Fleky na řekách I

- Martin Maťák

      Během několika posledních let, kdy jsem se zaměřoval především na říční rybolov, jsem dospěl k názoru, že dobrá místa se opakují. Tedy podobná místa na různých řekách budou s největší pravděpodobností také podobně úspěšná pro rybolov. Sám mám několik oblíbených typů míst, která hledám na nových, neznámých lokalitách jako první. Chtěl bych vám popsat, jak taková slibná místa zhruba vypadají, kde je hledat a jak na nich chytat.


Typický silniční most - rybám vůbec nevadí, že po něm jezdí auta. Dokonce ani železniční mosty nejsou špatné.
Mostní pilíře
      Při stavbě mostů se řeka většinou uměle zužuje, aby byl most co nejkratší (nejlevnější), a také se často prohloubí koryto, aby se proud v zúženém místě příliš nezrychlil a zůstala zachována maximální průtočnost. Tyto zásahy znamenají rapidní rozdíl profilu dna a proudění vody oproti jinak monotónnímu toku řeky v nejbližším okolí. Jestliže tedy říční ryby budou všude jinde rovnoměrně rozptýlené, zde se budou koncentrovat ty kusy, kterým zbytek toku z nějakých důvodů nevyhovuje. Např. na zabahněných řekách se příliš nedaří parmám a ostroretkám, ale kolem mostních pilířů bývá dno zpevněno kamením a to se jim líbí. Nebo naopak na proudné řece mohou být tato místa jedním z mála koutů, kde je tíšina, a pak zde budou ryby jako kapři a cejni. Prostě mostní pilíře dělají na řece oblast s výrazně odlišnými podmínkami, které mohou vyhovovat rybám, které na této řece jinak chytnete jen složitě.
      Mostní pilíř vytváří v toku překážku, za kterou vzniká pomalejší zpětný proud. Na přední části konstrukce se často zachycují plovoucí kusy dřeva, větve, rákosí a další větší předměty, které zvětšují průměr pilíře a pak je tíšina ještě rozsáhlejší s ještě kontrastnějším přechodem do silného proudu. Zároveň se mezi větvemi může dařit vodním šnekům, pijavkám a další vodní havěti, která slouží jako potrava pro ryby - nehledě na to, že i pro ně je to výborný úkryt.
      Dno je v těchto místech převážně z větších kamenů, které sem byly navezeny kvůli zpevnění podkladu pro mostní pilíře. Kameny také bývají kolem pilířů naskládány do výšky, čímž vzniká pro ryby zajímavá terénní nerovnost. Štěrbiny mezi kameny jsou z větší části zaneseny naplaveninami (bahno apod.). Po proudu za pilířem vzniká často velká hromada písku nebo podobného, vodou unášeného materiálu. Přesně zde je nejzajímavější místo. Po bocích tohoto podvodního ostrůvku se zdržují ryby a pokud na jeho horní části není příliš mělko, budou i tam. Tento podvodní ostrůvek se může při každé větší vodě měnit a je potřeba s tím počítat. Znám jedno místo za pilířem, kde většinou bývá 3m hloubka, ale už jsem zde zaznamenal i období, kdy zde bylo 50cm vody a bylo vidět až na dno. Na řekách, kde jsou přehrady, nebývají tyto výkyvy velké, ale na nepříliš zregulovaných řekách, kde často bývá velice kalná voda, se může řeka velmi rychle měnit. Vždy je lepší, aby za pilířem nějaká naplavená usazenina byla, než abyste chytali přímo na tvrdém kamenitém podkladu. Je ale dobré, aby na jejím vrcholu byla hloubka aspoň 1m. V poměrně měkké naplavenině lze předpokládat velké množství potravy (larvy pakomárů apod.), pokud je zde usazena již delší dobu. Ryby se zde proto budou zdržovat sami od sebe.
