Pokud vás tato varianta přiblížení se k našemu koníčku ještě nenapadla, možná vás tímto článkem popostrčím kupředu a i vy se budete moci tak jako já nyní kochat šupináči přímo u domu. V následujících řádcích se vám pokusím nastínit, co vše byste měli vědět před rozhodnutím nějaké jezírko si vybudovat.
Typy jezírek
Přírodní
Nejméně nákladné je samozřejmě přírodní jezírko, kde je dno ve většině případů vymazané jílem, stěny vyskládané z kamenů a jezírko je neustále doplňováno vodou - ať již z potůčku, pramene nebo ze studny. Tím je zajištěna čistota vody, o kterou nám jde nejvíce. Tento typ si však nemůže díky většinou již daným podmínkám dovolit každý.
Betonové
Dříve a ještě doposud často užívané. S tímto typem jezírka je spojena častá údržba - opravy samotného betonu či izolace.
Plastové
Někomu pro oživení zahrádky či docílení potřeby „zakopnout” na zahradě o nějakou rybku postačí prodávané plastové výlisky, které stačí jen zakopat, napustit, zasázet vodní zeleň a případně připojit běžně prodávané kompletní filtry včetně čerpadel. Takovéto jezírko (dá-li se jezírkem nazvat) je nejrychlejší a ekonomicky nejméně náročné. Osobně bych tento typ doporučil jako doplněk na zahrádku bez účasti ryb.
Nevýhody: Může být více pohledů, ale v takto malých nádržích chov ryb nedoporučuji - a to především z hlediska nedostatečného vytvoření optimálního prostředí pro ryby, kde například zmíním minimální hloubku, která pro chov v zimních měsících musí být více jak 1m - zejména pro dosažení teploty, kterou jsou ryby schopné přežít. Další nevýhodou je přehřívání vody, kdy v letních měsících při teplotách kolem 35 stupňů se ve vodě není schopen vázat kyslík a ryby hynou. Jednoduše se dá napsat, že čím menší množství vody v jezírku, tím více starostí a nákladů.
Foliové
Jako volba pro chov ryb, rovněž pro účel okrasného dokreslení zahrady a v neposlední řadě i ke koupání je tento typ nejlepší. Zde můžu napsat, že to, co člověka napadne, lze uskutečnit. Je však nutné předem si určit, kolik finančních prostředků jsem schopen obětovat, abych nebyl při vyúčtování překvapen. Existuje více světových značek folií, ale jedna z hojně užívaných je české výroby. Vyrábí se v tloušťkách: 0,5 mm, 1 mm, 1,5 mm. Na menší jezírka do 5 m3 postačí tloušťka 1 mm, u jezírek či nádrží nad 5m3 doporučuji 1,5 mm.
Nevýhody: Nevýhody? Vidím snad jen v protržení folie. Avšak pokud člověk zjistí místo úniku, lze jej lepit i pod vodou. Druhý pohled může být životnost, která je u těchto folií + - 20 let. Tím, že je folie pod vodou, je částečně kryta před UV zářením a životnost se prodlužuje. Po 15ti letech většinou folie ztrácí změkčovadla, stává se tuhou (podobně jako dříve vyráběné linoleum) a má tendenci praskat.
Několik pravidel
Jelikož prosazuji jezírka foliová, trochu se podělím o nabyté zkušenosti.
Když už jsme zvolili typ, musíme si také říci, co od jezírka očekáváme. Pokud padlo rozhodnutí na ryby, doporučil bych několik zásad pro správnou funkčnost a vytvoření biorovnováhy.
minimální množství vody 10 m3
U zvoleného množství vody (jak jsem psal již výše) platí, že čím více, tím lépe. Samozřejmě co se starostí a nákladovosti týče. U většího objemu vody nehrozí výkyvy chemického složení nebo teploty. Osobně doporučuji kolem 20 m3, kde dochází ke značnému snížení nákladů, především u elektrické energie.
