět tolik krátkých prutů. Na mnoha závodnících bylo vidět (a kolikrát i slyšet), že to není jejich šálek kávy, že by chtěli chytat větší ryby a mít na vše více času. Podle mne tento závod značně rozšířil "to co dobrý závodník musí umět". Pokud zde v příštích letech budou ještě nějaké další závody, značná část závodníků už na ně bude mnohem lépe připravena - budou trénovat předem na svých revírech tento styl chytání, vybaví se potřebným náčiním atd. Stejně tak tomu bylo, když se před pár roky poprvé chytalo na Hracholuskách na velké vzdálenosti - první rok 50-60 metrů, ale hned další rok 60-80 metrů. Lidi se naučili za rok nahazovat o 25 metrů dál. Tohle jsou závody, které nás posouvají dopředu. V tomto ohledu bude v červenci velmi zajímavý i závod na Turyňském rybníku a pak na podzim Mistrovství ČR na veslařském kanále v Račicích - oba nové závodní revíry.

Příští kolo máme koncem května na Lužnici - loni potrápila mnoho závodníků včetně mne.