Myslet jako ryba

26.9.2019 - Milan Tychler

Vyslechl a přečetl jsem za svůj život tisíce pouček o tom jak a kde hledat ryby a musím konstatovat, že ne vždy fungují. Jak by také mohly! Každá voda je jiná, a zejména rozlehlé vody jsou dost složité. O mnoho složitější než všechny malé říčky, potoky nebo tůně dohromady. Proč? Protože velké vody nabízí bezpočet míst, která nejsou v dosahu těch, kdo loví ze břehu, a často zůstávají utajena i těm, kdo mohou lovit z loděk a člunů, protože mohou být malá a mnohdy na ně natrefíte zcela náhodně. Ryby mohou plout, kam se jim zlíbí, a také to dělají. Cestují za potravou, mění hloubku, když voda chladne, vyhledávají místa teplejší, když je horko, míří tam, kde je více kyslíku… Tohle nám situaci rozhodně neulehčuje už jen proto, že spoustu okolností prostě nevnímáme.

Jsou rybáři, kteří jsou obdaření jakousi multifunkčností a dovedou uspět při lovu pstruhů na malé říčce stejně jako při lovu kaprů v jezeře. Pak jsou rybáři, kteří se specializují na určitý druh ryby, tudíž by se dalo očekávat, že budou ještě úspěšnější než ti multifunkční. Specializovat se však ani zdaleka neznamená myslet to skutečně vážně. Abych to vysvětlil: mnoho rybářů chytá, respektive má zájem jen o kapry, ale jelikož léta letoucí chytají jen na rybníčku kousek od domova a dál už paty nevytáhnou, až na výjimky se toho moc nenaučí. Jen hudrují, že ve vodě nic není. To rybáři, kteří cestují po mnoha revírech a tráví na nich svůj čas v parnu i v dešti, posbírají zkušeností víc a i ti kapři se jim pak snadněji hledají a loví.

Úplně ideální by bylo prostě myslet jako ryba. Ono to samozřejmě nejde a nejde se ani nijak „vžívat“ do pocitů ryby, pokud ryba vůbec nějaké má. Ovšem z chování ryb v různých obdobích roku na různých revírech se dá vyčíst mnohé. Nejde to však hned, a i když se někdy věc zdá naprosto jasná, nemusí to vyjít. Je to obrovská mozaika, která se dlouho skládá dohromady. Není to jen pár kousků. Čím více střípků máte, tím kvalitnější a pravděpodobnější můžete dostat konečný obraz. Někdy zahlédnete na nějakém místě ryby a po pár dnech se totéž opakuje. To už není náhoda. Takové chvíle je třeba vrýt si do paměti. Ne však jen ten obraz ryb, ale i okolnosti, za jakých k tomu došlo. Bylo teplo, slunečno, vítr foukal z kterého směru, ráno, v poledne, nebo v podvečer, jakou teplotu měla voda, …? To všechno jsou ty střípky.

Bohužel, a nebo možná bohudík, mnoho rybářů neumí nakládat s těmito informacemi. Nedají si to prostě dohromady, stejně jako někdo nedokáže složit puzzle z tisíce dílků, kde půlku tvoří les nebo obloha. Najdou ryby za slunečna a západního větru, ale vypraví se k vodě při pošmourné obloze a mírném severáku. Nebo najdou na vodní pláni pěkně vystouplý pahorek, což je vždycky dobré místo, ale nepřemýšlí jako ryba, nýbrž jako rybář, který nalezl pahorek, a položí svou nástrahu na jeho vrchol. Ovšem ryby jsou spíše po stranách a u paty, kde se hromadí potrava. A na které jsou straně? To záleží na druhu ryb a často také na směru větru. Rybě nejde o pěkný výhled do okolí, ale o žrádlo. Výskyt ryb se prostě z velké části odvíjí od potravy a teprve pak od něčeho jiného.

Často jsem si říkal, co třeba takový okoun? Jak vnímá okolí? Proč někdy postává u překážek, kolmo padajících skal, prudkých zlomů dna a loví časně ráno se svítáním, a jindy loví jejich smečka při hladině za pravého poledne nebo v odpoledních hodinách? Vždycky za tím stojí jen a jen potrava. Když se chtějí okouni nakrmit, musí nejdříve najít nějaké hejno drobných rybek. Ráno jsou rybky hlouběji, a tak jsou hlouběji i okouni. Nejednou jsem je zastihl, jak postávají na rozhraní světla a stínu, kde jsou dobře schovaní, a čekají, až se drobné rybky objeví v prosluněných místech, kde na ně pak útočí. Tak jsem se naučil časně ráno za slunečných dnů vyhledávat právě taková místa. Ať už lovím ze břehu, nebo z lodě, ráno jsou to pro mě top místa, a zvláště pak tam, kde se prudce mění hloubka.