minimální hloubka 1,5 m na ploše 1 m2, avšak čím hlubší, tím lepší
Pokud plánujeme chov ryb, musíme pro ryby zabezpečit díky různě uspořádaným hloubkám vhodné teplotní podmínky. Část jezírka (cca 40 – 50 %) by měly tvořit mělčiny od 0,7 do 0,3 m, které se v jarních či letních měsících rychleji prohřívají a ryby si mohou dle potřeby zvolit pro ně ideální teplotu. Hloubky pod 0,8 m zabezpečí, že se v letních měsících bude voda dostatečně ochlazovat, protože čím vyšší teplota vody, tím méně kyslíku v ní je obsaženého. Za druhé nám tyto hloubky v zimních měsících zabezpečí dostatečně vysokou teplotu pro přežití ryb, která by se měla pohybovat kolem 5 stupňů Celsia. Osobně doporučuji hloubku kolem 2 m.
zajištění minimální cirkulace vody přes filtraci a provzdušňování
V zahradním jezírku nikdy nedocílíme takového biočištění jako v rybníce, tudíž jsme nuceni vodu cirkulovat přes filtraci nebo přes uměle vytvořenou biologickou čističku (více osázených rostlin v pobřežním pásmu, které likvidují fekální odpad z ryb). Pro zajištění dostatečné kvality vody k chovu ryb volíme filtraci s dostatečnou kapacitou vůči objemu jezírka a obsádce ryb. Pokud se jedná o ryby, je lepší instalovat filtraci výkonnější. Co se týče velikosti filtrace, tak doporučovaný objem je 10 % objemu jezírka. Také je důležité zvolit správné čerpadlo, které by nám mělo umožnit výměnu celého objemu jezírka jednou za 2 hodiny. Rozeznáváme dva typy způsobu filtrování:
Mechanické: Odstranění hrubých nečistot jako jsou výkaly ryb, spadané listí, odumřelé řasy či rostliny a podobně.
Biologické: Odstranění dusíkatých látek vznikajících při chovu ryb. Jde o část, kde jsou usídlené mikroorganismy (bakterie). Tato část filtrace funguje pouze při dostatečném provzdušňování! Bakterie bez kyslíku nejsou schopny fungovat a odumírají.
V dnešní době se již prodávají filtrace obsahující oba dva typy, kdy v první komoře jsou většinou umístěné filtrační kartáče nebo použit vortex. Hlavním úkolem první komory je zachycovat hrubé nečistoty jako jsou výkaly ryb, spadané listí, odumřelé řasy a podobně. Tato část by se měla pravidelně čistit, aby při větším znečištění nevznikaly hnilobné procesy. Většinou stačí čistit jednou do měsíce a při menší obsádce ryb i méně často.
Ve druhé komoře se umísťují filtrační materiály pro zadržení menších nečistot a klade se vyšší důraz na poskytnutý prostor pro bakterie. Mezi takové materiály lze zařadit např. plastové špony, kokosové matrace, japonské rohože, pěnové kostky apod.
Do poslední komory již vtéká voda bez hrubých nečistot, a tudíž slouží jako úložiště bakterií, které mají za úkol odbourat co největší množství dusíkatých látek. Do této komory volíme materiál poskytující v co nejmenším objemu co nejvíce plochy. Uvedu zde například v akvaristice hojně užívaný Siporax.
V případě, že vaše mechanicko-biologická filtrace pracuje na plný výkon, hydrochemické vlastnosti vody jsou perfektní, ovšem s průhledností vody nejste stále spokojeni, nastal čas použít UV lampu. Funkce UV lampy spočívá v tom, že protékající voda je ozařována UV-C zářením, čímž dochází k eliminaci růstu jednobuněčných mikroorganismů (různých druhů bakterií, plísní, virů a řas). UV zářič likviduje pouze mikroorganismy, které projdou okolo zářiče; užitečné kolonie nitrifikačních bakterií žijícících hlavně v biofiltrech, na dně nádrží, na rostlinách a kamenech zůstávají nepoškozené. Výkon UV lampy volíme dle objemu jezírka, kdy počítáme s 2 W na 1 m3 vody. S větší obsádkou raději předimenzovat.
