Pohoda na rybách

22.9.2018 - Milan Tychler

Řekl bych, že drtivá většina rybářů při svém oblíbeném koníčku sedí. U těch, kdo loví na položenou, ať už klasiku, nebo feeder, se to samozřejmě bere samo sebou a u plavané to může být tak padesát na padesát. Vláčkaři a muškaři jsou jasně v menšině. Ročně se prodá neuvěřitelné množství rybářských stoliček a křesílek. Až si říkám, kde to všechno mizí, ale to není téma, o kterém chci mluvit. Chci říct, že ti, co u svých prutů sedí, často kombinují dva způsoby lovu, a to lov na položenou a lov na plavanou.

Pokud je to normální položená, tedy na háčku, respektive na vlasovém přívěsu pod háčkem, je nějaké větší sousto nebo selektivní nástraha určená kaprům, dá se to tak nějak pochopit, protože v tomto směru neočekáváme mnoho záběrů a prutu se v podstatě nemusíme nijak věnovat. Klidně svěříme signalizaci záběrů elektronice, použijeme naviják s volnoběžnou cívkou, anebo prostě povolíme cívku. Věnujeme se splávku, kde zpravidla chytáme drobnější ryby. Ty bývají obvykle mnohem aktivnější než kapři a v podstatě nás zaměstnají natolik, že si druhého prutu prakticky nevšímáme. Primárně nám totiž o kapra ani tak nejde. Spíše se bavíme menšími rybami, a když zabere větší ryba na vedlejší prut, je to jen takový hezký bonus.

Dělají to rybáři méně trpěliví a neposední, kteří prostě nevydrží sedět u dvou prutů nahozených na položenou a chtějí se bavit. Přesto se nechtějí vzdát své možné šance na větší rybu, která čas od času zabere…

Počasí je docela fajn, ale ryby neberou. Abych pravdu řekl, měl jsem o dnešním dni úplně jinou představu. Jenže je přelom května a června a kapři se třou. Je dost možné, že tu budu sedět celý den absolutně bez záběru, a to se mi moc nelíbí. Ne že bych to jindy nezvládl, ale dnes prostě ne. Je mi úplně líto „promrhat“ svůj čas na rybách tak, že jen sedím a čekám a čekám…

Stáhnu tedy jeden prut, vrátím ho do obalu a vytahuji prut se splávkem. Pár kuliček krmení hodím před sebe, seřídím hloubku tak, aby nástraha byla tak na dlaň nade dnem, a broky rozmístím po vlasci dál od sebe, aby sousto na háčku zejména v poslední fázi klesalo co nejpomaleji. Přímo na háček nastražím jedno kukuřičné zrnko z plechovky a jde se na to.

Splávek se usadil na hladině a je krásně vidět, kdy nástraha klesne dolů, protože teprve pak se zanoří i kousek anténky. Jen malé popotažení bude stačit k tomu, aby se potopil i ten zbytek. Ale ani tohle nepomáhá. Splávek stojí jak voják na vartě a ani se nehne. Občas ho tedy o kousíček popotáhnu ve snaze upoutat tak pozornost nějaké ryby. Konečně se splávek maličko zachvěje, pak jakoby poskočí stranou, maličko se vynoří a hned hupsne pod vodu. Pomaloučku jede a mizí mi z očí. Je čas zaseknout. Mávnu prutem a na konci vlasce se ozve ryba. Konečně! Není velká, ale to je jedno. Je to ryba a já jsem zvědavý jaká. V prutu cítím jakési třepotání, jak se ryba snaží uniknout stranou a zapojila ocasní ploutev v nejvyšší frekvenci, jaké je schopna. Nic nedbám a táhnu ji rovnou k sobě. Je to pěkně stavěný karas. Takových jsou tu spousty a pořád mají hlad. Zřejmě „zachrání“ můj dnešní rybářský den.

Chvíli trvá, než dostanu další záběr, ale pak se karasi pěkně rozjedou a berou jeden za druhým. Hezky potápí splávek a já si říkám, proč takto neberou kapři, na které jsem vlastně úplně zapomněl, protože mě splávek zaměstnal naplno. Když ke karasům přidám dva celkem pěkné líny, jsem vlastně spokojený člověk. Kapry chytám rád, věnuji jim dost času, ale rozhodně to není má modla. Druhý prut stále mlčí. Je nahozený kousek od větví spadlého stromu a o kuličku boilie zatím není zájem. Rozhodil jsem jich ještě několik okolo. Tohle tu funguje. Žádné velké vnadění. Proč také masivně krmit, když kapři nejsou aktivní?

