Snový červenec

Vážení čtenáři,

Události posledních dvou týdnů mne nutí bilancovat a poohlédnou se do historie. Někdy v rybaření přicházejí události velmi rychle a je třeba na to být připraven a nepodceňovat detaily. Tolik omílaný pojem štěstí je, jak víme, velice proměnlivý faktor, ale když už nám přeje, tak je potřeba je maximálně využít. Pro mne bude na vždy zapsán červenec letošního roku velmi výrazně do mojí rybářské paměti. Během velmi krátké doby jsem si splnil dva své největší rybářské sny. Ještě jsem z toho tak nějak vedle, nerad o svých snech mluvím, ale vnitřně si je žiji a dost mě to baví. Dá se říci, že směřování svojí rybařiny jsem se postupně snažil vést právě k tomu, abych měl někdy možnost si tyto sny prožít v reálném čase. Chycenou rybu si rád změřím a vyfotím, ale nejsem a nikdy nebudu lovec, který dává lovu vše, mám více zájmů, ale když něco dělám, tak se to snažím dělat kvalitně. Mnoho rybářů věnuje rybařině mnohem více času než já a třeba nikdy nechytí svoji vysněnou rybu, tak už to hold je, já to štěstí měl a šel mu naproti…

Sen první – chytit na té své malé řece kapra přes 10 kilogramů hmotnosti. Kdo tuší o jaké řece píši, tak moc dobře ví, že tak zvaná „desítka“ je hodně těžká. Kolik to jen bylo nocí, kolik to jen bylo menších kaprů, než jsem se začal prokousávat k poznání, jak to v té vodě chodí. Postupem času jsem začal zdolávat i ryby přes 70cm, což byla a také bude hranice, od které zde beru rybu jako hodnotnou a rád si s ní cvaknu fotku. Těch sedmdesátek bylo určitě přes dvacet, dvacet za 6 let co na malé řece kapry chytám, přišel i koi přes 70cm, přišel dokonce i říčák přes 80cm, ale do deseti mu pořád kilo chybělo. Zažil jsem tady nelichotivou sérii 15 nocí bez záběru a následná noc šestnáctá skončila záběrem, vázkou a vyříznutím kapra. Ano, bylo to na hlavu. Souběžně jsem jezdil i na jiné revíry a tam kapry přes 10 chytal, sakra proč to nejde tady… Na řeku jsem se po roce vrátil letos o víkendu, změnil již po několikáté místo lovu, zapomenutou nutnou bižuterii mi zapůjčil kamarád a já opět nahazoval do známé řeky. První noc přinesla 2 ryby přes 70 cm a já byl spokojen, nečekal jsem to. Druhá noc a úplněk, moc na něj nevěřím, ale co kdyby. Swinger lítá nahoru a dolů, špice se třese, lovná místa luxují tloušti. Na feeder nebo přívlač mě tloušť baví, ale při kaprařině je to ryba otravná, kdo kapraří, ví o čem mluvím. Noc pokročila, tloušti odpluli, je ticho a měsíc vše zalévá svou září. Dostávám brutální záběr, ano tohle mám rád, poctivá jízda, zvedám prut a ryba táhne velmi silně a proti proudu. Jsem v roli diváka, snažím se jí dobrzdit, nedává mi k tomu šanci. Odjela hodně proti proudu, když mám konečně dojem, že ji otáčím, zajíždí do vázky. Promýšlím možnosti, usuzuji spíše na sumce, ten tah byl vskutku impozantní a trvalý. Po několika pokusech uvolňuji zcela vlasec a štěstí tentokrát mám, ryba vyjíždí, boj pokračuje. Rychlé posvícení čelovkou a málem si sedám na zadek, je to kapr. Dávám si před sebe podběrák a soustředěně zdolávám, zatlačuji myšlenky na to, že má přes deset zcela jistě a že je delší než moje největší štika z téhle řeky, které do devadesáti moc nechybělo. Nechce, brání se, protestuje, ale nedopřávám mu tu radost upláchnout, podebírám jej a přenáším do podložky. Dlouhé tělo říčního velikána je majestátní a já si uvědomuji, že se sny občas plní a někdy i krátce po sobě. Sen se splnil - 94 centimetrů a 14 kilogramů. Fotím, pouštím a sedám si k řece a poslouchám ji. Hlavou mi běží snad všechno, co jsem tady mohl prožít. Moc za vše děkuji…


Sen druhý – prostě a jednoduše – dvacítka ze svazové vody, lhostejno jestli stoják a nebo řeka. Červenec, vyrážím, lovím. Mám už lysáka kolem deseti, pěkné, nějací menší kapři a pak jízda, zásek a tah, žádný fofr, vytrvalý a důrazný tah. Mám v ruce 2,25lbs proutek a ten se jen zdvořile uklání až k rukojeti. Takto ve zdvořilostech pokračujeme asi 25 minut, když kapra poprvé uvidím, je dost pěkněj, podebírám ho, rozdělávám podběrák a kapra zvedám z vody. Teprve nyní je mi zcela jasné, že jsem chytil rybu o několik kilo těžší, než jsem kdy měl možnost potěžkat. Podložka, polití a měření, hmm 90cm, ale velmi vysoká ryba. No tak si Tě zvážíme. Vážení první – mdloby, ale ne to je kravina. Vážení druhé, opět mdloby a pro jistotu vážení třetí a pak už jen silný rukotřas a euforie. Mimochodem dost nepraktický jest rukotřas při nastavování samospouště. No a ta hmotnost- 20,20kg. Na hranici snu a reality cvakám asi 5 fotek a rychle kapra pouštím. Sedám si na lehátko, otevírám malou lahvičku švestkového vína, kterou jsem dostal jako odměnu, že jsem neprotestoval, když mi šikmooká paní přinesla místo hranolek rýži a nevím, jestli se smát a nebo brečet.
Ano chytají se a budou chytat výrazně větší kapři, ale mně se splnil sen.


Na vysvětlenou sen druhý se odehrál týden před snem prvním, nicméně já mám jasno, který ze snů má, vlastně měl, větší prioritu a první může být vždy jen jeden.

Když to tak čtu tak to zní jako řeč na konci kariéry, ale nebojte, co když v té mojí říčce plave ještě nějaký pěkný kousek, asi se na to budu muset MRKnout.

Pěkné dny a najděte si taky čas na ryby. Berou…