      V těchto místech se snažím prochytat oblast za naplaveninou (na svahu ke středu řeky) a také přímo nejmělčí zónu. V nejhlubší oblasti jsem měl největší úspěchy především za vyššího stavu vody a pak vždy, když ryby byly z jakéhokoliv důvodu opatrné. Naopak když ryby braly velmi dobře, nejvíce jsem jich nachytal přímo na vrcholku naplaveniny v nejmělčí oblasti. Málokdy jsem měl úspěchy v mělké a zároveň i v hluboké části. Je potřeba zkoušet a najít, v které hloubce se ryby zdržují. Při vysokém průtoku bývá zpravidla lepší chytat v tom nejmenším proudu v bezprostřední blízkosti pilíře (třeba i 10cm od něj), pokud je proud pomalejší, chytal bych na rozhraní proudu a tíšiny. V hlubší vodě za naplaveninou je o poznání větší proud a i to může mít vliv na přítomnost a velikost ryb. Také sledujte kde končí mostem zastíněná oblast a vyzkoušejte, jestli ryby berou lépe ve stínu nebo na slunci.
      Je dobré zpočátku začít chytat bez zakrmování a až podle záběrů nebo jen jejich náznaků zakrmit nejnadějnější oblast. Pokud není možné takto ryby lokalizovat, je lepší položit návnadu na vrcholek naplaveniny. Při zakrmení do hluboké oblasti byste ryby zpět na mělčinu již nepřetáhli, naopak je to ještě možné. Zakrmování na příkré svahy naplaveniny není technicky realizovatelné, resp. je to v proudící vodě velmi rizikové a nebudete přesně vědět, kde nakonec návnadová koule skončí. Většinou platí, že poplašené ryby sjedou na chvíli z tišší oblasti ke středu řeky do hloubky nebo splavou po proudu na konec zpětného proudu. Pokud vám tedy záběry těsně za pilířem ustávají, zkuste nahodit do těchto míst.
      Na vrcholu naplaveniny je možné chytat jak na plavanou, tak na položenou (feeder). Pokud budete chtít chytat těsně za ní, v hluboké zóně, nebude položená příliš úspěšná - svah je často tak příkrý, že by se vám vlasec o jeho hranu lámal a jemné záběry by pak nebyly rozpoznatelné. Vždy se v koutku duše směji, když vidím, jak se na tato místa hrnou rybáři s pruty na těžko. Ryby jim berou, ale oni to nevidí. Chytnout jen ty, které se jim snaží stáhnout prut do vody. Někdy může pomoci použití dlouhých prutů namířených vysoko k nebi, ale určitě ne vždy a všude. Je-li to možné, chytejte zde na plavanou. Slabý zpětný proud k tomu přímo vybízí. Používejte pak co nejdelší prut, s kterým udržíte vlasec po celé délce nad hladinou. Často se chytá okolo 10-15m od břehu. Splávek musí být poměrně velký, aby jej bylo možné na takovou vzdálenost ovládat.
      Jistě vás již napadlo, jak je to v těchto místech se zdoláváním ryb. Většinou je to tak, že rybě do 1 až 2kg (podle druhu) nedám ani metr a silou ji odtáhnu od pilíře. Větší ryby, které si již vezmou nějaký ten vlasec z navijáku, se většinou vydávají, jako ostatně téměř vždy na řece, po proudu, což je zde bez problémů. Pokud zamíří proti proudu - za pilíř, je nutné sklonit prut stranou po proudu a ještě udělat pár kroků tímto směrem a snažit se, aby se vlasec s pilířem nedostal do kontaktu. Ryba se po pár metrech dostane do hlavního proudu řeky a většinou se otočí. Jen asi 2x se mi stalo, že jsem pod mostem rybu neotočil a utrhl jsem ji o pilíř. Pokud se vlasec začne otírat o beton, je lepší mírně povolit než se snažit za každou cenu rybu zastavit - napnutý vlasec se předře snadněji než mírně povolený. Kvůli předření použijte o 0,02-0,04 mm silnější kmenový vlasec, návazec může klidně zůstat stejný, jako jste zvyklí.


