Spousta mých kamarádů se mě často ptá, jak to ta naše parta dělá, že oni takové štěstí nemají. Až doposud zněla má odpověď asi takto. “Nevím, prostě jedeme k vodě, vybereme si nějaké pěkné místo, nakrmíme, nahodíme a ono to občas přijde.“ Neustále semnou řešili boilies, jak jejich strukturu, průměr, složení, kolik to naše boilies obsahuje bílkovin, extraktů a podobně. Řeči se vedli i o montážích návazcích a háčcích. Neustále nám byli ukazovány návazce, oněch již zmiňovaných tazatelů. Na často až nepochopitelně složité, nebo nesmyslně překombinované.
Možná že i tohle byla ta příčina, která mě donutila nad tím naším způsobem rybolovu trochu popřemýšlet. Přiznám se, že tohle dělám nerad, a nejsem ten tip člověka, který dokáže o takových věcech jako je montáž a sestavení udice nějak dlouze hloubat. Patřím mezi ty rybáře, kteří přijedou k vodě, postaví stojan a nebo vidličky, naváže, nastraží a šup s tím do vody.
Tak kde začít? Možná u výběru lovného místa. Když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem přišel na to, že to není zase tak jednoduchá věc, a že ve většině případech neúspěchu v tom má nemalý podíl právě tato veličina. Nevím jak to děláme my, protože jsme se nad tím nikdy moc nepozastavovali, a svá lovná místa jsme si tak nějak vybírali pouze instinktivně, respektive srdíčkem, když jsme s kolegou chodili podle vody venčit své čtyřnohé miláčky. Hodně jsme dávali na první dojem, hlavní roli v našem případě hrají vždy padlé stromy, balvany ve vodě a vůbec takzvané anomálie, co se na dané lokalitě vyskytují. Samozřejmě! Jde taky o to, na jaké vodě si své místo vybíráme, jsou i takové vody, kde nemá vůbec smysl, nějakým výběrem místa ztrácet čas. Nemám namysli zrovna nějaký kvalitně zarybněný soukromák. Tohle se může stát třeba na Dyji sedm kam jezdíme a tam je dno jedna velká placka. To je zase o něčem jiném.
Zkrátka řečeno, vybrané lovné místo, se Vám musí líbit a musíte u něj mít takový ten vnitřní pocit, že tohle je prostě to, co jste hledali. Už důvěra v lovné místo hraje obrovskou roli ve vašem úspěchu, už jen z toho důvodu, že budete svému umu a taktice věřit a budete snáze odolávat pokušení neustálého přehazování udice a neustálého přemýšlení nad tím, zdali jste neměli sedět úplně někde jinde, než právě sedíte.
Dále je potřeba uvědomit si, na jaké vodě lovíme, a jaké ryby zde můžeme očekávat. Pokud tohoto dosáhnete, již v tu chvíli jste zabránili následnému zklamání z lovení menších ryb, oproti ostatním kolegům, kteří u svých fotek s kapry přes dvacet kilo, uvádí pouze oblíbený slogan “svazová voda” a v rozpačitosti nad krásnou fotkou záměrně neuvádí, o jakou vodu se jedná. Jde totiž o to, že pokud půjdeme lovit kapry na řeku Šlapánku, která se u nás v Havlíčkově Brodě vlévá do Sázavy, jen těžko by jsme očekávali záběr právě od výše zmiňované ryby 20 kg+, už jen z toho důvodu, že by jsme si jí tam museli určitě všimnout, již při příchodu na naše lovné místo.
Pokud jsme vyřešili i tuto otázku, Měli by jsme být připraveni na to, jakou zvolit krmnou strategii, a následné připravení lovného místa. Podle očekávané velikosti ryb zvolíme velikost nástrahy, kterou budeme místo takzvaně připravovat, určitě by jsme se neměli bránit do naší vnadící směsi přihodit i peletky a kukuřici. Jde o to, naučit jakoukoliv rybu, tak nějak navštěvovat naše krmné místo. Je možné, že mi bude spousta kaprařů oponovat, že nejsou zvědavý na násaďáky, že se soustředí pouze na lov trofejních ryb, ale já razím tuto svou taktiku. Jde o to, že i ti velcí kapři, nám na to krmné místo přijedou, oni moc dobře vědí, že se tam jejich drobnější kolegové cpou až k prasknutí, a nakonec jim to nedá, a když se to na našem krmelci uklidní, přijedou se tam podívat i ti naši vysnění mohykáni. Možná mi tahle metoda vyhovuje i pro to, že se nehodlám účastnit těch honů na velké kapry, jako to dělá spousta kolegů, člověk by měl mít tak nějak radost z jakékoliv ryby, kterou se mu podaří přelstít. Už jen to, že jde člověk na kapry tam, kde to nezná, a podaří se mu nějakého dostat do podběráku, by mělo být pro rybáře jakési zadostiučinění.
Další věcí která se opakuje stále dokola, jsou návazce, Osobně používám úplně to nejjednodušší co se dá snad navázat, Moje udice se skládá z bočního závěsu, obratlíku, návazce z pletené šňůry a háčku. Jediná vymoženost na mém návazci je broček na pletence cca pět centimetrů od háčku. Délka návazce je okolo dvaceti centimetrů. Ale jak říkám, podle mě na návazci pravděpodobně zase tak nezáleží a ať si každý říká co chce, mám to odzkoušený, protože jeden z kolegů chytá na ty všelijaké kombinované návazce s rovnátky a různými jinými zlepšováky. Musím říct, že to vypadá vskutku krásně, ale nic méně, ty úspěchy v chytání jsou takřka srovnatelné.
Tak místo pro ryby máme připraveno, a teď přijde to nejdůležitější, tedy alespoň co se v naší partě týče. A myslím že v tom spočívá další nemalé procento našich úspěchů. Jde o to, připravit si vlastní zázemí. Připravit uzavřené místo, kde se vejde stan, slunečník a stoleček s křesílky. Protože na rybách nejde jen o to, aby jsme urvali tu největší slávu s ulovenou obrovskou rybou, ale jde hlavně o to, aby si člověk užil úplně každou chvilku u vody s lidmi které má rád, protože nikdo nikdy na sto procent neví, jestli zrovna tahle výprava nebude poslední. A pokud do této pohody přijde ještě navíc nějaká pěkná ryba, je to jen další bonus navrch!!
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