Odpoledne a k večeru je to úplně jinak. Drobotina je na prosluněných mělčinách a u hladiny. Chtějí-li se okouni nakrmit, musí za nimi. Pak můžeme sledovat okouní honičky a vidíme rybky, jak létají vzduchem na všechny strany, aby se zachránily před nenasytnými okouními chřtány. Když k podzimu voda chladne, mizí rybky z mělčin a s nimi samo sebou i okouni. Nastává těžké období a na některých vodách už okouna ze břehu prostě nechytíte a snadné to nemusí být ani tam, kde se dá vláčet z lodě. Pak už prostě musíte znát „okouní“ místa. Často však ani to nestačí. Můžete sice okouny najít, ale chytit je, to už je úplně jiná věc. Mohou postávat hluboko u dna nebo i ve sloupci, ale jsou neteční. Pak musíte vynaložit svůj rybářský um, zkoušet nástrahy, různé vedení a možná se vám podaří uspět.

U vody, ať už chytáte jakékoli ryby, platí - mějte oči otevřené, ústa tichá a buďte flexibilní. Ovšem flexibilita neznamená mít s sebou dvě různé nástrahy, když chytáte třeba kapry, ale někdy prostě musíte sbalit svůj právě vybudovaný tábor a přemístit se tam, kde jste zaznamenali výskoky kaprů nad hladinu, a nespoléhat výhradně na sílu krmení s tím, že dříve nebo později se kapři na vašem místě objeví. Může se to stát, ale nemusí. Zvýšit pozornost byste měli zejména vždycky, když kapři skáčou na mělčinách a vy sedíte u hloubky. A nic nedejte na to, že už je třeba chladno a poučky říkají, že kapři už jsou z mělčin pryč. Přece jste se právě přesvědčili vlastními smysly o tom, že to tak právě teď není!

Pro mě jsou známky přítomnosti ryb, třeba právě výskoky kaprů v nějakých místech, vždycky tím důležitějším než cokoli jiného. Není nic příjemného stěhovat se, ale ve skutečnosti tak ušetříte nepoměrně více času, než který stěhováním ztratíte, a stejně tak „ušetříte“ na krmení. To sice nemá být motivační, ale motivační je to, že tam, kde jsou ryby, budete mít také brzy záběry. A čím více záběrů, tím větší je šance, že chytíte i ten větší kus, o který mnoha rybářům jde. Když nestačí mít oči otevřené, klidně vyzkoušejte něco nevšedního, bláznivého. Třeba to vyjde, třeba ne, ale pořád je to lepší než nic…

Kdysi, už dost pozdě na podzim, kdy se kapři, ale i jiné ryby opravdu stěhovali do hlubších partií a tam jsem měl namířeno i já, jsem hned po příchodu k vodě zaznamenal výskok pěkného kapra v opravdu mělké části rybníka, kde chytávám v létě. Přišlo mi to dost zvláštní, zvláště proto, že počasí nebylo právě nic moc. Už bylo dost chladno, pofukoval vítr a obloha se kabonila tak, že se dal čekat i déšť. Opravdu jsem vnitřně dost bojoval s tím kam jít. Nakonec přece jen zvítězila jakási konzervativní myšlenka a poučka o tom, kde by kapři měli být, a já vyrazil k hlubší vodě. Třeba to byl jen nějaký bláznivý kapr.

Rozložím se na břehu, nakrmím, nahodím – a nic. Nevzrušuji se až do té doby, než na mělčině zase vyskočí dvě ryby. Začnu nad tím vším přemýšlet a pak si uvědomím, že sice fouká, ale vítr vůbec není chladný a fouká směrem na mělčinu, kde je sotva metrová hloubka. Popadnu věci a stěhuji se. Znovu padne do vody trochu kukuřice, pelety a pár kuliček boilie. Jenže kapři neberou a už ani neskáčou. Možná jsem udělal chybu. Co když právě teď už našly ryby krmení na mém předchozím místě a já trčím tady. Ty pochyby, ta nejistota, to je pro rybáře opravdové peklo. Ale už se nestěhuji, ani kdybych tu měl trčet do oběda bez záběru! Anebo že bych přece jen...

Vtom kousek přede mnou zase vyskočí kapr. Tak to je na blázinec! Dobrá tedy, když blázinec, tak se vším všudy! Stáhnu jeden prut, vyrobím metrový návazec a k háčku připevním drobnou plovoucí nástrahu. Krátce ji namočím v dipu a nahodím ji do míst, kde jsem krmil. Ani se nerozkoukám a mám brutální jízdu přes brzdu. Je to tak rychlé a nečekané, že rybu bohužel ztrácím. Přetrhla mi návazec z vlasce o průměru 0,23 mm. Vážu nový z flurokarbonu o nosnosti 5 kg a čekám, co bude. Záběr přichází do deseti minut. Je z toho moc pěkná ryba, a navíc nezůstane u jediné. Zvláštní? Nečekané? Možná. Snad by pomohlo, kdybych víc myslel jako ryba…