Po tomto „očistci“ nezbývá než vodu vrátit zpět do jezírka. Pro zjištění správné funkčnosti filtrace existuje spousta možností k měření - počínaje indikačními papírky měřícími hodnotu NO2, NO3, GH, KH, PH, kdy změříme hodnoty při vstupu do filtru a následně u výstupu zpět do jezírka. Pro prvopočáteční rozjezd nové filtrace se dají použít tzv. startovací bakterie, které běžně pořídíte v akvaristických potřebách nebo v obchodech na jezírka zaměřených.
Jezírko a filtrace potřebuje pro vytvoření biorovnováhy určitý čas, proto ze začátku jezírko nepřerybňujeme a do obsádky volíme ryby méně náchylné jako je například červený karas. Tento proces většinou trvá 6 měsíců a opravdu nemá cenu nic uspěchat.
Pro představu uvedu dle ročního období a panujících teplot, co vše obnáší starost o jezírko a ryby:
Podzim
Na podzim, kdy už teploty vody klesají pod 15 stupňů Celsia, ryby stále přijímají potravu, ale již nejsou schopny dostatečně trávit obsažené proteiny v krmivu, snižujeme frekvenci krmení. Volíme potápivé krmivo určené pro podzim až zimu s nižším obsahem proteinů a s vyšším obsahem tuku. Většinou správnou dobu poznáme dle toho, že ryby již odmítají přijímat plovoucí potravu z hladiny a drží se v spíše u dna. V této době je také dobré zvýšit obsah soli ve vodě - a to v množství 1 – 3gramy na litr vody. Tím omezíme výskyt plísní a zabezpečíme, že ryby vydrží vyšší hodnoty čpavku, který budou po dobu vypnuté filtrace vyprodukovávat. Vyšší obsah čpavku ve vodě totiž snižuje možnost vázání kyslíku v krvi ryb a obsah soli tento problém blokuje. Používejte sůl bez jodu! S klesající teplotou snižujeme krmné dávky a v teplotách pod 10 stupňů Celsia již nekrmíme vůbec, nebo sporadicky jednou týdně v malém množství. V této chvíli méně znamená lépe, protože u ryb dochází ke zpomalení metabolismu. V teplotách pod 8 stupňů Celsia začínají odumírat i bakterie a mohli bychom si ryby otrávit dusíkatými látkami. Filtraci necháváme puštěnou do teplot kolem 6 stupňů Celsia, abychom co nejdéle odstraňovali hrubé nečistoty - především listí, které by nám po zámrzu mohlo na dně tlít a pod ledem otrávit ryby vznikajícím plynem. Pod 6 stupňů Celsia filtraci vypneme, vypustíme, vyčistíme a zazimujeme (demontáž čerpadla, UV, zasolení komor proti zamrznutí).
Zima
Ryby se nám ze začátku zimy drží zhruba v metrové hloubce a se zvyšujícími se mrazy a klesající teplotou vody sestupují i do nižších partií, kde díky větší hloubce „země topí“. Pro odvod jedovatých plynů vznikajících z tlejících řas a listí musíme v případě zamrznutí hladiny zabezpečit část hladiny bez ledu, díky čemuž budou tyto plyny odváděny pryč. Nezamrzlou část docílíme použitím hladinového topítka 300 W, které až do teploty -25 stupňů Celsia udrží část hladiny nezamrzlou. Nedoporučuje se udržovat otvor sekáním či vrtáním, protože v tak malém prostoru mohou zvukové vlny ryby vyrušit a může dojít k šoku a následnému úhynu. Také musíme z ledu odmetat napadaný sníh, aby zbylé řasy produkovaly kyslík, nikoli oxid uhličitý. V případě tuhých zim a dlouhodobě zamrzlé hladiny musíme doplňovat do vody kyslík - a to tak, že v místě s nejmenší hloubkou vzduchujeme alespoň 6 hodin týdně. U větších jezírek, kde nehrozí ochlazení vody provzdušňováním, můžeme nechat běžet nepřetržitě, ale opět v místě s nejmenší hloubkou, abychom v nejhlubším místě rybám neochlazovali vodu.
