Jihočeské feederové klání

Na začátku byla chuť zazávodit si. V jižních Čechách ale – až na náborový Jihočeský feeder na Vltavě 23 – není za celý rok kde (nejsou lidi). Nápadu zazávodit si s ostatními nadšenci neoficiálně se vážně chytili čtyři další zájemci a se třemi z nich (dohromady čtyři) jsme se operativně sešli, abychom změřili síly na trati v Novém Dvoře na Vltavě 20. Jak se myšlenka závodění bude vyvíjet zde zatím nebudu prozrazovat. Teď k závodu.


V počtu čtyř lidí závod nemá samozřejmě patřičné parametry jako jiné větší akce, chuť nám ale nechyběla, o čemž svědčí příjezd jindřichohradečáků 60 km přesně včas na šestou ranní hodinu k Vltavě, z toho Vláďovi se den nebo dva předtím narodil kluk. Oslava den před závodem ho sice ze závodního hlediska „poznamenala“, ale to bylo o důvod víc ocenit, že vůbec přijel.

Vytyčili jsme si čtyři závodní místa po 15 metrech pro jedno pětihodinové kolo. Krmení jsme si vzali až 6 litrů a až 2 l živých červů nebo hnojáků.

Protože na této části mé domácí vody nechytám a bral jsem umístění samozřejmě vážně (přestože šlo spíš o srandamač a o seznámení se s ostatními kolegy), v sobotu den před závodem jsem potrénoval, abych aspoň neměl nulu. Víkend předtím na jiné vodě v blízkosti se mi vedlo celkem dobře, ale teď mi to nešlo a bylo mi jasné, že závod bude těžký a bude o každé rybě. Ryby evidentně žraly a na zakrmeném místě byly. Jediného tréninkového cejna jsem chytil při stahování a došlo mi, že nejsou ochotné pozřít jen tak něco (totéž si mi stalo pak při závodě dvakrát, z toho jedna ryba se podívala na břeh, další spadla). Strategie byla riskantní (neumím tak daleko moc přesně nahazovat), ale věřil jsem jí: nahazovat co nejdál, ideálně medium prutem na 45 m, kde jsem tušil víc ryb. Naštěstí 90% náhozů jsem v závodě trefil s dost přijatelnou přesností. Pro jistotu jsem si zakrmil ještě jedno místo 20 m na občasné zkoušení paternosterem, od kterého jsem si sliboval nějaký pohyb nástrahy, marně. Přes ranní mráz -2,5°C, kdy nám zamrzala očka, Miky po prvních pár minutách vytáhl jesena a pravidelně přidával další ryby. I Petr měl hned od začátku záběry, na rozdíl ode mě, a dost se mi ulevilo, když jsem po 30-60 minutách vytáhl asi jako 2.-3. v pořadí rybu, pěknou plotici. Vláďa-otec volil pasivnější strategii s převážně zavřenýma očima, na šupinu sáhl ale i on. Miky pravidelně přidával ryby, včetně kapra 48 cm na tuším 0,12 návazec až do doby, než nám to kolem oběda usnulo všem úplně. V půlce závodu po machinacích s poloplovoucími nástrahami jsem se dočkal i 3. a 4. ryby (to celkově stačilo na pěknou dvojku). Chvíli mi přišlo, že už vím, co ryby zajímá, ale byl to omyl.

Miky chytal stejným stylem jako my a na stejné nástrahy, ale se slabšími návazci; mohlo to být krmením, šikovností nebo čímkoliv jiným.


Jak bylo napsáno v úvodu – závodní stránka z pochopitelných důvodů nemohla naplňovat parametry oficiálních závodů. I výsledky byly spíš druhořadé. Důležitější bylo poznat se s novými fajn lidmi, kteří mají (aspoň jsem měl ten pocit) stabilní nadšení do feederu.