Věděl jsem, že letošní rok jsem dost zanedbal, navíc jsem u vody strávil pár nezajímavých dní. Důvodem bylo stěhování do nového bytu a to, že jsem byl zaneprázdněný.
Dalším důvodem byla také má pesimistická nálada, jednak z osobních důvodů, ale i proto, že tři brzké jarní víkendové výpravy jsem prožil bez záběru. Abych to shrnul, celý duben, květen, červen, červenec a srpen se mé pruty nedotkly vody. Když končil srpen, zašel jsem s kamarádem na kávu, jak bylo naším zvykem, a vyslechl si opět hromadu otázek, narážek a výčitek: „Kdy jedem na ryby? Pojedeš vůbec ještě někdy na ryby?! Ty vůbec nejezdíš, ne? Co je to s tebou?“ Doma jsem se pak zamyslel. Některé okolnosti mě donutily zkontrolovat veškeré potřebné vybavení a vyrazit na společný víkend.
Najednou jsem se těšil. Byl jsem rád, že jedu. Bylo příjemné po dlouhé době pozorovat hladinu řeky, nasávat energii z přírody a popovídat si mimo ruch města. Záběrů bylo dost, i když velikost kaprů nepřesahovala 6kg hranici a tahali jsme převážně tlouště a parmy. Víkend skončil a já našel svého ztraceného kaprařského ducha. Cítil jsem touhu být u vody častěji a chtěl jsem těm mlsným vodním tvorům věnovat svůj čas.
Mám práci, která mi dovoluje vyrazit k řece i o všední dny, kdy není takový tlak ze strany rybářů, a já si tak mohu sám v daném úseku přehrazovat dno nástrahami a „práskat koule o hladinu“. Velmi jsem zjemnil celou koncovou montáž a úplně zjednodušil celý návazec od navijáku až po háček. Návrat ke kořenům, jak se říká.
Pamatuji si, jak jsem brzy ráno vstal, měl jsem jet na jednodenní otočku k řece, podíval jsem se z okna a hlavou mi hned proletělo: „Vždyť tyhle jednodenní akce nemají úspěch!“ Dlouho jsem váhal, ale nakonec jsem pobral to nejdůležitější a vydal se na cestu. Zabalil jsem pruty, tašku, podložku a potřebné maličkosti. Víc nepotřebuji. Místo jsem měl vybrané už předem. Velmi mě zaujalo svou polohou. Takový koutek přírody blízko města. Řeka se zde stáčí a kolem vody vede stezka, po které denně chodí, běhá a jezdí spousta sportovně založených lidí, ale i těch, co si vyšli jen se psem na procházku. Na místě jsem chtěl strávit pár hodin, velkou úspěšnost jsem neočekával. Ovšem zrovna když jsem si říkal, že to sbalím a vyrazím domů, rozjel se prut a já měl po chvilce na podložce krásného, nadějného a naštvaného lysce (obr. 1). Velmi mě potěšil a dodal mi odvahu doufat, že při příští vycházce k vodě můžu být optimističtější.
Tři dny uběhly a já se těšil na odvetu mezi mnou a řekou. Budu mít opět štěstí? Ten den jsem s sebou „přibalil“ i přítelkyni, abychom strávili čas spolu. Proč ho nespojit rovnou s rybami, že? Krásný den a předpověď, že prý dneska chytím velkého, mi přidávaly na optimismu. Celou sestavu koncové montáže jsem neměnil, vkládal jsem své ambice do hesla „v jednoduchosti je síla“. Budu se této zásady asi držet stále - při poledním čase, kdy se slunce začalo opírat do korun stromů a hladina vody se zahalila do třpytivého závoje, se rozjel ten nejkrásnější zvuk.
Zpočátku to nevypadalo na příliš ostrého soupeře, ale když v sobě objevil skrytou sílu svého lysého vysokého těla, ukázal se na plné čáře. Zrcadlo se zalesklo… (obr. 2). Měl jsem obrovskou radost. Během dne se na břeh podívalo pár masitých tloušťů a ještě jeden menší, avšak velmi pěkný lysec s vysokými proporcemi (obr. 3). Nikdy neuvěříte, jakou sílu dokáže vynaložit dobře stavěná ryba. Co vám budu povídat, na konci souboje jsem byl snad i zklamaný. Tlačil ke dnu s takovou vervou, že jsem očekával odpovídající monstrum. Ale nevadí mi to. Ryba to byla krásná a mně jde víc o zajímavé zážitky, než o váhu a velikost ulovené ryby.