Jaro
S odcházející zimou nesmíme nic uspěchat a je třeba si počkat, až se budou venkovní teploty delší dobu držet nad teplotou vody, což znamená zhruba nad 8 stupňů Celsia. Pokud nás vyšší teploty překvapí již ze začátku roku (např. v únoru či v březnu), je lepší si minimálně ještě 3 týdny počkat, aby Vás nezaskočily mrazy se sněhem, kdy sněhová vánice dokáže ochladit vodu o více jak 5 stupňů Celsia během 2 hodin. V této situaci u ryb dochází k teplotního šoku a hynou. Pokud prvně z hladiny zmizí led, je dobré spodní výpustí odpustit do první filtrační komory část vody (cca 500 litrů), se kterou se ze dna odplaví navršené usazeniny za dobu od zazimování filtrace. Odpouštěnou část vody ještě nedopouštíme, to až v případě, že jsme si jisti, že teplota dopouštěné vody je alespoň o stupeň vyšší než teplota vody v nejhlubším místě jezírka.
Se zvyšující se venkovní teplotou +10 stupňů Celsia uvedeme filtraci do chodu tím způsobem, že nejprve odpustíme spodní výpustí množství vody rovnající se objemu první komory. Toto množství odčerpáme a teprve potom osadíme filtraci filtračním materiálem. Tímto způsobem si oddálíme čištění první komory. Pokud vše běží jak má a teplota vody se vyšplhala na 10 stupňů Celsia, můžeme doplnit startovací bakterie, abychom pomohli opět nastavit správnou funkčnost filtrace. Při této teplotě již začínáme krmit, ale opět platí, že čím méně, tím lépe, neboť metabolismus ryb se začíná rozjíždět až při teplotách nad 15 stupňů Celsia - nejlépe nad 18 či 20 stupňů Celsia. V období, kdy teplota vody je mezi 10 -18 stupni Celsia, jsou ryby velice náchylné na různá onemocnění. Jedná se např. o jarní virémii nebo o některá bakteriální onemocnění (uvádím nejběžnější a těžce léčitelná): Aeromonas Hydrofila či Aeromonas Salmonicida. Proto rybám v tomto období doporučuji dodávat do krmiva vitamín C. Jak předcházet nemocem nebo jak je léčit si nastíníme v druhém článku CHOV KOI.
Léto
Jezírko žije, filtrace běží na plné obrátky a voda je krásně průzračná. Při teplotách vody nad 22 stupňů Celsia je metabolismus ryb rozjet na plné obrátky a my můžeme krmit vícekrát denně, ale opět musíme alespoň jednou do týdne kontrolovat kvalitu či chemizmus vody. Při PH vyšším jak 8,5 stupně se do vody vylučuje z ryb velké množství čpavku - pokud by se nám jej nedařilo odbourávat, mohou se nám ryby otrávit. Abychom udrželi PH v rovnovážné hladině, což je kolem 7 stupňů, je dobré do jezírka nebo poslední komory filtrace umístit přírodní vápenec či zeolit. Toto období je pro nás „jezírkáře“ časem zážitků a relaxačních chvil u vody s pozorováním KOI. Dle zarybněnosti nás z této pohody vyruší pouze pravidelné čištění první komory a doplňování vypařené vody díky panujícímu horku. Na tuto situaci musím speciálně upozornit, protože k dané velikosti hladiny dochází až k překvapivým odparům. Z osobní zkušenosti uvedu příklad, že z plochy o 48 m2 se v letním horkém dni odpaří až 150 litrů. Takovému odparu můžeme zamezit již při výstavbě jezírka, kdy volíme chráněné místo, nebo následným vysázením zeleně, která zabezpečí stín a vytvoří bariéru proti větru. V dlouhodobě trvajícím horku musíme také kontrolovat teplotu vody, protože při překročení 35 stupňů Celsia se ve vodě není schopen vázat kyslík a ryby se mohou udusit. Většinou je však tento problém vyřešen pravidelným doplňováním odpařené vody.
V příštím článku nastíním něco o samotné problematice chovu KOI - od pořízení ryb, ceny, druhů variet, nemocech, možném zimování atd.
Pokud budete mít zájem o realizaci či poradenství v oblasti zahradních jezírek, neváhejte mne kontaktovat.
-48% PRESTON feederový prut
RS Fish rybářské potřeby s.r.o
