Kapři z mělčiny
- Michal Kučera
Nebývá v našich krajích zvykem, aby se někdo chlubil tehdy, když mu to kapři natřou na celé čáře. Čtenáři jsou zahlcováni články o samých úspěšných či dokonce bombastických výpravách, fantastických úlovcích a u mnohých to pak vyvolává pocity, někdy hraničící až s šílenstvím, že všichni
ostatní den co den z vody vytahují jednoho monstrkapra za druhým, zatímco jejich kuličky leží ve vodě jako mrchy. Stále častěji potkávám zoufalé rybáře, kteří přijíždějí k Labi s utkvělou myšlenkou, že s boilím
doporučené značky od renomovaných autorů si bez větší námahy chytí svého dvacetikiláka, v nejhorším případě několik patnáctikilových...
Málokdo je schopen a hlavně ochoten přiznat, kolik dnů a týdnů před
úspěšným lovem strávil marným vysedáváním bez záběru. Není divu, že
mnoho začínajících kaprařů pak zmateně přemýšlí, proč právě oni
jediní nemohou nic chytit - vždyť to dělají přesně tak, jak se dočetli v časopisech.
A tak, abych tuto nerovnováhu alespoň částečně napravil, nabízím
nezkreslený pohled na jednu z mých letošních výprav, bez ohromujících
úlovků, výčtu použitého náčiní a zakrývání vlastních omylů.
Měl jsem to perfektně naplánovaný - teplota vody, počasí, fáze měsíce,
všechno mi hrálo do noty. Už z počátku jara jsme s kolegou Karlem
strávili mnoho času mapováním naší největší řeky a nakonec jsme si
vytipovali dvě oblasti, o kterých jsme byli skálopevně přesvědčeni, že nám
přinesou úlovky přesahující magickou dvacetikilovou hranici. Furiantsky
jsme pohrdli do té doby celkem úspěšným místem, kde osmi - deseti kiloví
kapři byli na denním pořádku a vydali se v ústrety končinám, kde na
nás měli čekat kapři minimálně o dvojnásobné hmotnosti.
První vystřízlivění z kapří euforie na nás čekalo ihned po
příjezdu k vodě. Na vyhlédnutých místech, kde ještě před týdnem
nikdo nebyl, se najednou rozkládala jedna parta vedle druhé. Normálně se
takto frekventovaným úsekům na hony vyhýbám, ale co by člověk neudělal
pro toho dvacetikilového šupinatého zápasníka, který tu určitě s otevřenou
hubou čeká na to, až přijedeme my dva. Sedli jsme do člunu, zapnuli echolot
a jali se vyhledávat, kde se právě potulují hejna trofejních kaprů a
kampak se asi ti kapří stařešinové chodí stravovat. Že jsme žádná
hejna nenašli, nebylo zas tak zarážející, ale že jsme v okruhu zhruba
dvou kilometrů neobjevili ani čudlu, už dávalo cosi tušit. Jenže když už
jsme mířili zpátky ke břehu s tím, že se pojedeme podívat na druhé
vytipované místo, přejelo nám pod lodí několik hejn velkých ryb /dodnes
si stejně myslím, že to byl jen následek naší šílenosti, jakási rybářská
fata morgána, a nebo, jako druhé vysvětlení, úmyslný přejezd mazaných
kaprů za účelem nás zmást - podle hesla nakrmte nám to tady, až odjedete,
tak si to v klidu sežerem/.
Ať tak nebo tak, zblajzli jsme to jak se říká i s navijákem.
Rychle jsme zakrmili dvě pozice, tu vzdálenější za hranou zatopené hráze,
která vystupovala až metr a půl pod hladinu a za níž dno padalo do pěti
metrů, a tu bližší v místech, kde se dno začínalo postupně zdvíhat
k jmenované hrázi. Přirazili jsme ke břehu a i když začínalo pršet,
ze všeho nejdřív jsme se vrhli na přípravu prutů- když tam jezděj
takoví obři, škoda každý minuty. Dopadlo to tak, jak to muselo dopadnout.
Zatímco my jsme zmokli jako starý slepice, kapři, aniž by nás o tom prostřednictvím
signalizátorů nějak informovali, nerušeně naládovali svoje pajšly naším
krmením a odtáhli.
