Už jsem to tu kdysi do nějakých diskuzí psal, takže to jen víceméně zkompiluji překopírováním příspěvků ...
Takže nějaké informace z dostupných zdrojů:
Vycházíme z toho, že co není zákonem a dalšími předpisy zakázáno, je povoleno. A jelikož žádný předpis táboření plošně nezakazuje, je táboření povoleno na celém území ČR - ovšem s výjimkou míst, na kterých je to nějakým předpisem zakázáno.
Z výkladu MŽP k pojmu táboření ve smyslu zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vyplývá, že tábořením se rozumí pobyt v přírodě spojený se stavěním přístřešků, s přenocováním, přípravou stravy, vykonáváním hygieny, likvidací odpadků atd. Za přístřešek se považuje technické zařízení, které chrání před povětrnostními vlivy. Naproti tomu přespání „pod širákem“ se za táboření nepovažuje.
A teď k příkladům, kdy je táboření zakázáno:
- zákon o ochraně přírody a krajiny - tábořit a rozdělávat ohně nelze mimo místa k tomu vyhražená na celém území národních parků, chráněných krajinných oblastí a národních přírodních rezervací; v ostatních zvláště chráněných územích (přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky …) táboření zakázáno není, ale zřizovacím aktem daného území mohou být stanoveny bližší ochranné podmínky, které je třeba respektovat - může být stanoveno, že se pro určité vymezené činnosti vyžaduje souhlas orgánu ochrany přírody (takovouto činností může být i táboření);
- zákon o lesích - v lese je obecně zakázáno táboření mimo vyhrazená místa; dále je zakázáno mimo vyhrazená místa kouřit a rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně, stejně tak je zakázáno rozdělávat a udržovat otevřený oheň až do vzdálenosti 50 m od okraje lesa;
- tábořit lze pouze na místech, na která lze i vstupovat - nelze tábořit na zastavěných a stavebních pozemcích, ve dvorech, v zahradách, sadech, vinicích, chmelnicích a na pozemcích určených k faremním chovům zvířat;
- na orné půdě, loukách a pastvinách lze tábořit pouze v době, kdy nejsou intenzívně využívány - táboření je zakázáno při pastvě dobytka a v době, kdy by mohlo dojít k poškození porostů a půdy;
- tábořit nelze na pozemcích, které jsou v soukromém vlastnictví - k táboření je nutný souhlas vlastníka;
- táboření může být omezeno/zakázáno prostřednictvím obecní vyhlášky;
- zákaz táboření může být uveden i v Bližších podmínkách jako součást popisu určitého revíru (např. jako podmínka majitele vodní plochy, který ji rybářskému svazu pronajímá)
- mimo vyhrazená místa nelze tábořit v ochranných pásmech (ochranné pásmo vodního zdroje, ochranné pásmo chráněných území, ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů atd.)
- táboření mohou omezovat také provozní řády objektů apod.
Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, táboření by nemělo způsobit vlastníku nebo nájemci pozemku škodu.
Shrnutí:
Než někde rozbijeme tábor, je nutné:
- zjistit si, kde se daný pozemek nachází (katastr, zvlášť chráněné území, les, intenzívně využívaná zemědělská půda, ochranné pásmo atd.);
- zjistit si vlastníka pozemku - u pozemku v soukromém vlastnictví získat souhlas vlastníka;
- zjistit si, zda nezakazuje táboření obecní vyhláška;
- prostudovat místní Bližší podmínky.
Předpisy nečiní rozdíly mezi jednotlivými druhy přístřešků (s podlážkou/bez podlážky), pokud je používání některého typu tolerováno, či upřednostňováno na úkor jiného, jedná se de facto o svévoli kontrolního orgánu. Důležité je chovat se ve všech případech slušně a tak, aby vlastníku pozemku nevznikla škoda - v případě jejího vzniku se domluvit na náhradě. Mnohými rybáři i některými kontrolními orgány upřednostňované přístřešky bez podlážky nejsou nejvhodnější, k přírodě šetrnější jsou stany s podlážkou. Slušným chováním si můžeme (ale nemusíme) vysloužit určitou míru shovívavosti. RS není oprávněna rybáře za táboření postihovat. To přísluší obecní policii, PČR, orgánu ochrany přírody, lesní stráži …
>> Stránka diskuse 
načítám...
GScarp.cz