Už nevím, kolikátý karas cloumá splávkem a kolikáté zrnko kukuřice napichuji na háček, když vtom se zcela bez varování rozječí brzda navijáku u prutu nahozeného na položenou. Tak jsem se přece jen dočkal! Špička prutu míří doprava a ryba peláší podél břehu pryč ode mě. Musím jednat hodně rychle, jinak skončí ve větvích. Právě jsem se chystal nahodit, a tak prut rychle odkládám stranou a chápu se ohnutého prutu hrozícího opustit vidličky. Otočím kličkou, brzda zaklapne a prut se ohne ještě víc. Nezdá se, že by to na rybu nějak výrazně zapůsobilo. Spíše naopak. Přidá na tempu, ale jen na chvíli. Pak se stáčí vlevo na volnou vodu. To je přesně to, co potřebuji. Dostat rybu co nejdál od nebezpečných překážek. Tyhle chvilky jsou mnohem víc vzrušující než chytání karasů, bezpochyby… Jenže dočkat se jich, to chce trpělivost, i když chytáte na dva pruty. Ryba polevuje. Konečně je u břehu, kde se ještě chvilku vzpouzí, než se podívá do podběráku…

Tohle je klasický příklad, jak to v ideálním případě chodí. Někdy záběr přijde, někdy ne. Někdy přijde záběrů na položenou i víc a pak je to úplně jiná rybařina. To člověk zvažuje, jestli nahodit zase i ten druhý prut na větší rybu. Já to tentokrát nedělám. Protože když kapři berou třeba jeden do hodiny, nač druhý prut? Jeden úplně stačí. Chytám kapry, k tomu ještě spoustu menších ryb. Těžko by to mohlo být lepší…

Jeden z mých kolegů pravidelně chytá na splávek a druhý prut má na kapra. Jakmile se však smí chytat dravci, nahazuje druhý prut na rybku. Chytává vždycky se splávkem drobotinu u břehu, vhodné rybky dává do řízkovnice a ostatní pouští. Možná si řeknete, kolik musí nachytat za rok štik a jiných dravců, když chytá na živou rybku, a že to bude nějaký plenič našich vod. Ale není to tak. Sedí stále na jednom místě a chycené štiky snadno spočítáte na prstech jedné ruky. Když odnese dvě tři do roka, je to spokojený člověk.

Divná je mi jen jedna věc, a to když se někdo snaží chytat současně s feederem a druhý prut má nahozený se splávkem. Pokud je na jednom z háčků něco selektivního, ještě si řeknu, budiž. Třeba feeder se dá nahodit s krmítkem na method feeder a malou kuličkou boilie nebo s peletou na kapra. Ale když jsou na obou háčcích masní červi, to už mi moc velký smysl nedává. Když ryby jdou – a s červy to obvykle není problém – pak ten druhý prut prostě jen překáží. Obyčejně se člověk musí věnovat spíše feederovému prutu a sledovat špičku. U něj když prošvihnete, záběr, jste prostě druzí. Se splávkem může ryba trošku popojet a malé zpoždění při záseku obyčejně nevadí, někdy je to i ku prospěchu. Musíte však pořád sledovat špičku a jedním okem alespoň periferně splávek. Není to pohodlné, a i když máte splávek nahozený tak, že nemusíte úplně šilhat, nikdy se nebude moct věnovat dvěma věcem zároveň úplně stoprocentně. Když se pak současně potápí splávek a k tomu se začne třepotat špička, je to celé na nic a obyčejně to dopadá tak, že místo toho, abychom ryby s přehledem zasekávali, což v pohodě jde, o spoustu ryb zbytečně přicházíme. A nebo je to honička a vůbec to není na pohodu.

Zkusil jsem to a rychle jsem tuto kombinaci zase opustil. Když mám chuť chytat se splávkem třeba kapry nebo líny, zvládám dva pruty. Pokud chytám menší ryby feederem, pak chytám jen na jeden prut. Výjimkou je method feeder na kapry. To používám dva pruty, ale to je prostě kapraření s feederem.

Abych to shrnul: Jeden prut na položenou na kapra nebo nahozená rybka a k tomu plavačka, případě feeder na drobnější ryby, to by šlo. Ovšem chytat současně drobné ryby na dva pruty, to se nejeví jako moc dobrý nápad. Přesto to pořád někdo zkouší, a tak si říkám: „Co je důležitějšího než pohoda na rybách…?“