Následující dva dny lze popsat třemi písmeny - NIC. Ne že bychom
neměli ani záběr, dokonce nám hrčely všechny čtyři navijáky najednou.
Bohužel, ten macek, co to způsobil, neměl dvacet, ale minimálně devadesát
kilo a na nohou vodní lyže. /Škoda, že v žádné soutěži o trofejní
úlovek není tato kategorie, věděl bych, kde bezvadně berou/. Copak o to, lyžaře jsme ošálili nasazením zadních olov, a tak když podruhé se zlomyslným výrazem projížděl kolem, marně čekal na naše zoufalé pokusy zachránit zbytky odvíjejícího se vlasce. Ale kapři zase dál šálili nás, respektive vůbec nechtěli polknout naše výživné kuličky /nepomohlo ani to, že jsem na ně před náhozem přilepil cedulku: Švédské kapky - pro váš zdravý život/, nebo alespoň nepolykali ty, na kterých byl háček.
Zvažoval jsem všechna pro a proti a nakonec dospěl k rozhodnutí
/první rozumná myšlenka, co mě během těch tří dnů napadla/ to zabalit a
změnit stanoviště. Karel mezitím osondoval druhé vytipované místo a přijel
nadšený - nikdo nikde a plno velkých ryb.
Místo to bylo opravdu překrásné, ale to s tím nikdo nikde to zas tak
horký nebylo. Rybář tam sice opravdu nebyl ani jeden, zato parta příslušníků
hnutí, zřejmě bojující za obarvené vlasy pro všechny rasy. A i když byli
pravděpodobně české národnosti, nebylo možné se s nimi nijak dohovořit
- ono po třiceti pivech se dost špatně mluví, i když k tomu sníte půlku
prasete. Vzhledem k tomu, že Karel tento den končil a měl pro mě přijet až
za dva dny, to nebylo zrovna uklidňující. Jelikož jsem ale chtěl konečně
získat bobříka odvahy /před dvaceti lety na pionýrském táboře se mi to
bohužel nepodařilo/, rozhodl jsem
se zůstat. Karel mi ještě před odjezdem věnoval poloprázdnou krabičku od
sirek, zřejmě aby mě dodal odvahu /a asi taky abych si na ně posvítil,
kdyby náhodou chtěli mluvit sprostě/. Jinak jsem byl vyzbrojen ještě kapesním
nožíkem s délkou ostří minimálně tři a půl centimetru, takže se nebylo
opravdu čeho obávat.
Při vybalování věcí jsem byl tentokrát o něco moudřejší než
minule a nejdřív si rozdělal bivak. Báječná myšlenka, neboť se právě
blížila bouřka. Jenže v euforii z vlastní geniality mě zase nenapadlo
to, že v bouřce se špatně jezdí s vysunutou čtyřmetrovou sklápěcí
bójkou. A tak v obavě, abych neskončil jako špekáček na čtyřmetrovým
klacku, pustil jsem bójku co nejrychleji do vody, aniž bych zkontroloval,
jestli je správně sesazená. Kupodivu nebyla. Spodní díl i se závažím zůstal
u dna, zbytek vyjel na hladinu. Rychle jsem sesbíral torzo, co mi z toho zbylo, poskládal do člunu a mazal se schovat
Po odeznění bouřky jsem opět vyjel s echolotem a byl jak u vytržení.
Podél hlavního proudu řeky byl zhruba dvacetimetrový pás zpětných proudů
a za nimi klidná hlubší voda, kde se pravděpodobně ukládaly nánosy
potravy. Obrazovka echolotu zde byla doslova poseta symboly pro velké ryby a během
chvíle se taky sami páni kapři začínali ukazovat na hladině. Dlouho jsem
se nerozmýšlel, navnadil a nahodil udice.
Na tuto hlubší partii navazovala rozsáhlá mělčina s půl až
třičtvrtě metrovou hloubkou a nevábně vypadajícím černým bahnem, které
co chvíli probublávalo vystupujícím plynem. Tak tady to top místo asi
nebude, říkal jsem si. To jsem ještě netušil, jak rychle mi zde přísloví
"nikdy neříkej nikdy" bude omláceno o nos. Jen co se totiž setmělo, na
hlubší vodě ruch ustal, ale za to na mělčině to podle zvuků jen vřelo.