Během následujících dní se výrazně ochladilo a já měl mezi noční a ranní směnou volno, které jsem chtěl strávit u vody. Opět mě čekala jednodenní rychlovka. Velmi výrazné ochlazení mě donutilo navléct si thermo prádlo a dvě mikiny. Sbalil jsem předem připravený těstovinový salát a vyjel vstříc úspěchu. Vydatný déšť a vítr, který během posledních dní polámal stromy, rozesel po silnici zlámané větve. Očekával jsem málo návštěvníků kolem řeky a větší klid a samotu. Vynahradí mi to automobilová komunikace nebo vlaková kolejiště. Když projíždí kolem několik vagonů, pěkně z toho hřmí v uších, ale na braní ryb to žádný vliv nemá.
Když jsem dorazil na místo a rozprostřel pruty do míst, kde jsem očekával výskyt ryb, udělal jsem si čaj, který jsem včera večer výjimečně přibalil. Věděl jsem, že mi ráno přijde k chuti. Než se dovařila voda, vítal mě první návštěvník, vysoký a tlustý tloušť. Boilie zřejmě chutná…
Během lovu se začíná trochu oteplovat a vysvitne slunce. Cíleně vylézám od stromu a natáčím tvář vstříc žlutým paprskům, které se každým okamžikem schovávají za clonou mraků. Využívám každé chvilky, kdy je slunce venku, a nahřívám se jako chameleon pod lampou. Procházím se podél vody a pozoruji okolí. V okamžiku, kdy je úplný klid a není slyšet auta, vlaky, ani vítr, se rozezní hlásič. Takový rozjančený záběr. Padák, nebo jízda. Co si vybrat?
Běžím k prutu a doufám v zajímavou rybu. Lehce přiseknu a cítím odpor. Pěkná ryba, říkám si, paráda! Po chvilce vidím na hladině vody dlouhé zrcadlo a pár šupin jako šperk. Opět lysec. V příbřežních partiích si tančí jako akvabela, ovšem já si opírám prut o loket a trochu se mi klepe ruka. Vypadá hezky, tak snad dopluje až do podběráku. Následuje několik výpadů a otoček, a pod palbou mých rozšířených zorniček se kapr ocitá v podběráku. Dlouhý lysec se zajímavou barvou (obr. 4). Krása! V takových chvílích jsem rád, že mě počasí neodradilo od návštěvy u vody. Nastavil jsem stativ, fotoaparát, a vidím pár mladých zamilovaných, jak si kráčí v poledních hodinách podél mého místa. Prosím chlapce, aby mi stiskl spoušť fotoaparátu. Přece jen s dálkovým ovladačem je to ne sice nemožné, ale obtížné. Mladík vypadá trochu zaskočeně, ale děkuji mu za ochotu. Kapra pouštím a přehazuji oba pruty.
Mezitím dorazí dva rybáři, kteří si přišli zavláčet. Jeden pěšky, druhý přijel na kole, které opřel nedaleko o strom. Pozoruji, jak jejich gumové nástrahy otesávají hladinu řeky. Začíná být trochu rušno, aktivita lidí kolem mě stoupla. Někteří si přišli zaběhat, jezdit na bruslích, jiní si užívají rodinou procházku. Už nějakou dobu jsem bez pípnutí a to mě znepokojuje. Sotva jsem ale odvrátil zrak od prutů, přišel opatrný záběr, který se mění v agresivního soupeře (obr. 5). Většina kaprů ví moc dobře, že u břehu je sešup do koryta a ostré kamení. Mají šanci uniknout, když se olovo zasekne o hranu nebo se při prudkém výpadu uřízne vlasec o kámen. Držím prut vysoko a moc prostoru pro výpad do hlubin rybě nedávám. Jsem na to připravený a moje návazce nemají chybu. Je dobojováno. Háček sedí ve spodní části tlamky. Nechci kapra dlouho trápit, a tak žádám tentokrát jednoho z rybářů, aby mi stiskl spoušť. Kývá hlavou se slovy: „Jo, určitě…“ Fotoaparát nastavený, stativ rovněž, stačí cvaknout a fotka je na světě.
Spokojený a s úžasem v očích balím věci a jedu domů na dobrou večeři. Opět se z jinak obyčejného dne stal den nezapomenutelný.
Jsem překvapený, kolik radosti dokáže vyplynout z krátké několikahodinové výpravy. Byl jsem během tří týdnů několikrát u vody a povedlo se mi chytit několik krásných lysců. Potvrdilo se mi, že k úspěchu stačí tři prosté věci: připravenost, lokalizace, jednoduchost. Díky…
CC MOORE akce 2+1
Nash křeslo Low Moon Chair | SLEVA 46%
Rybářské potřeby JESETER