Umělé koryto - jak deprimující. Přesto i zde může tok křížit původní stará řeka a být zde 30m dlouhý hlubší úsek napříč korytem. Vezměte prut se štikovým splávkem a težkým olovem a najděte ho!
Přechod zregulované řeky v původní koryto
      Zregulované úseky řek jsou často široké, ale mělké, naopak původní koryta řek jsou užší a hlubší. Napřímené řeky ale chtě nechtě musejí v některých místech křížit původní klikatý tok řeky a právě zde je ideální pozice pro rybolov. Nejzajímavější na těchto místech je to, že se zde prudce mění hloubka z mělké na hlubokou a někdy také síla proudu.
      Jak tato místa najít? Podle mapy! Pokud jsou podél řeky její odstavená (mrtvá) ramena, stačí pomyslnou čarou protnout dvě blízká ramena na opačných stranách řeky a lze předpokládat, že v těchto místech bude zatopen kousek původního koryta. Stejně tak přechod rovného (zregulovaného) úseku řeky v meandrující původní tok. Ideální je však postupovat kolem řeky a hledat vysoké nezpevněné břehy se starými vzrostlými stromy (někde bohužel už jen s pařezy) kolem původního toku v kontrastu s umělým holým korytem. Pojistkou správné volby pak bude větší hloubka a menší proud.
      V těchto místech zkuste najít místo, kde končí mělčí umělé koryto a začíná hluboká zóna. Může to být i šikmá nebo různě klikatá hranice napříč řekou. Svah z mělčiny na hloubku bude poměrně prudký a zřetelný, ale na hladině nemusí být vůbec patrný - zejména na hlubších řekách s mírným proudem.
      Právě v tomto místě se bude zdržovat nejvíce ryb, protože hlubší zóna je pro ně přirozenější a na mělčí úseky se mohou ryby bát přes den vyplouvat. Temnota hlubiny dává také lepší šance na přelstění opatrných ryb a vůbec v hlubší vodě jsou ryby méně plaché a ostražité.
      Z hlediska techniky lovu je toto místo poměrně obtížné, a to především z důvodu prudce se měnícího profilu dna a silného proudu v horních vrstvách vody a téměř žádného nebo protisměrného u dna. Ptal jsem se několika dobrých rybářů, jak na těchto místech chytají, a odpovědi mne utvrdily, že to opravdu není žádná sranda. Při použití položené, zejména feederu, je situace poměrně jednoduchá (použijete tvrdší špičku nebo těžší signalizátor), ale chcete-li chytat na plavanou a ještě k tomu větší ryby ze dna, bude to docela problém. Je potřeba použít poměrně těžká olova a odpovídající splávky, jinak nebude zaručeno, že vlasec míří kolmo ke dnu. I když bude splávek v klidu na hladině v kolmé pozici, kontrast odlišných proudů v různých vrstvách vody vám stěží dovolí odhadovat, co se s háčkem dole děje. Často se zátěž zvedá ode dna a plápolá vysoko nad ním přestože na splávku není nic vidět. Naopak vám může připadat, že máte přehloubeno a olovo je na dně, protože splávek vylézá moc nad hladinu, ale to je jen olovo nadlehčováno proudem a na dně vůbec neleží. Použijte tedy těžké sestavy, která tyto jevy minimalizují.
      Bude potřeba nahazovat stále do jednoho místa a zde splávek držet na tomto místě - neproplavávat! Chce to dlouhý prut, abyste splávek udrželi tam, kde chcete.
      Další otázkou je, chytat-li na svahu, nebo až dole v nejhlubším místě. Rozhodnete-li se chytat na hloubce, odpadá vám část starostí s proměnlivou hloubkou, a můžete prochytat větší plochu (okolí návnady). Na svahu musíte chytat stále v tomtéž místě, nechcete-li každou chvíli měnit nastavenou hloubku splávku (což většinou vede k chaosu a rozladění původně úspěšné sestavy). Vyzkoušejte zpočátku obojí a podle toho se přizpůsobte. Osobně nerad chytám v absolutně největší hloubce a raději zvolím místo, kde se již dno začíná zvyšovat - ryby plující kolem dna zde narážejí na "stěnu" a zastavily by se zde i bez návnady (ne že bych nekrmil). Mou nástrahu pak mají přímo před očima.
      Na řece ryby téměř vždy stojí hlavou proti toku proudu. V tomto místě ale proud rychle mění svůj směr (jako pod jezem) a i v různých vrstvách vody může proudit na různé strany (voda tzv. pulzuje). Nelze tedy předpokládat, v jaké pozici stojí ryby k naší nástraze, a proto se i záběry mohou projevovat značně netypicky. Pro rybáře to má tu výhodu, že ryby v nárazech proudu musejí být pořád aktivní a nemohou nečinně stát a čekat, co jim připlave pod nos. Když zde ryby budou, tak je chytnete. Ryby zde nejsou proto, aby si odpočinuly.

{Příště zářezy do břehu, hluboké brázdy a zákruty.)

Autor: Martin Maťák - ®

Přečteno: 7 488x
Průměrná známka: 1.36

NRevír Dyje 11

Už delší dobu jsem měl v úmyslu napsat nějaký článek, ale nevěděl jsem o čem. Pak mě ale napadlo, že bych jednoduše mohl napsat něco o mé domovské řece Dyji. Tento článek Vám má přiblížit tuto řeku a způsoby lovu, které na ní praktikuji.

NFleky na řekách 3

Na menších řekách se dá chytat i tak, že budu nahazovat až pod protější břeh, těsně nad keř.

NFleky na řekách II

Tyto rýhy mohou být vymlety proudem nebo vytvořeny člověkem při bagrování řeky, např. kvůli lodní dopravě nebo, častěji, pro vyčistění a prohloubení koryta jako ochrany před povodněmi.