Když se to druhý den opakovalo a já byl stále bez záběru, nedalo mi to,
doplaval jsem na mělčinu a šel si ji projít. To byl šok! Bahno tam sice
bylo, ale jenom na vrchu, pod tím písek a všude plno škeblí a škebliček.
Tak já si chytám ve čtyřmetrový hloubce, zatímco páni kapři chodí na
pastvu do půlmetrový vody. A i když ve mně přeci jen trochu vrtaly
pochybnosti, byl poslední den mého pobytu a já musel něco změnit.
Během odpoledne jsem pečlivě připravoval udice. Stogramová olova se
při zkouškách bořila do bahna a šla jen těžko vytáhnout, proto jsem raději
použil "sedmdesátky" Trilobe, které pomaleji klesají a mají větší
dosedací plochu. Dlouho jsem zvažoval, jakým způsobem umístit boilí. I když bylo zřejmé, že kapři se prorývají bahnem skrz naskrz, vzhledem k rozsahu mělčiny jsem se nakonec rozhodl pro jedno plovoucí a jedno vyvážené tak, aby lehce dosedlo na povrch dna. Po setmění jsem mělčinu prohodil arašídama a trochou boilí, sešteloval pruty a jelikož jsem poslední dvě noci strávil pozorováním vody, brzy jsem usnul. Měl jsem krásný sen, který čím dál tím častěji přerušoval prazvláštní zvuk, ve kterém se spojovalo jakési cvrlikání spojené s vrčením, připomínající brzdu navijáku. To znám,
říkal jsem si ještě v polospánku, to je určitě zas ten lyžař, toho teda
pěkně naprdnu, když kvůli němu ani nevstanu a v duchu si představoval, jak vzteky láme ty vodní lyže.
Nakonec jsem přeci jenom vstal. Tma jak v pytli, lyžař nikde a hlásič
i brzda kvílí ostošest. Že by to byl kapl, vzpomněl jsem si na vtip o učitelce
a šišlajícím dítěti v zologické zahradě. Byl to kapl. Jen co jsem
zvedl prut, bylo mi navíc okamžitě jasné, že to není jen tak nějakej kapl,
ale že to torpédo plnou parou mířící do hlavního proudu řeky má alespoň
patnáct kilo. Bohužel, krásné probuzení netrvalo příliš dlouho a jakmile
ryba sjela z mělčiny a vlasec brnknul o hranu, napětí povolilo a šňůra
vystřelila zpátky proti mně. Tak to je bomba, pět dní jsem bez záběru, a
pak ze mě během pár vteřin udělá kapr vola /to jsem ještě netušil, že
za chvíli budu přímo korunovanej/.
No nic, říkal jsem si, znova připravil udici, k háčku připevnil několik
kuliček na PVA šňůrce, aby dopad na hladinu byl co nejpomalejší a nejtišší.
Stejně už nic nepřijde, ten kapr to při průjezdu přes celou mělčinu
dokonale splašil, uvažoval jsem o svých šancích a opět usínal, tentokrát
ale jen do jakéhosi mikrospánku. Takže jakmile mi začal pípat jeden ze
signalizátorů, vyrazil jsem ze spacáku jako nadržená gazela. Proč nevrčí
i brzda, mi došlo celkem brzy, neboť po trase, po které kapr ujížděl směrem
proti mně, se na hladině se dělaly víry a voda doslova vřela. Chvíli jsem
zůstal jako přimražený nad tou nádhernou scenérií, která se zobrazovala
na ozářené hladině mocně osvětlované právě vycházejícím měsícem.
Ta chvíle úžasu mě ale pravděpodobně připravila o trofejní zářez na pažbu
mých prutů. Popadl jsem prut a začal navíjet jako o závod, abych se na
kapra domotal a mohl hlouběji zaseknout háček, který zřejmě díky lehčímu
olovu visel jen lehce v kapří tlamě. Kapr ale v pohodě svůj náskok
uhájil, a tak ve chvíli, kdy jsem konečně získal přímý kontakt s koncem
udice, byla už zhruba dvacet metrů vpravo ode mě a - samozřejmě bez ryby.
Z místa, kde jsem měl nahozeno, s ní kapr ujel bratru dobrých
padesát metrů, než se rozhodl, že na honěnou ho už to se mnou nebaví, že
v této disciplíně jsem prdlajs soupeř a kuličku znuděně vyplivl i s
háčkem.
Jak vidíte, ne všechny výpravy končí veleúspěšně. Přesto jsem
byl především díky poslední noci spokojen, neboť jsem objevil krásné
místo, kam kapři chodí na pastvu jako k prostřeným švédským stolům.
Taky teď už vím, že se i na takové mělčině, kde hloubka nedosahuje
ani jednoho metru a kde dno nevypadá příliš vábivě, může nacházet
komfortní jídelna pro kapry z nejvyšší váhové kategorie.
A tak jsem nakonec odjížděl v dobrém rozmaru, sice bez úlovku,
ale bohatší o spoustu zážitků. Navíc jsem si domů přeci jen přivezl
toho bobříka odvahy. Pankskinhedi mě totiž nejenže nedostali na rožeň /zřejmě jim ta tři prasata na opejkání stačila/, ale dokonce jsem se odvážil přiblížit se k jejich táboru a od samého náčelníka /byl nejvíc zmalovanej/ jsem si drze půjčil sekyru. No co říkáte, nestálo to za to.
Autor: Michal Kučera
Průměrná známka: 1.43
Kde to žije - kaprařina
8:07Kolik tekutin s sebou na výpravy? 18
6:44Co Labe 8 441024? 3
0:12Člun boat007 vs. Raptor 286
0:05Fanclub značky Shimano 10447
PáKyjský rybník, Džbán 49283
Pápan K. Nikl nebo Mik kuličky? 58
PáSplávek proti vázkám / lov z lodi / kaprařina 2
PáKrátkodobá kaprařina x 6769
PáDyje 5, 6, 7 - Mušov a Nové Mlýny - diskuse 52571
ČtBoilies výbava správného kapraře 26
ČtLithiové baterie - srovnání 1106
StKorda Developments a vše co k této značce patří 867
St10ft pruty s teleskopickou částí rukojeti 178
StLegenda s názvem Daiwa Tournament S5000-T, S5500-T či S6000-T 4551
ÚtDalešice ?? 7359
Co je nového - kaprařina + obecné
PoBleskovka: Mladý rybář boří sociální sítě svými videi. Děti odhazují mobily a jdou do přírody
SoBleskovka: Chlumečtí rybáři získali poprvé povolení k odstřelu chráněného bobra, ulovit se ho ale zatím nepovedlo
. . . Bleskovka: Světové šampionáty v muškaření na jihočeských vodách - hájení revírů a pozvánka
. . . Článek: Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž
. . . Článek: Polední ryby nejsou náhoda
. . . Miničlánek: Závěr sezóny s osobákem
. . . Recenze: Nabíjecí čelovka Fenix HM65R
. . . Miničlánek: Karas obecný - pomozte najít lokality
. . . Video: Měření hloubky ze břehu
Akční nabídky
Za 229 Kč
Nová řada od CCM: bolies, pelety, booster, těsto, waftersky, plovky a další na www.chytil.cz
Za 99 Kč
Spicy Sausage, Cheesy Garlic, Krab a další příchuti SKLADEM! Dipované pelety s dírou na jarní chytání. V balení zdarma platíčko zarážek. Více na www.chytil.cz
Oznámení - kaprařina
Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.
Kalendář akcí - kaprařina
4.5.Závody jednotlivců - LUŽE
4.5.Jarní rybářské závody Vranovská...
5.5.Dětské rybářské závody - LUŽE
6.5.LumiCarp Cup Květen - Volné...
6.5.Eliminace do Stairs2Hell 2024...
6.5.ČESKO vs SLOVENSKO posledne...
6.5.CCAM - Vlkovská 50 těžba
7.5.Malé Sedlo Petřvald Jednotlivci...
7.5.Karp Systém Chudoba...
7.5.Závod jednotlivců na 24 hodin...
Doporučujeme e-shop
Saccon Carp
Rybářský e-shop se zaměřením na moderní kaprařinu. Máme dlouholeté zkušenosti, na trhu úspěšně působíme přes 10 let....